Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Těžký úkol soukromého očka

Těžký úkol soukromého očka

TÉMA – FILM NOIR: Komparace literárních předloh s filmovými adaptacemi – JAROSLAV STUCHLÝ –

Dva vynikající detektivní romány se společenským přesahem, dva odlišné přístupy k jejich filmové podobě. Na jedné straně téměř doslovná věrnost předloze, na straně druhé úprava materiálu kvůli image jedné z hereckých hvězd. Přesto v obou případech noirové klenoty světové kinematografie – Maltézský sokolHluboký spánek._

Maltézský sokol

Humphrey Bogart jako Sam Spade; Zdroj: bogart-tribute.net

Podle mínění mnohých nejlepší detektivku (private-eye novel) všech dob, Maltézského sokola, publikoval Dashiell Hammett (1894 – 1961) v roce 1930. Šlo o třetí z celkem pěti jeho románů, které všechny stihl napsat a vydat během krátké doby na přelomu 20. a 30. let. Předcházela jim necelá čtyřicítka povídek, v nichž Hammett v postavě bezejmenného zaměstnance smyšlené Kontinentální detektivní agentury zúročil svoje působení coby detektiva u Pinkertonů a vnesl do detektivního žánru nefalšovaný realismus. Zatímco v Rudé žniProkletí rodu Dainů (oba romány 1929), vyprávěnými v ich-formě, vystupuje právě onen bezejmenný tlouštík z Kontinentální, pro Maltézského sokola použil Hammett er-formu a přivedl na svět soukromého detektiva Sama Spada. Ten není vytvořen podle žádné skutečné postavy, ale (jak řekl sám Hammett) „idealizován ve smyslu toho, jaká by většina detektivů, s nimiž jsem měl možnost pracovat, být opravdu chtěla.“ Samuel je ovšem první jméno samotného Hammetta, kterého se vzdal po zahájení literární kariéry.

Spade – tvrdý, cynický, duchaplný a zároveň pohledný chlapík vlastní se společníkem Milesem Archerem detektivní kancelář v San Franciscu, kam přijde krásná slečna Wonderlyová pátrat po své sestře. Oba detektivy najme na sledování Floyda Thursbyho, s nímž údajně sestra utekla. Úkolu se ujme Archer, ovšem hned ten večer je zastřelen. V krátkém časovém rozmezí někdo zabije i Thursbyho. Protože Archerova manželka udržovala poměr se Spadem a chtěla se rozvést, policie podezírá právě Spada, že má v celé záležitosti prsty. Mezitím se ukáže, že slečna Wonderlyová se ve skutečnosti jmenuje Brigid O´Shaugnessyová 1 a své vyprávění o zmizelé sestře si vymyslela. Prchá před svým zaměstnavatelem Gutmanem a jeho společníky, Joelem Cairem a mladým pistolníkem Wilmerem, které podrazila v honbě za vzácnou soškou černého sokola. Spade se tak dostává do prekérní situace, kdy cítí povinnost chránit svou klientku Brigid před zájmem policie i jejích zločinných partnerů, zároveň se však musí zbavit podezření z vraždy. Složitá zápletka, ve které každý ze zločinců intrikuje ve svůj prospěch, vrcholí zjištěním, že soška sokola je pouhý padělek a Archera zavraždila Brigid. Přestože s ní Spade navázal milostný vztah, v závěru ji odmítne krýt a vydává ji do rukou policie.

