AFO: Rasistické IQ testy

RECENZE: Rasa a inteligence: Poslední tabu vědy (2009) – MONIKA BARTOŠOVÁ –

IQ testy fungují pro srovnávání lidské inteligence už od roku 1904, jejich struktura i způsob testování už jsou ale řadu let mnohými vědci kritizovány. Prakticky od jejich vzniku byly využívány také k „vědeckému“ ospravedlnění rasismu, respektive nadřazování lidí světlé pleti. Zjišťování korelace mezi rasovým původem a mírou inteligence se v průběhu vývoje společnosti stalo jedním z největších vědeckých tabu. To ale nevysvětluje empiricky získaná data, která ukazují významnou inteligenční propast mezi různými skupinami obyvatelstva například podle jejich etnicity. Dokument Rasa a inteligence: Poslední tabu vědy hledá odpověď na otázku, jestli je možné v těchto výzkumech nahradit kategorii rasy a původu kategorií jinou, která by rozdíly vysvětlovala. Prolomit jedno ze současných tabu vědy můžete ve středu 15. dubna od 20 hodin na festivalu Academia Film Olomouc.

Rageh Omaar se věnuje otázkám kulturní identity, jeho poslední kniha Only Half of Me se vyrovnává s pnutím mezi odkazy dvou kultur, k nimž patří.

Tvůrcem dokumentu je Rageh Omaar – britský moderátor narozený v Somálsku, jemuž jeho původ i dlouhodobý zájem o otázky národní či kulturní identity umožňuje ptát se i na velmi nepříjemné otázky. Zároveň se zde v emotivní rovině objevuje silná citová investice vypravěče, který adresuje problémy jemu osobně blízké. Zjišťuje, že není možné odmítnout vztah mezi barvou kůže a výsledky v testech IQ či SAT, jednoduše proto, že existuje. Odkud tedy pochází inteligence a co ji ovlivňuje? Je možné najít vnější podmínky specifické pro určité etnické skupiny, které podporují či znesnadňují rozvoj schopností testovaných v testech inteligence? A co podobné testy vůbec zjišťují?

Dokument je konstruován jako tradiční vědecké pátrání po odpovědích, zároveň jsou zde ale silně artikulované motivy boje proti nespravedlnosti. Film si drží jasnou a viditelnou morální ideologii, která souvisí i se stavem společnosti, která tabu výzkumu inteligence a ras vytvořila. Tendence společnosti ke korektnosti je jistě prospěšná. Pokud to ale znamená, že jsou děti a mladí lidé určitých skupin méně úspěšní ve vzdělávacím systému a je jim tak znemožněn sociální postup, přičemž nikdo nepátrá po důvodu tohoto stavu, pak věda selhává pod tíhou společenských pravidel. Vedle základních otázek o původu pozorovatelného rozdílu nebo o míře korelace mezi inteligencí a příslušnosti k určité etnické skupině, je zde předkládáno téma vědecké zodpovědnosti a vztahu vědeckého bádání k dobové společenské náladě.

Rasa a inteligence vznikla jako první díl série Race: Science’s Last Taboo pro britský Channel 4 a už na začátku vyvolala značnou kontroverzi kvůli výpovědím vědců, kteří se ve filmu pokoušejí argumentovat pro svůj názor, že rozdíly mezi inteligencí etnických menšin jsou dědičné (a jako takové prakticky neměnné). Slyšet taková slova z úst vážených vědeckých kapacit může být pro diváka uvyklého tradiční politické korektnosti většiny dokumentárních snímků dost šokující.

Dokument se informačně posouvá hlavně díky dialogům s vědci, které jsou rámovány komentářem průvodce.

Film funguje zejména jako dialog. Jak v rovině formy, která používá velké množství interview s různými mluvčími ze všech oborů, tak v rovině formování myšlenek, které jsou postupně stavěny do kontrastu, tak aby diváka plynule navedly k vítanému cíli. Díky tomuto způsobu vrstvení myšlenek jich film dokáže přednést celou řadu, aniž by se stal nesrozumitelným nebo nezajímavým.

Rasa a inteligence: Poslední tabu vědy
(Race and Intelligence: Science’s Last Taboo)

Scénář filmu: David Hickman
Kamera: David Hickman
Hudba: Anne Nikitin

Velká Británie, 2009, Channel 4