Cyberpunk, future noir a Blade Runner

TÉMA – FILM NOIR: Cyberpunk, future noir a Blade Runner – ZDENĚK BLAHA –

Noir je dodnes velmi přitažlivým objektem zájmu. Nehledě na spory zda se jedná, nebo nejedná o žánr, noir je především souborem určitých prvků, které vstupují do klasických hollywoodských žánrů, těží z nich, ale přitom se z nich zcela vymykají. Žánrem, který pro noir zůstal dlouho tabuizovaným, bylo sci-fi. Nicméně i zde se dokázal film noir uplatnit.

_

Cyberpunk, future noir a Blade Runner

Film noir se od počátku pojil s klasickými hollywoodskými žánry jako kriminální film nebo melodrama, protože noir, chápaný jako soubor charakteristických prvků, se lehce vázal s jejich žánrovými pravidly. Raymond Durgnat ve své stati Paint it Black ¹ dokonce prohlašuje, že pro noir není cizí žádný žánr, tedy ani například horor nebo dobrodružný film (i ve snímku King Kong ² Durgnat spatřuje noirové prvky). Proto by nemělo překvapit ani spojení na první pohled neslučitelných „žánrů“ – noiru a sci-fi.

Pokud se budeme bavit o prolínání sci-fi s noirovými prvky, jednoznačně nejčistší rezonanci obou nalezneme ve filmu Blade Runner (r. Ridley Scott, 1982). Právě tento snímek snese označení sci-fi noir nebo též future noir. ³ Přesto ještě dříve se objevilo několik prvních vlaštovek, které podobně pracovali s prolínáním obojího.

Jedním z prvních náznaků potenciálních možností je Alphaville (r. J.-L. Godard, 1965). Godard si v něm vypůjčuje z noiru postavu detektiva jménem Lemmy Caution (Eddie Constantine) a zasazuje jej do chladně odtažité, avšak nedaleké budoucnosti, čímž vytváří zvláštní utopickou detektivku. Krom stylových prvků jako je způsob svícení si vypůjčuje i další noirové „rekvizity“ a samozřejmě nezapomíná na femme fatale – Natascha Von Braun (Anna Karina). Na začátku 70. let se pak objevuje film Soylent Green (r. Richard Fleischer, 1973) – údajně první americký film, který si pohrává s hybridními přesahy noiru do sci-fi. Děj se odehrává v roce 2022, svět se přelidnil a není dostatek potravy. Korporace Soylent připravuje umělou stravu, tzv. soylent, malé kostičky bohaté na základní látky a minerály. Když je zavražděn jeden z vysokých představitelů korporace, případu se ujímá hlavní hrdina, detektiv Thorn (Charlton Heston). Sci-fi prvek je tu zastoupen velmi nenápadně, pouze v podobě alternativní budoucnosti. Žádné další sci-fi propriety. A rekvizity by divák hledal těžko, neboť stylizace i vše ostatní tkví pevně v době vzniku. Film je tedy velmi lehce zaměnitelný s dobovou detektivkou. Spojení bylo funkční, jenže linie nastolená Soylent Green upadla v zapomnění nástupem ryzího sci-fi ve druhé půli 70. let (větev spojovaná s Georgem Lucasem a jeho Star Wars). Teprve na počátku 80. let přichází Blade Runner, nejočividnější spojení noir filmu a sci-fi. Svou roli v tom sehrál i nástup cyberpunkové kultury ve stejné době._

Cyberpunk

Cyberpunk je specifickým žánrem sci-fi, který se v literatuře objevuje na přelomu 70. a 80. let, a pro nás je důležité, že s noirem má velmi mnoho společných rysů. Cyberpunkoví spisovatelé vesměs vychází z tradice detektivní hard-boiled školy nebo přímo z noiru – to se projevuje v uchopení postavy a prostředí (zejména chápání městského prostoru). Specifickým prostředím se stává město, městská džungle. Ovšem podané ve velmi temných konturách – chladné, špinavé, plné temných zákoutí, často diferencováno na zóny obývané podle rozdělení „chudí vs bohatí“. Časově jsou příběhy zasazeny do nedaleké budoucnosti (ve filmech Blade Runner – rok 2019, The 13th Floor – 2024, Soylent Green – 2022). Jedná se o alternativní budoucnost. Budoucnost neutěšenou, ovládanou nejčastěji obřími korporacemi (Blade Runner – Tyrell corp., Solyent Green – Soylent corp.). Zobrazovaná společnost má daleko k dokonalosti, tudíž se ve většině případů jedná o antiutopii, tzv. dystopii.

