Kmotr: komparace filmové a televizní verze

V roce 1972 natočil Francis Ford Coppola adaptaci románu Maria Puza Kmotr. Ačkoli producenti v úspěch filmu nevěřili, stal se z něho kasovní trhák[1] a získal titul „kultovní mafiánský film“. O dva roky později uvedl Coppola na plátna kin pokračování úspěšného snímku Kmotr: Část II, jehož kvalitu mnozí staví nad díl první. V roce 1977 se  Kmotr objevuje také na televizní obrazovce, když Coppola materiál z natáčení obou filmů zpracoval do čtyřdílné minisérie. Komparace filmů a minisérie by měla poukázat na základní rozdíly mezi těmito verzemi – jak v uspořádání děje, tak v použitých scénách – a doložit, že i nepatrná změna může proměnit divákovo vnímání příběhu.

Uspořádání děje

Film Kmotr líčí osudy rodiny Corleonových od roku 1945 do roku 1955 v chronologickém pořadí. Ve snímku Kmotr II se střídají dvě časové linie, a to Michaelova linie, odehrávající se v letech1958 a1959, a linie Vita Corleoneho, která s časovými skoky líčí jeho útěk z Itálie a začátky v USA v 1. čtvrtině 20. století.

Minisérie přebírá časové linie z obou filmů a staví je za sebe v chronologickém pořadí. Máme tedy možnost sledovat Corleonovu rodinu téměř nepřetržitě od roku 1901 do roku 1959[2]. Až v samém závěru série je použita retrospektiva (příprava oslavy narozenin Vita Corleoneho, při které Michael oznámí, že narukoval do druhé světové války).

S přihlédnutím k titulkové sekvenci ale můžeme říci, že to, co je tvrzeno výše, není tak docela pravda. Během úvodních titulků cestuje kamera po Michaelově opuštěném sídle v Nevadě, aby na závěr skončila na jeho zadumané tváři. Děj se začne odvíjet až poté, takže může být interpretován jako Michaelův pohled do minulosti. Z této perspektivy se pak celý  příběh jeví jako retrospektiva. To potvrzuje i závěrečná scéna čtvrtého dílu minisérie, která se shoduje s Michaelovou zadumanou tváří v titulkové sekvenci. Vracíme se tak na místo, odkud začal být příběh Corleonů vyprávěn.[3] Ať už děj minisérie vnímáme jako retrospektivu, či nikoliv, stále je dominantním prvkem chronologické řazení událostí. To umožňuje divákům lepší orientaci v postavách a ději a tím i nerušené vtažení do děje. Na druhé straně jsou diváci ochuzeni o hledání paralel mezi Michaelovou linií a linií mladého Vita Corleoneho, jak je tomu ve filmu Kmotr II.

Práce se scénami

Kmotra-film[4] a Kmotra-minisérii můžeme porovnat také z hlediska práce se scénami. Scény v minisérii můžeme ve vztahu k filmu rozdělit do několika skupin:

1. scény shodné s filmovou verzí, jak svým obsahem, tak zasazením mezi ostatní scény,
2. scény, které ve filmu nejsou,
3. upravené scény, tzn. scény, které jsou oproti filmové verzi rozšířené, nebo zkrácené,
4. scény, které jsou shodné s filmovou verzí obsahem, ale jsou použity v jiném sledu.

Vzhledem k tomu, že cílem tohoto článku je popsat rozdíly mezi minisérií a filmovou verzí Kmotra, je bezpředmětné zabývat se scénami patřícími do první skupiny.

Scény, které ve filmu nenajdeme, přináší do minisérie  buď nový motiv, nebo rozšiřují děj, který již známe z filmu. Nastolení nové zápletky je spjato s novými postavami. Lépe řečeno nový motiv přináší postavy, které se sice ve filmu objeví, ale ne v té životní fázi, v jaké je nalezneme v nových scénách minisérie. Scénou, přinášející novou zápletku, je rozloučení v nemocnici se starým Gencem (viz 2. díl minisérie Kmotr), který byl Corleonovým consigliere. Tato scéna vypovídá nejen o hluboké úctě, kterou k Gencovi Corleonovi chovají, ale také o strachu, který kolem sebe Corleone šíří. Umírající Genco v této scéně říká Vitu Corleonovi: „Až smrt přijde a uvidí tě, zachvátí ji děs.“

Nový motiv odkrývají také scény, které jsou reakcí na smrt Apollonie (1. Michael blouzní bezprostředně po Apoloniině smrti a neustále se ptá na Fredyho, jenž do auta nastražil výbušninu, 2. Michael prohlíží fotografie s Fredym a dozvídá se, že se usadil v New Yorku, 3. scéna, kdy Fredy vychází ze své restaurace a nasedá do auta, které následně exploduje). Tyto scény ukazují, že Michael na své nepřátele nezapomíná ani po letech a je vždy připraven je zničit.

