Noir na indický způsob podle Shaktiho Samanty

Shakti Samanta (1925–2009) je řazen mezi tvůrce, kteří se výrazně zapsali do dějin indické kinematografie. Během své zhruba padesátileté kariéry natočil a produkoval ve své společnosti Shakti Films1 řadu snímků, jež se dají zaškatulkovat jako romantické filmy, dramata, komedie či kriminálky. Své nejúspěšnější filmy vytvořil na konci šedesátých let a na začátku let sedmdesátých – Aradhana (1969, remake hollywoodské klasiky Každému dle zásluh [To Each His Own] z r. 1946) či Amar Prem (1972, remake bengálského filmu Nishipadma z r. 1970) jsou dramata, jejichž hudební čísla dnes patří mezi kultovní.2 Ve svém článku se zaměřím na trojici Samantových filmů Howrah Bridge (1958), Singapore (1960) a China Town (1962), které svou estetikou upomínají na film noir, tak jak jej známe z amerických filmů 40. let, a zároveň nesou znaky typické pro indickou (bollywoodskou) filmovou produkci. Opakující se hudební motivy, podobné obsazení hlavních a vedlejších rolí (Shammi Kapoor, K. N. Singh, Madan Puri, Madhubala ad.), odlehčení díky komickým postavám, využívání  převleků, na hranici únosnosti natažená akční finále – to všechno jsou atributy, které mají tyto filmy společné. Informace o noirech dalších indických režisérů nabízí článek s názvem Defining Bollywood Film Noir a za pozornost stojí rovněž článek Milana Haina věnovaný tvorbě indického režiséra Guru Dutta, jehož některé filmy jsou americkými noiry inspirované.

Howrah Bridge (1958)

Titulní most je jedním z nejvýraznějších symbolů Kalkaty a ve filmu je místem, kde na samém začátku dojde k dokonání zločinu. Čtveřice mužů hodí v noci do řeky mrtvolu, ale jeden z nich je spatřen člověkem, který se zrovna na mostě oddává kouření opia. Proč se zločin stal? Na počátku všeho je vzácný čínský drak, kterého chce bratr protagonisty Madan (Chaman Puri) prodat kulhavému obchodníkovi s komicky vysokým hlasem Johnu Changovi (Madan Puri). Ten však preferuje možnost získat cenný artefakt zdarma, a tak vyšle své nohsledy, kteří Madana zabijí a draka pro něj odcizí. Právě smrt nezvedeného staršího bratra Madana a ztráta rodinného artefaktu přivádí do Kalkaty hrdinu Prema (Ashok Kumar). Tento model, kdy hlavní hrdina přijíždí do prostředí, které mu není zcela známé, kde nějakou dobu nebyl, a tak neví, na koho se může spolehnout a kdo má naopak nekalé úmysly, opakuje Samanta ve filmu Singapore, o němž bude řeč v následující části. Kriminální zápletka je nasnadě a příběh se příznačně uzavírá akční scénou odehrávající se opět na mostě.

Howrah Bridge je nejen kriminálka, ale zároveň i velmi výrazná komedie lidských typů. Několik hlavních postav lze poměrně jasně rozdělit na kladné a záporné už od samotného začátku. Tato jednoznačnost, stejně jako přílišná doslovnost, filmu z hlediska západního diváka trochu ubírá na atraktivitě, což je ovšem vykompenzováno řadou atrakcí. Mám na mysli především hudební čísla (z velké části zdařile zakomponovaná do děje), z nichž nejznámější je chytlavá swingová píseň Mera Naam Chin Chin Chu3. Vážnost filmu nabourává výrazná komická linie, kterou obstarává zejména trochu přihlouplý vozka Bhiku (Om Prakash), ale i sám protagonista svým vychytralým převlekem za arabského obchodníka. V neposlední řadě pak snímek nabízí několik povedených napínavých scén, například když se zlotřilý šéf Changových poskoků Pyarelal (K. N. Singh) utká s Changem a rovněž při konfrontaci protagonisty s Pyarelalem. Finále – odehrávající se, jak již bylo řečeno, na Haorském mostě – je poněkud zdlouhavé a po více než padesáti letech neohromí rušivým střídáním záběrů z reálného prostředí a zadních projekcí, které jsou navíc prostřihávány emotivními reakcemi přihlížejících.

