Něco za něco. Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát

Po Češích 1942 se v komiksové řadě vycházející ze scénářů Pavla Kosatíka (České století) a pokaždé jiné kresby některého z „předních českých výtvarníků“ (pozn. bylo by fajn, kdyby došlo také na některou z výtvarnic) dostalo na události kolem rozpadu společného státu Čechů a Slováku.

Na „dětský“ styl Dana Černého (Fanouš, Jelita ad.), který zpracoval Čechy 1992, jsem si zvykala zhruba stejně dlouho jako na zpracování Čechů 1942 Markem Rubcem. Na první pohled se jedná o podobně neatraktivní zpracování, ale ve výsledku funguje. A to zejména zapojením scén, kdy se baví děti na hřišti o tom, co viděly v televizi a co si jejich rodiče povídali. Tyto a další scény (např. úvodní, kdy se Vláďa a jeho bratr perou a poté komentují počínání rodičů, kteří neustále sledují televizi, nebo zmatený Vláďa ve škole s paní učitelkou, která se dětem snaží vysvětlit, že už jí nemají říkat „soudružko“) oproti Českému století přibyly. Dávají smysl nejen kvůli tomu, že „ospravedlňují“ dětsky naivní styl, ale také proto, že sledování v televizi a nemožnost ovlivnit dění se příběhem prolínají. Podobná je bezmoc otce od rodiny při sledování TV debaty a vztek českých politiků během Mečiarova prohlášení.
Dan Černý na řadě míst přistupuje k dění s nadsázkou. V případě nekonečných debat, kdy politici (podobně jako kluci na pískovišti) mluví jeden přes druhého, se písmena v bublině mění v divokou změť. Výjimkou nejsou ani časté poruchy na televizním přijímači. Se vtipem je vyobrazena také situace, kdy Václav Havel zamkl politiky v Lánech, dokud se nedohodnou. Dvě ozbrojené strážkyně střežící dveře by mohly být sestrami Lary Croft.

Mečiar s Klausem se podobně jako v Českém století dlouho neobjeví, ale když už jsou společně v jedné scéně, je jasné, že ti dva si rozumí. Nejsilnějšími momenty ale – stejně jako ve Století – zůstaví Mečiarovo nepředvídatelné chování a jeho monology s Petrem Pithartem. Působivé jsou rovněž scény týkající se kupónové privatizace; pochybování Švejnara a dalších o schopnostech Klause, obhajování Klause ze strany Tomáše Ježka1, který pochybnosti skrývá atd. Síla oněch scén přitom vyplývá z našeho povědomí o tom, co následovalo.

Komiksová série Češi se poslední dobou rozrůstá velmi svižným tempem. Za dva měsíce se dočkáme rovnou dvou dalších přírůstků: „Sametový titul 1989: Jak se stal Havel prezidentem by měl vyjít v dubnu v kresbě Vojty Šedy a komiksovým zpracováním Mnichova byl v knize 1938: Jak Beneš ustoupil Hitlerovi pověřen Vojtěch Velický.“2 Ačkoli tuším, že podle méh názoru nejsilnější díl Češi 1952: Jak Gottwald zavraždil Slánského, jenž měl silnou oporu již v mrazivé televizní předloze, zůstane nepřekonán, jsem opravdu zvědavá, jak se Šeda a Velický příběhů zhostili.

Pavel Kosatík, Dan Černý

Češi 1992: Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát

96 stran
299 Kč
Edice ČT a Mladá fronta

Recenze vydaných částí série Češi:
Češi 1942: Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha
Češi 1952: Jak Gottwald zavraždil Slánského
Češi 1918: Jak Masaryk vymyslel Československo