Připravované české hrané a animované filmy

Na festivalu FINÁLE byly letos v dubnu tradičně představeny připravované české celovečerní filmové projekty (hrané a animované), které jsou ve fázi vývoje, výroby a postprodukce. Stejně jako v loňském roce představujeme prezentované projekty. O dalších chystaných filmech si, samozřejmě, můžete přečíst v publikaci Českého filmového centra. Na úvod snad ještě jedna poznámka: dva z představených filmů jsou již dokončeny a byly již uvedeny v kinech – jde o snímek Ivety Grófové Až do města Aš 1 a film Ondřeje Hejny Andělé na kolejích2

Filmy ve vývoji

Bolest (režie: Kateřina Borecká, produkce: Viktor Schwarz)
Připravované drama režisérky, která na FAMU natočila krátký dokument Vteřiny (2009) a pro ČT (spolu s Janem Oraským) dokument Mému otci z cyklu Děti 50. let a film o filmu Lidice, prý slibuje silný scénář propojující snovou a reálnou rovinu příběhu, který se odehrává mj. v psychiatrické léčebně. Hlavním tématem a tím, co spojuje postavy filmu, Alexe a Jasmínu, je akt sebevraždy... Na to, zda se režisérce podaří realizovat skutečně kvalitní drama, bychom nemuseli čekat příliš dlouho. Termín realizace je naplánován na podzim 2012.

Cesta do Říma (režie: Tomasz Mielnik, produkce: Mikuláš Novotný)
Jedním z nejzajímavějších chystaných snímků je absolventský projekt studenta FAMU Tomasze Mielnika, jehož protagonistou je „everyman“ Vašek (Václav Hrzina), kterého diváci mohou znát z předchozích režisérových cca půlhodinových snímků Anonym (2009) a Holka 180 (2010). Specifický je jednak humor, a také existenciální ladění a herecký projev protagonisty. Rozhodně bude zajímavé sledovat, jak jeho osudy rozvinou do podoby celovečerního snímku, který by měl být realizován v roce 2013.

Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů (režie: Petr Nikolaev, produkce: Viktor Krištof)
Projekt, který by měl vyústit v TV seriál i celovečerní film, ani prezentací nevyvrátil určitou míru skepse. Ukázka, ve které je možné vidět kamerové zkoušky, nepůsobí příliš věrohodně, ale je asi ještě příliš brzy projekt odsuzovat. Tvůrci se odvolávají na to, že by výsledný tvar rádi přiblížili stylu docu-drama z produkce BBC. Uvidíme, nakolik se jim smělé záměry podaří realizovat. Dodejme, že už brzy: termín realizace je květen – říjen 2012.

Gaston (režie: Martin Dušek)
Recesista Martin Dušek natočil například dokument Mein kroj (2011), nominovaný na Cenu Pavla Kouteckého. Za vidění stojí také dokumenty Poustevna, das ist Paradies! (2007, cena za nejlepší český dokument na festivalu v Jihlavě) a Ženy SHR (2010, oba spolurežie s Ondřejem Provazníkem). V Plzni Dušek představil originální prezentaci chystaného hraného snímku o lachtanu Gastonovi, pro jehož ztvárnění si tvůrce vyhlídl Vojtu Dyka. Zúčastnění se pobavili, ale zda se na hodně svérázný projekt seženou finance – odhadovaný rozpočet činí 36 milionů Kč – to ani při velkém optimismu nevím… EDIT: Od dubna se věci pohnuly, Gaston má vlastní web, který nabízí podobný způsob kampaně a financování, jaké známe z webů kickstarter, fundit, pledgemusic apod. Po Duškově prezentaci ve Varech o projektu referují i mainstreamová (nebo chcete-li bulvární) média…

Lips Tullian (režie: Vít Karas, produkce: Veronika Finková)
V koprodukci Barrandov Studios (ČR), Pubres (SR) a Zentropy (Dánsko a Švédsko) se chystá komiksová adaptace podle legendárního českého komiksu Káji Saudka a Jaroslava Weigela. Ocitujme pár slov z webu: „(…) Vychází z nejlepších tradic loupežnického románu – žánru plného zápletek, zvratů a překvapení, akčních scén, romantiky, intrik, krásných žen a odvážných mužů, krvavých soubojů a podivuhodných dobrodružství. To vše s nadsázkou a specifickým humorem, ke kterému jej předurčuje již samotná komiksová předloha. Ti z Vás, kteří znají předlohu, tak ví, že celý příběh je vyprávěn s nadsázkou a jemným humorem, který velmi připomíná filmy Limonádový Joe, Tajemný hrad v Karpatech, Adéla ještě nevečeřela apod. A právě tímto směrem se chceme ubírat.“3

