Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » 12 parseků za 135 minut

12 parseků za 135 minut

12 parseků za 135 minut
RECENZE: Solo: A Star Wars Story (režie: Ron Howard, 2018) – TOMÁŠ KOMÍNEK –

Celovečerní seznámení se začátky nejslavnějšího hvězdného pašeráka, který poslouchá jen sám sebe a střílí první, jako by potvrzovalo stále viditelnější trend současné generace Star Wars filmů. Snaha budovat ucelenou výpravnou trilogii, která zformuje základy pro novou velkou ságu, zatím velkolepě zakopává v sérii extravagantních výstřelků, které jde brát jen stále míň vážně. Ovšem v paralelní sérii nezávislých epizod, které měly soužit jako určitá výplň, naopak začínají rašit velmi podařené snímky. Vytrvale je sice pronásleduje syndrom produkčních bolestí, zatím však pokaždé skončily celkově kvalitním a dobrý filmem, byť s porcí drobných nešvarů a slabin. Platilo to o snímku Rogue One (2016) Garetha Edwardse a aktuální Solo (2018), režírovaný Ronem Howardem, po něm úspěšně přebírá štafetu.

Nové dobrodružství mladého Hana Sola (Alden Ehrenreich) osvětluje všechny legendy, kterými je oblíbený ošuntělý mizera opředený od svého nástupu v originálních Hvězdných válkách (1977). Odkud se vzal? Kde a jak získal svého parťáka Chewieho? Jak obehrál Landa Calrissiana (Donald Glover) o ten nejrychlejší kus šrotu v galaxii? A co to znamená „zvládnout Kesselskou cestu za 12 parseků?“ Film všechny tyto otázky spojuje a rozvíjí v nové zápletce, která sice jen škrábe po povrchu svých možností, ale i tak přináší stylovou show jak klasických, tak zbrusu nových postav.

V komunitě fanoušků snímek pronásleduje pověst trochu „zbytečného“ filmu, protože zatím asi do největší míry ztělesňuje tendenci disneyovských Star Wars vehementně a od základů přepisovat některé už dávno zpracované příběhy, které to s ohledem na dlouhodobou oblíbenost a uznání ve fandomu potřebovaly relativně nejméně. Han Solo se prvního románu o svých raných dobrodružstvích dočkal dřív, než na původní Hvězdné války (Nová naděje) navázala epizoda Impérium vrací úder (1980) a zdaleka nejoblíbenější podání v Trilogii o Hanu Solovi (1998) z pera A.C. Crispinové vyšlo v překladu i u nás. Příběh nového Sola společně se zápletkou Rogue One bohužel zmíněnou trilogii prakticky nahradil a se jmény eskadry Red Hand, nebo její velitelky Brii Tharen, se bohužel nesetkáme ani v náznacích.

Aktuální verze Hanova příběhu má ovšem na druhou stranu dvě podstatná pozitiva. Zaprvé pokrývá jen relativně krátký úsek z jeho mladých let, snaží se v něm obsáhnout to nejzákladnější, co o Hanovi tušíme z původních filmů, a ponechává množství prostoru kolem pro další příběhy. A zadruhé se i nové podání Hanových začátků může chlubit vlastní plejádou opravdu vydařených postav, stejně jako dějem, který svému prostředí zase jednou přináší dojem života, ne jen fešnou kulisu. Nemluvě o tom, že si troufne i na stylové přesahy k jiným klasikám, než jsou samotné Hvězdné války.

Hlavní zásluhy na celkové podobě Sola má do značné míry Lawrence Kasdan, který se svým synem zpracoval scénář podle původního námětu George Lucase. Během silně zmedializovaných rozporů s původními režiséry Philem Lordem a Chrisem Millerem se navíc aktivně účastnil natáčení, než byla režie svěřena Ronu Howardovi, aby film přetočil a dokončil v souladu s Kasdanovým konceptem.

Kasdan ve filmu bohatě zúročil svoji dlouholetou profesní vazbu na Hvězdné války a další tvorbu George Lucase a zaplnil Sola velkým množstvím vnitřních odkazů, nad kterými fanoušci v nejbližších týdnech mohou pořádat hotový znalostní hon za poklady. Mnoha fanouškům širších okruhů příbuzné science fiction zaručeně udělá radost i pasáž po Hanově zběhnutí z imperiální služby, nápadně navozující ducha proslulé Firefly (2002) Josse Whedona, která sama brala inspiraci i v étosu Hana Sola a vesmírných desperátů ve Star Wars. Za zmínku tu stojí obzvlášť postava Tobiase Becketta (Woody Harrelson), pragmatického lupiče a dobrodruha, který se Hanovi stane svého druhu mentorem.

