Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Hudba ve filmech s Jamesem Bondem

Hudba ve filmech s Jamesem Bondem

TÉMA: Hudba ve filmech s Jamesem Bondem – LUKÁŠ MASNER –

Goldfinger.
He’s the man, the man with the midas touch.
A spider’s touch.
Such a cold finger.
Beckons you to enter his web of sin
But don’t go in.
Golden words he will pour in your ear,
But his lies can’t disguise what you fear,
For a golden girl knows when he’s kissed her,
It’s the kiss of death from
Mister Goldfinger.
(…)[1]

Stačí zaslechnout úvodní tóny skladby James Bond Theme a prakticky každý dokáže rázem určit z jakého filmu, respektive filmové série tato slavná melodie pochází. Stejně jako v případě hudby z Růžového pantera, Hvězdných válek či Mission: Impossible, vychází i popularita bondovského motivu především z jeho jednoduchosti a melodičnosti. Vlastní kvality však automaticky nezaručují nesmrtelnost, a proto za zpopularizováním hudebního doprovodu stojí i mimořádný úspěch celé série a neobyčejný kult agenta 007. Hudba k bondovkám je příznačná svým relativně konzervativním a neměnným charakterem, zároveň však do sebe nasává některé trendy převzaté z populární muziky. Jednotlivé soundtracky bývají považovány za ukazatele dobových tendencí a atmosféry, odráží se v nich aktuální hudební vkus, aniž by se vytratila nezaměnitelná poetika bondovských kompozic.

Ústřední motiv – věnovaný postavě Jamese Bonda – složil Monty Norman v roce 1962 pro film Dr. No, který stojí na počátku celé řady. Při komponování se Norman inspiroval vlastní písní Good Sign Bad Sign z muzikálu A House For Mr. Biswas. Aranžmá a instrumentace měl na starosti John Barry, který je autorem hudby pro dalších jedenáct pokračování, a který de facto vytvořil charakteristickou koncepci tradiční bondovské hudby. Instrumentální základ slavné skladby tvoří především žesťová sekce a výrazný kytarový riff. Nesporný je i vliv jazzové hudby. Barry přiznává, že velkým vzorem mu byla tvorba amerického jazzmana Stana Kentona, jehož styl, založený na „vřeštivých“ trubkách a škále různých dechových nástrojů, posléze aplikoval právě na hudební doprovod k bondovkám. Skladba James Bond Theme se stala neodmyslitelnou součástí všech jednadvaceti filmů (do série nepočítám snímek Nikdy neříkej nikdy[2] – 1983) a společně s logem – úvodním záběrem na Bonda střílejícího proti hlavni nepřítele – i důležitým poznávacím znamením. Ústřední melodie doprovází jednak zmiňovanou otevírací scénu (tzv. Gun Barrel) a velmi často bývá použita v rámci akce, významného okamžiku, který dokumentuje Bondův důvtip a eleganci. V další rovině však podporuje i lehce ironickou povahu bondovek a posiluje prvek nadsázky a nadživotnosti – viz Bondova destruktivní jízda tankem ve Zlatém oku (1995), skok z letadla bez padáku v Moonrakerovi (1979) atd.
Ačkoliv filmy s agentem 007 vznikaly v průběhu více než čtyřiceti let, základní hudební struktura zůstala takřka neměnná a většina skladatelů jí pietně dodržuje. Přesto se objevily soundtracky, které se překvapivě odklánějí od tradičního schématu. Sám John Barry pro snímek V tajné službě Jejího veličenstva (1969) věnoval Bondovi další motiv, jehož prostřednictvím reagoval na změnu představitele hlavní role. Eric Serra, který komponoval hudbu ke Zlatému oku, se zase pokusil aktualizovat hudební doprovod a přiblížit ho více k moderním trendům, takže výraznou proměnou prošly zejména instrumentace a aranžmá. Osvědčené jazzové postupy se vytratily, ke slovu se dostaly především syntezátory a rozličné pop rockové variace na ústřední melodii.
Jestliže se většina autorů pokoušela o důsledné propojení starosvětské atmosféry raných bondovek s prvky soudobé muziky, pak bezpochyby největšího úspěchu dosáhl britský skladatel David Arnold, který zkomponoval hudbu pro poslední čtyři filmy série[3]. Zítřek nikdy neumírá (1997) představuje ideální model, v němž se snoubí Barryho původní koncept s progresivní elektronikou a tanečními rytmy – příspěvek v podání Propelleheads. Využívání elektronické hudby souvisí i s hi-tech prvky, jež se v jednotlivých dobrodružstvích objevovaly stále častěji (nejvíce pak ve snímku Dnes neumírej – 2002). Když se tvůrci Casina Royale (2006) rozhodli navrátit film zpět ke kořenům klasických bondovek a – více než na efekty či technické vymoženosti – vsadili na původní atmosféru a špionážní podstatu příběhu, rozhodl se i Arnold pro kultivovanější a v mnoha ohledech tradiční hudební doprovod. Arnoldovi se opět podařilo zadaptovat Barryho styl jak v akčních a dramatických momentech, tak i v lyrických pasážích, které svou poetikou navozují elegantní a mondénní atmosféru 60. let (viz. skladba Solange[4]). Vzhledem k tomu, že Casino Royale funguje na principu prologu, v němž se teprve formují některé charakteristické vlastnosti hlavního hrdiny, ozývá se ústřední motiv pouze v drobných náznacích a v plné kráse zazní až v samotném závěru filmu.
David Arnold se stal i spoluautorem a „koordinátorem“ projektu nazvaného Shaken and Stirred. Album z roku 1997 obsahuje „transmutace“ vybraných bondovských písní. Arnold sezval několik veskrze nevšedních a výrazných interpretů (Aimee Mann, Pulp, Propellerheads, Iggy Pop…), kteří znovu nahráli původní skladby, upravili je, případně zmodernizovali a obohatili o sobě vlastní styl. Arnoldova pocta dnes již klasickým melodiím nás pomalu přivádí k dalšímu nezbytnému a do značné míry symptomatickému prvku bondovských filmů, kterým je právě titulní píseň.

