Hellboy v zajetí appalačských čarodějnic

RECENZE – KOMIKS: Hellboy: Paskřivec a další příběhy (Mike Mignola, Richard Corben a další autoři) – JAROSLAV STUCHLÝ –

S některými z těch vůbec nejlepších hellboyovských povídek (Mrtvola, Hlavy, Vánoce v podzemí) jsem se seznámil díky útlému comicsovému sešitku Hellboy vydanému u nás v roce 1998. K této topce bych připočítal ještě Vlky ze Svatého Anastasia (nebo Sv. Augusta, záleží na verzi překladu). Všechny jmenované povídky plus několik dalších lze nalézt ve Spoutané rakvi, třetí knize série o Hellboyovi, jejíž přísun na tuzemský trh zajišťuje (v překladech Jana Kantůrka) Comics Centrum. Proč o tom tak zdlouhavě referuji? Protože po hutných příbězích Temnota vábí (Hellboy 8) a Divoký hon (Hellboy 9) přichází tentokrát další povídková porce, přičemž titulní příspěvek rozšiřuje můj výše zmíněný soukromý žebříček o pátou položku.

Přiznám se, že Hellboy je pro mě natolik srostlý se svým tvůrcem Mikem Mignolou, že mi bylo zatěžko smířit se v příbězích netradičního vyšetřovatele paranormálních jevů s angažováním jiných výtvarníků. Mluvím teď o svých rozpacích doprovázejících knihu Pražský upír a další povídky. Takže pokud desátá kniha znamenala čtyři Mignolovy povídky v rukou čtyř různých výtvarníků, pociťoval jsem už předem jisté obavy o výsledek. Ty se naštěstí ukázaly jako liché.

Titulní Paskřivec je inspirován prací spisovatele Manlyho Wade Wellmana (1903–1986). O tomto autorovi jste patrně nikdy předtím neslyšeli, stejně jako R. E. Howard nebo H. P. Lovecraft psal především do amerických pulpových magazínů. Podrobný text o jeho životě a díle od Johna Pelana je součástí bonusových materiálů a doporučuji jej přečíst, protože vypráví nejen o jednom „zapomenutém“ spisovateli, ale také o proměnách pulpu v průběhu 20. století, tedy brakového čtení, z něhož Mignola čerpal při vytváření Hellboyova světa. V Paskřivci vysílá Mignola svého hrdinu do Appalačských hor na východě Severní Ameriky, kde se pohyboval Wellmanův okultní detektiv John the Balladeer. Povídka ale není ani tak o Hellboyovi jako spíše o Tomu Ferrellovi, muži, který se po mnoha letech vrací domů, aby skoncoval se svým prokletím: v pubertálním poblouznění dívkou zabývající se čarodějnictvím zaprodal svou duši ďáblu. A ďáblův poskok Paskřivec přichází srovnat účty.
Je to atmosférická hororová povídka par excellence. Neprostupné lesy, ruina kostela, čarodějky, oživlí mrtví, počítání ztrát a boj o vykoupení. Zatímco v Makomě (viz Pražský upír) mne Richard Corben příliš nepřesvědčil, v Paskřivci složil úspěšně reparát. Nejspíš to bude tím, že tentokrát opravdu není Hellboy centrem každého políčka, většinou postává v pozadí a pozornost je soustředěna na jiné postavy… a ty nadpřirozené jsou povětšinou groteskně děsivé.

Následující dvě povídky jsou fajn, ale úrovně Paskřivce nedosahují. Se scénářem Těch, kteří se vydávají v lodích na moře (název vychází ze Žalmu 107, 23.24) pomohl Mignolovi Joshua Dysart, a přestože jsou díky Pirátům z Karibiku podobné historky v kursu (jde o uťatou hlavu legendárního Černovouse) a objeví se i populární Abe Sapien, přece jen bych si od výtvarníka Jasona Shawna Alexandera vychutnal raději plnohodnotný comics o pirátech – dvoustránkový flashback je totiž svým smyslem pro realističnost daleko působivější než celá finální bitka Černovouse s Hellboyem. Alexander je vynikající výtvarník, jehož precizní práce s tuší vzdáleně připomene našeho ilustrátora Gustava Kruma. Přestože jej Mignola přizval k prvnímu dílu sólové série Abe Sapiena (Abe Sapien: The Drawning), poté už k další spolupráci v rámci hellboyovského universa nedošlo a další díly výtvarně pokryli jiní autoři.

Portugalské dobrodružství V kapli Molochově si scenáristicky i výtvarně obstaral Mike Mignola. Jde o standardní hellboyovskou povídku, na které je nejzábavnější autoreferenční prvek: jedna z postav, posedlý malíř, který ve svých dílech vykrádá Goyu (čehož si je vědom a Hellboy na to navíc neomaleně upozorní), na konci, když přijde opět k rozumu, říká: „Už nikdy nebudu malovat.“ Tak zle snad do budoucna přece jenom nebude.

Závěrečné Mateřské znaménko je miniaturní a do jisté míry zbytečná blbůstka (nakreslená osvědčeným Duncanem Fegredou) s pointou, za níž by dostal za uši i žák základní školy. Motiv stažené (prázdné) kůže se navíc objevil už v Paskřivci.

Jsem zvědav, zda se spolupráce Mignola – Corben i nadále vyvíjela tak úspěšně jako v titulní povídce, protože jedenáctý svazek (opět povídkový) by měl přinést z výtvarného hlediska přímo corbenovské orgie. Otázka zní, jestli se ho dočkáme dřív než zase za rok.

Mike Mignola, Richard Corben a další autoři

Hellboy: Paskřivec a další příběhy

Comics Centrum, Praha 2015
160 barevných stran
599 Kč (vázaná, v e-shopu vydavatele 419,30 Kč)