V mém království jsem Bohem já!

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 03. června 2019 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Královská krev: Svatokrádežná svatba (Alejandro Jodorowsky, Dongzi Liu) – JAROSLAV STUCHLÝ

To bylo pořád řečí, jak scenáristé Hry o trůny ztratili niť, když jim došly Martinovy romány. Jak se finální řada zoufale nepovedla. Jak bitva o Zimohrad, avizovaná jako matka všech filmových bitev, byla natolik utopená ve tmě, že celá epizoda připomínala pověstnou jitrnici, „jakou svět neviděl“. Zklamaní fanoušci podepisovali petici za kompletní přetočení osmé série. Zoufalci, kteří své dcery pojmenovali Daenerys, si rvali zbytky vlasů. A přitom stačilo tak málo. Pěkně poprosit Alejandra Jodorowského, aby se ujal cizího materiálu a… fanoušci by v hrůze odvraceli oči od televizních obrazovek.

Pokud chcete vědět, jak by vypadala Hra o trůny v Jodorowského rukou, respektive jak by vypadalo, kdyby Hra o trůny potkala mangu Berserk, sáhněte po komiksu Královská krev. Ocitnete se totiž v alternativním středověku a do děje vás uvede obrázek snědého obličeje rozseknutého mečem. Hezky v detailu. To král Alvar a jeho vojsko epicky bojuje s armádou jakýchsi exotických nájezdníků. Vzápětí přichází cidovský moment. Král je zraněn šípem, opouští bojiště, jeho vojáků se zmocňuje panika. Aby bitva nebyla ztracena, poskytne svou zbroj bratranci (jsou si dost podobní), který má sehrát jeho úlohu a dovést vojsko k vítězství. Bratránek ale zaujme Alvarovo místo se vším všudy a příbuzného ponechá bez pomoci v pustině. Alvar přežije a po deseti letech se vrací, aby si vzal zpátky (nejen) ukradený trůn. A to je teprve začátek…

Jodorowsky se s tím nemaže a servíruje čtenáři zvrácený příběh o rodičích a dětech, v němž nechybí zpovykaný spratek vyžívající se v mučení a vraždách žen, incest (který technicky vzato není incestem, ale oba aktéři jsou přesvědčeni, že je, a nemají s tím žádný morální problém), ohyzdná stvoření, zohavování (včetně kastrace), soulože, náhlá a nelítostná likvidace důležitých postav. Je vám to povědomé? Dobrá, nejsou tam draci a jediný nadpřirozený motiv představují duchové dvou zemřelých. Téměř všechny postavy jsou nějakým způsobem vyšinuté. A jestliže na začátku připomíná Alvar Cida, později napodobí krále Leara. Takže ještě i Shakespeare. Naštěstí se tentokrát tvůrce drží lidských vášní, opojení mocí, královské předurčenosti a z ní vyplývající autority, která ospravedlňuje jakýkoli skutek, takže nezabředne do metafyzických blábolů. Je to temné, je to syrové, není s kým se ztotožnit a v samotném závěru si zřejmě Alvar odváží se sebou svou vlastní zkázu.

Pokaždé se mi to špatně konstatuje a v souvislosti s Jodorowským jsem to tuším použil u komiksu Borgia. Je to trochu jako s filmem, jehož příběh je odporný (nebojím se napsat morálně závadný), ale „legitimizují“ jej výborné herecké výkony. A jako Manara povýšil svou kresbou scenáristovo běsnění v příběhu o rodině renesančního papeže na jinou uměleckou úroveň, tak čínský výtvarník Dongzi Liu vtiskl Královské krvi tak nádhernou podobu, až oči přecházejí. Klasická vizuální paráda frankofonních komiksů je zde dochucena prvky mangy a dohromady tvoří dílo, kterým chcete listovat stále znovu a znovu.

Netuším, zda se v budoucnu dočkáme pokračování (příběh, byť jej lze chápat po dvou dílech ukončeně, si k němu nechává otevřená vrátka), ale jedno je jisté. Jestli něco Jodorowsky umí mistrovsky, pak probudit v každém svém čtenáři ten pečlivě ukrývaný kousek úchyla.