Někteří kritikové vyčítali Hammettovi amorálnost jeho hrdiny, protože v jistém okamžiku se zdá, že se Spade nechal zkorumpovat, spolčil se s bandou zločinců a plánuje, koho nastrčí policii jako obětního beránka, aby ostatní mohli vyklouznout. Zřejmě však přehlédli klíčovou větu (zazní i ve filmu), kterou pronese Spade k Brigid, když celou bandu udá: „Moc jistě si ale nemyslete, že jsem takový lump, jak si o mně snad někdo myslí. Takováhle pověst může být dobrá pro kšeft – přináší to výhodné obchody a usnadňuje to práci s nepřítelem.“ Soukromý detektiv ve Spadově podání je tedy především obchodník, který nemá žádné iluze o předmětu svého podnikání (s policisty, kteří ho přijdou domů vyslýchat, si připije ironickým: „Ať žije zločin.“) a pochybná pověst je pro něj svého druhu obchodním prostředkem. Hammett čtenáři v procesu identifikace s hrdinou nepomáhá ani tím, když nezakrývá, že Spade svým zavražděným společníkem vlastně pohrdá a spí s jeho ženou, kterou nemiluje.

Iva Archerová ve Spadově kanceláři. Její manžel už "přežívá" pouze v nápisu za H. Bogartem; Zdroj: bogart-tribute.net

Román nenabízí žádná morální poselství nebo soudy. Celou dobu je dokonce ponechána stranou i otázka, kdo vlastně vraždil. Hammett na půdorysu detektivního románu provádí pronikavou analýzu vlivu peněz (symbolizovaných sokolem) na lidské charaktery, přičemž odhalení, že soška je bezcenný padělek, je hořkým dovětkem o marnosti a zbytečnosti honby za bohatstvím. Ve svém dalším románu, vrcholném díle Skleněný klíč, odsouvá Hammett kriminální zápletku úplně na okraj a soustředí se na vylíčení politické korupce.

Studio Warner Bros. koupilo práva na Maltézského sokola hned v roce jeho vydání za 8.500$ a v následujících šesti letech produkovalo dvě jeho filmové verze (pod stejným názvem v roce 1931 a s titulem Satan Met A Lady, podle Hammettovy charakteristiky, v níž popisuje Spada jako plavovlasého ďábla, v roce 1936. Když ceněný scénárista John Huston (1906 – 1987) projevil přání režírovat a za svůj debut si v roce 1941 vybral právě Hammettův román, nikdo příliš neprotestoval, protože co do rozpočtu šlo o snímek téměř kategorie B, takže případný neúspěch by nebyl až takovým zklamáním. K překvapení všech natočil Huston komerční hit obdivovaný i odbornou kritikou a položil jím základ noirového filmového žánru. Z představitele Sama Spada Humphreyho Bogarta 2 (roli před ním odmítl G. Raft) udělal superhvězdu a z jednašedesátiletého před kamerou debutujícího divadelního herce Sydneyho Greenstreeta (C. Gutman) oblíbeného filmového padoucha.

 

Zleva: Spade, Cairo, Brigid a Gutman – ten pták je padělek! Zdroj: bogart-tribute.net

Huston se spolehl na kvalitu předlohy (všechny dialogy jsou převzaty přímo z románu), ve které udělal jen několik změn 3: vypustil postavu Spadova právníka a zdrogované Gutmanovy dcery, utlumil homosexualitu Joela Caira hraného zženštile Peterem Lorrem (v knize o Cairovi Spadova sekretářka bez obalu referuje šéfovi jako o teploušovi, ve filmu stačí Spadova grimasa, když přičichne k jeho navoněné vizitce) a Wilmera Cooka (Elisha Cook, Jr.), jehož v románu Spade častuje nadávkami typu „buzerantík“. Výraz „gunsel“ (pistolníček), který použije ve filmu Bogart, však při „správné“ výslovnosti údajně znamená totéž. Vypadla také scéna, v níž nechá Spade Brigid (Mary Astorová) svléknout do naha, aby zjistil, zda neukrývá tisícidolarovou bankovku, přes cenzory by stejně neprošla. Huston zápletku pročistil tak, že děj jeho filmu odsýpá bez hluchých míst až k závěru, který se od předlohy liší nejvíce. Po závěrečném zúčtování s bandou se Spade vrací do kanceláře, kde jej sekretářka Effie (očividně do šéfa zamilovaná) informuje, že na něj čeká Archerova vdova. Tyto tři ženy (tedy klientka, sekretářka a milenka) krouží kolem Spada v průběhu celého románu. Na konci je Brigid na cestě do vězení, Effie je otřesená tím, co své klientce Spade provedl („Vím, že máte pravdu, ale teď na mě nesahejte.“), a před detektivem je nepříjemná konfrontace s žárlivou milenkou. Někdy je lehčí dostat pár zločinců za katr než ukončit vztah, který byl od začátku omylem. Film končí jinak. Policisté odvádějí Brigid ze Spadova bytu a na otázku, co má znamenat soška 4 v detektivově ruce, Spade odpovídá upraveným citátem ze Shakespearovy Bouře: „To je látka, z níž jsou utkány sny.“ Načež vyjde na chodbu, kde za Brigid právě zapadá mříž výtahu a obtiskne jí na tvář charakteristický stín. Protože pro Spada už v kabině není místo, schází se sokolem v ruce po schodech mimo záběr. Oba konce mají něco do sebe, onen upravený je však z filmařského hlediska rozhodně působivější.