Co se noirových prvků týče, oproti některým dalším Samantovým snímkům nejsou tak výrazné, ale přesto není problém je najít a pojmenovat: na noirovou estetiku upomíná Chanduovo snímání, interiérové scény plné temných zákoutí, stínů a tajných místností, několikrát ve filmu figuruje noční scenerie Kalkaty (často ovšem vytvořená pomocí zadní projekce), samozřejmě již zmíněný všehoschopný padouch, a také femme fatale Edna (Madhubala). O motivaci této tanečnice se snaží Samanta vyvolat u diváka pochyby, protože Edna ví mnoho ze zákulisí, ale váhá, zda se má protagonistovi svěřit. Zmíněný čínský drak je jasným Macguffinem, krádež a snaha o jeho znovunabytí posunují děj vpřed. Enormní zájem o tento nesmírně cenný objekt se stává prostředkem k dopadení padoucha (Prem v převleku vydává kopii za originál) a znovunastolení rovnováhy. Při pohledu na padoucha s hůlkou a vzácného čínského draka dost možná dostanete chuť pustit si nějaký opravdu vynikající hollywoodský noir, jako je třeba Maltézský sokol (The Maltese Falcon, 1941) Johna Hustona. V Howrah Bridge mají nad noirovými elementy jasně navrch komické scény a jak uvidíme, podobně tomu je v dalších dvou zmiňovaných snímcích, které s ním sdílejí mnohé shodné rysy.

Singapore (1960)

Singapore je jedním z prvních indických filmů, které byly natočeny v lokacích cizí země.4 To ale neznamená, že by řada scén nebyla nasnímána v ateliéru s využitím zadní projekce. Jak jsem již zmínila, také zde protagonista, kterým je obchodník Shyan (Shammi Kapoor), přijíždí do cizího prostředí. V tomto případě kvůli zmizení svého obchodního partnera Rameshe (Rajan Kapoor). Vše se točí kolem mapy k pokladu, kvůli které byl Ramesh unesen. Shyan se v přestrojení za Afghánce Gulaba Khana hravě dostane až k šéfovi gangu. V jednom z nejlepších hudebních čísel (Dhokha Khayegi Na Yaron Ki Nazar) tančí v přestrojení v baru Peking kolem dvou poskoků gangu, které sem následoval v autě temnou singapurskou nocí ozářenou svitem neonů. V pátrání ovšem není sám, kryje jej policie, která ochotně pomáhá jeho plánu.

Ne úplně přesvědčivou femme fatale představuje Singapuřanka Maria (Maria Menado), u níž je hned od začátku jasné, že se k protagonistovi nelísá jen proto, že je pěkný a bohatý, ale proradně sleduje vyšší cíl. Pravdu o další z postav, která se tváří kladně, si zas lze domyslet na základě obsazení hercem, který se objevuje výhradně v záporných rolích. Také o tom, kdo je tajemná zahalená postava s ženským hlasem, která vede gang, má vnímavý divák jasno poměrně brzy. Přesto snímek dokáže překvapit a nenudí, snad až na nepříliš dobře natočené ambiciózní finále, které mimo jiné nabízí záběry Singapuru ze vzduchu: Protagonista se snaží přes odpor maskované postavy vyšplhat po laně zavěšeném na letící helikoptéře. Tato akce je zdlouhavě prostřihávána s operací dispečerů navigujících vrtulníky vyslané do akce. Dojde ale i na hromadnou bitku, která se odehrává na palubě lodi a při níž je protagonista zdánlivě nepřemožitelný. V převleku stylově a s lehkostí likviduje jednoho protivníka za druhým, zatímco za jeho zády (na projekčním plátně) zuří hromadná bitka.

Singapore nabízí několik povedených napínavých momentů, ale vyniká zejména v komediální rovině. Zatímco ve snímku Howrah Bridge byl humor ztělesněn především v postavě vozky Bhikua a protagonista byl po většinu času zachmuřený a vážný, zde je dán větší prostor scénám v převleku a hrdina působí o něco bezstarostněji, což vychází z věku samotného protagonisty, Shammiho Kapoora (nar. 1931), jehož od hlavního hrdiny Howrah Bridge Ashoka Kumara (nar. 1911) dělilo dvacet let.

