Lásky Kačenky Strnadové

Neuplynuly ani dva měsíce a Filmexport Home Video přináší v pořadí druhý titul, který představuje herectví Vlasty Buriana v éře němého filmu. Stejně jako Falešnou kočičku, ani Lásky Kačenky Strnadové neměli čeští diváci ještě možnost vidět v televizi a film nebyl ani doposud vydán na videokazetě. S předešlým dílem Kačenku Strnadovou pojí mnoho věcí. Režie se ujal opět Svatopluk Inemmann[1], mimo Buriana se v titulní roli objevila opět režisérova manželka, Zdena Kavková, a pozorným divákům znovu neunikne maličká role Jaroslava Marvana. Kačenka Strnadová vznikla záhy po Falešné kočičce a podílel se na něm stejný scénáristický tým (spisovatel Josef Skružný za spolupráce s mladičkým Elmarem Klosem) a snímal jej opět Otto Heller.

Co jistě potěší většinu diváků, tak že je dán mnohem větší prostor Vlastu Burianovi, který se zde ujal role prosťáčka Vincka. Tento mládenec silnější tělem, nežli rozumem, je dlouhodobě zamilován do plavovlásky Kačenky (Kavková) a když už se i zdá, že by mu osud přál k naplnění jeho snu, vyšle Kačenčin otec svoji dceru z vesnice do Prahy. Důvodů je několik, předně však jde o to, aby se děvenka „otrkala“, získala práci, zkušenosti a osamostatnila se. Doteď totiž Kačenka více spoléhala na řešení situace vzlykotem a tak nějak si nevěděla s ničím rady.

Vincek její cestu z vesnice nese těžce, a proto se rozhodne za ní vydat. Hlavní města republiky však není milosrdné k jejich „civilizační nepoznamenanosti“. Vincek a především Kačenka horko těžko zápasí s nástrahami velkoměsta, což dovoluje režisérovi rozehrát několik malých epizod po vzoru grotesek, obejít se takřka bez mezititulků a postavit komiku na vizuálním gagu. Jakmile ústřední dvojice (v podstatě však každá nezávisle na druhé) v Praze jakžtakž navykne, rozvine se další linie filmu: navěky věků vděčný motiv milostného trojúhelníku. Vinckovi je totiž dána překážka k získání Kačenky, neboť její srdce loudí elegán a inženýr v jedné osobě, Richard Romanovský (Jiří Sedláček). Ten však není zcela bezúhonným občanem a Vincek coby pseudo-detektiv na to dokáže přijít.

Vincek si hraje na soukromého detektiva

Lásky Kačenky Strandové jsou až o třetinu delší než Falešná kočička, ale jen místy to na nich jde znát. Innemannovi se totiž daří daleko více z daných situací vytěžit komičnost. Ubral na laciné sentimentalitě a spíše si z ní dělá legraci, když „šestákový románek“ svěřuje prosté vesnické dvojici, která se musí potýkat nejen s návaly lásky a žárlivosti, ale také se svým okolím. Oba party jsou vehnány do karikatury, i když v případě hereckého podání Zdeny Kavkové lze spekulovat, do jaké míry to byl úmysl, nebo „dar od Boha“. Vlasta Burian coby netradiční milovník není sice tak přesvědčivý, jako ve svých pozdějších postavách, ale jeho zasněný pohled je opravdu milý. Snad by s ním však mohl kameraman Heller více šetřit, polodetailů a detailů na tváře je zde až příliš mnoho a tím, že se navzájem od sebe ony výrazy zrovna neliší (což je nedůslednost režisérova vedení), působí stereotypně a film prodlužují.

Jiří Sedláček jako inženýr a nápadní Kačenky dvakrát výrazný není, naštěstí mu není ale dán takový prostor, aby to odnesl film. Stejně jako u Falešné kočičky, i zde lze nacházet vazby na pozdější Burianovu tvorbu, i když je otázkou, do jaké míry se Burian svými začátky inspiroval a do jaké míry si  to domýšlíme. Jako příklad lze uvést Vinckovo „zavazení“ v krámě, které asociuje jeho (jednu z nejzajímavějších) roli ve Fričově filmu U snědeného krámu.

Bonusové materiály jsou velmi podobné s těmi u Falešné kočičky, snad je s tím rozdílem, že filmový historik Pavel Taussig se zaměřil více na širší kontext Burianovy němé éry. Téměř totožný je výstup skladatele Miroslava Kořínka, který k němým filmům s Burianem, které vydává FEX, skládal hudbu. Kořínek opakuje v podstatě totéž, co při povídání o komponování k Falešné kočičce, a jinak vcelku zajímavý (a nedlouhý) proslov opět zakončí loknutím z pivní láhve, což je více bezradné, nežli vtipné. Filmografie a biografie jsou tradičně velmi dobré a potěší i přítomnost soudobých plakátů a informací o filmu. Kvalita obrazu je díky pečlivosti všech, co připravili DVD, poměrně dost slušná, a to i přes osmdesátileté stáří snímku. Zamrzí však absence posledních zhruba dvaceti metrů, kdy dochovaný materiál sice napoví, že vše dopadlo dobře, nicméně ony happy end záběry chybějí. Tato ztráta jen zdůrazňuje důležitost vydávání němých filmů na DVD, kdy se pak mohou snímky nejen dostat k široké divácké veřejnosti, ale také být zachovány.

Lásky Kačenky Strnadové
ČR, 1926, 98 min
Režie: Svatopluk Innemann
Scénář: Josef Skružný, Elmar Klos
Kamera: Otto Heller
Hudba: Miroslav Kořínek
Hrají: Zdena Kavková, Vlasta Burian, Jiří Sedláček, Rudolf Sůva, Bronislava Livia, Ladislav H. Struna, Betty Kysilková, Willy Ströminger, Josef Šváb-Malostranský

DVD vydala společnost Filmexport Home Video v září 2007
Obrazový formát: 4:3
Zvuk: DD 2.0
Mezitulky: anglické a české
Bonusy: slovo historika, fotografie, biografie a filmografie, soudobá dokumentace, soudobá dokumentace na DVD-ROM, Fotograf V. Ströminger, Jak se dělá hudba k němému filmu