Má je pomsta!

RECENZE – KOMIKS: Bouncer (Alejandro Jodorowsky, François Boucq) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Přiznám se, že nerozumím lidem, kteří divácky či čtenářsky odmítají western jako pokleslý a nudný žánr, v němž se pořád dokola opakuje několik základních zápletek. Ve skutečnosti v těch nejlepších westernech najdete všechno, jak říká s oblibou jeden můj kamarád, a míní tím celou sumu lidské zkušenosti a moudrosti. Jeho vůbec nejoblíbenějším westernem je Muž od Sněžné řeky (1982), z něhož dokáže vytáhnout citát snad na jakoukoli životní situaci. Já dávám přednost Zinnemannově klasice V pravé poledne (1952), a když jsem si přečetl fejeton Jana Skácela Poslední setkání s Garry Cooperem, potěšilo mě, že jsem v dobré společnosti. Ty nejlepší westerny mohou být duchovními filmy popisujícími cestu do zaslíbené země (Osamělá holubice) nebo se točící kolem kristovské postavy jezdce z neznáma, který se objeví, aby znovunastolil spravedlnost (Shane). Mohou odrážet politicko-společenskou atmosféru doby svého vzniku (Malý velký muž), mohou zachycovat obecné vzorce lidského chování, vyjadřovat se k rasovým předsudkům (Tanec s vlky) nebo mohou být jenom proklatě zábavné (Sedm statečných).

Alejandro Jodorowsky se zapsal jako scenárista, režisér (a herec) do historie westernového žánru alegorickým snímkem El topo (1970), mixem biblické symboliky, odkazů na hlubinnou psychologii a tehdy populární duchovní směry. Jednoduchý příběh pistolníka je tedy spíše než čímkoli jiným vhledem do hlavy filmového tvůrce. V komiksovém médiu zanechal Jodorowsky výraznou westernovou stopu, když se spojil s výtvarníkem Françoisem Boucqem (Dobrodružství Jeronýma Moucherota) a společně stvořili Bouncera (2001–2009). Na počátku knižního špalku obsahujícího všech sedm alb je sice děj situován do závěru americké občanské války, ale realismus je samozřejmě to poslední, co scenáristu zajímá. Barro City a jeho okolí je zmenšená verze krutého a nelítostného světa. Saloon Infierno, v němž pracuje titulní (bezejmenný) hrdina jako bouncer (= ochranka a vyhazovač) a jehož majitel El Diablo nikdy nevychází ven, naopak poskytuje poslední útočiště všem „sirotkům a vdovám“. Těžištěm prvního příběhu je odhalování složitého rodinného propletence, v němž jde o diamant nedozírné ceny, druhý příběh je klasická story o boháči terorizujícím místní usedlíky, do něhož Jodorowsky namontoval takřka detektivní linii, ten závěrečný se podobá druhému, odlišuje jej však velká porce bizarnosti a groteskní nadsázky.

Byl bych opatrný v tom přidávat ke každému dílu, které popisuje komplikované rodinné vztahy, přívlastek „shakespearovské“, i když je pravda, že Jodorowsky v textu zmiňuje divadelní představení Macbetha. Jisté je, že spousta postav nese biblická jména (v případě Noémie dokonce genderově překlopené), že v Bouncerovi dává tvůrce velký prostor svému oblíbenému motivu, fyzickému zmrzačení (titulnímu hrdinovi například chybí pravá ruka), že vedle masivních flashbackových pasáží, které většinou vysvětlují rodinnou historii, se zde nalézají i pasáže halucinogenní. Všudypřítomné násilí je pácháno na mužích, ženách i dětech, další typický Jodorowského motiv: dvojnictví/zrcadlení je realizován nejen ve vztahu k lidem (sestry- siamská dvojčata), ale také ve vztahu člověk a zvíře (bouncer a třínohý pes Mocho). Poezie se setkává s vulgarismy (překladatel Richard Podaný se často uchyluje k něžnému výrazu „debil“), lásky jsou osudové a v kontextu aktuálního hnutí Black Lives Matter zaujme mezirasový vztah, jenž pochopitelně nemůže skončit šťastně.
Naprosto klíčový je však pro Bouncera motiv pomsty. Mstí se každý každému, nutnost pomsty je hlavním katalyzátorem veškerého dění a hned za pomstou kráčí chamtivost.

Boucqova kresba se nedá označit jinak než jako skvostná. Výtvarník podnikl studijní cestu do Spojených států (a opíral se také o dobové fotografie), ze ztvárnění krajiny, upomínající na exteriéry z westernů Johna Forda, oči přecházejí a tyto obrazy poskytují čtenáři tolik kýženou možnost se nadechnout před další akční scénou. Ty umí Boucq dynamicky rozpohybovat a osobně bych vyzdvihl dvě dramatické sekvence, které mě ohromily. Tou jednou je mnohastránková noční bitva o Maloneho ranč, tou další přestřelka v ulicích Barro City, která začíná jako bouncerův souboj se třemi mexickými zabijáky, načež se přelije v davovou střílečku, do níž promluví i kulomet.

Bouncer není přelomovým komiksovým dílem, ale zcela určitě je (navzdory svému původu v šestákových příbězích, jež Jodorowsky ještě umocnil na druhou) sofistikovanější než jiné westernové komiksy (namátkou Jonah Hex nebo Hrobař). A některé hlášky mě skutečně rozesmály nahlas.

Alejandro Jodorowsky, François Boucq
Bouncer
Argo, Praha 2019
416 stran
998 Kč