U nás v Kocourkově

Film je sice obalem prezentován jako „Plachtův“, postaven je však na dvou jiných svébytných osobnostech. První je spisovatel Karel Poláček, jehož motivy do podoby scénáře zpracovala trojice Jaroslav Mottl, Miroslav Cikán a Václav Wasserman. Poláčkův smysl pro humor a vykreslení maloměšťáckého človíčka byl stejně tak jemný, jako krutě pravdivý. Svými vtipy a gagy odkrýval to, co od své podstaty veselé nijak nebylo. Druhou osobností je Jan Werich, klaun, který s neveselým pracoval podobně, jen jeho humor byl „explicitnější“.

Popravdě řečeno U nás v Kocourkově není ani po obsahové, ani po filmařské stránce nadprůměrné dílo. Schází mu rytmus a jednotlivé postavy jsou nerovnoměrně vypracované. Na druhou stranu je zajímavý právě pro sloučení Poláčkova a Werichova ducha. Nelze říct, že by místy nedocházelo spíše ke třenicím nežli harmonickému sloučení (Werich sám na sebe přece jen poutá větší pozornost), pointa díla však zůstává zachována. Městečko Kocourkov a jeho obyvatelé jsou ztělesněním naivity, hloupoučké sympatičnosti, oddanosti tradicím. Jsou to směšné, stejně jako tragické figurky (holič, který „žije jen proto, aby umřel“). Máme zde současně shovívavost s citovými vzplanutími, stejně jako zesměšnění jejich sentimentálních podání. Intriky jsou tak nějak neškodící, strasti jaksi bezvýznamné.

Jenže pak městečko přivítá svého hrdinu – člověka, který město reprezentoval v bojích v cizím kraji. Dojde však k omylu. Na nádraží přijíždí uprchlý vězeň (Werich). Přijímá svoji novou roli a dokonce se chopí i vlády nad městem. Nejdříve jako starosta, poté jako diktátor. Je si vědom, že jeho poddaní jsou příliš bojácní nebo lehce „ochočitelní“, proto jich zneužívá ke své vlastní prosperitě. „Hrdina“ není ale zlem. Když má možnost, dokáže pomoci zamilované dvojici k tomu, aby byla spolu.  Proto než diktátor by na něj více sedělo označení „experimentátor“. Rozhodně si zde nelze nepovšimnout analogie s Gogolovým Revizorem, který nejen zápletkou, ale i charakterem postavy se filmu blíží. Gogolův hrdina je však přece jen více sebestředný a v jistých ohledech krutý. Možná i proto scéna, kdy Werich pronáší projev a využívá gestikulace ne nepodobné Hitlerově, působí křečovitě a zbytečně.

Zůstaneme-li u Jana Wericha, jde vycítit, že jeho role je první bez spoluúčasti Jiřího Voskovce. Werichovi schází partner a bohužel mu jím není ani jeho „filmový otec“ Jindřich Plachta, ba dokonce si myslím, že se oba k sobě vůbec herecky nehodí. Největšího souznění nabízí scény s Jaroslavem Marvanem, ale těch není mnoho. Jak Werichův výkon, tak pak celý film je poněkud mdlý.

Může za to především režie Miroslava Cikána, který se sice stal posléze jedním z nejvytíženějších filmařů (v roce 1934 natočil pět filmů, v letech 1938 a 1939 dokonce po šesti filmech), ale práh řemeslné průměrnosti překročil pouze v roce 1937 dramatem Batalion. Jako režisér nedokáže ovládnout Werichův živel, místy mu dává až příliš prostoru, současně však nenabízí spoluherce a ani děj, s nímž by Werich mohl koexistovat. Nejvtipnější tak zůstává píseň na uvítanou Hrdino náš, sláva Ti…, která jen akcentuje fakt, že film, jeho motivy a postavy zůstaly nevyužité.

DVD obsahuje tradiční bonusy, tentokrát je však slovo historika Václava Merhauta na tom podobně jako samotný snímek. Nastiňuje širší možnosti (a kontext), ale zůstává u obecných frází. Kvalitní jsou biografie a filmografie tvůrců, soudobá dokumentace přináší dobové ohlasy a notový zápis písně Šaty dělaj člověka. Neschází ani fotogalerie.

U nás v Kocourkově
Československo, 1934, 80 min
Režie: Miroslav Cikán
Hrají: Jan Werich, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Zdenka Baldová, Ladislav Pešek, Jaroslav Vojta

U nás v kocourkově / Před maturitou
oba filmy vyšly na jednom DVD, vydal Filmexport Home Video srpen 2007
Zvuk: Dolby Digital 2.0 CZ 
Formát: 4:3, ČB
Titulky: české (pro neslyšící), anglické