Prohrávající strana věčnosti

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 11. prosince 2017 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Fatale: Smrt je mi v patách (Ed Brubaker & Sean Phillips) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Pokud do BB/artu přišel letos Mikuláš s čertem a čert začal chrastit řetězy a chystat pytle, Mikuláš pravil: „Ano, zařízli jste sice Ennisovu Bandu a to čekání na závěr jeho série Punisher MAX bylo nekonečné, ale zase jste tuzemskému čtenáři zpřístupnili práci scenáristy Eda Brubakera. Takže, vše odpuštěno, vážení, pokračujte v dobré práci.“

Po třech omnibusech Captain America, dvou omnibusech Criminalu a prvním dílu Gotham Central je tu další lahůdka, komiks Fatale s podtitulem Smrt je mi v patách.

Jak už název napovídá, Brubaker se opět noří do svého milovaného žánru (stylu?) noir, ale zatímco v Criminalu jel na vlně drsné školy americké kriminálky (James M. Cain, J. H. Chase) a v Gotham Central namixoval kriminálku procedurální (Ed McBain) se superhrdinským komiksem, ve Fatale zašel ještě dál. Noir a mysteriózní thriller? Nebo dokonce horor s ozvuky H. P. Lovecrafta?

Nicolas Lash se po pohřbu novináře a tvůrce detektivek Rainese stane správcem jeho pozůstalosti. V ní nalezne nikdy nepublikovaný rukopis. Než se stačí vzpamatovat, octne se uprostřed přestřelky a divoké honičky. Život mu zachrání tajemná dívka, s níž se setkal na hřbitově, o nohu ale při havárii přijde.

Střih. San Francisco 1956.

Reportér Raines se snaží odhalit zkorumpované policisty, přičemž pomoci by mu měla partnerka jednoho z nich. Setkáním s ní se zaplete do něčeho, co navždy poznamená jeho další život, do hry, jejíž pravidla nezná, s postavami, které nejsou tím, čím se zdají být. A zaplatí za to strašlivou cenu.

Prozrazovat o ději cokoli navíc by byl podraz, protože Brubakerovo mistrovství spočívá v tom, jak postupně (často prostřednictvím rychlých flashbacků) před čtenářem odhaluje zápletku svého příběhu. V ní nejde o odvážného novináře rozkrývajícího rejdy křivého policejního seržanta Bookera, ale o něco mnohem více…nadpřirozeného. A jak již bylo řečeno, Raines je pouhou figurkou, naivním chlapem, který podlehne přitažlivosti krásné a osudové Josephine, která s ním kvůli dosažení svých vlastních cílů manipuluje, jako manipulovala se všemi muži, kteří jí kdy zkřížili cestu. Tak to by byl ten noir, ale kde je lovecraftovský horor?

Skrývá se zprvu nenápadně za vyšetřováním brutálních vražd s okultním nádechem, které vede právě seržant Booker, člověk, jenž již od dětství disponoval schopností zahlédnout jiné vrstvy reality, respektive seznat, že okolní svět dělí jen tenká slupka od něčeho příšerného, od existence dávných (snad mimozemských) ras a božstev, provozujících svoje pradávné rituály a zcela lhostejných k životům obyčejných lidí.

Už jsem to nejspíš někde napsal, ale klidně zopakuji. Spojení Brubakera s výtvarníkem Seanem Phillipsem je z rodu těch kongeniálních. Důkazem jsou oba zmíněné omnibusy Criminal a série Fatale to jenom potvrzuje. Strohost, důraz na detail a atmosféričnost, o niž se postaral neselhávající kolorista Dave Stewart, to jsou atributy, díky kterým se čtenář ke komiksu opakovaně vrátí. Napoprvé totiž bude hltat Brubakerův text, ať již ten dialogový v bublinách nebo voice over (Lashův v současnosti a autorský v minulosti).

Návyková záležitost, takže ať si BB/art pospíší s vydáním dalšího dílu, sic do redakce pošlu čerta s opravdu velkými rudými vidlemi.