John Constantine – tentokrát tři v jednom

Nedlouho po Dobrých úmyslech přichází ke čtenářům další comicsový sešit s Johnem Constantinem. Scenárista Brian Azzarello pokračuje v mapování Constantinovy pouti po zapadlých koutech Spojených států a tentokrát tak činí na ploše tří povídek (po pravdě řečeno jenom dvou, protože závěrečná se v rozsáhlé retrospektivě vrací do doby Johnova mládí).

První příběh s názvem …a pohřbený není ničím jiným než záznamem dvou rozhovorů vedených shodou okolností ve stejném výčepu. U Poloprázdné ulity se Constantine setká s agentem Turrem, který jej pověří blíže nespecifikovaným úkolem, zatímco trojici nebezpečně vypadajících maníků pomalu dochází, že věci rozhodně nejsou takové, jaké by měly být. Obě linie se mimoděk protnou v „otevřeném“ závěru, ovšem není těžké pochopit, že pro některé z postav je Poloprázdná ulita jejich konečnou.

Titulní Zamrznutí je opět situováno do baru, tentokrát odříznutého od světa sněhovou vánicí. Zde se sejde různorodá společnost, události nastartuje nález mrtvoly (připsané lokální legendě, sériovému vrahovi s přízviskem Ledař) a vyostří příchod trojice, jež právě spáchala loupežné přepadení a je na útěku před policií. Pokojoví psíci & angličtí páni předvádějí Constantina coby punkera, který lehkou rukou zorganizuje ukázkový „podraz“, aniž tuší, jaký stín se vznáší nad jeho budoucností.

Problém tohoto svazku představuje fakt, že je určen výhradně fanouškům. Kdo postavu Johna Constantina nezná, bude tápat, protože Azzarello nic nevysvětluje. Constantine navíc není typem akčního hrdiny. V úvodu jenom glosuje a to nejhorší, co jej potká, je absence papírových ručníků na toaletě. Zamrznutím projde téměř jako nezúčastněný divák, ačkoli se octne v podezření, že právě on by mohl být oním Ledařem. S klidem Angličana (a věčným cynickým úšklebkem) háže do placu sarkastické poznámky a dává za pravdu Turrově tvrzení, že „jeho schopnost srát lidi je unikátní“. To je ale pro Azzarellovu práci typické – už v Dobrých úmyslech nebylo těžké vypozorovat, že se věci Constantinovi prostě přiházívají a spíše než iniciátorem je zručným manipulátorem. V centru pozornosti nestojí magie, nýbrž lidé se svými strachy a agresivitou.

Třetí příběh mi připadá nejslabší, ale do velké míry je to zaviněno tím, že jsem nepřišel na chuť stylu kresby Guye Davise. Použitou metodu tři povídky – tři různí kreslíři nepovažuji za šťastnou. Někdo může naříkat, že výtvarnou podobu měl svazku vtisknout Steve Dillon (…a pohřbený), osobně bych hlasoval spíše pro Marcela Frusina (Dobré úmysly, Zamrznutí), ale nesetkal jsem se s nikým, kdo by preferoval Davise.

Zájemcům o koupi bych doporučil nejprve otestovat spojení Brian Azzarello – John Constantine buď v Těžkých časech (které kreslil Richard Corben), nebo v Dobrých úmyslech, a teprve pak případně sáhnout po Zamrznutí.

Můžou si být jisti, že slovník postav nikterak nezjemněl, a ještě je pobaví anekdota o tom, proč si některé ženy před pobytem v nebi raději dobrovolně zvolí muka pekelná. Navíc – titulní povídka se odehrává na ledu… a tam je tahle atmosférická jízda, jak všichni dobře víme, nejlepší.

John Constantine, Hellblazer: Zamrznutí

Brian Azzarello, Marcelo Frusin, Guy Davis, Steve Dillon
Nakladatelství CREW, Praha 2012
168 stran
349 Kč