AFO51: O ohavném zločinu i náročné cestě ke spravedlnosti

RECENZE: Ohavný zločin: Znásilnění (2013, režie: Sara Hardy, Blue Ryan) – ŠÁRKA NOVOTNÁ – 

Britský dokument Ohavný zločin: Znásilnění sleduje náročný proces vyrovnávání se s tím, že se člověk stal cílem sexuálního napadení. Snímek z produkce BBC diváka seznamuje jak s některými z traumatizovaných obětí, tak i těmi, kteří je provázejí (nejen) na cestě k soudnímu procesu.

“Mí přátelé, lidé kteří mě znají, říkají: ´Cože? Juliet znásilnili?´ Jo. Stalo se mi to. Velká, silná, sebevědomá, společenská… Nebojí se nikoho a ničeho. Juliet. Jo, byla znásilněna,” tak začíná svůj příběh hlavní hrdinka dokumentu. Juliet, žena ve středním věku, které se převrátil život vzhůru nohama nedaleko baru, kam si vyšla na skleničku.

Juliet je klientkou St. Mary´s Sexual Assault Referral Centre v Manchesteru. Jeho  expertky provází oběti znásilnění v podstatě od prvních hodin po sexuálním napadení, až k závěru soudního procesu. A vedle nezbytných úkonů jakými jsou ošetření obětí i zajištění mnohdy pachatele usvědčujících biologických důkazů, poskytují znásilněným také psychologickou péči a podporu. Jako další linie se tak s Julietiným příběhem protínají zkušenosti profesionálek a profesionálů, pro která nový klient představuje další případ ponížení a násilí.

Ač je dokument natočen velice civilně, některé pasáže – například konfrontace Juliet se záznamem své výpovědi krátce po znásilnění – jsou velmi emotivní. Téma je zobrazováno takřka až rutinně za pomoci výpovědí obětí, pracovnic centra i dovysvětlujícím voice overem. Přesto může být sledování filmu pro někoho velmi nepříjemné. Data a informace o lidech, kteří se stávají oběťmi sexuálního napadení, jsou strašlivá sama o sobě. Dokument si to uvědomuje a nesnaží se na diváka útočit množstvím dalších emocí, spíše se snaží trpělivě vysvětlit procesy, kterými si procházejí oběti krátce po zločinu i v následujících měsících.

Kromě samotných postupů vedoucích k vyřešení případů je pak pozoruhodné i odhalení dalších okolností, které se s ohavnými zločiny váží, třeba prosté záběry mrazáků biologického materiálu s trpkými připomínkami nedořešených případů, kdy se oběť rozhodne nejít k soudu, barevné dělení složek s obětmi mladšími 17 let nebo Julietino přemítání  nad tím, jak proběhl zločin, který jí změnil život, ale ona si z něj téměř nic nepamatuje. Právě to je navíc umocněno záznamem z kamery u baru, kde je Juliet zachycena těsně před i po znásilnění. Záběry dělí zhruba dvě hodiny, jejichž přesný průběh zná jen pachatel. Nebo pachatelé.

Snímek Ohavný zločin: Znásilnění přibližuje to, co ve zpravodajství neuvidíte. Tedy čekání. Na další střípek paměti, dopadení pachatele, soudní proces, spravedlnost. I dobu, kdy bolest a strach trochu otupí. A (opět) vyzdvihuje nebezpečí předsudků i to, jak zásadní je v práci s obětí ohleduplnost. Poměrně klasický televizní dokument BBC není výjimečný ani tak formálně, jako spíš tématem, které je stále tabuizované, ačkoliv se každý den týká obrovského množství lidí. Můžete ho vidět 20. dubna od 22:00 na Academia Film Olomouc.

Ohavný zločin: Znásilnění / The Unspeakable Crime: Rape

režie: Sara Hardy, Blue Ryan
produkce: Sara Hardy, Blue Ryan
kamera: Sara Hardy, Blue Ryan
59 min
Velká Británie, 2013