Výtvarně stylizované úvodní titulky doprovázené osobitou písní se staly specifickou proprietou všech bondovských dobrodružství. Velká řada známých hudebníků a zpěváků propůjčila jednotlivým písním svůj hlas a značnou měrou se tak spolupodílela nejen na úspěchu soundtracku, ale i na popularitě konkrétní snímku. Titulková melodie se stala nepostradatelnou součástí propagačního marketingu a pro spoustu slavných interpretů je stále otázkou cti a jisté prestiže nazpívat píseň pro nové pokračování. Bondovky navíc nastavily a oživily jistý standard, kterým je zapojení písní do filmu a jejich propojení s instrumentální hudbou. Smělou konkurenci tak mohl představovat snad jen Henry Mancini, jehož evergreeny Moon River (Snídaně u Tiffanyho – 1961) či It Had Better Be Tonight (Růžový Panter – 1963) představují vrchol této módní tendence.
Pod úvodními titulky v Dr. No poprvé zazněla skladba James Bond Theme, ale ve filmu se již objevila i píseň v jamajském rytmu Under The Mango Tree, kterou složil Monty Norman. Jelikož vznikla ještě před ústředním bondovským tématem, navrhoval producent Albert R. Broccoli, aby se právě ona stala ústřední melodií. Norman to však rezolutně odmítl a přišel s alternativou – s geniálně prostým čtyřtónovým motivem[5], který obstál a provází tak filmy s agentem 007 dodnes.
První mimořádně úspěšná a v pravém slova smyslu „bondovská“ píseň zazněla až v Goldfingerovi (1964). Sám John Barry považuje kompozici pro třetí díl za vrchol celé série. Goldfinger znamená především pevné ukotvení hudebního stylu, akcent na propojení jazzových a popových tendencí. Aranžmá písně v podání Shirley Basseyové má patřičné parametry bondovské hudby – výrazná, apartní melodie, doprovázená jazzovým orchestrem a důraz na žesťové nástroje. Barry mnohem pečlivěji začlenil melodii ústřední písně do hudebního celku, která tak v drobných obměnách a variacích prochází napříč celým filmem. Zatímco se James Bond Theme stalo neměnnou součástí všech dobrodružství, motiv konkrétního snímku se odvíjí převážně od melodie titulní písně. Od tohoto konceptu se upustilo jen několikrát. Píseň Davida Arnolda Surrender pro film Zítřek nikdy neumírá producenti nahradili jinou skladbou od Sheryl Crow, nicméně klíčový motiv Surrender se přesto prolíná celým filmem. V případě Dnes neumírej se Arnold rozhodl rezignovat na jakékoliv variování patrně nejméně „bondovské“ písně od Madonny a v hudbě se tak objevuje pouze jeden náznak, a to ve scéně večírku pořádaného v Ledovém paláci.
Průběžně s tím, jak se jednotlivé filmy postupně přizpůsobovali dobovému kontextu, docházelo i k proměnám v poetice a stylu titulních písní. Původně jazzově laděné skladby (Shirley Bassey, Tom Jones, Louis Armstrong) vystřídal rock v podání Paula McCartneyho (Žít a nechat zemřít – 1973), 70. a 80. léta se zase nesla ve znamení popu (Agent, který mne miloval – 1977, Jen pro tvé oči – 1981) a snímky Vyhlídka na vraždu (1985) a Dech života (1987) ovládly popově-diskotékové písně nazpívané skupinami Duran Duran a A-Ha. O to příjemnějším překvapením se stala starosvětsky stylová skladba Goldeneye nazpívaná legendou rockové hudby Tinou Turnerovou. Po celkovém neúspěchu filmu Povolení zabíjet (1989) byli tvůrci nuceni opět navázat na klasickou atmosféru a oživit skomírající kult agenta 007. Příběh Zlatého oka tak v sobě spojuje prvky z původních filmů, jejich eleganci a smysl pro idealizaci, zároveň je velmi citlivě inovován o dobovou perspektivu – vyrovnání se s koncem studené války, nastolení nových politických principů. I titulní píseň má – na rozdíl od Serrova hudebního doprovodu – kvality a parametry těch nejlepších bondovských hitů. Podobně úspěšné, i když už ani zdaleka ne tak hodnotné, jsou i další skladby Tommorow Never Dies a The World Is Not Enough. Po rozporuplné, tanečním rytmům poplatné Die Another Day, kterou David Arnold považuje za nejhorší bondovskou píseň všech dob, se hudební doprovod opět vrátil ke střídmějšímu a konzervativnějšímu projevu.
Pronikavá, ale oproti Die Another Day stylisticky méně efektní píseň You Know My Name z bondovky Casino Royale, znamená návrat zpět k majestátu starých časů.

