Zde se nacházíte: 25fps » TV » Bohové jsou mrtví, ať žijí bohové

Bohové jsou mrtví, ať žijí bohové

Bohové jsou mrtví, ať žijí bohové

The gods are great. But people are greater. For it is in their hearts that gods are born, and to their hearts that they return.“

Víra je mocná věc. Motivuje, inspiruje, zabíjí. Díky víře lidé přežívají v dobách, kdy z ničeho jiného žít nelze. Víra spojuje a rozděluje, přináší naději a také zkázu. Kolik válek se vedlo ve jménu náboženství v dějinách lidstva. Krev je živitelkou víry. Aztékové vytrhávali zaživa srdce z těla rituálním obětem, protože věřili, že by jinak přestalo svítit slunce a nastala věčná tma. Guančové z Kanárských ostrovů za letního slunovratu obětovali děti, které shazovali z útesů. A případů, kdy jedinec či uskupení spáchá atentát kvůli náboženství, neubývá, spíše naopak. Je třeba však pamatovat, že krev neprolévá žádný bůh, ale lidé. Protože jak citát výše říká, bohové jsou výtvorem lidí. A podle toho také bohové jednají.

What if God was one of us?

V řecké mytologii jsou bohové malicherní a chybující jako lidé. Stejně působí bohové a jiné nadpřirozené bytosti v seriálu American Gods. Jsou sobečtí, pomstychtiví, manipulující a zákeřní (možná až na Ježíše, který má naštěstí tolik verzí – je takový, jakého ho chcete mít; černoch, hispánec, běloch, Asiat – že nevadí, když jednu zastřelíte). Existence bohů ale závisí na víře v ně a čím víc následovníků mají, tím jsou mocnější. Jak tomu bývá, postupně se na ně částečně nebo úplně zapomnělo. Bohové spadli z výšin a piedestalů a jsou odsouzeni k živoření a nedůstojným zaměstnáním. Aspoň tedy staří bozi, bozi, které dobyvatelé a imigranti přivezli s sebou do Ameriky v průběhu několika staletí z Afriky, Evropy a Asie. Ale nový svět si postupně vytvořil nové bohy. Média, globalizace, technologie. Bez nich si těžko lze představit společnost 21. století. Personifikací těchto výdobytků jsou bohové Media, Mr. World a Technical Boy. A právě proti nim připravuje válku tajemný Mr. Wednesday, jehož identita je neoblomně skryta za indiciemi, jakými jsou dva havrani, bouřky a skleněné oko. Ale ani bůh války nemůže vést bitvu sám. Na svou cestu po USA, kdy navštěvuje jednotlivé staré bohy a snaží se je rekrutovat, si vybírá společníka. Je jím čerstvě propuštěný trestanec Shadow Moon. Jako náhodou mu zrovna zemřela milovaná žena a on ztrácí domov. A tak začne pracovat pro Mr. Wednesdaye, aniž tuší, do jak nebezpečné hry se dostal. Shadow vlastně ani na nic nevěří. Jeho cesta po USA je i jeho cestou za poznáním – poznáním, že některé věci existují, jen když v ně někdo dostatečně silně věří.

Seriál o bozích ve 21. století vznikl podle stejnojmenného románu Neila Gaimana pro stanici Starz. Gaiman se také podílel na scénáři a je jedním z výkonných producentů seriálu. Tvůrce (showrunners) American Gods však představují Bryan Fuller (Pushing Daisies, Hannibal) a Michael Green (Heroes, Kings, Logan). Především Fullerův vliv je ve formální stránce značně patrný. Navzdory auteurské teorii však nejde o jeho samotný „touch“, ale fakt, že do štábu angažoval množství lidí, kteří se podíleli na Hannibalovi a tím přenesli do American Gods důraz na vizuální styl. Například režiséry Vincenza Nataliho, Adam Kanea a Davida Sladea, který natočil finální epizody první a druhé sezóny Hannibala.1 Dále American Gods sdílí s Hannibalem uměleckého režiséra, Roryho Cheynea, a dekoratéra výpravy (set decorater), Jaro Dicka. Neopomenutelná je také práce skladatele Briana Reitzella, který stejně jako v Hannibalovi v nediegetické zvukové složce dává důraz na ruchy a znepokojivě znějící hudbu (ale také na ironizující country a elektro-popovou hudbu).

