Na změnu není nikdy pozdě

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 03. prosince 2018 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Skalpy: Zatni pěsti (Jason Aaron & R. M. Guéra) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Dobře si prohlédněte náhledový obrázek. Ano, ten, na němž otec učí syna umění skalpování. Protože přesně tímhle způsobem zachází Jason Aaron se svým příběhem, který je zároveň opus magnum jeho dosavadní komiksové tvorby. „Naříznutí čela“ znamená představit čtenáři nejednoznačné (a tím pádem zajímavé) postavy. „Řezání kolem dokola až k týlu“ je postupné rozvíjení komplikované a mnohovrstevnaté zápletky, „přípravou a přehmátnutím“ se stal minulý svazek, kdy bylo jasné, že věci spějí k nevyhnutelnému vyvrcholení. „Rychlé trhnutí“ přichází nyní. To, co si tvůrce chystal (pro mnohé čtenáře občas mučivě pomalu), k čemu směřoval, máme konečně před sebou. Samozřejmě, Zatni pěsti je předposlední knihou série Skalpy, ale nedokážu si představit, čím lze ještě v té desáté trumfnout tohle. Z množství postav vykrystalizovaly tři, mezi nimiž se musí udělat jasno. Kdybychom se zeptali sto Čechů, jaký může být trojúhelník, top odpovědí by byl patrně pravoúhlý, ale vsadím se, že milostný by si bodově vedl také velmi dobře. A ačkoli ve Skalpech jde o tři ultradrsné chlapy, no, ta láska tam prostě neschází.

Ale než děj dorazí až k této konfrontaci, jsou čtenáři v úvodním sešitu představeny v působivě brutální zkratce dějiny genocidy původního amerického obyvatelstva a připomenuta známá pravda o tom, že násilí neplodí nic jiného než jen další násilí. Zároveň prolog nezahodí šanci na defilé klíčových postav celé série. Načež udělí Aaron vyprávění neuvěřitelnou akceleraci, takže pokud byste doufali, že si komiks pošetříte a čtení rozkouskujete, musím vás zklamat. Prostě to nejde. Zároveň je však třeba být pozorný, protože tvůrci v rychlém sledu mění prostředí, několik dějových linek se odvíjí paralelně a občas se ke slovu dostane ještě i nějaký ten flashback.

Zatímco Lincoln Rudá vrána k nelibosti konzumentů i těch, kteří na tomto byznysu bohatnou, rozjíždí likvidaci drogových vaříren na území své rezervace, šerif z vedlejšího okresu jde po menších rybách, aby dostal… Rudou vránu. Jejich setkání na hranici je setkáním dvou mužů, kteří se dokázali změnit. Dashiell Zlý kůň a policista Volný pád opouštějí nemocnici, přičemž Zlý kůň má sdrátovanou čelist, takže nemůže mluvit (jediná tři slova pronese na posledním panelu). A za všech okolností loajální Lincolnův zabiják Šunka se ocitá v dilematu. Cokoli dalšího by bylo sprosté spoilerování.

Je jen dobře, že se různí výtvarníci „neškodně“ vyřádili v úvodním sešitu Umění skalpování, a o zbytek se postaral R. M. Guéra, který od začátku vtiskl sérii vizuální podobu. Jestliže jsem se dosud rozplýval především nad tím, jak zvládá přestřelky, teď je nutné smeknout nad způsobem, jakým na několika stranách rozfázuje drsnou rvačku. Každý úder, každý kopanec, každé naražení na zeď pociťuje čtenář téměř fyzicky. Tohle má zatraceně daleko ke sterilním superhrdinským bitkám, v nichž se (téměř) nikdy nikomu nic nestane a po kterých (téměř) všichni zúčastnění někam (doslova) odletí. Tohle doopravdy bolí. A koneckonců nejen fyzicky.

Tvůrci Skalpů nezklamali. Jde o to, zda nezklame tuzemský komiksový čtenář a odmění se vydavateli tím, že tento chvályhodný ediční počin nenechá zapadnout prachem v regálech knihkupectví.