Až se zima zeptá…

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 10. listopadu 2016 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Myší hlídka: Zima 1152 (David Petersen) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Myší hlídka: Podzim 1152 se stala příjemným zjevením tuzemského komiksového trhu. Její autor, scenárista a výtvarník David Petersen, postavil své dílo na nečekaném kontrastu: myši, které si mnoho lidí spojuje spíše s odporem, uvedl jako statečné hrdiny střežící a bránící svá teritoria, zatímco dravci, jimž často připisujeme jistou ušlechtilost, jsou vykresleni jako nelítostní nepřátelé. Ve středověkém eposu se však ten největší nepřítel ukrýval přímo v myších řadách. První díl tak vedle uvedení tří hrdinů, členů Myší hlídky, řešil otázku, zda je násilný převrat tou nejvhodnější cestou k uskutečnění vznešených myšlenek.

Tyto dramatické podzimní události zcela odsunuly do pozadí starost o přípravu na zimu. Takže není divu, že se myším nedostává zásob. A kdo jiný by se o ně měl postarat než Myší hlídka?
Borise, Justýna a Straše zastihujeme spolu s Čakanem a Sarikou na cestě po sněhových pláních. Skupina je brzy nedobrovolně rozdělena: Justýn, Straš a Sarika se propadnou do sněhové prolákliny a octnou se pod zemí, zatímco Boris a Čakan musejí společně čelit útokům kalouse ušatého. Klid však není ani v Opevněné Hůrce, kde matrona Myší hlídky Gvendolína netrpělivě čeká na zásoby. Vrásky na čele jí dělá tajemný travič.

Po sychravém podzimním úvodu se Petersen nebojí přitvrdit. Prostě v zimě přituhuje a pokračování je o něco temnější. Skoro bych se už bál dát jej do rukou menším dětem (věkové doporučení 9+), které nalákaly roztomilé myšičky. Hrdiny známe a teď se odhaluje něco z jejich charakterů. Vztah Borise a Čakana (Černé sekery) je vztahem učedníka a jeho mistra, byť jejich společný čas je vyměřen stejně krátce jako v případě Luka Skywalkera a Obi-Wan Kenobiho. Justýn a Straš jsou sice nejlepší přátelé, ale zcela rozdílné povahy. Objeví se dokonce náznak milostného motivu. Ne mezi Justýnem a Strašem, nezapomínejme, že je tam s nimi i Sarika.

Petersen nemá problém v příběhu stříhat a dělit děj třeba v tom nejnapínavějším okamžiku. Skupinku pod zemí ještě roztrhne, když se ztratí Straš. Přepíná tak mezi čtyřmi dějovými liniemi, které se znovu spojí až v samotném závěru. Kresba a barvy jsou úžasné. Věrný nastolenému stylu se Petersen drží spíše větších políček na stránce, jednotlivé kapitoly od sebe oddělují velkoformátové obrázky, z nichž minimálně ta se Strašem na hromadě myších kostřiček působí hodně znepokojivě. Podobně jako u Tolkiena jsou součástí díla básně a písně, které spolu s bonusovým průvodcem pomáhají dokreslit a přiblížit fikční svět myších hrdinů

Myší hlídka: Zima 1152 vypráví o síle vzepřít se nepříznivým okolnostem i morálně volních vlastnostech, které vedou hrdiny k tomu, aby bojovali za to, co považují za správné. V čase chaosu, zrady, úkladů a beznaděje se rodí skuteční hrdinové. Byť mají v Petersenově podání hodně netradiční podobu.