Podobně jako u Hannibala je zde vizuální styl kreativní a pečlivě konstruovaný. Přes makrodetailní záběry, zpomalené scény brutálního násilí až po dechberoucí CGI sekvence hvězdné oblohy či snového sadu z kostí, vizuální styl American Gods využívá každý záběr k vizuální slasti. Některé záběry připomínají svou barevnou škálou, svícením a kompozicí malby amerických romantiků, především těch patřící do hnutí Hudson River School. Jejich fascinace americkou krajinou ladí s vyprávěním American Gods. V romantismu byla krajina nositelnou mystična a nadpřirozena. Také Nový svět je tajemný, divoký a někdy i dost temný. A krutý, jak je patrno v mikropříbězích o nově příchozích, které se objevují na začátku epizod. První pravěké lovce v Americe nečeká hojnost ale hlad a bída, a aby se z nich vymanili, musí se uchýlit k vraždě a kanibalismu. První Viking, který přistane na amerických březích a překročí hranici písečné pláže, je zasažen tisíci šípů neviditelných nepřátel. Krajina je stejná jako bozi – mocná, ohromující, obdivuhodná a divotvorná, ale také zákeřná, drsná a nepřející. V obrazech amerických romantiků je sice dán především důraz na první sadu vlastností, v zobrazených hustých lesích, hlubokých údolích a neprostupných mracích je ale cosi zlověstného. Jako těžký vzduch před bouří.

American Gods s01e05 / Puget Sound on the Pacific Coast (Albert Bierstadt, 1870)

American Gods s01e07 / Sunset, Bay of New York (Sandorf Robinson Gifford, 1878)

American Gods s01e05 / Estes Park and Longs Peak (Albert Bierstadt, kolem r. 1876)

Seriál s vizuálem také často experimentuje – jedna z úvodních příběhových sekvencí je animovaná a ve scénách s Medií se částečně užívá obrazu analogové televize. Vizuální spektákl často upozaďuje akci, což není pro televizi typické, a tím se seriál stává nekonvenčním. Akci však nezpomaluje jenom vizuální slast, ale také epizodičnost. Kdyby se ze seriálu vyškrtaly všechny více či méně relevantní epizodní příběhy, celý děj by vystačil na polovinu epizod, možná i méně. Některé díly dokonce děj neposouvají dále vůbec (nebo se alespoň nevěnují Wednesdayovi a Shadowovi), ačkoli poskytují pozadí k vedlejším postavám. Vzhledem k samotnému názvu je však jasné, že tento seriál, víc než kterýkoli jiný je o postavách a ne o akci. Na začátků (skoro) každého dílu je úvodní příběh, který pojednává o příchodu bohů do Ameriky, nebo jejich působení v ní. Někde jsou tyto příběhy zasazeny do hlavní linie děje, jindy fungují mimo ni skrz vypravěče. Někdy tento příběh má delší stopáž než hlavní děj, někdy chybí úplně.. Vzniká tak kronika příběhů o různých lidech a bozích a o vztazích mezi nimi, které mají své kouzlo a vyvolávají značné sympatie. Kdo by nechtěl potkat svého boha, i kdyby to bylo až po smrti. Nevýjimečným lidem se dějí výjimečné věci a na tom stojí každý dobrý příběh. A každý dobrý televizní seriál stojí na postavách a světě, ve kterém žijí. Jelikož se zápletky (obzvlášť v epizodních sériích) mohou často měnit, jsou to postavy a fikční svět, které drží pořady pohromadě a také lákají diváky, aby se k nim vraceli. American Gods hojně užívají odboček od hlavní dějové linie právě ke konstrukci svého fikčního světa, což je pro seriál, stojící na určité mytologii, nesmírně důležité. A právě proto to také funguje.

