Želvy ninja – do vesmíru

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 22. září 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Želvy ninja: Menu číslo 2 (Kevin Eastman & Peter Laird) – JAROSLAV STUCHLÝ –

V Menu 1 mohl tuzemský čtenář zjistit, že kořeny fenoménu Teenage Mutant Ninja Turtles tkví v polovině 80. let a mají podobu okrajového, neuhlazeného comicsu autorů Kevina Eastmana a Petera Lairda. Odkazy na comicsové mistry, lehce parodický tón, popkulturní narážky a hlavně šílený ústřední nápad udělat hrdiny ze zmutovaných želvích puberťáků vychovaných a vytrénovaných neméně zmutovanou kanálovou krysou, to vše vytvořilo koktejl, který čtenářům očividně zachutnal.

Druhý svazek opouští postup citací a utahování si z jiných (slavnějších) comicsů a zcela nepokrytě se inspiruje v žánru sci-fi. Zatímco posádka Enterprise (Star Trek) brázdila vesmír v televizním seriálu již od 60. let, Lucasova space opera Star Wars a její dvě pokračování (1977–1983) byly v době vydání Želv ještě docela čerstvou záležitostí.

Během tréninku na newyorských střechách je osiřelá čtveřice napadena příslušníky klanu Noha a okolnosti ji dovedou až k povědomé zkratce TCRI (ano, takovou zkratku nesla i plechovka s látkou, která způsobila jejich mutaci). Želváky pochopitelně jejich původ zajímá, proto do budovy TCRI vniknou a ke svému úžasu naleznou svého ztraceného mistra Třísku. Než s ním však stihnou dát řeč, strhne se boj s mimozemšťany a ve společnosti legračního robůtka jsou transportováni do cizího planetárního systému, doprostřed války mezi Federací a republikou Triceratonů. Ukáže se, že o robůtka (respektive jeho mysl, zdravíme Číslo pět žije) mají zájem obě strany konfliktu, želví bojovníci se chtějí především dostat domů.

Až na několik nutných vysvětlovacích pasáží představuje Menu 2 nonstop akci v neustále se měnících prostředích. Portneroyův bar plný „spodiny životních forem“ je zřetelně inspirován Mos Eisley Cantinou na Tatooinu (Star Wars Episode IV), později se však děj přenese například do arény, kde probíhá obdoba gladiátorských zápasů, a čtenáře napadne, že tady se možná naopak inspiroval Lucas pro finále Episody II.

Asi se nedopustím žádného velkého spoileru, když prozradím, že po divokém vesmírném dobrodružství se hrdinové octnou zase nohama na Zemi. Následující svazek (nebo jeho část) by mohl obsahovat retrospektivu toho, co se odehrálo mezi stranami 157 a 159. Anebo taky ne, což by znamenalo, že se autorům podařil v závěru Menu 2 docela dobrý vtip.

Je radost sledovat, jak undergroundoví tvůrci rychle ovládli comicsové vyprávěcí postupy (retrospektivní pasáže) a nebojí se celostránkových či dvoustránkových kompozic. Vesmír, nejrůznější planety a interiéry svým vykreslením nutí zastavit a prostudovat detaily, akční scény jsou dobře rozfázovány, hrdiny lze v boji identifikovat podle používaných zbraní (pásky na hlavě mají všichni stejně červené). Přitom se vyprávění ani na okamžik nebere vážně a je z něj cítit tvůrčí hravost a nadšení. Ujišťuji vás, že Menu 2 zvládnete na jeden zátah, protože se vám nebude chtít je odložit.

Jediné, co pořád nechápu, je ta kulinářská stylizace knížek do obalu od pizzy. Ale jak jsem napsal v úvodu recenze na Menu 1: až do Liebesmanova filmu a tohoto vydavatelského počinu Comics Centra mě želví ninjové dokonale míjeli, takže mi případné vysvětlení klidně napište do komentáře.