Killing Eve a ženské postavy

Rusko-britská špionáž, mezinárodně stíhaná vražedkyně, množství dech beroucích evropských lokalit, elegantní kostýmy nebo Sandra Oh (nutno podotknout konečně) v hlavní roli. To jsou jednotlivé prvky, jež na seriálu Killing Eve[1] mohou zaujmout, pravdou však je, že nejlépe fungují dohromady. Celému seriálu pak vévodí právě herečka Sandra Oh coby Eve Polastri, její fikční protivnice Villanelle v podání Jodie Comer a jejich skvělá (sou)hra. Představitelky hlavních rolí nového seriálu z produkce BBC America ale nejsou zdaleka jediným důvodem, proč věnovat šest hodin volného času sérii, která na konci záměrně nechává mnoho nezodpovězených otázek (druhou sérii, která na cliffhanger naváže, můžeme očekávat v dubnu 2019).

Antihrdinové a antihrdinky, které nelze nemilovat

Ve filmu, a zejména v televizi je dnes ambivalentní protagonist(k)a, nebo dokonce anti-hrdin(k)a velmi populární – pracují s ním například Perníkový táta (Breaking Bad), Šílenci z Manhattanu (Mad Men) nebo Orphan Black. Došlo k výraznému posunu od dob produkčního kódu klasického Hollywoodu, který požadoval jasné rozlišení mezi dobrem a zlem a potrestání a zavrhnutí všeho negativního.[2] Postavy jsou tak komplexnější a bližší skutečným lidem, kteří také nejsou buď jen dobří, nebo záporní. Divák tak může nahlížet činy postavy z mnoha úhlů a přemýšlet, nakolik a které z nich jsou omluvitelné, a při tom se může s touto postavou porovnávat, z čehož pravděpodobně vyjde jako ten lepší a morálnější.[3] Většina antihrdinů jsou sice mužské postavy, do této kategorie však jistě spadá i Villanelle, jedna ze dvou hlavních postav Killing Eve.[4] Právě to představuje zajímavé téma ke studiu – otázka komplexních, ambivalentních ženských postav v Killing Eve, a také to, jak se vyvinulo zobrazování ženských postav v žánru krimi, vzhledem k tomu, že seriál s tímto žánrem pracuje.

Tento kriminální seriál/drama/špionský thriller/černá komedie totiž disponuje několika propracovanými ženskými postavami, zastávajícími v podstatě ty nejdůležitější posty. Sledujeme tak nájemnou vražedkyni Villanelle, rozenou Oksanu Astankovou, kterou z vězení rekrutovala tajná organizace, pro niž teď plní mise. Carolyn Martens, šéfku sekce MI6, jež má, jak později zjistíme, mnohem komplikovanější zájmy, než by měla mít, Eve Polastri, všímavou zaměstnankyni MI5, pro kterou se stíhání tajemné vražedkyně stane osobní obsesí. Nakonec také Elenu Felton, Evinu staronovou kolegyni.

Ženy na vedlejší koleji

Dříve byl kriminální žánr považován za výhradně mužský žánr – tvořil se o mužích jako postavách a pro muže jako diváky. Stejně jako u fantasy, westernu a sci-fi, i tady postupně došlo ke změně a začaly se prosazovat ženské postavy. Kvůli jejich vedlejší roli a s tím související méně časté přítomnosti na obrazovce i omezené důležitosti pro děj však nutně nepůsobily jako plnohodnotné členky týmu. Mnohdy se jim nedostávalo stejného prostoru ani důležitosti jako jejich mužským kolegům, kterých je navíc dodnes většina a v jinak mužském týmu se ženská postava často objevuje osamoceně. Právě to je případ českých seriálů Kriminálka Anděl, Specialisté nebo Mordparta. Jindy, jako například v seriálech Labyrint či Dáma a Král, vystupuje víc ženských postav, stále jsou ale v početní menšině. Navíc jejich přítomnost často obsahuje také vedlejší romantickou linku, což může vyvolat dojem, že právě to je hlavním účelem přítomnosti ženských postav.