Sympathy for the Devil

Staré je dobré, nové je špatné. To je častý přístup k inovacím. V American Gods jsou noví bozi jednoznačně prezentováni jako záporní. Nejedná se o to, že by staří bozi byli lepší, co se týče morálky a etiky. To rozhodně ne – každý z nich je ochotný učinit takřka cokoli, aby si své místo udržel a v krvavých obětech se vyžívají všichni. Nicméně noví bohové jsou svým způsobem mnohem více znepokojiví než ti staří. Svou mocí mají celý svět v hrsti a manipulují s lidmi s nebývalou lehkostí. Úlisný Mr. World se svým děsivým úsměvem je mnohem méně důvěryhodný než Czernobog, který ve zkrvaveném tílku vypráví o umění zabíjet. Technical Boy je otravný spratek, nicméně dokáže člověku značně znepříjemnit život, tak jak to umí jen technologie. Bohyně Media střídá svou „značku“ – jednou se objeví jako Lucille Ball/Lucy Ricardo, jindy jako David Bowie nebo Marylin Monroe. Svůdným hlasem přesvědčuje staré bohy, aby se přidali na její stranu a vyžívá se v šíření chaosu (s láskou vzpomíná na Orsona Wellese a jeho Válku světů).

Staří bozi ale mají něco, co se cení bez ohledu na to, o jak pozitivní nebo negativní obsah jde – dlouhá léta zkušeností. Staří bohové přežili staletí, tisíciletí, a ačkoli jsou téměř zapomenutí, pořád mají velikou moc. A aby ji užili, nepotřebují mnoho následovníků, „jen dostatek“. Staří bohové jsou také sympatičtější tím, že jsou prezentováni jako lidé. Disponují mocí, ale nejsou nezranitelní. Většina z nich žije v chudobě a vykonává zaměstnání, která jejich statusu nejsou hodna. Staří bohové jsou velmi lidští (i svým chybováním), žijí mezi smrtelníky. Kdežto noví bozi žijí v digitálním světě – mnohdy nemají ani fyzické tělo. Jsou z jiné reality, z virtuální reality, střídají tváře a podoby a nemají v sobě nic lidského, nic s čím by se dalo ztotožnit. Tím spíše, že představují to, co mnohé lidi děsí, často proto, že tomu nerozumí – média, technologii a globalizaci. V dnešní době neexistují větší démoni.

Take Me To Church

Staří bohové představují ale také něco víc, než jen tradici a dějiny. Staří bohové přišli do Ameriky s imigranty z různých koutů světa. S otroky z Ghany přišel Anansi, s polskými imigranty bůh smrti Czernobog a tři sestry Zoryovy hlídající hvězdnou oblohu. Z Egypta přišli prastaří Thot a Anubis, s irskými vyhnanci přišel leprikón Mad Sweeney. Někteří bohové přišli do Ameriky, protože ve své domovině již nebyli vítáni. Jako například Bilquis, bohyně lásky, královna ze Sáby. Bohové tedy jsou také imigranty a stejně jako oni jsou nuceni pracovat v továrnách a jako taxikáři, také jsou zatracováni a opomíjeni. V době Trumpovy anti-imigrantské politiky nelze význam takové reprezentace podceňovat. American Gods zdůrazňují, že Amerika je zemí, která je vystavěná na krvi a také potu otroků a vyhnanců. Jeden z úvodních příběhů, příběh o zapomenutém bohu Nunnyunninim, vypráví o prvním přechodu pravěkých lidí přes Beringovu úžinu. Připomíná tím, že všichni obyvatelé Ameriky jsou v konečném důsledky imigranty.

Další z úvodních příběhů ukazuje skupinu Vikingů, kteří dopluli k novému světu ještě dříve než Erik Rudý. Země vůči nim byla ale tak nehostinná, že raději vykonali řadu krvavých obětí Odinovi, jen aby mohli co nejrychleji odplout. I tento příběh, s jakousi ironií, pojednává o vztahu Ameriky k imigrantství.

