S Marií Dvořákovou o Oscarovi a americké zkušenosti

Jsou tomu tři týdny, co byl zveřejněn seznam letošních držitelů studentských Oscarů, na kterém se objevilo i jméno Češky Marie Dvořákové, aktuálně žijící, studující a pracující v New Yorku. Na tamní Tisch School of the Arts realizovala krátký snímek Kdo je kdo v mykologii o dobrodružném večeru mladého trombonisty, který bojuje s opilou dívkou, láhví vína a plísní v jejím pokoji. V Česku byl nedávno k vidění například v pásmu iShorts: Girls in Film sestaveném ženami ze stejnojmenného projektu. Jako žena milující Ameriku a zajímající se o tvorbu mladých filmařů a filmařek jsem měla potřebu Marii položit několik otázek. Za své odpovědi má u mě upřímné díky!

V první řadě velká gratulace k Oscarovi, Marie! Jaký je to pocit? Snívalo se vám o něm?

Mám velkou radost. Ten film nebylo snadné natočit. Přála jsem si, aby ho promítli na festivalech, jako je třeba Telluride, což se splnilo. Ale nenapadlo mě, že by ho mohla ocenit Akademie. Myslela jsem si, že naše cesta končí nominací.

Zajímalo by mě, kudy vedla vaše cesta k oscarovému ocenění. Byla dlouhá a trnitá? Jsou k tomu potřeba ostré lokty, píle a vytrvalost, nebo spíše velká dávka štěstí? Na svůj oscarový film Kdo je kdo v mykologii jste prý víc než rok sbírala zbytky filmové suroviny…

Bez píle a vytrvalosti to nejde. Ale hlavně to člověk nesmí vzdát, když se něco hned nepodaří, když vás někdo odmítne a zabouchne vám dveře před nosem. Nesmíte se bát pokusů a omylů. Bez toho všeho by se štěstí jednoho dne nedostavilo. Kdybych měla za poslední roky poměřit své výhry versus prohry, tak bych u výčtu proher spotřebovala víc inkoustu. Ale tím se člověk nesmí nechat demotivovat.

35mm shortendy jsem sbírala v USA a v ČR, na novou surovinu jsme neměli peníze. Filmovalo se nakonec na dva roky prošlou surovinu, která zůstala v Praze po natáčení snímku Child 44 a další várku prošlé suroviny jsem dostala v USA. Jednalo se o zbytky po natáčení filmu Touched with Fire v hlavní roli s Katie Holmes.

Přestože jste jej točila na americké škole, vznikal pod hlavičkou české produkční společnosti Negativ a koprodukovala jej Česká televize. Není tedy víc český než americký? Jak to s jeho genezí a produkcí vlastně bylo?

V Americe jsme získali pro tento projekt velkou podporu a množství grantů, bez kterých bychom nikdy nemohli točit. Za americkou univerzitu byl film přihlášen na studentského Oscara. Spoluautorem scénáře je Američan. Hlavní roli ztvárnil americký herec. Zvuk se vyráběl převážně v USA. Hudbu složil Američan a pak se zde i nahrála a mohla bych pokračovat dál. Nedá se měřit, jestli jedna strana dala více nebo méně. Ke vzniku tohoto filmu bylo zapotřebí obou, jinak by film nebyl. Tento model se mi osvědčil a ráda bych ho uplatnila i při realizaci dalšího filmu.

Jde vidět, že máte ráda dobrodružství, jak ukazuje nejen váš Oscarem oceněný film, ale i vy sama a vaše cestování po festivalech a filmových fórech. Váš krátký film se promítal v Cannes, zúčastnila jste se Berlinale Talents, sbíráte jednu cenu za druhou… Kdy jste se rozhodla pro Ameriku?

Dobrodružství sice ráda mám, ale nemyslím, že bych žila dobrodružně. Žiju normální život, jen ho žiju na neobyčejném místě, jakým je New York. I když i tady se mi občas stane, že v týdenním shonu sem tam zapomenu, kde se nacházím. Ale pak jdu po ulici, zvednu hlavu a tam stojí Empire State Building.