V nedávných letech byl vysílán seriál Případy 1. oddělení, který má šest hlavních postav, všechny z toho mužské. U Případů je ovšem nutné podotknout, že jsou založené na skutečném pražském kriminalistickém týmu, a tak seriálová reprezentace žen (nebo spíš její absence) kopíruje realitu tohoto policejního útvaru.[5] Některé české seriály tato omezení překračují, například český remake belgického originálu, Profesor T. Disponuje téměř vyrovnaným počtem ženských a mužských postav, avšak pracuje s trendem antihrdiny v podobě, jež může v televizní oblasti působit jako zastaralá a příliš často opakovaná. Jde o protagonistu, jehož chování ovlivňuje nepojmenovaná aluze na obsedantně-kompulzivní poruchu nebo snad Aspergerův syndrom. Jeho netaktní, hrubé chování, však vynahrazuje protagonistova brilantní mysl a schopnost dobrat se k výsledku rychleji než ostatní pomocí všímavosti, dedukce, a všestranných znalostí. Tvůrci tak navázali na množství dřívějších seriálů jako Hranice nemožného (Fringe), Mentalista (The Mentalist), Sherlock, Castle na zabití (Castle), Agentura jasno (Psych), Můj přítel Monk (Monk), nebo Dr. House (House M.D.), které s tímto prvkem již dříve pracovaly.

Specifické (zahraniční) hrdinky

V zahraničí objevíme i kriminální seriály s hlavní ženskou postavou, které v české produkci zatím nejsou příliš časté. Výjimkou se zdá být například divácky populární[6] Policie Modrava, navzdory ději se však žánrově jedná o mýdlovou operu. Narazíme tak na britské Šťastné údolí (Happy Valley), původní dánskou i přepracovanou americkou verzi Zločinu (The Killing), americká Vražedná práva (How To Get Away With Murder) nebo koprodukční Na jezeře (Top of the Lake). Happy Valley a HTGAWM navíc sdílejí s Killing Eve ještě jedno specifikum, to se týká věku jejich hrdinek. Zatímco pro mnohé seriály a zejména hollywoodskou filmovou produkci existují (tj. jsou zobrazovány) ženy ve věku zhruba od čtyřiceti let jen v jedné kategorii, „matky“, a ty ostatní prostě nejsou nebo nestojí za pozornost, tyto výjimky je místo toho staví do čela příběhu a soustředí se na jejich kariéru. Jde o téma značně akcentované i seriálem Zlá krev (Feud) Ryana Murphyho, i když ten řeší hlavně Hollywood a fakt, že jeho herečkám není dovoleno stárnout.

V tomhle ohledu je i Killing Eve výjimkou. Eve Polastri nemá děti, což není zobrazeno jako vada nebo chyba, které by litovala. Carolyn Masters matkou je, seriál jí však nevyčítá, že se nevzdala své kariéry, aby mohla trávit víc času s dítětem. Eve je vdaná a s jejím manželem Nicem ji pojí přátelství, jejich vztah není nikdy prezentovaný stereotypním způsobem, který dříve používaly sitkomy. Villanellin „handler“ Konstantin, tedy něco jako nadřízený, pouze v poněkud neformální podobě, je starší muž a napůl otcovská figura, avšak stejně jako Eve není definovaná svým manželstvím, Villanelle není omezená jen na tento vztah a existuje i mimo něj. Ostatně, i samotný fakt, že v čele ruské sekce MI6, tedy ve výsadní funkci, stojí právě Carolyn, seriál odlišuje od obvyklých standardů. Tvůrkyně Killing Eve, showrunnerka Phoebe Waller-Bridge a Sarah Bernett, manažerka a prezidentka BBC America, kladou důraz na množství žen, kterým seriál disponuje, a přiznávají, že jim to pomáhá odlišit se v obrovské konkurenci jiných seriálů na trhu – většina totiž stále prezentuje zajímavé příběhy jen jako záležitost mužských protagonistů.[7]

