Těžký život (ruského) umělce

Umělci to měli, mají a budou mít těžké asi vždy. Pokud právě nebojují s cenzory, trápí je tvůrčí krize, nebo existenciální otázky atd. Možnosti tvorby jsou dány jak vnějšími okolnostmi, tak také vnitřním světem umělce. Umělec proto není nikdy zcela svobodný, vždy jej něco omezuje. Co si pod takovou uměleckou svobodou vlastně všechno představujeme? Do jaké míry je svoboda umělcova výrazu utvářena okolními podmínkami a jaké mantinely si stanovuje umělec sám? A jak umělcovu svobodu, podmínky tvorby a postoj k jeho dílu reflektuje ruská kinematografie? – Na tyto i mnohé jiné otázky mohli nalézt odpovědi návštěvníci Semináře ruských filmů, jehož 23. ročník proběhl v polovině listopadu v hodonínském kině Svět.

Seminář částečně těží ze své zavedené tradice, což mu umožňuje věnovat se celé škále filmových druhů a žánrů a cílit na různá období ruské (potažmo sovětské) kinematografie. Každý z ročníků má proto dané své specifické téma. To navíc není vybíráno zcela náhodně, ale dramaturgové festivalu (Marcel Řimák, Tomáš Hála, Kamila Dolotina) se snaží vždy přijít s tématem, které jednak umožní předvést divácky atraktivní snímky, a které je současně nějakým způsobem aktuální. Zatímco předminulý ročník se soustředil na zobrazení válečných konfliktů v ruské kinematografii, prozatím poslední ročník Semináře byl zasvěcen v současné době (a v Rusku zvláště) stále živému tématu umělecké (ne)svobody. Respektive postavení umělce a jeho díla v dobách větší či menší svobody, protože (jak již bylo zmíněno) umělec v podstatě nikdy netvoří úplně svobodně, nýbrž je omezován společenskými a politickými podmínkami, vlastními schopnostmi, cenzurou, časem, zvoleným žánrem atd. Boj za uměleckou svobodu je tudíž neutuchající a zahrnuje jak konflikt s okolím, tak vnitřní rozpor. Všechny tyto rozměry symbolicky naznačil už víceznačný název Semináře „umění v (ne)svobodě“.

Na programové skladbě se pak projevila snaha postihnout všechny tyto rozměry a vůbec uchopit stanovený námět skutečně zeširoka. Dramaturgie Semináře navíc nebyla v podstatě časově omezena, a tak program zachytil horizont celého století. Filmové menu tvořily v první řadě filmy, jež se tematicky přímo soustředily na problematiku umělecké tvorby, postavení umělce ve své době a v podmínkách, ve kterých tvoří svá díla. Vedle nich však byly uvedeny také filmy, které nepracovaly přímo s tímto tématem, nicméně které vznikaly těžce a čelily problémům ve vlastním procesu tvorby či měly problémy při uvedení do kin. Na semináři byly proto k vidění také snímky, které po dokončení putovaly rovnou do trezoru a uvedení se dočkaly až nějakou dobu po svém dokončení. V řadě případů se pak oba tyto faktory spojily i v rámci jediného díla.

Téma

Takovým byl kupříkladu zahajovací film festivalu Téma režiséra Gleba Panfilova. Snímek byl vyroben již roku 1979, ale uvedení se dočkal až v roce 1986. Problémy s uvedením zapříčinilo jedno z témat filmu, a to tehdy nežádoucí problematika emigrace, jíž se film (byť okrajově) dotýká. V prvé řadě se však snímek soustřeďuje na tvorbu a osobnost umělce, jenž prochází tvůrčí krizí, a zabývá se otázkou různorodostí vztahů a postojů k umění. Na umělecký proces a strasti autorů bojujících o své dílo se soustředily kupříkladu také snímky Dvacet šest dnů ze života Dostojevského (1980) a Vysockij. Aspoň že jsem živ (2011). Dříve jmenovaný snímek vypovídá v prvé řadě o náročném a vyčerpávajícím procesu tvorby, ale především je příběhem ženské oběti, kdy se žena (zde mladičká stenografka Anna) obětuje pro člověka, u kterého cítí, že je génius, a přijímá roli nedoceněné a součastně zcela zásadní opory pro umělcův život a dílo.