China Town (1962)

Snímek odehrávající se v kalkatské čtvrti China Town5 láká zejména na Shammiho Kapoora ve dvojroli gangstera Mikea a zpěváka Shekhara. Zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že bychom měli sledovat gangsterský příběh, který chvílemi nabývá poměrně temných kontur. Shekhar následuje svou milovanou Ritu (Shakila) do Kalkaty, kam se přestěhovala s otcem, navíc potají navštíví Ritu i v jejich domě, což se otci6 nelíbí, a tak nechá Shekhara zatknout. Tím pádem inspektor na policii objeví fantastickou podobnost7 mezi Shekharem a Mikem, který byl před nějakou dobou zatčen. Nápad, aby se Shekhar vydával za Mikea a pomohl tak policii dopadnout gang, se přímo nabízí. Učení se Mikeových poněkud animálních gest a mimiky, stejně jako samotná infiltrace přináší komické situace. Ale s postupujícím časem je film stále temnější a napínavější. Zejména když roste podezření u bossova přisluhovače Chinga Lee (M. B. Shetty), které vrcholí slušnou bitkou. Dá se říct, že od komedie se snímek přesouvá k čisté kriminálce, v několika scénách dojde však i na rodinné drama a emotivní konfrontace mezi Mikem a Shekharem patří mezi nejpovedenější momenty.

I zde, jako ve snímku Singapore, využívá protagonista převleku. Kromě toho, že na sebe bere cizí identitu, se pomocí přestrojení a nalepených vousů snaží dostat do blízkosti své milé. Zkrátka stíhá všechno: fungovat v rámci gangu i navštívit svou lásku. Děj posouvají náhody, které jsou až zarážející, na druhou stranu řada překvapivých zvratů a dostatečné napětí z China Town vytváří možná nejlepší krimi, které Samanta natočil. Femme fatale zde na rozdíl od předchozích titulů absentuje a noirové prvky najdeme nejvíce ve vizuální rovině a atmosféře některých částí filmu. Stínohra nočních ulic, temné prostory včetně opiového doupěte a tajemný šéf gangu, to vše potěší, stejně jako menší míra zadních projekcí a větší zasazení do reálných kulis.

Finále se odehrává jako obvykle za přihlížení a drobné asistence policejních složek. Naštěstí není tak ambiciózní, jako v předchozích zmíněných filmech. Bitka na lodi je docela povedená, jen je trochu zvláštní, že Shekhar dá své přítelkyni (snad z radosti) ránu do zad bezprostředně po pracném udolání protivníka (také bušením do zad, přehnaně ozvučeným), což je spíše styl rázného Mikea než jemnějšího Shekhara.

Spolupráce mezi Samantou a Shammi Kapoorem pokračovala ve filmech Kashmir Ki Kali (1964) a An Evening in Paris (1967). Poté se v nejvýraznějších Samantových filmech objevuje v dramatických rolích Rajesh Khanna (Aradhana – 1969, Kati Patang – 1971, Amar Prem – 1972). Mezi další filmy, které stojí za to zmínit z okruhu Samantových krimi, patří Jaali Note (1960), ve kterém policejní inspektor Dinesh (Dev Anand) infiltruje do gangu padělatelů peněz. Dvojice snímků Inspector (1956) s Ashokem Kumarem a Detective (1958) s Pradeepem Kumarem ukazuje práci vyšetřovatelů, zároveň je však rodinným dramatem. Dá se říct, že kriminální film je ve tvorbě Shaktiho Samanty méně zastoupeným žánrem, v jeho filmografii převažují rodinná/vztahová dramata, kterými se také nejvíce proslavil, jak již bylo zmíněno na začátku. Ovšem několika svými úspěšnými krimi filmy dokázal, že i tento žánr ovládá.

V textu citované filmy Shaktiho Samanty:
Inspector (1956)
Detective (1958)
Howrah Bridge (1958)
Jaali Note (1960)
Singapore (1960)
China Town (1962)
Aradhana (1969)
Kati Patang (1971)
Amar Prem (1972)

Odkazy:
sites.google.com/site/shaktifilms
http://www.upperstall.com/people/shakti-samanta
http://25fps.cz/2009/guru-dutt/
http://mrandmrs55.com/2012/02/13/defining-film-noir-in-hindi-cinema/
http://www.thehindu.com/todays-paper/tp-features/tp-metroplus/singapore-1960/article2033306.ece
http://thebollywoodfan.blogspot.cz/2008/09/howrah-bridge-1958.html
http://cinemachaat.com/2012/05/27/howrah-bridge-1958/