Motoko v síti
Manga – anime – hollywoodský hraný film, to je řetěz sjednocený názvem Ghost in the Shell. Nejprve jsem se dostal k anime z roku 1995 a tento film na mě nesmírně zapůsobil zejména bladerunnerovskou atmosférou, podporovanou melancholickými scénami plnými deště a hypnotické hudby Kendžiho Kawaie. Hranou předělávku se Scarlett Johanssonovou v hlavní roli jsem absolvoval v kině, a ačkoli se nepřidávám k jednoznačnému odsudku, který uvedení snímku provázel, přiznávám, že jde o snadno zapomenutelnou, až zbytečnou záležitost. Podobně jako u loni uvedeného remaku Sedmi statečných mě nejvíc potěšilo zařazení původní hudby do závěrečných titulků.
A nyní manga. Ta manga, o jejíž tuzemské vydání komiksové nakladatelství CREW usilovalo tolik let. Dílo, které nabídlo čtenáři svět ne tak vzdálené budoucnosti, svět přetechnizovaný, v němž jde už jen těžko odlišit, co je lidské a co strojové, kde je téměř každý vylepšen do podoby kyborga a hackeři se nabourávají přímo do kybernetických mozků.
Hlavní hrdinkou je major Motoko Kusanagi, členka Sekce 9 spadající pod oddělení potírající kyberterorismus, ale pozornost je věnována také jejím kolegům a šéfovi Aramakimu. Zásadní rozdíl mezi mangou a anime (případně vysmívaným Sandersovým filmem) tkví v tom, že filmové adaptace si z komiksu vyzobly motivy, z nichž scenáristé upletli spojitý příběh. V manze se řeší jednotlivé případy (pokud jsem správně pochopil, co kapitola, to samostatný případ), z nichž některé jsou volně propojeny postavou (ale je to postava?) legendárního hackera přezdívaného Loutkář. Děj pokrývá období zhruba roku a půl, od března 2029 do září 2030.
Na takovou koncepci jsem nebyl připraven a musím říct, že mi dělalo velké problémy se do komiksu pořádně začíst. Svět vysoké politiky a předestřenou složitou mezinárodní problematiku jsem nechápal, unikaly mi i jednotlivé zápletky. Autor navíc vybavil svoje dílo mnoha vysvětlujícími poznámkami, které sice doporučuje při čtení přeskočit, aby čtenář nebyl neustále vytrhován z plynulé četby, ale ruku na srdce, kdo by se k nim bez kontextu posléze vracel? Jde nejen o poznámky přímo k ději, ale také o úvahy na technologická, sociologická, filozofická nebo přímo náboženská témata, a dokonce vtipné sebereflexe. Jako by Shirow Masamune nebral svůj výtvor až tak vážně, anebo z poznámek udělal stylotvorný prvek zavalující záměrně čtenáře množstvím informací, které nemá šanci vstřebat, jako odraz rozlehlosti datové sítě, na niž se v závěru Motoko napojí. Pravda bude asi někde uprostřed. Navíc nechybějí pro mangu typické výjevy, na kterých jsou postavy zkarikovány, aby vyniklo jejich emocionální rozpoložení. Několik prvních stránek každé kapitoly je naopak netypicky vyvedeno v barvě. Stručně řečeno, trvalo mi dvě stě stran, než jsem akceptoval, že manga se nese v trochu jiném duchu než anime, a začal si četbu užívat. S odhalením, kdo je Loutkář, kým a proč byl stvořen, začne spousta věcí zpětně dávat smysl a v tom nejlepším případě vyprovokuje k opakovanému čtení. Krom toho se ukáže, jak komplexním dílem tento komiks vlastně je.
Snaha CRWe zpřístupnit tuto kyberpunkovou komiksovou klasiku zdejšímu čtenáři je chvályhodná. Prověrku časem totiž Ghost in the Shell zvládl se ctí a s odstupem se Shirow Masamune jeví jako velmi předvídavý umělec. Navíc stojí za to seznámit se s počátkem franšízy, která vedle zmíněných děl obsahuje pokračování (komiksu i anime), animované televizní seriály a videohru. Philip K. Dick pátral po tom, zda Sní androidi o elektrických ovečkách? (česky vyšel román pod názvem filmové adaptace, tedy jako Blade Runner), jeho japonský kolega přemítá nad tím, co je oním „duchem ve skořápce“. Oba shodně zkoumají otázku podstaty lidství, co dělá člověka člověkem. A (kacířská myšlenka) filmové adaptace, které podle jejich děl vznikly, posunuly knižní originál na ještě vyšší uměleckou úroveň.
P.S. Zmínil jsem se o tom, že komiksový Ghost in the Shell zároveň s prezentovanými myšlenkami vyniká také výtvarně velmi dobře zpracovanou akcí?
Shirow Masamune
Ghost in the Shell
CREW, Praha 2017
350 stran
499 Kč
Autor