Druhý snímek Vysockij. Aspoň že jsem živ zaujal svým zpracováním, které silně kontrastovalo s tvorbou starších filmových kolegů. Režisér filmu Pjotr Buslov jeho prostřednictvím představil moderní ruskou kinematografii. Nabídl plnohodnotný akční film se dvěma paralelními liniemi, rychlým střihem a dalšími atributy včetně důstojného inteligentního soupeře, kterému hlaví hrdina čelí. Snímek nicméně zaujal také svým obsahem, neboť zachycuje poslední rok života kultovního básníka a písničkáře. Tento veskrze podnětný film vyvolal řadu otázek, obzvláště při vzpomínce na osobnost Karla Kryla, který se nacházel v podobné situaci a jehož životní osud se současně od Vysockého dramaticky lišil.

Vysockij. Aspoň že jsem živ

Mou osobní preferencí by bylo soustředit se pouze na filmy tematicky zaměřené na umělce a jejich život. Takto široce pojaté téma vytvořilo na můj vkus až příliš nesourodý dramaturgický koncept na příliš malé ploše. Program Semináře nabídnul divákům celkem 13 celovečerních snímků různých žánrů a z různých období vzniku. K vidění byl také jeden (teprve připravovaný) český film, který se nicméně tématu přímo dotýkal. Režisérka Marta Nováková (rodačka z Hodonína) představila na Semináři fragment svého snímku 8 hlav šílenství, který pojednává o ruské básnířce Anně Barkovové (Aneta Langerová). Film, na kterém autorka pracuje již osm let, by měl mít premiéru na jaře letošního roku. (Umělecký tvůrčí proces v tomto případě dle slov režisérky ztěžují finanční a realizační problémy.)

8 hlav šílenství

Osm let však není žádná doba v porovnání s délkou vzniku jiného uvedeného snímku – Je těžké být bohem režiséra Alexeje Germana, který vznikal mezi lety 1968 a 2013. (Díky tomu jde dokonce o nejdéle natáčený film ruské kinematografie vůbec.) Nebyl to však jediný unikát, jenž bylo možné v Hodoníně zhlédnout. Za zmínku stojí například u nás nepříliš známý film Poznávajíc širý svět (1978) Kiry Muratovy nebo Rok psa (1994) Semjona Aranoviče.

Kromě uměleckého filmového zážitku sleduje Seminář též edukativní cíl, a přináší proto lektorské úvody anebo přednášky odborníků z různých oblastí. Letos byl na Seminář pozván Zdeněk Pechal, profesor z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, který hovořil o pojetí svobody u F. M. Dostojevského. Kromě přednášky sestával doprovodný program také z výstavy fotografií Štěpána Černouška, jež zprostředkovaly pohled do současného Ruska v oblasti bývalých táborů Gulagu. Seminář nicméně nabídnul také odlehčenou zábavu v podobě pásma loutkových a kreslených filmů pro děti, jež celou akci zakončilo. V neposlední řadě je třeba zmínit, že tato filmová událost nenabízí jen ryze filmové zážitky, ale také kupříkladu unikátní možnost přenocovat přímo pod filmovým plátnem v sále kina Svět. Ráda bych vyzdvihla rovněž celkově skvělé zázemí včetně přívětivých organizátorů a za všech okolností milé a usměvavé paní v bufetu kina, která za velmi symbolické ceny nabízí spoustu dobrot (převážně) vlastní výroby.

Poznávajíc širý svět

Věřím, že příjemná (a až rodinná) atmosféra, útulné zázemí okresního kina se skutečně uměleckým filmovým zážitkem nadchne každého návštěvníka. Program nabízí vedle osvědčené klubové klasiky (jako nyní byly Andrej Rublev či Ivan Hrozný) také méně známé a v České republice doposud neviděné filmy. Jde vidět, že organizátory Semináře jejich práce baví a že se dramaturgové snaží připravit opravdu zajímavou událost, která osloví náročnější i méně náročné diváky. Seminář ruských filmů je filmová událost, která zaručeně nezklame.

S nástupem nového roku se blíží nová sezóna festivalů, přehlídek a dalších filmových akcí všeho druhu. Každý rok se jich jen v České republice konají desítky, a protože není v lidských možnostech navštívit všechny, je potřeba zvážit, na kterou stojí za to se vydat. Seminář ruských filmů je jednou z událostí, kterou bych každému filmovému nadšenci vřele doporučila zahrnout do plánu na tento rok. Jeho v pořadí již 24. ročník se uskuteční letos v listopadu a bude tentokrát zaměřen na téma duchovního filmu.