Soukromý detektiv jako dobře oblečený byznysmen; Zdroj: bogart-tribute.net

Působivé je vůbec celé vedení kamery Arthura Edesona. Protože děj filmu se odehrává převážně v interiérech (kancelář, byt, hotelové haly, chodby a apartmány), využívá co nejvíc záběrů z podhledu tak, aby byl vidět strop studiové dekorace. Tím úspěšně navozuje atmosféru hrozby a neustálé stísněnosti, protože uzavřené prostory dobře odpovídají tomu, jak a čím je limitován Spade při svém pátrání – ocitá se v obklíčení zločinců, policistů a žen. S používáním již zmíněných vržených stínů se zbytečně neplýtvá, kromě závěru zaujme ještě scéna, v níž Spade navštíví Brigid v hotelu. Otevře mu v pruhovaném županu, potah křesla, na něž Spade usedne, má stejný vzorek a žaluzie vytvářejí na zdi obrys mříží. Větší obrazovou nápovědu si snad už nelze představit, zvlášť když Brigid vyhrkne první slova. „Musím se vám přiznat…“, ovšem následuje kajícné doznání ohledně smyšlenky se sestrou. Dobrým příkladem, kdy kamera odhaluje charakter postavy, je scéna prvního setkání Spada s Gutmanem. Zatímco tlusťoch hovoří, kamera jej zabírá z podhledu tak, že většinu obrazu vyplňuje jeho břicho a masivní zlatý řetěz od hodinek. Slova jako poživačnost a hamižnost naskakují divákovi automaticky. V paměti utkví i okamžik, v němž se probírá omráčený Wilmer a následuje série střihů na jeho obličej, ve kterém se zračí poznání, že byl vybrán jako oběť pro policii, prostříhaná detaily na tváře všech dalších aktérů – v nich čteme nemilosrdný rozsudek, s výjimkou Spada, který je zabrán v nezvyklém úhlu a jehož tvář odráží spíše cynické pobavení.

Hudbu k filmu zkomponoval Adolph Deutsch a vytvořil jemně tajuplný podkres oproštěný od jakékoli bombastičnosti. Hlavní (osminotový) motiv sokola se skvěle hodí k předmětu opředenému mnoha tajemstvími.

Ačkoli celé obsazení je příkladem dokonalého castingu 5, hlavním Hustonovým trumfem se stal Humphrey Bogart. Přesně pochopil nejednoznačnost Spadova charakteru ve vztahu k ženám (zdá se, že Brigid opravdu miluje, ale když jí vypočítává důvody, pro které ji vydá, vypadá to, že nade všemi morálními a profesními zásadami vítězí obava neudělat ze sebe idiota… kterého ze sebe udělal vztahem s Ivou Archerovou) i ve vztahu ke svému partnerovi (první starostí po jeho vraždě je odstranit Archerovo jméno z názvu firmy), kterou se nesnaží nijak zjemňovat nebo uhlazovat. Hraje muže, který celou dobu kráčí po ostří nože, a ačkoli nenosí zbraň, všechny pistole v místnosti vždycky skončí v jeho rukou (aniž by přitom nějakou použil). Muže, který je odsouzen k tomu zůstat sám, i když vždycky bude po ruce nějaká Effie, která mu ubalí cigaretu nebo namasíruje krk._

Hluboký spánek

Marlowe a dvě povedené sestřičky – Vivian (ve světlém) a Carmen; Zdroj: bogart-tribute.net

Raymond Chandler (1888 – 1959) uveřejnil necelou dvacítku detektivních povídek, ve kterých experimentoval s různými typy hrdinů – soukromými detektivy, hazardními hráči, ale také třeba s postavou milionářského playboye. Z nich pro svou románovou prvotinu Hluboký spánek 6 (1939) posléze vydestiloval charakter losangeleského soukromého vyšetřovatele Phila Marlowa – Dona Quijota moderní doby, ovšem Quijota vědoucího, protože způsob jeho uvažování a konání pramení ze skeptického poznání nelichotivého stavu světa, který nelze změnit, přesto je však zapotřebí se o to neustále pokoušet. Podobně jako u Hammetta i v Marlowových příbězích ustupují neuvěřitelně složité zápletky a jejich řešení do pozadí, důraz je kladen na společenskou kritiku a celkový filozofický podtext. Na rozdíl od Hammettova objektivního, střízlivého až strohého novinářského stylu chybí Chandlerovi onen téměř filmový spád, jeho próza je více lyrická, plná originálních metafor, prošpikovaná vtipy a wisecracky 7. Proti Spadovi s jeho právníkem, sekretářkou a honoráři v řádu stovek dolarů je Marlowe (ošuntělá kancelář a denní taxa pětadvacet dolarů plus výdaje) ubožák. Také jeho charakter je prost oné spadovské dvojlomnosti, Chandler jej záměrně vykresluje jako muže profesně i soukromě absolutně čestného a poctivého. V Hlubokém spánku je Marlowe najat starým generálem Sternwoodem, aby vyřešil záležitost s vydíráním, jež se týká jeho mladší dcery Carmen, zároveň jej nevysloveně žádá o vypátrání Rustyho Regana, náhle zmizelého manžela starší dcery Vivian. Marlowe se ponoří do případu a tím pádem do světa plného zkaženosti, korupce, násilí a zvrácenosti, přičemž ústředním tématem románu se stává rozklad – nejen fyzický jako v případě pomalu umírajícího generála (metaforicky téma hniloby vystupuje na povrch hned v úvodní scéně v orchideovém skleníku) a zavražděného Regana, ale především morální, přičemž kupčení s pornografií se zdá mnohem méně společensky nebezpečné než zkorumpovanost městské správy a policie všemocným gangsterem. Spánek v názvu je metaforou smrti, která je v knize všudypřítomná a která jako jediná nerozlišuje sociální status či charakter člověka.

