Comics pro Zemana?

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 14. září 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Teror ve jménu víry (Frank Miller) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Představte si scénu z Pražského hradu, kdy na obvyklou schůzku prezidentových nejbližších spolupracovníků přinese agilní mluvčí Ovčáček velkoformátovou, širokoúhlou knihu v tvrdých deskách s názvem vyvedeným parciálním lakem a obrázkem, na němž maskovaný superhrdina vyráží zuby postavě nápadně podobné zakuklenému džihádistovi.

„Ten Peroutkův článek jsem sice nenašel,“ hlásí, „ale mám tady něco jiného. Teror ve jménu víry. Nechcete se podívat?“

Tento výjev mě napadl proto, že se téma boje proti islámskému terorismu stalo (spolu s cestami do Číny) v několika posledních měsících prezidentovým hitem číslo 1, snad jsem zaslechl i něco ve smyslu braní pušek do rukou a mašírování k ochraně našich hranic. Ale dosti legrace, byť mne představa, jak si trio Forejt, Mynář a Nejedlý ukazuje v comicsu Franka Millera prstem a následně se pokouší svému šéfovi vysvětlit, že tohle není ten pán, co má na svědomí Krtečka, docela pobavila.

Pro mnohé bude tou zásadní otázkou nad Millerovým comicsem Teror ve jménu víry, zda jej ve zjitřené atmosféře, kdy se do Evropy valí desetitisíce uprchlíků z Blízkého východu a Afriky, vůbec vydávat a přispívat tím k hysterii a obavám z možného příchodu radikálních islamistů, kteří se v takovém davu lidí pohodlně ukryjí. Tahle otázka mne vůbec netrápí, comics vyšel, což je dobře, protože teď si na jeho umělecké kvality může každý čtenář udělat názor sám a nemusí být odkázán jen na pověsti, které Teror od doby jeho vydání v roce 2011 provázejí. A ty pověsti mluví mimo jiné o tom, že jde o islamofobii, propagandu, či dokonce „nejděsivější a nejurážlivější comics všech dob“ (Spencer Ackerman).

Millera pochopitelně neinspirovala aktuální migrační vlna, nýbrž události z 11. září 2001. Sám řekl, že to bylo poprvé, co v životě čelil pocitu existenciální hrozby, vědomí, že je (Američany) chce někdo pozabíjet. Z těchto pocitů se začal rodit příběh, který měl být původně o Batmanovi, ale v jisté fázi se od postavy populárního superhrdiny odklonil. Přesto zůstává batmanovský vliv jasně patrný. Nebo vám snad nezní povědomě, když v úvodu nechá Miller nad střechami Empire City superhrdinu Správkaře (Fixer) pronásledovat Kočičí zlodějku? Tón vyprávění se ovšem změní, když noční ticho protrhne první z řady výbuchů, vzduch začnou prořezávat hřebíky a žiletky a terorista se neskrývá za maskou Jokera nebo Hádankáře, ale je jím studentka humanitních věd Amina, toho času na výměnném pobytu v USA.

Je známo, že Frank Miller se s ničím moc nepáře, je horlivým zastáncem svobody, odmítačem autoritářství, kritikem cenzury v comicsu a jeho hrdinové většinu svých problémů pořeší se zbraní v ruce. Mnohem blíž než ke vnitřními démony sužovanému Temnému rytíři má tak Správkař k postavám ze série Sin City. Jestliže islámští teroristé napadnou „jeho“ Empire City, buďte si jisti, že jim dá ochutnat jejich vlastní medicínu a udělá to s úšklebkem na tváři a suchou hláškou na rtech, na rozdíl od policisty Donegala, kterého události osudové noci změní v uzlíček roztřesených nervů. Miller věří v patriotismus, nikoli v multikulturalismus, na jehož účet žertoval už ve svém historickém opusu 300. Nepodléhá ani politicky korektnímu názoru, že všechna náboženství jsou si rovna a všichni věřící ve skutečnosti uctívají stejného Boha. Možná víc než samotný děj comicsu popudila hlasité kritiky citace z Koránu o stínání hlav nevěřícím a jeho dedikace nizozemskému režisérovi Theo van Goghovi (1957–2004), který byl zavražděn muslimským radikálem poté, co uvedl krátký film o násilí páchaném v islámském prostředí na ženách.

Osobně mi až tak nevadí, že Teror ve jménu víry je dílo rozhněvaného a zaujatého autora, který islám ztotožňuje s Ál-Kaidou (setkal by se se stejně tvrdou kritikou, kdyby comics vydal bezprostředně po 11. září?), jako spíš to, že vyprávění postupně ztrácí soudržnost a ani brilantní výtvarné úrovně nastolené v první části není Miller schopen ve zbytku comicsu dostát. Styl známý ze Sin City je na celostránkových obrázcích v úvodu doveden k naprosté dokonalosti a nebál bych se říct, že výtvarně jde o to nejlepší, co kdy Miller vytvořil. Jako by to věděl, neplýtvá v těchto pasážích slovy a spoléhá na sílu černobílého obrazu, který často hraničí s abstrakcí (k orientaci čtenáře slouží jen barevné podrážky bot Kočičí zlodějky). Poslední působivý moment pak přichází s dvojstránkou zaplněnou prázdnými rámečky, ekvivalentem hřbitova s řadami anonymních křížů.

Comics může sloužit také jako společenská hra: schválně, kolik se vám podaří identifikovat světových politických vůdců. Zde Miller dokazuje, že umí zaujmout politický postoj, aniž by k tomu potřeboval jediné slovo dialogu nebo voiceoveru.

Je škoda, že negativní reakce (vzhledem k praktikám tzv. Islámského státu by se měl pan Ackerman Millerovi skoro omluvit) znechutily autora natolik, že od Teroru nic nového nevydal. Došlo tak k paradoxní situaci, kdy vznikl film 300: Vzestup říše (2014), který v titulcích uvádí jako předlohu Millerův comics Xerxes, ten ale dodneška světlo světa nespatřil.