Zloduška jak se patří

Villanelle představuje velmi inteligentní, schopnou a odolnou postavu, která zvládá působit na kontinentální úrovni. Jen v průběhu první epizody několikrát změní lokaci: Vídeň, Paříž, Toskánsko. Právě na lokaci a mezinárodnost tohoto stíhání je dáván důraz, a v tom, kde se odehrává konkrétní scéna, se divák orientuje díky velkým titulkům, které se vždy objeví. Asi v polovině první epizody Villanelle cestuje na motorce po italském venkově, zastaví a pozoruje jednu vilu, načež vyšplhá po její stěně, konverzuje v italštině – a jde zavraždit svou první oběť v seriálu. Její zločiny jsou teatrální a neobvyklé, a tak jsou divácky zajímavé a ukazují nám, jaká vlastně Villanelle je. V podstatě doplňují její image. Navzdory své profesi a činům však působí charismaticky a časem možná i sympaticky, v čemž mohla ležet velká hrozba pro celý seriál, kdyby s ní její protivnice nedokázala držet krok. Ať už je to zásluha scénáristů (mezi něž se řadí i autor předlohy, novel Codename Villanelle, Luke Jennings) nebo herečky Sandry Oh, Eve se dokáže Villanelle vyrovnat, i když se nepředvádí tolik jako ona, její styl a image jsou ve srovnání se zloduškou tak trochu nudné. Na jednu stranu je to klad, protože působí prakticky a realisticky pro její profesi a nikdo nepředstírá, že nahání zločince v sukni a podpatcích jako Claire v Jurském světě (Jurrasic World), na tu druhou se těm (teď už snad ikonickým) růžovým šatům z Paříže nedokáže vyrovnat. A ano, na internetu najdete rady, kde sehnat co nejpodobnější kus.[8] Garderoba Villanelle představuje zajímavé téma sama o sobě, podle konvencí v módě ji totiž můžeme označit za velmi ženskou. Navzdory násilné profesi a schopnostem není Villanelle maskulinní, když je zraněná, nikdy není její bolest sexualizovaná. Stejně jako ostatní ženské postavy působí jako komplexní žena, která by mohla být skutečná, není tak nakonec prázdným symbolem síly, jež ve skutečnosti ani tak neukazuje silné ženské hrdinky, jako spíš nabízí mužským divákům objekt ke sledování, jako to dělají některé komiksy a jejich filmové adaptace.[9]

Villanelle není motivovaná sebeobranou ani pomstou, to, co dělá, dělá jednoduše pro to, že ji to baví.[10] V podstatě není morálně ambivalentní, necítí lítost ani pochyby. Právě díky tomu je snazší být jí fascinován/a, jelikož nám nepřipomíná, jaké důsledky její činy mají, divák tak může s napětím a obdivem sledovat schopnosti a inteligenci postavy, které by ve skutečném životě za žádnou cenu nefandil. Nakonec, právě stupňující se teatrálnost a absurdita Villanelliných zločinů podtrhuje, jak moc to není skutečné. Jakékoliv zaujetí se zápornou postavou tu navíc obhajuje postava Eve a její fascinace zločiny a eventuálně i samotnou tajemnou vražedkyní. Divák se nemusí přímo ztotožnit s Villanelle nebo se stavět na její stranu, místo toho sleduje Eve, která postupně propadá své posedlosti, ačkoliv sama jako členka MI6 reprezentuje zákon a řád.[11] Alespoň z části je totiž motivovaná snahou jim porozumět a lépe je vyšetřovat.

Tropus „silné ženské hrdinky“, kdysi jen ve významu fyzické síly, se dnes rozvíjí a zahrnuje i psychicky silné ženy: odolné, schopné se vyrovnat se složitou a vyvíjející se situací, chytré a komplexní. Ze „silné hrdinky“, kterou byly díky přítomnosti znaků považovaných za maskulinní, se stávají silné ve smyslu dobře napsané, tedy stejně komplexní, jako by byla mužská postava.[12] Specialistkou na ně se stala Gillian Flynn, spisovatelka a scénáristka, z jejíhož pera, nebo možná klávesnice, pocházejí Zmizelá (Gone Girl), Temné kouty (Dark Places), Ostré předměty (Sharp Objects), a Vdovy (Widowds). Killing Eve tímhle revidovaným tropem disponuje, skoro se dá říct, že na úkor mužských postav. Ty jsou tak v důsledku odsunuté do pozadí a nedostává se jim tolik hloubky, protože hlavní pozornost je věnovaná Eve, Villanelle, a Carolyn. Jejich postavy klidně mohly být muži, a dříve by tomu tak dle žánrových konvencí bylo. Všechny tři se těší stejné propracovanosti, jaké se běžně dostává mužským postavám, a jejich individuální specifičnost osobnosti je právě to, co určuje, jak se příběh odehraje.

Příběh stojící sám o sobě

Nelze však říct, že se tvůrci jen rozhodli obrátit stereotypy a tam jejich práce skončila, naopak. S faktem, že jde o ženy, se výrazně pracuje, právě to totiž umožňuje Villanelle mizet v davu a vyhnout se podezření ze spáchání zločinu a právě Eve si jako první všimne toho, co její nadřízení zavrhnout. Carolyn její postřeh ocení a osloví Eve kvůli sestavení nové skupiny specializující se jen na Villanelle a její dopadení, kam si také Eve s sebou přivede svou kolegyni Elenu. Killing Eve tak jen neobrací původní „muži jsou hlavní postavy a ženy jsou ty vedlejší, které můžeme postupně zabít, abychom zvýšili drama a ukázali, jak zlý je náš záporák“, ale svou ideu odráží i v narativu. Villanelle se skrývá všem na očích v převleku za zdravotní sestru, servírku, nebo jen sympatickou ženu v krásných šatech, což jí dovoluje přiblížit se k oběti a následně odejít z místa činu, aniž by někoho napadlo, že by mohla být hrozbou. V jednom případě dokáže proklouznout do jinak zakázané místnosti, kam odešla oběť, když protestujícímu nadřízenému tvrdí, že budoucí oběti jen nese tampóny. Její vražedné zbraně mohou být věci běžné potřeby, nenápadné, například parfém nebo jehla maskovaná jako spona ve vlasech, tedy, dokud nedojde na zbraně v doslovném smyslu slova. Villanelle svoji ženskost nezavrhuje a neodmítá ji jako slabost, sice ji využívá, ale neopouští jí ani po té, co jí nějak posloužila k dosažení účelu a manipulování s úsudkem jiných.[13] Právě dřívější modely silné ženské hrdinky bývaly silné díky tomu, že byly v některých ohledech maskulinní, ale samotný fakt, že jsou ženy, jim zabraňoval stát se protagonistou.[14]

Villanelle je nejvýraznější příklad, Carolyn, Elena a Eve však také nejsou dvojrozměrné, ani mužské postavy obsazené herečkami, s jejich identitou možná není tak výrazně nakládáno, zároveň jí nejsou ani definovány. Seriál tak vytváří skutečně komplexní ženské hrdinky, které nejsou doplňované „maskulinními“ rysy, jež by jim dodávaly schopnosti. Není ani naznačeno, že by tyto rysy, dříve považované za maskulinní, skutečně byly inherentně maskulinními – jde o lidské schopnosti bránit se, útočit, nebo se chovat nějakým způsobem, kterými jen po nějakou dobu disponovaly hlavně mužské postavy, a tak s nimi byly spojovány. Dochází k akcentování faktu, že v klasickém formátu by
hlavní role zaujaly mužské postavy, a seriál Killing Eve tak postupuje inovativně, zároveň ale tvůrci neprezentují dovednosti, které kriminální seriál od postav vyžaduje, za maskulinní, ale univerzálně lidské. Předpoklad, že Villanellino chování není typické nebo možné pro ženy je pak tematizován a využíván v příběhu.

