„Pokud je hlavní postavou žena, musí se na konci vdát. Nebo zemřít.“

RECENZE: Malé ženy (režie: Greta Gerwig, 2019) – LUCIE ZELENÁ

Román Malé ženy, vycházející zčásti ze života jeho autorky Louisy May Alcott, se dočkal již řady (nejen filmových) adaptací. Za tou poslední je podepsaná scenáristka a režisérka Greta Gerwig, jež emotivní příběh čtyř sester vykreslila s nebývalým citem a hloubkou.

Jako herečka a scenáristka byla Greta Gerwig dříve spojována především s nezávislou mumblecore scénou a s tvůrci, jako jsou Joe Swanberg či bratři Duplassové. Se Swanbergem společně napsali i zrežírovali film Noci a víkendy (Nights and Weekends, 2008), ve kterém ztvárnili i hlavní postavy. Zásadní bylo její pozdější navázání spolupráce se scenáristou a režisérem Noahem Baumbachem, který je v současnosti i jejím životním partnerem. Greta Gerwig se scenáristicky podílela na Baumbachově snímku Frances Ha (2012) a zároveň v něm ztělesnila hlavní roli mladé baletky Frances hledající své místo v New Yorku a v životě obecně. Díky dlouholeté práci v nezávislé produkci měla Gerwig možnost nabrat filmařské zkušenosti, což postupně vykrystalizovalo v rozhodnutí věnovat se naplno režii. Do širšího povědomí se dostala před třemi lety svým coming-of-age režijním debutem Lady Bird (2017), který si mimo jiné vysloužil Zlatý glóbus za nejlepší komedii a řadu nominací na Ceny Akademie. Tou nejzásadnější byla nominace za nejlepší režii, kdy se Gerwig stala historicky teprve pátou (!) nominovanou ženou v této kategorii.

„Jen proto, že jsou tvé sny jiné než ty mé, neznamená to, že nejsou důležité.“

Malé ženy vypráví o čtveřici sester Marchových, které jsou každá naprosto odlišnou osobností a které i přes občasné vzájemné neshody stojí pevně při sobě. Jo (Saoirse Ronan), hlavní hrdinka a aspirující spisovatelka, Meg (Emma Watson), nejstarší ze sester toužící po velké lásce a rodině, Amy (Florence Pugh), která chce buď všechno nebo nic, a Beth (Eliza Scanlen), nejmladší a nejtišší z nich. Brilantní herecké obsazení zde však nekončí, představitelky sester Marchových doplňuje mimo jiné i Meryl Streep, Laura Dern, Timothée Chalamet a Louis Garrel.

Píší se šedesátá léta 19. století a čtyři dívky dospívají v době, která diktuje, jaké to je být správnou ženou, jak důležité je vdát se a naplňovat společenské zvyklosti. Přesto, že se příběh odehrává v době před více než sto padesáti lety, můžeme bezesporu říct, že v rámci tématu postavení ženy ve společnosti je stále velmi aktuální. Společenské konvence jsou v dnešní době sice nastaveny jinak, ženy však stále nemají rovné příležitosti se prosadit a být slyšet. Výjimkou není ani filmový průmysl, o čemž svědčí i zastoupení žen v letošních nominacích Cen Akademie. Ač se Malé ženy objevují v seznamu nominací za nejlepší film, tak o cenu za režii mohou letos usilovat pouze mužští kandidáti. Dalo by se namítat, že tentokrát by nominace pro Gerwig byla ještě o něco zaslouženější než předloni za Lady Bird.

V Malých ženách se proti společenským očekáváním nejvíce vymezuje Jo. Ta se jakožto mladá autorka snaží prosadit, avšak i přes svůj nesporný talent pro ni není jednoduché kvůli předsudkům přesvědčit vydavatele, aby její dílo přijal. V době, kdy jsou romány psány výhradně muži není znevýhodněna jen ona jakožto spisovatelka, ale i ženské postavy v její knize. Tu je nucena vydat pod podmínkou romantického zakončení příběhu – jiná možnost než velká láska nebo smrt hlavní ženské hrdinky totiž pro vydavatele té doby zjevně neexistuje. Jo je postavou zosobňující autorku románu Louisu May Alcott, v tomto snímku ji však můžeme vnímat i jako reprezentaci Grety Gerwig bojující o své místo ve filmařském světě.

Paralelní střih střídající dvě dějové linie, zasazené do let 1861 a 1868, je velmi chytře zvoleným postupem. Světoznámému příběhu svědčí tento způsob vyprávění rozhodně více než konvenční chronologická výstavba děje. Scény z období dětství jsou v teplých barvách, scény z období dospělosti v chladných. Nejvýrazněji to lze sledovat v prolínajících se scénách, kdy je Beth v obou časových rovinách nemocná. Scény jsou si velmi podobné, mají však diametrálně odlišný závěr. Pro lepší orientaci slouží mimo kostýmů a rekvizit právě barevné tónování, které zároveň koresponduje s emočním vyzněním obou sekvencí. Tento způsob narace dynamizuje děj, dává vyniknout charakterovým proměnám všech sester i vedlejších postav a (nenásilně) nutí diváka ke zvýšené pozornosti a vnímání každého detailu. Během dvou časových rovin protagonistky mění s účesy a kostýmy hlavně své životní postoje.

Autorem filmového soundtracku je Alexandre Desplat, jehož hudbu často slýcháme například ve filmech Wese Andersona. Nejen díky jeho skladbám celý film jednoduše velmi hřeje a je těžké se do něj nezamilovat. Každá z postav je opravdu komplexně propracovaná a těžko by se ve filmu dala najít hluchá místa bez emocí. Právě výprava promyšlená do detailu je spolu s hereckými výkony (mimo jiné) tím hlavním důvodem, proč si snímek dokáže diváka tak získat, ať už je seznámený s předlohou nebo ne.

Malé ženy jsou netradičním zpracováním již klasického příběhu, který stále rezonuje. Nevěnuje se jen osudu čtyř hlavních hrdinek, ale pracuje hlavně s otázkou toho, jaké je to být ženou nejen ve společnosti 19. století, čímž dokazuje nadčasovost tohoto knižního díla. Je to typ filmu, který potřebujete vidět několikrát a stále nebudete mít dost.

Little Women

Scénář a režie: Greta Gerwig
Hudba: Alexandre Desplat
Hrají: Saoirse Ronan, Emma Watson, Florence Pugh, Eliza Scanlen, Meryl Streep, Timothée Chalamet, Laura Dern, Louis Garrel (ad.)
Kamera: Yorick Le Saux
Střih: Nick Houy
Scénografie: Jess Gonchor
Kostýmy: Jacqueline Durran
Česká premiéra: 30. 1. 2010 (Falcon)