Newyorská univerzita získala napříč ostatními kategoriemi hned 4 sošky a letos vychází jako jednoznačný vítěz mezi americkými školami. Zdá se, že to byl pro NYU dobrý rok. Znáte práce svých kolegů? Dalo by se říct, že pro filmy z NYU je něco společné? Nějaká tendence třeba?

Filmy svých kolegů sleduji. A líbí se mi právě, jak jsou rozmanité. Na Tisch studují lidé, kteří pochází nejen z různých koutů Ameriky, ale z celého světa. Každý si s sebou přinesl nějakou zkušenost, zájmy, a to se v jejich tvorbě odráží, ať už se to týká výběru témat nebo způsobu filmového zpracování. Posledních pár let bylo obecně pro Tisch, NYU silných, především co se týče celovečerních nezávislých filmů jejích absolventů. Z toho mám velkou radost. Není snadné tady filmy točit. Systém grantové podpory tu nefunguje jako v Evropě. Pokud je zde někdo, koho osobně znáte a kdo si prošel stejnou zkušeností jako vy, uspěje, dává to naději i vám.

Jak moc se liší tvůrčí atmosféra na NYU a na FAMU? Co vám NYU nejvíc dala? Splnila vaše sny a ideály?

Obě zkušenosti pro mě byly důležité. V Praze jsem sice studovala na katedře dokumentu, ale škola mě podporovala, i když jsem chtěla zkoušet nové věci a točit hraná cvičení. Měli jsme velkou kreativní svobodu a prostor experimentovat. Na vznik školních cvičení jste měli rozpočet a spolužáky z ostatních kateder, kteří s vámi na cvičeních pracovali. Nesvazovaly vás tolik myšlenky na peníze. Na NYU to funguje jinak. Škola vám na vznik filmových cvičení sice něco málo přispívá, ale tu hlavní částku si musíte sehnat sama. Takže musíte hodně počítat, než se do čehokoliv pustíte. Pak taky zařizovat natáčení v New Yorku, kde snad nic není snadné, to je dobrá zatěžkávací zkouška a zkušenost, která se vám bude vždy hodit. Vede vás to k samostatnosti. Na filmovém oddělení Tisch, NYU nejsou specializované katedry podle filmových oborů. Takže všichni dělají všechno. Největší školou ze všech pro mě ale byl sám život v New Yorku.

Zdá se, že toho stíháte opravdu hodně – zároveň pracujete v Českém centru v New Yorku jako programová ředitelka. V které pozici se cítíte lépe – v kanceláři, nebo na place? Jsou to pro vás zcela odlišné práce, nebo v nich nacházíte nějaký společný bod, kdy třeba Marie jako režisérka může pomoci Marii programové ředitelce a naopak?

Rozhodně bych dobrovolně netrávila 12 hodin v práci, která by mě nebavila, nebo ve které bych neviděla smysl. V Českém centru organizujeme 120 kulturních akcí ročně. A těší mě, když vidím, že výrazně vzrostla návštěvnost centra, lidé se vrací zpět, oceňují, co děláme. Mám radost, že zde můžu uplatnit pracovní zkušenosti a kontakty, které jsem v NY v minulosti načerpala a nějak tu instituci, i přes všemožné překážky, posunout vpřed. Ale v budoucnu se chci především věnovat filmu a audiovizuální tvorbě, včetně té krátkometrážní.

Vás film bude na iShorts promítán v pásmu Girls in Film, které vyzdvihuje tvorbu ženských filmařek. Jaké vy sama ze své americké zkušenosti vnímáte postavení ženy ve světě filmařů? Máte dostatečně silný hlas?

Toto je v USA v posledních letech velké téma. A situace se pomalu obrací k lepšímu. Je fajn vidět, že vzniká stále větší množství nezávislých filmů, kde za kamerou stály ženy v roli režisérky nebo kameramanky. A to se týká i televizní tvorby. Tu změnu tady iniciují ženy i muži. Co se týče studiového systému, do toho nevidím, takže to nedokážu zhodnotit.

zdroj fotografií: Czech Film Center