Pokud jde o titulní postavu, Aldenu Ehrenreichovi se podařilo mladého Hana ztvárnit poměrně dobře, zvlášť pokud vezmeme v potaz, že se pohybuje mezi nesmírně charakteristickým a osobitým podáním Harrisona Forda a Kasdanovým pojetím Hana v jeho mladší, idealističtější a naivnější fázi. Jeho Han sice nepostrádá nádech sebestředného cynismu, ale ještě mu chybí Fordova charakteristická přehlíživá protřelost, vedle které Ehrenreichův Han působí jen jako trochu arogantní floutek.

Asi největší chybou a slabinou filmu je pravděpodobně fakt, že snímek ani nenechá Hana výrazněji pokročit směrem k povaze, kterou se jako postava tolik proslavil. Han se sice ve filmu musí vypořádat s jistou porcí zrady, zklamání a ztráty, které by měly jeho charakter osudově formovat. Jenže způsob, jakým proběhne konkrétně závěrečné rozuzlení, obrazně řečeno zahrává veškeré možné vypětí a drama do outu ve prospěch relativně neškodného, melancholického závěru, který Hanovi uštědří nanejvýš malý výchovný pohlavek. Ten sice zabolí, ale neublíží a jeho povahu mezi začátkem a koncem filmu nečeká jakýkoliv zásadní posun nebo transformace. I ve chvíli, kdy se poprvé osmělí použít svůj nejslavnější špinavý trik, jde víc o impulzivní než vykalkulovaný výpad.

Postava, u které se aktualizace do mladší varianty naopak vydařila dokonale, je Lando Calrissian v podání Donalda Glovera. Jeho výkon jde směle srovnat s tím Billyho Dee Williamse v Epizodách 5 a 6 a v případě Sola Gloverovu Landovi skutečně nechybí mnoho, aby titulnímu hrdinovi kradl pozornost jako výraznější postava. Patrně bude jen otázkou času, než si Lando vyslouží vlastní film a upřímně řečeno, cesta k vládě nad Oblačným městem na Bespinu zní jako velmi zajímavý námět.

Qi’ra (Emilia Clarke), zcela nová postava Hanovy první osudové dívky, by se dala označit za slibnou náhradu za oblíbenou Briu Tharen. Háček ale vězí ve stejném problému jako omezený vývoj Hanovy postavy, se kterým Qi’ra úzce souvisí. Její role v událostech filmu má být nepředvídatelný element, který v závěru může mnohé ovlivnit tím, jak a na čí stranu se přidá. I když však závěrečná konfrontace představuje zábavný veletoč několika navrstvených podrazů, produkce vše nasměruje k relativně mírnému rozuzlení, které publikem projde a neuškodí. A navzdory všemu, co se seběhlo, nezanechá příliš dramatickou stopu ani v postavách, ani v divákovi. Všechny slibné předpoklady, kterými se divák mohl bavit a zaobírat během filmu, tak vyzní relativně naprázdno, jako promarněná velká šance.

Disneyovská filozofie diváka pobavit, nadchnout (a poučit trochou otřepané společenské agitky, byť alespoň podané s nadsázkou), ale raději s ním příliš neotřást, filmu opět víc škodí, než pomáhá. Kdyby si tvůrci troufli se svými postavami zariskovat a jejich okolnosti více vyhrotit, výsledkem mohl být výrazný film, který se mohl zapsat do paměti podobně jako dramatická epizoda Impérium vrací úder. Snaha hrát s diváky na jistotu sice přináší film zábavný a plný akce a vzrušujících detailů, ale s relativně nalehko uzavřeným koncem, nad kterým se většina vzrušení odpařuje.

Pořád ale zůstává určitá naděje na další vývoj. Solo by se měl odehrávat sedm let před událostmi původní klasické trilogie, takže prostoru pro další vyprávění je víc než dost. Příští samostatný film se má věnovat postavě Obi-Wana/Bena Kenobiho a krátká bonusová scéna v samotném závěru Sola naznačuje, že by mezi oběma filmy mohla existovat návaznost. Na to si však budeme muset ještě další dva roky počkat.

Solo: A Star Wars Story

Režie: Ron Howard
Scénář: Lawrence Kasdan, Jonathan Kasdan
Kamera: Bradford Young
Hudba: John Powell, John Williams
Hrají: Alden Ehrenreich, Emilia Clarke, Donald Glover, Woody Harrelson, Joonas Suotamo, Paul Bettany, Thandie Newton, Phoebe Waller-Bridge
Česká premiéra: 24. 05. 2018 (Falcon)

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Příznivec filmu žánrů detektivních, špionážních, vojenských i historických. Nadšenec do téměř všech podžánrů fantastiky. Svého času také student Anglické filologie a Filmové vědy na FF UPOL.

Počet článků : 14

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru