Sebevražedný oddíl by neměl být vydavatelskou sebevraždou

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 16. srpna 2016 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Sebevražedný oddíl: Kopanec do zubů (Adam Glass, Federico Dallocchio, Clayton Henry) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Řekněme si to narovinu: Ayerův film Sebevražedný oddíl se díky reklamní masáži korunované trailerem nastříhaným na skladbu Bohemian Rhapsody stal nejočekávanějším snímkem léta. Samozřejmě, že takovou příležitost si v BB/artu nemohli nechat ujít a naplánovali vydání stejnojmenného komiksu těsně před premiéru. Co vyšlo konkurenci v únoru s marvelovským Deadpoolem, by přece mohli napodobit v srpnu se skupinou odsouzených superpadouchů, kteří se svým angažováním v operační skupině X snaží dosáhnout snížení trestu. Film provedl kobercový nálet na zaplněné kinosály, fanoušci mlaskali blahem, odborná kritika byla mnohem zdrženlivější. Jaký je tedy komiks?

Ačkoli děj snímku nevychází přímo z komiksové zápletky, jeho tvůrci si z Kopance do zubů některé motivy vytáhli. Například představovačku postav v prvním sešitu (Deadshot, El Diablo), flashback vysvětlující zrod Harley Quinn (komiks je součást The New 52) nebo vpíchnuté nanobomby, které mají sebevražedný oddíl udržet pod kontrolou. Namísto postavy Killer Croca se objevuje snad ještě bizarnější King Shark a na Boomerangovi lze ukázat, jak se z vedlejšího záporného charakteru v komiksu udělá v hollywoodské adaptaci v podstatě sympaťák a důležitý člen týmu. Oni vůbec ti filmoví superpadouši mají vlastně srdce na správném místě a propracují se k týmovému duchu, zatímco v komiksu není složení jednotky pevně dané (sem tam někdo prostě umře a je nahrazen), největší pozornost si ale shodně nárokují právě Deadshot, El Diablo a Harley Quinn.

Když už jsem zmínil Deadpoola, tak zatímco film byl OK, komiks Drákulova výzva mě svým nuceným humorem iritoval. U Sebevražedného oddílu nastal přesně opačný efekt. Film mě celkem zklamal svým pojetím coby velmi volně pospojovaná série videoklipů bez pořádného děje (a producenti můžou ruce líbat těm lidem od castingu, které napadlo najmout Willa Smithe a Margot Robbie), komiks je OK. Sice se nekoná žádný velký zázrak, ale děj odsýpá, hlášky nejsou místy nejsofistikovanější, ale nenudí, k postavám si zatím čtenář nemá šanci vybudovat nějaký hlubší vztah, ale je to první kniha, takže uvidíme. Celé je to nepokrytě inspirováno Aldrichovým Tuctem špinavců (1967) a jako amorálnější alternativa k superhrdinské League of Justice to docela funguje. Možná bych ještě zmínil Ennisovu Bandu, v níž skupina velmi podivných antihrdinů se schopnostmi dohlíží na zvrhlé superhrdiny a nevybíravě je staví do latě. Bohužel, z této série tuzemským čtenářům zprostředkoval vydavatel pouze dvě knihy, další osud komiksového Sebevražedného oddílu tedy do značné míry záleží na tom, nakolik si spokojení diváci půjdou po projekci zakoupit Kopanec do zubů.

Co se týká děje, členové oddílu jdou z akce do akce takovým tempem, že si ani nestačí (s čestnou výjimkou King Sharka) něco zakousnout nebo dojít na WC, jakousi vnitřní logiku ovšem komiks (na rozdíl od filmu) nepostrádá. Na výtvarné stránce se podílelo několik umělců, jde o kvalitní mainstream, který neurazí, a když knihu rychle prolistujete, skoro ani nepoznáte, že ji nekreslil jeden člověk.
Čili palec opatrně nahoru s tím, že jsem zvědav, zda se dočkáme pokračování. Třeba až do knihy čtvrté, na níž se po Adamu Glassovi scenáristicky podílel Aleš Kot.