Velkou roli hrají v cyberpunku technologie – lidská víra v technologický vývoj přináší mnohá úskalí, tím nejčastějším se stává hra na Boha. Člověk je z pohledu vědy nedokonalý a je to právě věda, která věří, že jej může zdokonalit. Cyberpunkový svět přetéká nanotechnologiemi, bioimplantáty, nebo řeší otázky robotiky a stvoření umělých bytostí. S technologiemi souvisí i druhé typické prostředí cyberpunkového žánru, a to prostředí virtuální reality nebo cyberprostoru (ve filmu The 13th Floor, Ghost in the Shell). Z toho také vyvěrá typ hrdiny, resp. jeden z typů. Zatímco v prostředí cyberprostoru se hlavním hrdinou stává povětšinou hacker, počítačový expert (The 13th Floor, The Matrix, Trávníkář ⁴), v ostatních případech je hrdinou postava, která je buď přímo detektivem, nebo alespoň pátrá na vlastní pěst (Blade Runner, Soylent Green). S noirovými hrdiny pak sdílí jistou dávku fatalismu, deziluze, samotářskost a neurčitost charakteru; zkrátka antihrdina. Navíc je s mnoha hrdiny nejrůzněji manipulováno, jsou stavěni do situací, ve kterých mají jen malé nebo žádné šance, čímž se velmi podobají soukromým detektivům hard-boiled školy, kteří řeší ty nejzapeklitější případy, přestože z nich nemají téměř nic – ani uznání, ani odměnu. Vedle toho se podobnost s noir filmy projevuje i ve formální stránce, velmi vděčným se jak v literatuře tak ve filmu stává vypravěč – například William Gibson ⁵ ve svém románu Neuromancer užívá pro sci-fi nezvyklého vypravěčského „hlasu“, který ale není ničím jiným, než vhodně upravenou variantou vypravěčského aparátu v The Big Sleep (1939) Raymonda Chandlera.

Citát Lawrence Persona ⁶ vystihuje cyberpunk naprosto přesně:

„Klasičtí cyberpunkoví hrdinové jsou nenápadní samotáři stranící se světa, žijící na okraji společnosti v dystopické budoucnosti, kde je každodenní život konfrontován s rapidními technologickými změnami, všudypřítomnou sítí informačních technologií a agresivními modifikacemi lidského těla.“

Blade Runner

Snímek Blade Runner je považován právě za nejryzejší přenesení noiru do sci-fi prostředí. Zároveň se jedná o adaptaci knihy „Do Androids Dream of Electric Sheep?“ Philipa K. Dicka, autora spojovaného právě s cyberpunkem, čímž se odhaluje propojení obou oblastí.

Jádrem příběhu je pátrání Ricka Deckarda (Harrison Ford), který pracuje jako Blade Runner, lovec replikantů. Replikanti (jiný výraz pro androidy) jsou umělé lidské bytosti s modifikovanými vlastnostmi, kteří jsou určení pro práci v extrémních podmínkách. Z důvodu bezpečnosti jim je vymezena životnost jen na 4 roky a po velké vzpouře i zakázán pobyt na Zemi. Blade Runneři hledají ty, kteří se po vypršení této lhůty odmítnou „deaktivovat“. Deckard dostává úkol vypátrat a zneškodnit pětici nebezpečných replikantů typu Nexus-6, kteří uprchli z kolonií na Marsu a dostali se na Zemi. Toto samotné pátrání pak odhaluje mnohem závažnější otázky, například obecné otázky existence a života a smrti (replikanti hledají své tvůrce, kteří by z nich prodloužením života udělali plnohodnotné bytosti). Tím film dostává značné tematické přesahy – je nastolena otázka vědecké odpovědnosti, genetické inženýrství jako hra na Boha je stavěno vedle obecných morálních otázek. Hlavní otázka, otázka lidskosti, otázka co je to být člověkem (Deckard má zvláštní systém testů a otázek na odhalení replikanta) je konfrontována s obecnou paranoiou, otrokářstvím, všudypřítomným dohledem a monitoringem obyvatel města a celkovou nejistotou (sám Deckard a jeho původ je zpochybňován – může být replikantem). Celkový chlad a odtažitost nejen městského prostředí, ale i jeho obyvatel se promítá i do pojetí postav. Replikanti představují protiklad k lidem, kteří téměř ztratili emoce a schopnost vcítění se. Protiklad v tom, že stále vykazují zájem jeden o druhého, soucítí spolu a spolupracují, zatímco lidé na ulicích jsou jen chladní a neosobní jako město samo.

Co se noirových prvků týče, je jich tu velké množství. A to nejen proto, že se jedná o adaptaci cyberpunkového románu, ale především proto, že Scott o noir usiloval od počátku:

Wired: Proč jste se rozhodl vyprávět příběh z 21. století ve stylu 40. let?

R. Scott: Myslím si, že lidé si chtějí pohodlně dopřát předem jisté závěry ohledně toho, co vidí. Je tu 20 let westernu a teď 45 let kriminálních filmů. Lidé už si zvykli na určité role. A přestože už každý kout a každá škvíra žánru byly prozkoumány, pořád stojí na nekonečných variantách boje policajtů a těch špatných, že? A za toho předpokladu jsem použil policajta a trochu „jiného“ protivníka z řad těch špatných. A abych ospravedlnil takovou změnu, jakou je například replikant, je nutné, aby se to odehrávalo v budoucnosti. ⁸

Noirový je tedy nejen příběh a samotná zápletka (detektiv má vypátrat skupinu vrahů, potkává ženu opředenou tajemstvím, v průběhu vyšetřování se zamotává do okolností, zamiluje se, nakonec se dostává až k otázce co je vlastně v životě opravdu důležité…), ale i pojetí postav. Deckard je typicky vnitřně rozpolcený detektiv – samotář, zmítající se na hraně mezi povinností a ryze lidským přístupem. Femme Fatale je samozřejmostí, v podobě replikantky Rachael (Sean Young) je pouze aktualizovaná do sci-fi žánru. Blade Runner odpovídá noiru i po formální stránce. Příběh je tradičně situovaný do města, které je zobrazeno v temných barvách, na spodních ulicích je jen mlha, sluneční svit dosahuje pouze do vrchních pater mrakodrapů, ve kterých sídlí bossové korporací. Stejně tak element vody, všudypřítomná vlhkost a tak častý déšť, se tu podílí na celkové atmosféře megapole budoucnosti. Tradičně je využíváno ostrých stínů i noirového svícení. Typicky noirový vypravěčský postup, voice-over, byl v Blade Runnerovi lehce zproblematizován. Voice-over byl přítomen pouze v první verzi filmu, ale z výsledné podoby byl vystříhán. ⁹

Filmy

Snímků z kategorie future noir je více, než by se na první pohled mohlo zdát. Z dalších snímků future-noiru vyniká zejména The 13th Floor (r. Josef Rusnak, 1999). Celý film nezapře svou velkou inspiraci noirem, prakticky se jedná o jakousi poctu. V roce 1999 podniká jistá společnost experimenty na poli virtuální reality. Snaží se vytvořit simulátor roku 1937. Hlavní muž výzkumu, Hannon Fuller (Armin Mueller-Stahl), je ale za podivných okolností zavražděn. Jeho asistent Douglas Hall (Craig Bierko; opět počítačový expert jako znak cyberpunku) se chopí pátrání, které je vedeno paralelně i ve virtuálním světě roku 1937. Prolínají se tedy dvě „časové“ roviny (ovšem nedá se říci časové, neboť nejde o cestování v čase, jen skrze cyberprostor). S noirem pak film spojuje postava (hlavní hrdina pátrá na vlastní pěst, chce se očistit), nezbytná femme fatale, prostředí města a noirová stylizace (hra se světlem a stínem).