Některé scény, které nalezneme pouze v minisérii,  názorně ukazují to, co je ve filmu pouze řečeno nebo naznačeno. Jednou z takových scén je telefonát Santinovi bezprostředně po útoku na Vita Corleoneho (viz 2. díl minisérie Kmotr), kdy ho jistý policista informuje o tom, co se stalo s jeho otcem. Policista se Santinovi ozývá také později, aby potvrdil, že zrádcem v rodině byl Paulie (viz 2. díl minisérie Kmotr). Tyto scény dokazují, že sepětí Corleonových s policíí bylo velmi těsné. Podobnou funkci má scéna, v níž je Michaelovi „ke schválení“ předveden neteřin nápadník (viz 3. díl minisérie Kmotr). Tato scéna ukazuje Michaelovo postavení a vliv v rodině.

V minisérii nalezneme také řadu nových scén, díky nimž se poněkud mění optika, skrze kterou je na hrdiny nahlíženo. Za všechny uvedeme tři příklady – scéna s Bonaserou, v níž se chystá splnit přání Vita Corleona, rozhovor Michaela s otcem poté, co se Michael vrátil z Itálie, a setkání Toma Hagena s extrémně mladou milenkou filmového producenta.

Ačkoli se může z filmu zdát, že Bonasera chová ke Corleonovým úctu nebo vděk za to, že pomstili jeho dceru, scéna ve 3. díle minisérie ukazuje opak. Bonasera je ustrašený a místo oddanosti Kmotrovi ho (nepřímo[5]) proklíná. Rozhovor Michaela s jeho otcem o usmíření mafiánských rodin je otcovým přiznáním, že jeho vstřícný krok byl spíše projevem slabosti. Odhalení mladičké producentovy milenky, jež zřejmě není jeho přítelkyní zcela dobrovolně, otupuje brutalitu pomsty za odmítnutí role pro Johnyho Fontanu.

Další velkou skupinou scén, které umožňují srovnání, jsou ty scény, které se sice objevují ve filmu, ale v minisérii jsou buď rozšířené, nebo zkrácené. Mezi scény rozšířené patří například rozhovor Fanucciho s mladý Corleonem v jedoucím autě, v němž padne i zmínka o kmotrovi, nebo rozhovor Michaela a Toma Hagena o Rockovi, novém Michaelově pomocníkovi, který je přirovnán k Luco Brasovi. Scény, které jsou naopak zkrácené, zakrývají násilí nebo erotický náboj (např. scéna se senátorem a mrtvou prostitutkou, viz 4. díl minisérie Kmotr).

Poslední skupinou scén, které odlišují minisérii Kmotr od filmové podoby, jsou takové scény, které se sice ve filmu objevují, ale v minisérii jsou předvedeny v jiném pořadí. Takové scény najdeme zejména v prvním a čtvrtém díle minisérie. V prvním díle minisérie se kvůli přeházeným scénám Vitova počátečního života v New Yorku zcela stírá rozdíl mezi jeho dětmi, jež jsou snadno rozlišitelné v Kmotrovi II. Lehce identifikovatelný je Santino (protože je prvorozený), ale zejména Michael, kterého Vito Corleone přímo oslovuje (viz scéna setkání s rodinou po vraždě Fanucciho, Kmotr II, 1. díl minisérie Kmotr).

Na začátku čtvrtého dílu minisérie nalezneme jinak uspořádané přijímání hostů v pracovně Michaela Corleoneho (při slavnostní party v jeho sídle v Nevadě). Zatímco ve filmu působí přijímání jakoby nahodile, v minisérii se vyvíjí od rodinných záležitostí (neteř a její nápadník, Connie a její přítel) k záležitostem ryze pracovním (Fredy, koupě hotelu), aby se na konci spojily (senátor).

Jinak je také vystavěna sekvence, při níž se odehraje atentát na Michaela. Ve filmu se až po přestřelce dozvídáme, že Michael odjede z Nevady a jeho rozloučení se synem pak může být vnímáno jako ujištění, že syn je a bude v pořádku, i když odjede. V minisérii najdeme scénu Michaela se synem již před přestřelkou, čímž ztratí výše zmiňovaný emocionální náboj. Na druhou stranu diváky potom nepřekvapí Michaelův odjezd.

Za zmínku stojí, že minisérie nejen rozšířila původní filmové verze Kmotra, ale také eliminovala jednu scénu, a to svaté přijímání Anthonyho.

Pár slov k minisérii

Na závěr ještě několik slov o tom, jak Coppola vyřešil v minisérii Kmotr téměř povinnou součást všech seriálů, a to „rubriky“ „V minulém díle jste viděli“ a „V příštím díle uvidíte“. Připomínka toho, co se odehrálo v minulých dílech je sestříhána do titulkové sekvence, kdy se tyto záběry prolínají se záběry téměř opuštěného domu a zahrady Michaelova sídla v Nevadě. K dalšímu dílu jsou pak diváci „lákáni“ závěrečným sestřihem budoucích událostí, jež se odehrávají v naprostém tichu. Záběry spolu s tichem vyvolávají napětí a příběh ukrývají za závoj tajemství, jež mohou diváci odhalit pouze při sledování dalšího dílu. Protože minisérie vychází z materiálu snímků Kmotr a Kmotr II, je pochopitelné, že se od filmové verze neodklání nijak zásadně. Přesto můžeme vidět, že drobná úprava dokáže pozměnit divákův pohled na postavy a příběh.