Prosťáčkova cesta do světa

Publikováno: Veronika Zýková Publikováno dne: 16. listopadu 2013 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Candide 1: Král Bulharů (Karel Jerie) – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Candide neboli optimismus, proslulé Voltairovo filosofické dílo, si nyní mohou díky Karlu Jerie dopřát také komiksoví fanoušci. Jméno autora není v okruhu čtenářů komiksu neznámé. Má na svém kontě tituly jako Oidipus Rex (Garamond 2007), Šifra mistra Hanky (scénář: Tomáš Matějíček, Garamond 2007) či O zlobivém houbaři andeb Jak Standa Lošák dostal na frak (Seqence1 2011) a zastoupen je svými díly např. v časopise CREW, sbornících Inseminátor, KomiksFEST! Revue či antologii Generace nula. Jerie je ovšem také malířem a ilustrátorem, členem SVU Mánes a umělecké skupiny NATVRDLÍ.

Candidův idylický život na zámku vznášejícím se v oblacích končí záhy poté, co je načapán při vášnivém polibku se slečnou Kunigundou, do níž se coby naivní mladík zamiloval. Následuje velmi rychlý sešup z oblaků na zem a naverbování k pluku Bulharů, procházka a užívání si volnosti, bičování za netušenou dezerci, omilostnění a velká bitva po boku generála. To je ve zkratce děj první části trilogie.

Výtečná je práce s barvami, díky kterým Jerie dokáže navodit atmosféru idyly (růžová) nebo naopak strašného válečného zmaru (šedomodrá). Autor dává prostor velkým plochám, aby ukázal idylický zámek barona Thunder (s. 1) nebo válečný výjev (celostránkový panel na s. 32) a dokáže pracovat i se širokoúhlými panely, kde naproti sobě stojí dvě vojska (dvojstrana 30–31). Pro celý komiks je příznačná akcentace (zábavných) detailů, takže si lze Candida prolistovat několikrát a pousmát se třeba nad létající končetinami a lidskými orgány a přiléhavými citoslovci (slice, kref, blood, meat apod.). Candidovi neschází filmové vidění a zajímavé „záběry“, třeba když felčar kontroluje protagonistovu zornici. Největší pozornost si ale zaslouží samotné postavy.

Nejvíce fascinující je slečna Kunigunda, jejíž tvář čtenář nevidí, pouze ji tuší kdesi v hloubi čepce. Nezapomenutelné jsou ale i ostatní postavy: titulní hrdina – charakterem mirkodušínovský, vzhledem tintinovský růžolící blonďáček, nebo třeba voják, který se „debilně usmívá“, protože „na rekruty optimistický škleb zabírá dokonale“. Samostatnou kategorii tvoří obr („Vypusťte Rollanda!“) a jeho protějšek – prsatá obryně. Jejich zápas s překvapivou pointou je jedním z vrcholů celého komiksu. Jerie nabízí čtenářům v podobě postav nejrůznější hříčky a odkazy. Je tak možné zahlédnout třeba kočičí postavu feldkuráta Katze ze Švejka.

Voltairův Candide poskytuje velký prostor fantazii, čehož Jerie zdařile využil a základní dějovou kostru, ve které nechybí zásadní postavy, obalil dalšími postavami a událostmi. Zejména však děj pořádně steampunkově okořenil, takže se v díle potkávají lidé z masa a kostí s poněkud „vytuněnými“ a mechanizovanými tvory. Výtvarná stránka je největší předností a velkorysý formát knihy jí dostatečně dává vyniknout. Za pozornost stojí také dva akvarely na vnitřní straně desek knihy: Candide kráčející směrem od vzdušného zámku v průtrži mračen (viz obrázek níže) a osamocený hrdina hledící na zrůdnou válečnou „čest a slávu“. Dialogy ovšem nikterak nekulhají a zdařile vycházejí z předlohy.

Trilogie Candide, jejíž druhý díl by měl vyjít zřejmě v roce 2015, je zatím autorovým nejrozsáhlejším komiksovým dílem. Přízvisko „barokní steampunk space opera“ je skutečně přiléhavé. Jerie zasazuje Candidovo putování do období baroka. Zároveň je však příběh uvozen záběry z vesmíru a útrob lodi, kde si neznámá postava Candidův příběh, tak jak jej sepsal jistý „dr. Ralph“, pročítá. Onu neznámou postavu a zároveň autora na konci poznáváme. Koncept příběhu v příběhu (resp. knihy v knize2 ) funguje; postava knihu na konci prvního dílu zavírá a na pokračování si musíme počkat.

Všem, koho toto zpracování Candida zaujalo a nestačí jim galerie na konci svazku, doporučuji navštívit přímo web autora, kde se lze pokochat ještě větším množstvím bonusového materiálu a zkrátit si tak čekání na další díl.