Neustálá oscilace mezi tradicí a ryze moderním přístupem je patrná nejen u samotných filmů, ale velmi dobře jí lze vyčíst i v hudbě, jež odráží dobové postoje a tendence, ale zároveň je v nejlepším slova smyslu konzervativní a konvenční. I zásluhou hudebního doprovodu se bondovky mohou pyšnit neobyčejným šarmem, vzletnou poetikou a leskem, který si udržují napořád. Na to se přeci nezapomíná!

Internetové odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/James_Bond_music
http://www.klast.net/bond/music.html
http://www.johnbarry.org.uk/
http://www.davidarnold.com

 

Přehled bondovských filmů:

1962 – Dr. No
(autor hudby: Monty Norman, John Barry)

1963 – Srdečné pozdravy z Ruska
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: From Russia From Love – Matt Monro

1964 – Goldfinger
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: Goldfinger – Shirley Bassey

1965 – Thunderball
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: Thunderball – Tom Jones

1967 – Žiješ jenom dvakrát
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: You Only Live Twice – Nancy Sinatra

1969 – V tajné službě Jejího veličenstva
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: We Have All The Time In The World – Louis Armstrong

1971 – Diamanty jsou věčné
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: Diamonds Are Forever – Shirley Bassey

1973 – Žít a nechat zemřít
(autor hudby: George Martin)
titulní píseň: Live And Let Die – Paul McCartney a Wings

1974 – Muž se zlatou zbraní
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: The Man With The Golden Gun – Lulu

1977 – Agent, který mne miloval
(autor hudby: Marvin Hamlisch)
titulní píseň: Nobody Does It Better – Carly Simon

1979 – Moonraker
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: Moonraker – Shirley Bassey

1981 – Jen pro tvé oči
(autor hudby: Bill Conti)
titulní píseň: For Your Eyes Only – Sheena Easton

1983 – Chobotnička
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: All Time High – Rita Coolidge

1985 – Vyhlídka na vraždu
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: A View To A Kill – Duran Duran

1987 – Dech života
(autor hudby: John Barry)
titulní píseň: The Living Daylights – A-Ha

1989 – Povolení zabíjet
(autor hudby: Michael Kamen)
titulní píseň: Licence To Kill – Gladys Knight

1995 – Zlaté oko
(autor hudby. Eric Serra)
titulní píseň: Goldeneye – Tina Turner

1997 – Zítřek nikdy neumírá
(autor hudby: David Arnold)
titulní píseň: Tommorow Never Dies – Sheryl Crow

1999 – Jeden svět nestačí
(autor hudby: David Arnold)
titulní píseň: The World Is Not Enough – Garbage

2002 – Dnes neumírej
(autor hudby: David Arnold)
titulní píseň: Die Another Day – Madonna

2006 – Casino Royale
(autor hudby: David Arnold)
titulní píseň: You Know My Name – Chris Cornell



[1] Text písně Goldfinger – text: Leslie Bricusse, Anthony Newley

[2] Kvůli nesrovnalostem s autorskými právy vznikl mimo produkci Alberta R. Broccliho a Harryho Saltzmana remake filmu Thunderball nazvaný Nikdy neříkej nikdy (r. Irvin Kershner), ve kterém sice hlavní roli Jamese Bonda ztvárnil Sean Connery, nicméně do tradiční série snímek obyčejně řazen nebývá.

[3] Zítřek nikdy neumírá – 1997 (r. Roger Spottiswoode)
Jeden svět nestačí – 1999 (r. Michael Apted)
Dnes neumírej – 2002 (r. Lee Tamahori)
Casino Royale – 2006 (r. Martin Campbell)

[4] Ze soundtracku Casino Royale (2006)

[5] James Bond Theme

Print Friendly, PDF & Email

Autor

admin
Počet článků : 391

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru