Letošní české filmy stojí ve stínu toho Ondříčkova

Novinka Ve stínu právem budila pozornost dávno před neustále odkládaným uvedením do kin. Jedná se patrně o první klasickou detektivku, která u nás byla za posledních dvacet let natočena. Navíc se odehrává v minimálně reflektovaných padesátých letech. V neposlední řadě zarazí fakt, že ji natočil David Ondříček, který dosud platil za jednu z vůdčích osobností linie takzvaných chcípáckých filmů.

Připomínat žalostný stav české kinematografie by bylo nošením talentu třeba do té rumunské. Zatímco v předchozích letech se vždy našlo pár snímků, které snesly přísnější měřítko, letos vyjma komediálního Okresního přeboru zatím nevznikl žádný (snad jedině s výjimkou rozporuplného Polského filmu a pouze formálně zajímavých Čtyř sluncí). Ve stínu však naštěstí zaujme i bez ohledu na tuto skutečnost. Film se totiž tvůrčímu týmu kolem Ondříčka povedl, i když rozhodně není bezproblémový.

Filmová detektivka se všeobecně považuje za mrtvý žánr, protože v jejím konzervativním rámci se těžko přichází s něčím novým a neviděným. Ve stínu s tímto předsudkem bojuje právě zasazením do „atraktivního“ časoprostoru, který v posledních letech reflektovaly pouze průměrné 3 sezóny v pekle. Tím nejlepším, co film nabízí, se stává právě vykreslení budovatelského bezčasí, kdy i nadávat na nevysvětlitelné skutky mocipánů (konkrétně ožebračující měnovou reformu) se muselo šeptem. Ondříček dobu těsně po Gottwaldově a Stalinově úmrtí nedémonizuje, a co je nejdůležitější, netlačí ji za každou cenu do popředí. Vyhýbá se vytváření iluze minulosti nadužíváním pamětnicky vděčných detailů, které ve výsledku nehrají žádnou stylotvornou roli, jak bývá zvykem v našich „kinematografických kronikách“ z šedesátých let nebo normalizace. Léta přípravy, pečlivost a snaha nabídnout poctivé filmové dílo nahradily oblíbenou všudypřítomnost dnes tolik vtipných socialistických hesel.

Využití žánrového potenciálu si tolik chvály nezaslouží. Zatímco zhruba v první polovině syžetu se Ve stínu drží zákonitostí klasické detektivky drsné školy (pro paralelu v rámci československé kinematografie bychom se museli vrátit až někam k Fričovu 13. revíru), postupně dostane přednost melodramatická poloha. Příběh v těchto fázích vede diváka za ručičku až moc úpěnlivě, patrně proto, aby lépe vstřebal konfrontaci s nevěrohodným vývojem kapitána Hakla v mučedníka bojujícího s nepojmenovatelnou šedou eminencí. Filmu by rozhodně prospělo umírnění prostoru, kterého se dostává typicky kriminalistickému zanedbávání vlastní rodiny. Historie žánru už mnohokrát dokázala, že fanoušci detektivního bádání dávají přednost hrdinově práci s logikou a hře s diváckými očekáváními před soukromými bolístkami.

Bohužel ani při vší své celkové výlučnosti se Ondříčkův snímek nevyvaroval několika zbytnělých neduhů spjatých s naším současným filmem. Například zbytečně velký prostor dostává nepůvodní hudba. Jelikož dokresluje drtivou většinu děje, mnoho scén kvůli ní získává na patetičnosti. Ty se pak tváří příliš „naléhavě“ i ve chvílích, kdy to dost dobře nemohlo být záměrem, jelikož v opačném případě by se celý příběh vzdálil realitě za cenu násilného vybočení z mantinelů žánru směrem k nevydařené hře na Umění.

Zbytečným pokusem o navození snahy ukázat českou kinematografii jako jednu velkou „rodinu“ se i v tomto filmu stalo obsazení mnoha epizodních rolí známými a populárními tvářemi. V případě dobového filmu, jehož pointa je navíc předem docela průzračná, to má za následek znevěrohodnění. Ono vlastně ani nepřekvapí, že Simona Babčáková v roli zástupkyně sociální spodiny nepřipraveného diváka rozesměje. Kéž by si více tvůrců vzalo příklad ze stále nedoceněných Špačkových Pout.

I přes tyto výtky nezbývá než doufat, že na Ve stínu budou diváci do kina chodit. Letos nevznikl film, který by si to svými (neskrývanými) ambicemi a hlavně poctivou snahou jim jít naproti zasloužil více. Vždyť i ten očekávaný a tak trochu naivní závěr vlastně docela dobře funguje.

Ve stínu

Režie: David Ondříček
Scénář: Marek Epstein, Misha Votruba, David Ondříček
Kamera: Adam Sikora
Hudba: Jan P. Muchow, Michal Novinski
Střih: Michal Lánský
Kostýmy: Jarmila Konečná
Hrají: Ivan Trojan, Sebastian Koch, Soňa Norisová, David Švehlík, Jiří Štěpnička, Marek Taclík, Norbert Lichý, Simona Babčáková, Martin Myšička, Miroslav Krobot, Filip Antonio a další
Česká republika, Slovenská republika, Polsko, 96 minut, Falcon
premiéra: 13. 9. 2012

Zdroj fotografií: vestinufilm.cz