Olomoucký Jeden svět odstartoval snímek o drogové pasti

RECENZE: Toto a jeho sestry (režie: Alexander Nanau, 2014) – ŠÁRKA NOVOTNÁ –

Těžký kalibr už ve svém úvodu nasadil program Jednoho světa v Olomouci. Regionální odnož festivalu odstartoval rumunský dokument Toto a jeho sestry tematizující zoufalou chudobu a drogovou závislost obzvlášť bolestně – z pohledu ohrožených dětí. Projekci doplnila debata s vedoucí P-centra Markétou Rodryčovou a psychologem Ondřejem Skopalem.

Účinkujícími filmu jsou desetiletý Totonel, sedmnáctiletá Ana a patnáctiletá, zpočátku spíše nepřítomná, Andreea, kteří v domě na bukurešťském předměstí obývají několikapokojový byt. Tedy spíš holobyt, což naznačuje už jedna z úvodních scén, kdy rodinný příbuzný instaluje provizorní vařič, aby nejstarší sestra mohla sourozencům uvařit jídlo. Později vyjde najevo, že v bytě neteče ani voda. Matka sourozenců je totiž už několik let ve vězení, otec se o děti nestará a ty jsou odkázány na „péči“ příbuzných, kteří z bytu udělali nebezpečný drogový brloh. Důsledek destrukce je brzy patrný i divákovi –nejstarší Ana, která se zpočátku snaží vzdorovat a „vyhnat smažky“ propadá drogové závislosti, Andreea utíká ke kamarádkám a Totonel bivakuje mezi zfetovanými příbuznými a „návštěvníky“ s jehlou v žíle. Přesto se snaží žít aspoň trochu „normální“ dětský život mimo stěny bytu.

Vzhledem k tématu je přitom nápadné, že je dokument natočený velice civilně. Zpočátku se zaměřuje hlavně na Totonela, postupem času se pak pozornost soustřeďuje i na starší Andreeu. A především skutečnost, že divák vnímá tíhu celé situace právě očima dvou mladších sourozenců, má na svědomí nejsilnější momenty snímku v tíživém i dobrém smyslu slova. Diváci s Andreeou prožívají její zápolení ve škole (teenagerka se pere s úkony, které zvládají i mnohem mladší děti), krátkodobé uvěznění starší sestry, narůstající starost o sourozence, chvíle (velice tichého) smutku a zoufalství i počátek boje a převzetí zodpovědnosti za lepší budoucnost pro sebe i své nejbližší. Pro Totonela je pak pomyslným únikem i „záchrannou sítí“ školní kurz tance, který představuje jeho osobní cestu vzhůru. A ačkoliv se zdá, že sourozencům nakonec svítá na lepší časy, vychází najevo, že Ana, která se s drogami setkala velice brzy, je nejspíš už moc daleko na té špatné straně.

Toto a jeho sestry nepřináší jen pohled na téma drog, chudoby a ohroženosti bezprizorních dětí a teenagerů na okraji společnosti, ale i otázky ohledně rozpadu rodiny v důsledku uvěznění rodiče (byť zrovna tato, jak vyplývá v průběhu filmu, byla už před matčiným uvězněním výrazně narušena). Tuzemského diváka, což zaznělo i v následné diskusi s odborníky, možná zarazí situace dětí, které sice chodí do školy a jsou „na očích“, ale zároveň dlouho žijí v tak příšerných a nebezpečných podmínkách, i to jak těžká rozhodnutí leží na patnáctileté dívce. I když se může zdát, že stopáž dokumentu je nepřiměřeně dlouhá a má několik hluchých míst, ústřední protagonisté se skutečně vryjí do mysli. Neboť film přináší tak silný koktejl hořkosti, smutku, i naděje, že jej nelze strávit během jednoho večera.

Toto si surorile lui

režie: Alexander Nanau
Rumunsko, 2014, 93 min.