Není také náhoda, že většina starých bohů patří k etnickým menšinám. Jací jiní by bohové z Egypta, Persie, Ghany a Etiopie mohli být. Také Shadowova černá barva pleti bývá často komentována a tím je neustále připomínána americká historie rasismu (v první epizodě je doslova lynčován). A není ani náhodou, že všichni tři noví bozi jsou běloši. Jeden z mnoha významů konfliktu mezi starými a novými bohy lze hledat tedy i v této reprezentaci. Dále je třeba zdůraznit význam irského leprikóna Mada Sweeneyeho a polských bohů. Ačkoli Irové i Poláci jsou obecně běloši, v minulosti tak nebyli vnímáni – ne na území Ameriky. Zvláště na začátku dvacátého století byli Irové emigrující do USA označováni jako „bílí negři“2 a jejich mediální reprezentace a společenský status byl podobný Afro-Američanům. Ani Poláci nebyli považovány za „bílé“ a bylo často démonizováni jako násilníci.3 Přítomnost Sweeneyeho, Czernoboga a sester Zoryových a jejich příslušnost ke starým bohům tedy ještě více podmiňuje etnickou propast mezi nimi a novými bohy.

Losing My Religion

American Gods nakonec není seriál o náboženství, ale o lidech. Protože jsou to lidé, kdo vytváří bohy a jsou to lidé, kteří je dokáží nedostatkem víry uvrhnout v zapomnění. A tím, že lidé vytváří bohy, jsou bohové jejich odrazem. Žádné náboženství samo o sobě není špatné. Amorálním či násilným jej činí lidé, kteří jej šíří a interpretují podle svých představ. Jako v samotném seriálu, kdy američtí vlastenci střílí do mexických imigrantů puškami, na kterých je vyryt citát „přijď království tvé“. Ironií je, že zastřelí i Ježíše (hnědého mexického Ježíše, protože Ježíš je taky často interpretován), který s mexickými imigranty přichází. To se ale při interpretování víry pro vlastní účely stává.

Seriál tedy není jen esteticky a narativně odvážnou a propracovanou podívanou. Zpracování příběhu a vizuálně podmanivá složka stojí za pozornost samy o sobě. Nicméně sociálně-kritický náboj American Gods by neměl zůstat neopomenut. Právě kritika rasismu, konzumerismu a kapitalismu by měla být vyzdvižena a uctěna. Tak jako staří bohové. Protože možná jejich existenci nepotřebujeme k přežití, ale jejich příběhy nám mohou přinést ještě mnoho ponaučení.

 

American Gods

Tvůrce: Bryan Fuller, Michael Green
Scénář: Bryan Fuller, Michael Green, Neil Gaiman, Maria Melnik aj.
Hudba: Brian Reitzell
Kamera: Darran Tiernan, Jo Willems, Aaron Morton
Hrají: Ricky Whittle (Shadow Moon), Emily Browning (Laura Moon), Ian McShane (Mr. Wednesday), Pablo Schreiber (Mad Sweeney), Crispin Glover (Mr. World), Yetide Badaki (Bilquis), Bruce Langley (Technical Boy), Gillian Anderson (Media), Demore Barnes (Mr. Ibis/Vypravěč), Chris Obi (Anubis), Omid Abtahi (Salim) aj.

USA, Starz (2017 – ?), 8 dílů, 55 minut

1 IMDB [Online]. Citace z 2017-07-10. Dostupné z: http://www.imdb.com/title/tt2243973/eprate?ref_=tt_eps_rhs_sm

2 Daniels, Jessie. Irish-Americans, Racism and the Pursuit of Whiteness. Racism Review [Online]. 2009-03-17 [Citace z 2017-07-10]. Dostupné z: http://www.racismreview.com/blog/2009/03/17/irish-americans-racism-whiteness/

3 Především kvůli zavraždění prezidenta Williama McKinleyeho polským Američanem Leonem Czolgoszem. Kendzior, Sarah. How do you become “white” in America? The Correspondent [Online]. Citace z 2017-07-10. Dostupné z: https://thecorrespondent.com/5185/how-do-you-become-white-in-america/1466577856645-8260d4a7

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 23

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru