Prostor vyhrazený "českému filmu" jsme se ve 43. čísle rozhodli věnovat tvorbě Ludvíka Aškenazyho (24. 2. 1921 – 18. 3. 1986), a to nejen jeho působení v oblasti filmové scenáristiky; přesáhli jsme do "rozhledů", kde se zaměřujeme na vybrané rozhlasové hry, jichž je Aškenazy autorem, a také na téma dramatizace Tonky Šibenice, kterému se autor věnoval řadu let. Proč jsme se vůbec rozhodli připomenout Aškenaz ...

ANALÝZA: Na jedné lodi (1948, film. povídka), My tři se nerozejdem (1958, lit. scénář), Rajče Matylda (1963, lit. scénář) – VERONIKA ZÝKOVÁ – Kromě šesti Aškenazyho filmových scénářů, z nichž v 50. a zejména 60. letech vznikly výrazné snímky, existují v rozmezí let 1948-1963 nejméně tři autorovy projekty spojené s filmem, které nebyly realizovány. Jelikož jsou k dispozici v Národním filmovém archivu, nic ná ...

ANALÝZA: Můj přítel Fabián (režie: Jiří Weiss, 1953) – VĚRA ADINA ŠEFRANÁ – Předmětem této filmově-historické studie bude – jak je již z názvu článku patrné – rozbor jednoho z prvních českých filmů zabývajících se romskou problematikou z pohledu většinové bílé společnosti, a to psychologické drama režiséra Jiřího Weisse Můj přítel Fabián. V článku se zaměřím především na sledování scenáristické spolupráce i ...

ANALÝZA: Tam na konečné (režie: Ján Kadár – Elmar Klos, 1957) – SIMONA KASALOVÁ – Ve druhé polovině padesátých let ještě společnost ovládaly pozůstatky tuhého stalinismu a nic, alespoň v Československu, nenaznačovalo, že by se situace mohla kdy změnit. Spíše než k „nové vlně“ (která v tomto období postupně zachvacovala evropské kinematografie) směřoval československý filmový průmysl k neblaze proslulé bánsk ...

ANALÝZA: HRY A SNY (Milan Vošmik, 1959) - BARBORA SLEZÁKOVÁ Na základě spolupráce Ludvíka Aškenazyho s režisérem dětských filmů Milanem Vošmikem[1] vznikl povídkový snímek Hry a sny (1958), pod kterým je český spisovatel podepsán jako autor předlohy a scenárista. V následujícím textu si přiblížíme nejen Aškenazyho dětskou tvorbu, ale především si budeme všímat, jak se jeho poetika projevila ve filmu samotné ...

ANALÝZA: MÁJOVÉ HVĚZDY (Stanislav Rostockij, 1959) – MICHAL VEČEŘA „V Májových hvězdách nejde o reminiscenci – jde o vůni oněch dnů před léty. O vůni, která v lidech zůstala přes různé radosti a přes různá zklamání. Jsou to příběhy z prvního dne po válce.“[1] Těmito slovy charakterizuje Ludvík Aškenazy téma, které zpracoval ve scénáři k filmu Májové hvězdy. Ty natočil začínající režisér Stanislav Rostockij ...

ANALÝZA: NOČNÍ HOST (Otakar Vávra, 1961) - VERONIKA ZÝKOVÁ Stylovou stránkou snímku režiséra Otakara Vávry, konkrétně víceexpozicemi, jsem se stručně zabývala ve svém příspěvku ve 42. čísle. Akcentovat nyní budu zejména textovou a významovou rovinu Nočního hosta; zaměřím se na některé proměny, které film doznal od původní divadelní hry přes filmové scénáře. Upozorním rovněž na problematická místa, která rea ...

ANALÝZA: KŘIK (Jaromil Jireš, 1964) - MARIE MEIXNEROVÁ Režisérský debut novovlnného Jaromila Jireše vznikl podle povídky Ludvíka Aškenazyho. Snímek, ke kterému zmiňovaný spisovatel napsal i scénář, pojednává o jednom docela obyčejném dni docela obyčejné dvojice v docela obyčejném městě, jak se může jevit divákovi. Pro Slávka a Ivanu je to však jejich město, jejich citové pouto a jejich život. A na konci toh ...

ANALÝZA: PRAVDIVÝ PŘÍBĚH ANTONIE PAŘÍZKOVÉ, LEHKÉ HOLKY S DOBRÝM SRDCEM (Jindřich Mann, 2000) - VERONIKA ZÝKOVÁ Jméno Ludvíka Aškenazyho v souvislosti s příběhem Tonky Šibenice nalézáme u dvou televizních inscenací; v roce 1972 natáčí režisér Michael Kehlmann v SRN podle Aškenazyho divadelní hry snímek Galgentoni (v obsazení s Jitkou Frantovou a Eduardem Linkersem), v roce 2000 se Aškenazyho divadelní hry c ...

ANALÝZA: L. AŠKENAZY, J. HORČIČKA - KŮŽE (1967) - PŘEMYSL HNILIČKA Aškenazy ve své hře Kůže (1967)[1] použil motiv skutečné události, která přes svou marginálnost vedla k jedné z nejtragičtějších událostí tzv. Protektorátu – vyhlazení Lidic.[2] Aškenazy však nepředkládá posluchači dokumentární drama, využívá milostný příběh s tragickým (v případě Aškenazyho hry tragikomickým) koncem k rozehrání poetické hry ...