Konverzace dostane vzápětí erotický podtext… Zdroj: bogart-tribute.net

Filmová adaptace režiséra Howarda Hawkse (1896 – 1977) z roku 1946 je ukázkou zcela jiného přístupu k předloze než v Hustonově případě Maltézského sokola. Hawks podle scénáře J. Furthmana, L. Brackettové a spisovatele W. Faulknera natočil na přelomu let 1944/1945 poměrně věrný přepis Chandlerovy detektivky s H. Bogartem v roli Marlowa a L. Bacallovou jako Sternwoodovy starší dcery a hazardní hráčky Vivian. Tato dvojice byla z Hawksova předešlého filmu Mít a nemít dobře sehraná. Pak se však v novinách provalil jejich soukromý vztah a Bacallová jako herečka propadla po boku Ch. Boyera ve svém dalším filmu. Hawks se tedy domluvil se studiem Warner Bros. a hereččiným agentem, načež (téměř po roce) začal pracovat na dotáčkách a úpravách již hotového filmu. Šlo především o přidání dalších scén dvojice Bogart-Bacallová a vyhrocení jejich vzájemného erotického laškování na úkor vysvětlovacích pasáží. To se však neobešlo bez následků. Již tak překombinovaná Chandlerova zápletka (přesně uprostřed románu je, z filmu vyhozená, scéna u okresního návladního, v níž se shrnuje a vysvětluje předchozí děj související s vraždou pornografa a vyděrače Geigera 8) je nyní bez znalosti literární předlohy téměř nesrozumitelná. Také závěr (kompletně předělaný poté, co byla Bacallová vmontována do scén, v nichž její postava v knize vůbec nefiguruje) se na hony vzdálil románovému pesimismu. V knize zůstává gangster Eddie Mars (postava v pozadí většiny zločinů) příznačně nepotrestán a osamělý Marlowe (poté co odmítl sexuální nabídky ze strany obou Sternwoodových dcer) končí případ hořkým rozvažováním nad sklenkou whisky. Ve filmu připraví Marlowe s Vivian zločineckému bossovi past, Ediie je (nelogickým omylem) zastřelen svými poskoky 9 a dvojice B+B končí ve vzájemném objetí s příslibem věcí příštích. Ve světle těchto zásadních změn je zbytečné rozebírat dílčí odchylky, jako např. potlačení románové homosexuality mezi Geigrem a Brodyho vrahem Lundgrenem nebo absenci nahých scén Carmen Sternwoodové.

V románu za chvíli Marlowe (vpravo) vysvětlí Vivian, kdo je to buchar. Ve filmu se to ovšem divák nedozví; Zdroj: bogart-tribute.net

Je stěží uvěřitelné, že Hluboký spánek zůstává přes svou zmatenost (zejména v poslední třetině) a nekoherentnost napínavým a zábavným filmem, stěžejním dílem žánru noir a nejlepší chandlerovskou adaptací vůbec.

Je to především zásluha H. Bogarta, který nesleze z plátna (děj je podán z jeho úhlu pohledu bez berličky vnitřního monologu), a přesto diváka neunaví, tak je jeho ztvárnění Marlowa, podceňovaného soukromého očka, které však vidí do lidí a ani v nejnepřehlednější situaci neztrácí nadhled a chladnou rozvahu, suverénní. Není divu, že na něj letí všechny krasavice, jež se ve snímku byť jen okrajově mihnou. (Přesto dokázal Bogart svého hrdinu vybavit i oním typickým melancholickým smutkem a tušenou introvertností, skrývanou za gejzíry hlášek.) Chemie mezi ním a Bacallovou funguje na výbornou, přičemž z Vivian se stala typická hawksovská hrdinka – samostatná, duchaplná, přímá (a sexuálně přitažlivá) žena, která se nebojí říct si o to, co chce. Skvělá je i představitelka její filmové sestry, psychopatické Carmen, Martha Vickersová. Snad proto, aby hlavní ženskou hvězdu svým výkonem nezastínila, byly její scény v přepracované verzi eliminovány, čímž se vyřešení otázky: Kam a proč se poděl Vivianin manžel? odbude v rychlosti v závěrečných minutách filmu bez její přítomnosti.

L. Bacallová ve scéně, v níž původně neměla vůbec vystupovat; Zdroj: bogart-tribute.net

Přestože je film kompletně natočen v ateliéru, neodehrává se děj téměř výhradně v interiérech jako Maltézský sokol. Noční sledování, hustý déšť a mlha (jež jsou zachyceny už v románu) tvoří tu pravou bezvýchodnou noirovou atmosféru, stejně jako šerosvitná práce kameramana Sida Hickoxe. Ostatně efektnost a efektivnost této techniky už měl Hawks dávno odzkoušenou ve své gangsterce Zjizvená tvář.