Co Killing Eve získává, je publikum, zejména to mladé, které často od seriálů vyžaduje diverzitu, jež by odrážela reálnou společnost, kladné hodnocení kritiků a pozornost vedoucí k větší sledovanosti. Spolu s tím možná i k větší šanci na obnovení. Pro BBC America jde také o prestižní obsah přispívající k brandu stanice, i výhodný obchodní tah. V průběhu toho také dokazuje, že kriminální seriály nestojí na přítomnosti mužských postav, a mohou fungovat i bez nich, to navíc otevírá nové možnosti, jež mohou odvrátit vyčerpání se žánru. Tento žánr se těší velké popularitě, a originální přístup pomáhá odlišit se od konkurence. Je těžké srovnávat dva seriály, zvlášť když vznikly za jiných podmínek, nabízí se tady ale komparace Killing Eve s Berlin Station, pocházejícího z americké kabelové stanice Epix. Oba seriály pracují se špionáží a napůl tajnými bezpečnostními složkami, v nichž protagonisté působí, oba se odehrávají v Evropě, a oba reflektují současné politické otázky. Killing Eve používá komplikované britsko-ruské vztahy, Berlin Station zase hrozbu terorismu v Evropě. Zatímco první zmíněný byl zvolen časopisem Time za seriál roku 2018,[15] ten druhý tak trochu zapadl, možná pro to, že se neměl čím odlišit a vymezit vůči ostatním. Je však nutné vzít na vědomí, že BBC, ačkoliv jde o americkou odnož, má stále jiné možnosti než Epix. Bristká BBC nemůže dle zákona financovat z koncesionářských poplatků americkou pobočku, a je tak financována reklamou a předplatným, disponuje ovšem zavedenou značkou.[16] Epix sice vlastní studio Metro-Goldwyn-Meyer, je však stále méně známá.[17]

Důvodem, proč se ke Killing Eve jako divák vrátit, až se začne vysílat druhá série, tak není jen cliffhanger, se kterým nás seriál opustil, ale i příslib kvality, kterou prokázal, a také vědomí, že ať už se vydá jakýmkoliv směrem, stále to bude něco poutavého a neohraného. Ačkoliv cynický pohled na televizi říká, že jde primárně o byznys a celé pojetí ženských hrdinek může představovat jen marketingový tah, faktem je, že díky ženám, které za celým projektem stojí, to stále působí upřímně. Navíc seriálů jako Killing Eve není mnoho, ať už jde o množství a komplexnost ženských postav, způsob jakým je dosazuje do původně „mužských“ žánrů nebo ojedinělý příklad neambivalentní, čistě záporné ženské postavy, která páchá zlo ne z pomsty ani zhrzené lásky, ale čistě proto, že ji to baví.

Tvůrce: Phoebe Waller-Bridge
Scénář: Luke Jennings, Phoebe Waller-Bridge, Emerald Fennell, George Kay, Vicky Jones, Rob Williams
Hudba: Keefus Ciancia, David Holmes
Kamera: Julian Court, Tim Palmer, Damian Bromley
Hrají: Sandra Oh (Eve Polastri), Jodie Comer (Villanelle/Oksana Astankova), Fiona Shaw (Carolyn Martens), Kim Bodnia (Konstantin Vasiljev), Sean Delaney (Kenny Stowton), Kirby Howell-Baptiste (Elena Felton), Owen McDonnell (Niko Polastri), Darren Boyd (Frank Haleton), David Haig (Bill Pargrave), Olivia Ross (Nadia)

USA, BBC AMERICA (2018-), 1 řada / 8 epizod, 45 minut

[1] V češtině se seriál Killing Eve vysílal pod názvem „Na mušce“, což vystihuje žánrové
zaměření i stíhání, ke kterému dochází, ztrácí se tím ale dva významy skryté v anglickém originálu. Ono „killing“ totiž může popisovat čin a znamenat „zabít Eve“, nebo ho také můžeme číst jako přídavné jméno, tedy „vraždící Eve“, což, technicky vzato, reflektuje vývoj Eve, která se během seriálu mění ze stíhaného terče na aktivního pronásledovatele. FRIEDLANDER, Whitney. Sandra Oh: Don’t Think Killing Eve Is
an Allegory About Female Friendships. Pastemagazine.com [Online]. 2018-04-20 [Citace z 2019-01-20]. Dostupné z:   https://www.pastemagazine.com/articles/2018/04/sandra-oh-dont-think-killing-eve-is-an-allegory-ab.html

[2]KING, Geoff. New Hollywood Cinema: An Introduction. New York: I.B.Tauris. 2007. s. 31-32.

