Kdo je zvědavej, bude brzo mrtvej

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 03. dubna 2019 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Zatím dobrý (Jan Novák, Jaromír 99) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Bylo jich pět. Josef, Ctirad, Milan, Zbyněk a Václav. Zatímco Petr Bajza & spol. válčili ve svém věku tak maximálně s Habrováky, čtrnáctiletý Josef a šestnáctiletý Ctirad Mašínovi dostali po válce z rukou prezidenta Beneše vyznamenání za chrabrost. Jen o několik let později se se zbraněmi v rukou postavili dalšímu totalitnímu režimu, a když jim začala hořet půda pod nohama, rozhodli se společně s dalšími členy tzv. poděbradské odbojové skupiny utéct do Západního Berlína. Tomu, co se následně událo na německém území během října roku 1953, se někdy říká „česká válka.“

Za svoje románové zpracování osudů bratří Mašínových získal Jan Novák v roce 2005 cenu Magnesia Litera a slova uznání třeba od kolegy Josefa Škvoreckého. Když si vyzkoušel roli komiksového scenáristy a spolupráci s výtvarníkem Jaromírem 99 na knize Zátopek, adaptoval do podoby grafického románu i svůj opus magnum: knihu Zatím dobrý. Název zůstal zachován, popsané události samozřejmě taky, ale se strukturou vyprávění si Novák docela pohrál. Až tak, že čtenář, který má jen matnou představu o tom, že nějací Mašínovi tady zabili pár lidí, načež při útěku na Západ zabili dalších pár lidí, může v příběhu trochu tápat.
Začíná totiž zatčením obou bratrů na podzim 1951 a předešlé události (včetně krátkého představení odbojové činnosti jejich otce, podplukovníka Josefa Mašína) se vracejí v retrospektivách během Josefových výslechů. Ne, že by snad Josef cokoli vyzradil, naopak, tyto pasáže jsou dokonce svým způsobem zábavné, protože ironicky vodí vyšetřovatele za nos. Zatímco vyvázne, starší Ctirad je odsouzen do Jáchymova „na uran“. Po jeho propuštění v důsledku amnestie (květen 1953) už se děj řítí chronologicky kupředu přes sabotáž se zapálenými stohy, odchod za hranice, divokou přestřelku na nádraží v Uckro až do kýženého Západního Berlína.

Na přebalu se píše, že román pojal Jan Novák jako western, zatímco komiksu vtiskl Jaromír 99 noirový styl. To jsou však pouhé nálepky, navíc ne zcela šťastně zvolené. Ve skutečnosti se vypráví jeden z nejdramatičtějších a nejneuvěřitelnějších příběhů studené války. A není pravda, že Novák jen nezúčastněně popisuje. Josef a Ctirad (Radek) Mašínovi vycházejí z jeho vyprávění jako sympaťáci, možná ještě lépe, jako frajeři, kteří nezapřeli geny svého otce. Možná ne jako hrdinové, přece jen za okupace byla čára mezi přáteli a nepřáteli jasně patrná, kdežto po rozdělení světa do velmocenských sfér zájmu nám z odstupu můžou sny o novém konfliktu mezi Východem a Západem a z nich plynoucí diverzní činnost poděbradské skupiny připadat naivní, ale každopádně jako frajeři. Tam, kde průměrný Čech ohnul hřbet, přizpůsobil se nebo začal vydávat švejkování za rozkládání systému zevnitř, zvolili odchod za svobodou. A byla to cesta se zbraněmi v rukou, podpořená obrovskou dávkou sebedůvěry. Buď my, nebo oni.
Milan Paumer později vzpomínal, že nebýt Mašínů, skončila by tato cesta už na zmíněném nádraží Uckro.

Novákův román končí nádherně nostalgickou pasáží, kdy se Josef Mašín v roce 1990 vrací po vlastních stopách, a dokonce se potká s hajným, který jim tenkrát ukázal směr na Berlín (v komiksu se tato scéna také krátce objeví). Je úplně jedno, zda k tomuto setkání po téměř půlstoletí opravdu došlo, nebo je to jen spisovatelova licence, v tom kontemplativním závěru je síla. Komiks končí symboličtěji, pohledem na tři mladíky blížící se na palubě lodi k soše Svobody.

O scénáři již byla řeč (Novák má cit pro dialog a v jeho podání mají úsečná, pregnantní vyjádření v mnoha případech až „hláškový“ charakter), Jaromír 99 (Alois Nebel) jej vybavil působivým černošedým vizuálem, který ozvláštňuje použitím několika barev – růžovou především pro postavy ústřední pětice a od jistého okamžiku i rudou, jež má podobu nejen výstřelů, ale také rámování či geometrických vzorů umístěných přímo do jednotlivých obrázků. Na jednom se takto dokonce déšť změní na krvavý.

Je jasné, že jakékoli dílo, jež si vezme jako námět bratry Mašínovy, bude mít punc kontroverze. Bylo by ale krátkozraké, kdyby diskuse o komiksu Zatím dobrý začínala a končila otázkou, zda bylo nutné zabíjet toho strážmistra na stanici SNB v Čelákovicích.

P.S. Pokud by se chtěl laskavý čtenář komiksově dovzdělat také ohledně podplukovníka Josefa Mašína a jeho odbojové činnosti, nechť sáhne po knize Tři králové (Argo 2017).