Škoda jen, že ve filmu nezůstala ani stopa po Chandlerově kritice společnosti (vyjma Marlowovy poznámky, že s poctivostí rozhodně nezbohatne). Bacallové jako Vivian jsou dovoleny erotické dvojsmysly, typu konverzace o dostizích, koních a sedlech, ale rozhovor s Marlowem, v němž jí detektiv v románu vysvětluje pouliční slang a který končí její cynickou poznámkou, už ne.

Vivian: „Co je to buchar?“
Marlowe: „Chlap s revolverem.“
Vivian: „Vy jste buchar?“
Marlowe: „Jasně. Ale přesně řečeno je buchar ten, kdo je na nesprávné straně plotu.“
Vivian: „Hm. Já si často říkám, jestli nějaká nesprávná strana vůbec existuje.“

Nejotevřeněji pak v románu vyjadřuje svůj názor (kupodivu) poctivý policista Gregory: „Moc rád bych viděl ty fešácky vyvinuté lumpy jako Eddie Mars, jak si ničí manikúru v kamenolomu ve Folsomu svorně s těmi chudáky, které vychovala periférie a které lízli hned při první fušce a kteří už od té doby neměli šanci žít poctivě. Tohle bych moc rád viděl…jenže my prostě tu naši zemi nemáme na tohle zařízenou.“

Byť se Hawksův snímek pyšní jinými kvalitami, jsou právě citované pasáže tím, co Hlubokému spánku (a všem následujícím Chandlerovým románům) zajišťuje aktuálnost a literární nesmrtelnost.


Pozn.: 

  • Postava Brigid O´Shaugnessyové je pravzorem všech klientek v nesnázích a zároveň klasickou femme fatale (osudovou ženou).[zpět]
  • Bogartovi našel Huston svoje dokonalé alter ego, prostřednictvím kterého do hrdinů na plátně projektoval sám sebe, podobně jako např. J. Ford-J. Wayne nebo později I. Bergman-M. von Sydow, M. Scorsese-R. De Niro či J. Woo-Chow Yun Fat. [zpět]
  • Přičemž v úvodním titulku se dopustil chyby, když uvádí templářské rytíře. Tento řád byl rozprášen na počátku 14. století poté, co jeho členy nařkl francouzský král Filip IV. Sličný z kacířství. Těžko tedy mohli z Malty platit daň Karlu V. do Španělska o více než dvě stě let později. Jde samozřejmě o (v románu i dále ve filmu správně uváděný) řád špitálníků, jimž se říkalo později Maltézští rytíři.[zpět]
  • Také v dalším ceněném Hustonově filmu Poklad na Sierra Madre (1948) se hrdinové celou dobu pokoušejí získat bohatství. Podobně jako se sokol ukáže být bezcenným padělkem, v závěru Pokladu rozfouká vítr pracně získaná zlatá zrnka po písku mexické pouště.[zpět]
  • Kapitána lodi La Paloma, který přinese sokola do Spadovy kanceláře a vzápětí podlehne svým střelným zraněním, si zahrál (v titulcích neuvedený) režisérův otec Walter Huston. K Oscarovi jej syn dovedl v Pokladu na Sierra Madre.[zpět]
  • Román je založen na spojení zápletek dvou Chandlerových povídek – Vrah v dešti (1935) a Opona (1936).[zpět]
  • Wisecrack – chytrá, vtipná hláška. Někdy se zdá, že Marlowe ani jinak než za použití wisecracků mluvit nedokáže.[zpět]
  • Přesto zůstává nejasné, kdo zabil Sternwoodova řidiče Taylora. Buď Joe Brody, který však neměl motiv, protože kompromitující fotografie Carmen již získal, nebo to byla sebevražda ze zoufalství (ve filmu ovšem Marlowem výslovně popřená).[zpět]
  • Jejich jména Pete a Sydney odkazují na Bogartovy přátele a herecké partnery z Maltézského sokola LorrehoGreenstreeta.[zpět]

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 294

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/2020/corded-handheld-vacuum-cleaner-eraclean-stick-handheld-vacuum/
/25fps.cz
Zpět nahoru