[3]POLATIS, Kandra. Why moral
ambiguity is popular on TV and the big screen. Desert News [Online]. 2014-06-09 [Citace z 2019-02-02]. Dostupné z: https://www.deseretnews.com/article/865604659/Why-moral-ambiguity-is-popular-on-TV-and-the-big-screen.html

[4]BRUUN VAAGE, Margrethe. The Antihero In American Television.New York: Routledge, 2016. s. 2-3.

[5] Případy 1. oddělení. Kdo je kdo v pražské mordpartě a proč se kriminalistovi nelíbí Polívka? Lidovky.cz [Online]. 2016-02-17 [Citace z 2019-01-20]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/lide/pripady-1-oddeleni-kdo-je-kdo-v-prazske-mordparte.A160216_110307_lide_ape

[6]HERWIG, Bohumil. Sledovanosti jasně
dominuje Policie Modrava. Lupa.cz [Online]. 2017-09-18 [Citace z 2019-02-02]. Dostupné z: https://www.lupa.cz/clanky/sledovanosti-jasne-dominuje-policie-modrava/

[7]CLARKE, Stewart. Phoebe
Waller-Bridge Twists The Spy Genre With BBC America’s Thriller ‚Killing Eve‘. Variety.com [Online]. 2018 [Citace z 2019-01-19]. Dostupné z: https://variety.com/2018/tv/features/phoebe-waller-bridge-sandra-oh-killing-eve-1202742904/

[8]DAVIES, Madeleine. A Broke (to
Not-So-Broke) Woman’s Guide to Dressing Like Villanelle From Killing Eve. The Muse [Online]. 2018-05-25 [Citace z 2019-01-18]. Dostupné
z: https://themuse.jezebel.com/a-broke-to-not-so-broke-womans-guide-to-dressing-like-1826307317

[9]SALTER, Anastasia a Bridget Blodgett. Toxic Geek Masculinity in Media: Sexism, Trolling, and Identity Policing. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2017. s. 144-146.

[10]BAUGHER, Lacy. Killing Eve And Why TV Needs More Female Villains. The Mary Sue [Online]. 2018-05-28 [Citace z 2019-01-21]. Dostupné
z: https://www.themarysue.com/killing-eve-female-villains

[11]FRANK, Pricilla. ‘Killing Eve‘ Portrays
A Type Of Female Villain We Rarely See On Screen. Huffingtonpost.com [Online]. [Citace z 2019-01-21]. Dostupné z: https://www.huffingtonpost.com/entry/killing-eve-portrays-a-type-of-female-villain-we-rarely-see-on-screen_us_5ade5235e4b0df502a4ea907

[12]KANE, Vivian. Are We Still Having
The „Strong Female Character“ Debate?. The Mary Sue [Online]. 2018-05-17 [Citace z 2019-01-21]. Dostupné z: https://www.themarysue.com/strong-female-characters-over-it/

[13]FIKSE, Alyssa. ‚Killing Eve‘ Is A
Sharp Rebuke Of The ‚Strong Female Character‘ Stereotype. Uproxx [Online]. 2018-05-29 [Citace z 2019-01-20]. Dostupné z: https://uproxx.com/tv/killing-eve-strong-female-characters/2/

[14]KANE, Vivian. Are We Still Having The „Strong Female Character“ Debate?

[15]BERMAN, Judy. The 10 Best TV Shows
of 2018. Time [Online]. 2018-11-15 [Citace z 2019-02-04]. Dostupné z: http://time.com/5454751/best-tv-shows-2018/

[16]FAQ. BBC America[Online]. [Citace z 2019-02-02]. Dostupné z: http://www.bbcamerica.com/faq#21

[17]MGM Acquires Full Ownership of Epix for $1 Billion. The Hollywood Reporter [Online]. [Citace z 2019-02-02]. Dostupné z: https://www.hollywoodreporter.com/news/mgm-acquires-full-ownership-epix-1-billion-991491