Teorie báby

RECENZE: Bába z ledu (režie: Bohdan Sláma, 2017) – VERONIKA JANČOVÁ –

Příběh o hledání cesty ke štěstí, otužování a rodinných vztazích v důstojném balení s mottem, že jediné, co opravdu musíme, je zemřít.

Bohdan Sláma patří k těm tuzemským tvůrcům, kteří sice nesázejí nový film každou sezonu, ale u nichž si současně na každý nový film rádi počkáme. Po pěti letech, kdy realizoval rozpačitě přijatý snímek Čtyři slunce (2012), přichází s novinkou Bába z ledu, která se setkala s úspěchem na Berlinale, kde byla společností Match Factory zakoupena do mezinárodní distribuce. Bába z ledu má tedy potenciál oslovit nejen české publikum a příznivce Slámovy tvorby. Film staví na hereckých výkonech, neokoukaném prostředí otužilců, kam je děj částečně zasazen, a nechybí ani notná dávka humoru, jenž vychází z přirozené tragikomičnosti života. Jádrem filmu se tentokrát stalo téma oběti, respektive sebeobětování pro své blízké.

Bába z ledu přichází s faktickým společenským jevem, který v domácí kinematografii zatím příliš reflektován nebyl. Přitom v naší společnosti žije mnoho manželek, matek a babiček, které jsou své rodině neustále k dispozici, doslova jí slouží a jejichž oběť je navíc vnímána jako samozřejmost. V obdobné situaci se nachází hlavní hrdinka, ovdovělá šedesátnice Hana (Zuzana Kronerová), která otročí svým dvěma sobeckým synům a jejich rodinám. Do jejího života, který nežije, ale spíše přežívá, nicméně (naštěstí) zasáhne náhodné setkání s otužilcem Broňou (Pavel Nový), díky němuž získá nový pohled na život a začne jej postupně měnit. Synové Ivan (Václav Neužil) a Petr (Marek Daniel) se s oprávněným pocitem, že je jejich dosavadní komfort v ohrožení, na všechny sebemenší změny koukají skrz prsty. Na Haně můžeme pozorovat, jak se jí postupně otevírají oči a vidí své syny v novém světle. V tomto směru je do vývoje úspěšně a funkčně zapojeno otužilectví, jež pro Hanu symbolizuje očistný rituál. S každým ponořením do vody, s každým dalším krůčkem a tempem se ze zotročené nedoceněné ženy stává nová bytost. Ledový přírodní živel v ní probouzí chuť do života a dodává jí sílu ke vzpouře vůči dosavadnímu ničivému stereotypu.

Tematika i zaměření se na hrdiny v pozdějším věku nabízí možnost srovnání Báby z ledu s loňskou Teorií tygra (rež. Radek Bajgar), ve které veterinář Jan (Jiří Bartoška) podniká revoltu s cílem osvobodit se od své direktivní manželky Olgy (Eliška Balzerová). Jan totiž rovněž provedl sebeoběť v podobě potlačení vlastní individuality, když se dobrovolně nechal pasivně unášet životem, kterému udávala kurz jeho žena. Zatímco Hana na sobě začne aktivně pracovat, Jan volí zbabělý útěk. V obou případech tu tedy máme oběť, která se rozhodně vzepřít, převezme vládu nad svým životem a nakonec hledá cestu ke štěstí na/ve vlnách Vltavy. Oba snímky také pracují s humorem a velkou dávkou nadsázky, ale se svými postavami zacházejí výrazně odlišně. Zatímco v Bábě z ledu chybují postavy bez rozdílu pohlaví, Teorie tygra je v tomto ohledu genderově velmi nekorektní. Bere si na paškál ženskou populaci a hyperbolizuje prohřešky, kterých se ženy na mužích dopouštějí. Z žen se zde stávají (větší či menší) zoufalky neschopné střízlivého životního nadhledu, jež touží ovládat své pasivní trubce. Muži jsou naopak zobrazeni jako impotentní oběti této partnerské šikany. Teorie tygra tak na rozdíl od Báby z ledu přetéká genderovými stereotypy, což ještě umocňuje syžet ve stylu Kameňáku, předhazující jedno osvětové moudro za druhým. I z ledové vody se vynoří nejedna životní rada a z hlediska intenzity poučování se film v několika okamžicích dostane na hranu únosnosti, kterou však naštěstí nepřekračuje. Především však své postavy neškatulkuje podle pohlaví a scénář neevokuje příručku typu Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše.

V obou případech happy end nespočívá v naplnění skrze milostný vztah nebo urovnání vztahů v rodině, ale v tom, že hrdinové nachází sebe sama, začínají více sledovat své osobní potřeby a nastupují cestu k vlastnímu štěstí. Hana si uvědomuje, že životního štěstí nedosáhne sebeobětováním a podřizováním se svému okolí. Ačkoli sledujeme částečně romantický příběh, Bába z ledu rozhodně není o banální, naivní love story. Podstatou příběhu je zejména Hanina revolta vůči podřadnému postavení v rodině. Bába z ledu je příjemný film o prozření s velmi sympatickým poselstvím. Přináší naději, že nikdy není pozdě změnit svůj život a jak Hana zjišťuje, člověk musí v první řadě začít mít rád sám sebe, aby mohl mít rád také ostatní.

Bába z ledu

Scénář a režie: Bohdan Sláma
Kamera: Diviš Marek
Střih: Jan Daňhel
Zvuk: Marek Poledna
Hudba: Mardi, Petr Spálený
Hrají: Zuzana Kronerová, Pavel Nový, Daniel Vízek, Václav Neužil ml., Tatiana Vilhelmová, Petra Špalková, Marek Daniel, Alena Mihulová, Marie Ludvíková, Luboš Veselý, Josef Ježek
Česká republika, 2017, 106 min.
Premiéra: 23. 2. 2017 (FALCON a. s.)