Martin a Venuše (režie: ?, produkce: AvidMovie)
Producenti Adam Dvořák (rovněž střihač) a Tomáš Vican (Bobule, Lidice) připravují lehkou komedii, podle všeho by mělo jít o další počin z vinařského prostředí. Je to pochopitelné, protože Vican je především vinař. Opět pro lepší představu ocitujme z PR textu: „Celovečerní romantická a sexy komedie ze současnosti nazvaná Martin a Venuše má premiéru naplánovanou na březen příštího roku. Příběh, který si v různých variantách prožil pravděpodobně téměř každý, nás provede životem ženy v domácnosti s malými dětmi s pocity nedocenění a bez seberealizace a jejího muže, který se ze všech sil snaží zabezpečit rodinu a na nic jiného nemá čas… sice spolu mluví o tom stejném, ale každý jinak…“4

Město Otol (režie: Laura Siváková-Paššová, produkce: Film&Roll)
Stejně jako v případě Lipse Tulliana stojí za chystaným projektem s názvem Město Otol společnost Film&Roll. „Restaurátorka Eva (39) přijímá nabídku k práci ve městě Otol v odlehlé části Ruska. Hned po svém příchodu je zaskočená jeho temnou atmosférou. Všude vládne nesmírná chudoba, která ostře kontrastuje s luxusem hotelu, ve kterém je ubytovaná. Eva nechápe, co tady ti bohatí lidé dělají a přehlíží varovné signály, které ji vybízí k odchodu. Eva netuší, že její zaměstnavatel Elej (65) je nebezpečný ruský oligarcha, který ovládá město a v podzemí hotelu pořádá ilegální ruskou ruletu. Orgány obětí rulety pak prodává lidem ubytovaným v hotelu. Spletité nitky tohoto dění se pomalu rozplétají, zatímco Eva restauruje vzácné fresky. Její osamělost záhy způsobí, že se vrhne do náruče mladého muže, Juliana (32), syna jejího zaměstnavatele. Od této chvíle je otázkou, zda se jí ještě někdy podaří z města odejít…“5

Rodinný film (režie: Olmo Omerzu, produkce: Jiří Konečný – Endorfilm)
Slovinský režisér žijící v Praze, Olmo Omerzu, poslední dobou sklízí úspěchy se svým debutem Příliš mladá noc, ale bodoval už se studentským snímkem Druhé dějství. O chystaném filmu v jednom rozhovoru prohlásil toto: „V Rodinném filmu si pohrávám s myšlenkou neútulnosti v rodinné buňce, zároveň si ale přeju znovu „vytvořit rodinu“. Zajímá mě, co se stane, když z „rodinné hry“ odstraníme krále a královnu. Kteří členové rodiny se stanou hlavními aktéry? Jak si přerozdělí role a jak se přitom přenese odpovědnost na osoby mimo rodinu. V chystaném filmu se vedle příběhu soustředím na otázku, která je předmětem klasické dramaturgie. Ptám se na proměnu hrdinovy pozice na začátku a na konci příběhu. Mění se člověk ve skutečnosti? Je schopný prožít tzv. vnitřní přeměnu? Myslím, že se člověk nemůže ve skutečnosti uvnitř změnit. Vrchol, jakého může dosáhnout, je (sebe)poznání, které mu umožní, aby se znovu vypořádal s událostmi, které jej zasáhly a ovlivnily v minulosti.“6

Trilogie Kaktusák (režie: Jan Bubeníček, produkce: Ondřej Trojan)
„Dědek Kaktusák je kombinovaný film spojující hranou akci jednoho herce s animací 3D charakteru a grafickými kolážovitými sekvencemi vzpomínek. Trilogie Dědek Kaktusák je celovečerní projekt složený ze tří filmů, jejichž společným motivem je smrt,“7 říká o filmu jeho režisér Jan Bubeníček, který má na svém kontě např. krátké animované snímky Tři Fuové (2001) či Pirát (2002). Dodejme, že prezentovaná ukázka vůbec nevypadala špatně.

Život k sežrání (režie: Kristina Dufková, produkce: Veronika Sabová – Lucky Man films)
Dalším chystaným animovaným titulem, který si zaslouží pozornost, je Život k sežrání podle dětské knihy Mikäela Olliviera. Protagonista snímku, dospívající Benjamin, má nadváhu, chce si otevřít restauraci na bretaňském pobřeží a poprvé se zamiluje… A samozřejmě na něj čeká ještě mnoho dalších příhod. Promítnutá ukázka vypadala hodně zajímavě. Těšme se. Termín realizace je prozatím stanoven na rok 2013.

