Těžce prodejná temnota

Scenárista, režisér a milovník trailerů. Výrazný talent českého filmu, Julius Ševčík. Během našeho telefonátu zrovna trčel v dopravní zácpě v Mnichově, s rozhovorem ale nakonec souhlasil. Ještě ten večer usedl k e-mailu,rozepsal se o Normalu, který v listopadu chystá k vydání na dvd, o Dannym Boylovi a pozadu nezůstala ani věčná česká nevraživost vůči filmové temnotě.

Zkrácená verze následujícího rozhovoru vyšla ve Filmových listech 35. Letní filmové školy v Uherském Hradišti.

V kinech váš poslední film propagovaly na české poměry docela slušné trailery. Dělal jste je vy sám?

Ano, dělal jsem je já spolu se střihačem. Trailery jsou moje libůstka, taková moje slabost. Rád se na ně dívám a rád je zároveň tvořím. Tuším, že zrovna k Normalu jsme vyrobili něco kolem 10 verzí, z nichž jsme nakonec masterovali tři.

Co říkáte na svoje filmy s odstupem času? Je pro vás Normal lepší než starší Restart?

Je dost těžké ty filmy srovnávat, mám zatím dvě děti a mám rád obě. Restart byl absolventský film, takový rtuťovitý a divoký happening. Normal je v tomhle úplně jiný, je to film profilový. Pro mě je to film, kterým jsme se snažili prolomit hradby, které drží českou kinematografii v zajetí regionálních veseloher. Restart vznikal trochu na koleně, zatímco Normal je mnohem promyšlenější záležitost, která nám také dala zabrat víc než dva roky. To, co Restart naznačoval, Normal říká s plnou silou a bez kompromisu. Není to film dokonalý, ale rozhodně to je film, který burcuje.

Od skromnějšího Restartu k rozmáchlému Normalu je to ale přeci jenom velký skok. Bylo natáčení náročnější?

Natáčení bylo bezvadné, ale také dlouhé a bolestivé. Když jsme začali Normal natáčet, neměli jsme peníze na dokončení, měli jsme sice velkou podporu českého státního fondu, ale velmi slabou podporu investorů. Natáčení probíhalo ve třech částech podle toho, jak se dařilo film dofinancovávat a dnes musím říct, že to byla dost velká adrenalinová jízda, taková velká zkouška charakterů. Naštěstí jsme přežili. Celou dobu jsme doufali v to, že výsledek bude stát za to.

Normal je film plný deprese a ponurosti. Jak vnímáte teď s odstupem času roztrpčení některých lidí, kteří od filmu čekali přímočařejší thriller?

Jedna věc jsou očekávání a druhá reálná hodnota filmu. Je mi třicet let a Normal je můj druhý celovečerák. S odstupem času vidím samozřejmě spoustu věcí, které bych dnes udělal jinak, na druhou stranu, už z reakcí ze zahraničí je jasné, že je to ten typ filmu, který zraje jak víno. Kdo chtěl kopii amerického thrilleru, má smůlu, ať si ho natočí sám.

Stejně jako o jiných úspěších českého filmu v zahraničí se mnoho nenapsalo ani o tom vašem na festivalu v Šanghaji. Obdržel jste tam cenu za režii a porazil dalších 15 konkurentů. Porotu navíc vedl Danny Boyle. Co říká on o Normalu?

„Normal je oslňující odvážný film. Režisér využil všechny dostupné filmové prostředky, aby předal ojedinělou vizi žánru filmu o sériovém vrahovi.“ Přesně tohle řekl Danny Boyle a když jsem se s ním nedávno znovu setkal v Londýně, stále si za tím stál. Je to skvělý chlap a hodně mě podpořil. Těší mě, že ocenil fakt, že jsem v Normalu použil všechnu dostupnou munici pro zfilmování příběhu, který jsem si vybral. Vždycky jsem byl přesvědčen o tom, že je povinností režiséra využít všechny prostředky, které se film za víc než sto let své existence naučil. A to i za cenu, že nějaký zabedněný staromil bude film hodnotit jako přeplácaný či zpomalovaný nebo třeba příliš modrý.

Filmový publicista Kamil Fila staromil možná nebude. O Normalu napsal, že „je to dílo na určité úrovni srovnatelné se Spalovačem mrtvol¹“. Inspiroval jste se touhle klasikou?

Spalovač je skvělý film, a ano, určitě jsem se jím částečně inspiroval, tak jako asi padesáti dalšími filmy od Erotikonu až po Oldboye. Pokud Kamil Fila řekne, že Normal je srovnatelný se Spalovačem, tak jsem vážně rád. Normal je o hrůze a o tom, jak se i ty nejšílenější skutky mohou stát normálními. A v tom podle mě spočívá jeho děsivost.

Zmiňujeme Spalovače, Erotikon, samé starší perly. Ale co současnost? Máte nějaké favority v současné hollywoodské a české kinematografii?

Obdivuji Aronofského, je to jeden z mých vzorů, i když k jeho Wrestlerovi mám hodně rozporuplný vztah. Je to jednoznačně skvělý film, který je ale v rámci jeho tvorby pro mě ten nejslabší. Cítím z něho kompromis a touhu přizpůsobit dílo všem těm, co kritizovali Fontánu. Dále pak například Park Chan-wook, Wong Kar Wai, Michael Mann a budete se možná divit, ale mám v oblibě i Tonyho Scotta a Joela Schumachera. Scotta pro jeho drzost a Schumachera pro jeho rozporuplnost, čímž teď nemám na mysli ty jeho Batmany. V české kinematografii je to horší, podle mě tu chybí odvaha. České filmy jsou pro mě až na pár výjimek absolutně zaměnitelné. Nicméně pokud by dnes ještě žil a tvořil, určitě by mě inspiroval František Vláčil.

Do čeho se chystáte pustit příště? Nechcete v budoucnu zkusit nakopnout český horor?

Je určitě víc žánrů, které by v české kinematografii potřebovaly nakopnout. O horor ale skutečně zájem mám. S Američany zrovna jednám o hororovém remaku a ideálně bych udělal něco jako Ti druzí. Na stole mám také jeden velmi dobrý český hororový námět, nicméně se obávám, že v našem prostředí může jen těžko dojít k jeho realizaci. Investoři se budou bát jít do něčeho, co je spojeno, jak oni sami říkají, s nepříjemnými pocity. Navíc si myslím, že česká veřejnost takovéto filmy ani vidět nechce. Cokoli, co zavání smrtí, tajemnem, temnotou či zápasem, je v naší zemi zatím poměrně těžko prodejné.