Můj brácha nemá prima bráchu

RECENZE: Kobry a užovky (režie: Jan Prušinovský, 2015) – JANA BÉBAROVÁ –

Tragikomedie má snad každý rád. Možná proto, že se díky nim dokáže s nadhledem zasmát tragičnosti vlastního života, ať už objektivní či zkreslené. V kontextu současné české kinematografie však tato žánrová škatulka kvůli nadměrnému užívání značně devalvovala. A tak každý film, který je divákům prodáván jako „tragikomický“, v řadě z nás automaticky vyvolává dávicí reflex. Koho by taky věčně bavilo sledovat přes kopírák dělané a z reality vytržené příběhy chcípáků zabředlých ve vlastní trapnosti.

Přesně proti této u nás populární kinematografické tendenci se rozhodl vymezit Jan Prušinovský, režisér s velkým potenciálem a slušně rozjetou kariérou. Nejenže svými televizními projekty Okresní přebor a Čtvrtá hvězda pozvedl úroveň domácí seriálové tvorby, ale do vyššího levelu obecně posunul úroveň českých komedií, jejíž obhroublý až buranský ráz dlouhodobě udává „svatá trojice“ Troška–Poledňákova–Vejdělek. Právě proto je trochu paradoxní, že zrovna on, tolik si jistý v kramflecích „svého“ žánru, se pustil do protipólních vod skrz na skrz vážného dramatu. A vyšlo mu to na 100 %.

Prušinovský proklamoval, že Kobry a užovky rozhodně nezamýšlel jako tragikomedii, ale naopak usiloval o autentické, vážně míněné drama. A svému záměru zcela dostál. Film, který natočil podle scénáře Jaroslava Žváčka1, tak mezi ostatní českou produkcí působí skoro jako zjevení. Jan Prušinovský dokázal to, co se nepovedlo Zdeňkovi Jiráskému v přeceňovaných Poupatech a v čem poslední době selhává v tomto směru jinak velmi zkušený Bohdan Sláma (Čtyři slunce) – natočit uvěřitelné, v realitě ukotvené sociální drama. A uspěl zejména proto, že se vyvaroval přehnaným ambicím postihnout onen český sociální „vprdelismus“ v globální šíři.

Největší předností snímku tvůrčí dvojice Žváček–Prušinovský je úzce vymezené téma, jímž je vztah ústřední dvojice protagonistů, dvou povahově odlišných bratrů, kteří se svou výchozí, nepříliš šťastnou sociální situací vyrovnávají každý po svém. Mladší, přezdívaný Kobra (Kryštof Hádek), ji řeší nekontrolovaným únikem do zrádné, slepé uličky, k čemuž neutěšené, bezperspektivní prostředí svádí, a svou budoucnost pohřbívá v drogové závislosti. Starší Užovka (Matěj Hádek) sice žádnou velkou díru do světa neudělal a „nepřízeň“ osudu obyčejného, zneuznaného dělníka pravidelně zapíjí v hospodě, nicméně jeho osobnost prochází vývojem. A tak když se mu naskytne životní příležitost, aktivně se rozhodne vzít osud do vlastních rukou a jednat. Odlišné charaktery bratrů ostatně přesně vystihují i jejich přízviska – Užovka je ve své podstatě neškodný, životem proplouvající jedinec, který si vždycky najde nějakou kličku, zatímco před Kobrou se okolí pro její nepředvídatelné chování a přirozenou dravost musí mít na pozoru.

Úzký záběr filmu coby charakterové studie, která nemá rozbíhavé tendence nabalovat na ústřední zápletku nadbytečné mikropříběhy z okolí, jedině prospívá. Přestože je přítomnost vedlejších postav pro další vývoj příběhu potřebná, jsou pojaty minimalisticky – i přes svoji výraznost a diváckou poutavost (bodrá babička, nespoutaná žena nejlepšího kamaráda Užovky či zahořklá matka alkoholička) na sebe nikdy nestrhávají víc pozornosti, než je nutné. Tím, že se film primárně soustředí na konflikt sourozenecké dvojice, nekončí u jejího povrchního náčrtu, ale přechází do hlubší roviny a tím i empatičtějšího diváckého prožitku. Je fajn zase po delší době vidět české sociální drama, které netlačí na divákovy emoce a násilím jej nepřivádí do a priori ubíjející deprese.

S ohledem na Užovkův odvážný, leč riskantní podnikatelský krok (po vyhazovu z továrny si vezme úvěr a otevře si vlastní obchod) a slabošské, nesvéprávné chování Kobry, který má pořád nějaký plán, ale materiálně lpí na starším bratrovi, divák přirozeně předvídá nějaký průšvih. Scénář Jaroslava Žváčka však i v této situaci zůstává při zemi a danou situaci nehrotí do nepřiměřené tragédie. Příběh Kober a užovek není konstruktem, události se v něm nedějí nahodile, ale mají vnitřní logiku a plynou v realistickém duchu. Předností scénáře a jeho režijního uchopení je i skutečnost, že se nesnižuje ke karikatuře a ani žádnou z postav zbytečně nedémonizuje, a především pak nepředstavuje spektrum ryze negativních postav ve všech odstínech šedi, jako se tomu děje v drtivé většině podobně laděných českých filmů.

Na autenticitě filmu přidává dané atmosféře odpovídající hudba (nejsilněji asi písnička „Na hadím ocase“ Bratrů Orffových) a odposlouchané, precizně napsané dialogy. Mladými filmaři nadužívané „vole“ v případě Prušinovského filmu netrhá uši a slovní spojení „víš jak“ se jistě znovu vrátí do módy, stejně jako se do ní dostane Kobrovo„to pořešíme“. I přes kvalitní scénář a zdravě sebevědomou režii by však Kobry a užovky vzhledem ke své komornosti zůstaly na půli cesty nebýt vynikajícího castingu a přesných hereckých výkonů bratrů Hádkových, kteří zde předvádějí své životní role. Největší respekt patří Kryštofovi, kterému postava zkrachovalé feťácké trosky umožnila naplno projevit jeho nesporný herecký talent. Všechna jeho brilantně odpozorovaná těkavá gesta, pohyby a styl mluvy stejně jako bezmyšlenkovité, neuvážené a v důsledku sebedestruktivní jednání mrazí svou přesvědčivostí. Zde je třeba rovněž ocenit, že se scénář nesnižuje k laciné exploataci drogové závislosti – až na drobnou výjimku nikdy explicitně neukazuje Kobrovo užívání drog, ale pouze jeho důsledky, neboť právě ty jsou pro ústřední bratrský konflikt relevantní.

I když letošní filmová sezóna teprve začala, nelze pochybovat o tom, že Kryštof Hádek vykročil ke svému druhému Českému lvu.2 Jelikož jsou Kobry a užovky v prvé řadě hereckým filmem a pojednávají o univerzálně platném tématu, mají i potenciál zahraničního úspěchu. Buďme však (stejně jako tvůrci) nohama na zemi a jako diváci mu dopřejme především domácí úspěch.

Kobry a užovky

Režie: Jan Prušinovský
Scénář: Jaroslav Žváček
Producent: Ondřej Zima, Jan Prušinovský
Kamera: Petr Koblovský
Střih: Lukáš Opatrný
Hrají: Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Jana Šulcová, Lucie Polišenská, Lucie Žáčková, David Máj, Věra Kubánková
Česká republika, 2015, 111 min.
Premiéra: 19. 2. 2015 (Falcon)