Filmy ve výrobě

Já, Olga Hepnarová (režie: Petr Kazda a Tomáš Weinreb, produkce: Black Balance)
Podle režiséra je film „(…) o hledání příčin tragédie (8 mrtvých na tramvajové zastávce, těžce zranění, jedna poprava a živé trauma), kterým jsme na jedné straně schopni zabránit (empatičtější psychiatrická věda, benevolence k sexuálním minoritám, citová provázanost dětí s rodiči atd.) a těch, které schopni změnit nejsme (integrální součástí člověka je i zlo).“8

Lichožrouti (režie: Galina Miklínová, produkce: Ondřej Trojan)
Pozoruhodné dětské knížky Lichožrouti a Lichožrouti se vracejí Pavla Šruta s ilustracemi Galiny Miklínové by se po audionahrávce (čte Barbora Hrzánová) měly dočkat své filmové podoby. Půjde ale nejspíš o příběhy napsané přímo pro film. Sama autorka a debutující režisérka k odlišnosti knih a filmu řekla: „Román má jiné tempo a jiný způsob vyprávění než film. Tady je třeba celý příběh vměstnat do osmdesáti minut a převyprávět ho především obrazem a akcí. Čtenářům Lichožroutů tu možná budou chybět úvahy profesora Kadeřábka a vůbec větší soužití lichožroutů s lidmi. Film ale zas divákům nabídne barvitý a napínavý, skoro gangsterský svět pražských lichožroutů, navíc přibudou nové postavy.“9

Můj pes Killer (režie: Mira Fornay, produkce: Viktor Schwarcz)
Do jaké míry bude fungovat hraný film s neherci a jak moc bude fungovat příběh nezaměstnaného dvacetiletého skina Martina? O rasismu a o společnosti, o zacyklenosti vlastních životů, o outsiderech – podobně jako Lištičky – bude podle Miry Fornay pojednávat její chystaný snímek, zásadní je prý samotné propojení postav a prostředí a zásadní lokací natáčení je vinohrad v obci Skalica na Slovensku. Více režisérka prozrazuje v reportáži z natáčení.

Filmy v postprodukci

Á-B-C-D-É-F-G-H-CH-Í-Jonestown (režie: Jan Bušta, produkce: Lubomír Konečný)
Ve škatulce experimentální doku-drama je zařazen projekt ztvárňující čin reverenda Jonese, který v roce 1979 dovedl k hromadné sebevraždě 915 lidí, z nichž třetinu tvořily děti. Zachovala se audionahrávka zachycující tento proces. Tvůrci se rozhodli rekonstruovat tuto událost v tělocvičně plné děti a učitelů. Na rozdíl od skutečného Jonese bude ten filmový teenager. Jsme zvědaví, jak celý projekt dopadne. Termín realizace je podzim 2012.

Andělé na kolejích (režie: Ondřej Hejna, produkce: Moving Picture, Frame 100R)
Skutečně nízkorozpočtový (82 tis. Kč) amatérský film, který ovšem působí velmi profesionálně a sebevědomě. Jde o výpravné historické drama s kvalitními hereckými výkony – alespoň tak se jeví z ukázek, které odhalují působivý komorní příběh dvou bratrů zasazený do meziválečného (1934) a zejména válečného (1944) období. 55minutový snímek je hotov, do kin by měl vstoupit spolu s 15minutovým dokumentem o natáčení. Snímek už, soudě podle reakcí na čsfd, zaujal diváky na řadě projekcí, které se uskutečnily zejména v artkině Centrál v Hradci Králové.10 Premiéru si odbyl v červnu 2012 také na Slovensku. Dejme nyní prostor slovům režiséra a scenáristy: „Film se natáčel v malebné krajině Východních Čech a pro spolupráci si získal srdce a pomoc mnoha lidí. Získal ocenění za nejlepší hraný amatérský film roku 2010. Byl oceněn jako jediný film z českých zástupců na mezinárodním filmovém festivalu B16, kde získal dvě čestná uznání. Odborná porota národní přehlídky ho označila za „historický zlom v dějinách amatérského filmu“.11 Více o filmu si můžete přečíst na jeho webu.

Až do města Aš (režie: Iveta Grófová, produkce: Endorfilm, Protos Productions)
Na letošním karlovarském festivalu měl premiéru film mladé slovenské režisérky Ivety Grófové Až do města Aš. Snímek na pomezí hraného filmu a časosběrného dokumentu v době vzniku tohoto článku nebyl až na několik komentářů příliš reflektován. Zdá se však, že v něm režisérka zúročila také animaci (tu vystudovala spolu s dokumentem na VŠMU). Z promítnuté ukázky se film jevil věrohodně co do zachycení ne úplně radostného prostředí Aše, nejzápadnějšího města obklopeného Německem, ve kterém je vysoká nezaměstnanost a vyobrazené osudy dívek se nejeví rozhodně jako nepravděpodobné.

*****Prohlédněte si fotogalerii z panelu na našich facebookových stránkách*****
© Vladimír (formelin) Lacena