Hellboy v cizích rukou? Proč ne…

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 16. května 2018 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Hellboy: Neuvěřitelné příběhy (Mike Mignola, různí autoři) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Bylo nebylo.
Duchovní otec Hellboye Mike Mignola byl zrovna zasekaný v práci na filmu Guillerma del Tora a redaktoru Scottu Alliemu (Dark Horse) došlo, že jakmile film vstoupí do kin, nebude po ruce žádný nový hellboyovský příběh. Což by byla z marketingového hlediska amatérština, pokud ne rovnou katastrofa. A tak vznikl nápad předhodit populárního čerta s upilovanými rohy různým komiksovým scenáristům a výtvarníkům s tím, ať v krátkých příbězích dokážou, co umějí. Upřímně řečeno, taková z nouze ctnost. Použití názvu Neuvěřitelné příběhy: Weird Tales se povedlo vyjednat s vlastníky práv, časopis s tímto titulem, v němž publikovali např. Lovecraft nebo Howard, totiž Mignolu mocně inspiroval. Sešity vycházely od února 2003 do dubna 2004 (filmový Hellboy měl v USA premiéru 2. 4. 2004) a Comics Centrum je nyní nabízí v jednom svazku spolu se dvěma povídkami přímo od Mignoly (a Guye Davise).

A samozřejmě patří k tomu nejlepšímu, ačkoli v nich Hellboy vůbec nevystupuje. Zato v nich účinkuje Kostěj a Baba Jaga a oba hororové příběhy dýchají atmosférou ruských bylin. Hellboye se čtenář nedočká ani v další povídce, která má vedle Baby Jagy i nezanedbatelný „historický“ rámec. Ten ocení zejména čtenáři, kteří vědí, že se jeden z největších masových vrahů 20. století původně připravoval na dráhu kněze. Načež začíná vizuální ohňostroj, protože každý z oslovených umělců se přidržel svého stylu. Vedle povídek s Hellboyem v hlavní roli tu máme i Humra Johnsona v úsměvné retro podobě, příběhy s Abem Sapienem, Liz Shermanovou, homunkulem Rogerem, Johannem a dalšími postavami známými z Hellboyova světa. Někteří tvůrci šli cestou nezávazné legrácky, jiní pojali svůj příspěvek vážněji, těch vyloženě slabých věcí je ve svazku čítajícím osmadvacet položek pomálu.
Za sebe můžu říct, že mě nadchl Vymítačem ďábla inspirovaný Vnitřní démon s Liz, Střepy s úvodní monstrózní mlátičkou, bizarní Láska děsivější smrti, kde si Hellboy málem dopřál sex na zadním sedadle auta, nebo Pátek (opět Liz).
Několikastránkový rozsah povídky samozřejmě klade důraz na vypointování, které může být buď sebeshazující, nebo (v těch nejlepších případech) existenciální.

Je jasné, že knihu si pořídí v prvé řadě fandové Hellboye. Ti mohou být ujištěni, že nekupují ani zajíce v pytli, ani dort, který upekli pejsek s kočičkou a po kterém vedle průvanu v peněžence zůstane jen pocit „co to sakra mělo znamenat“.
Jen je třeba se připravit na to, že takto koncipované knihy vždycky obsahují výborné kousky, průměrné věci i příspěvky, které ať už námětem nebo výtvarným zpracováním (v nejhorším případě obojím zároveň) prostě nesednou.

A jestli už pokřikujete, zda jsou ve svazku zastoupena i nějaká jména známá tuzemskému čtenáři, ano. Vedle zmíněného Mignoly a Davise ještě John Arcudi (spoluscenárista spinoffové série Ú.P.V.O.), Eric Powell (Goon), výtvarníci Alex Maleev (Vrána: Mrtvá doba) nebo scenárista a výtvarník P. Craig Russell (První a druhá kniha hřbitovní).
Vedle nich je potřeba zmínit ještě jedno jméno, a sice jméno výtečného překladatele Jana Kantůrka (1948–2018), jemuž nakladatelství coby svému kmenovému spolupracovníkovi Neuvěřitelné příběhy dedikovalo. Až se dostanete k poslední povídce (Craig Thompson: Moje dovolená v Pekle) a zjistíte, kdo jsou to „prdelóni“, pochopíte, jakého překladatele jsme ztratili.