Přítomnost noirových prvků lze vystopovat také ve filmech: Alphaville (r. J.-L. Godard, 1965); Soylent Green (Richard Fleischer, 1973); Gattaca (r. Andrew Niccol, 1997); Dark City (r. Alex Proyas, 1998); Minority Report (r. Steven Spielberg, 2002); I, Robot (r. Alex Proyas, 2004). Seznam rozhodně není úplný a ani nepředstavuje žádné kanonické jádro future noir, cílem je jen ukázat variabilitu a možnosti tohoto spojení. Zvláštní pozornost by si zasloužil i animovaný film, neboť velké pole působnosti poskytuje cyberpunku (a částečně tedy i future noiru) anime. Nejpatrnější spojení noiru a cyberpunku v anime představuje Ghost in the Shell (1995) režiséra Mamoru Oshii, a zejména jeho druhý díl Ghost in the Shell 2: Innocence (2004). Vrátíme-li se do Evropy, najdeme zde podobný pokus o přenos noiru do animovaného filmu. Renaissance (r. Christian Volckman, 2006) je future noir po všech stránkách (dominantní je stylizace, užívající jen černobílou digitální kresbu, ostré stíny, netradiční svícení a úhly, či ponoření mizanscény do tmy). Autor se inspiroval japonským anime a prací Mamoru Oshiiho či Katsuhiro Otoma (například přímá aluze na Oshiiho film Avalon se zrcadlí v korporaci stejného názvu).

Cílem tohoto textu není plně obsáhnout toto téma, ale pouze poukázat na jinou, méně známou stránku noir, na jeho schopnost bezproblémově se spojit s natolik „cizím“ žánrem, jakým je scifi. Přestože jeho pronikání do této oblasti není nijak systematické a patrně nikdy nenajde tolik odezvy, dokazuje životaschopnost noiru jako takového.

Pozn.: 

• DURGNAT, Raymond. „Paint It Black: the Family Tree of the Film Noir“. In SILVER, Alain – URSINI, James (Eds.): Film Noir Reader. Limelight Editions, New York, 1996[zpět]
• King Kong (Merian C. Cooper, 1933)[zpět]
• Future noir – tento název je odvozen od stejnojmenné knihy novináře a filmového publicisty Paula M. Sammona Future Noir: The Making of Blade Runner, ve které popisuje průběh natáčení Blade Runnera. [zpět]
• The Lawnmower Man, Brett Leonard, 1992[zpět]
• Mezi nejznámější autory v literatuře patří Philip K. Dick či William Gibson (z dalších: Bruce Sterling, John Shirley, Rudy Rucker, Michael Swanwick, Pat Cadigan, Lewis Shiner, Richard Kadrey)[zpět]
• Lawrence Person je autorem mnoha sci-fi románů a povídek, mimo to i kritikem a editorem sci-fi magazínu Nova Express. [zpět]
• Na tuto otázku neexistuje jasná odpověď už proto, že Ridley Scott připravil několik verzí (kinoverze známá jako International Cut z roku 1982, Director’s cut z roku 1992 a poslední Final Cut z roku 2007). Scott sám potvrdil, že Deckard je také replikant (viz http://uk.youtube.com/watch?v=_7o0rvVxU0w), ovšem scénárista Hampton Fancher a Harrison Ford stále prohlašují, že Deckard je člověk. [zpět]
• Rozhovor s Ridley Scottem pro server www.wired.com[zpět]
• Byl přítomen v původní verzi z roku 1982, ale z pozdějších verzí byl vystříhán.[zpět]