Mafiánský film

Mafie

– původně tajný opoziční spolek sicilský, provádějící později i loupeže apod., dnes reakční teroristická organizace; přeneseně tajné, ilegální sdružení vůbec; více nebo méně tajné společenství lidí sledující nezákonnými prostředky své cíle a vzájemně se podporující[1]

Pohled na Palermo; zdroj: en.wikipedia.org

Historie mafie se začíná psát na Sicílii v polovině 19. století (ačkoliv někteří odborníci se domnívají, že její kořeny sahají až do středověku, kdy byl údajně utvořen spolek na ochranu sicilských obyvatel – pro tuto teorii však chybějí pádné důkazy). Sicílii té doby ovládá chaos. Po sjednocení Itálie začíná vznikat napětí mezi ostrovem a pevninou (reprezentovanou především papežem). Sicilané, ač ortodoxní katolíci, se vzpírají jejímu vlivu a následné konflikty s policií přerůstají až v otevřené násilí. [2] Tehdy se poprvé začíná užívat výraz mafie[3] – zatím označuje spíše postoj než určitou skupinu lidí. Centrem mafiánů se stává Palermo, postupně se však jejich aktivity rozšiřují i do zbylých koutů ostrova. Fašistický režim růst mafie zbrzdil, aby po válce opět obnovila své působení ještě ve větším měřítku. Činností mafiánů se stává obchod se zbraněmi, alkoholem, drogami, organizace hazardních her, popřípadě řízení prostituce.

Al Capone; zdroj: en.wikipedia.org

Na přelomu 19. a20. století (a poté ještě v druhé vlně po nástupu fašismu) odchází mnoho mafiánů ze své vlasti – většina z nich nachází nový domov ve Spojených státech, kde ve své zločinecké činnosti pokračuje pod označením Cosa Nostra (Naše věc). Mafiáni brzy ovládli organizovaný zločin ve velkých městech jako New York, Chicago, New Orleans nebo Philadelphia. Největší rozmach zažívají v letech 1920 – 1933, která jsou známá jako léta prohibice. Tzv. Volsteadův zákon zakazoval jakoukoliv produkci a distribuci alkoholických nápojů. Nicméně poptávka po něm neklesala, a tak se alkohol šířil nelegálními cestami, kontrolovanými právě italskými přistěhovalci. Výdělky mafie se pohybovaly v astronomických částkách, které byly dále investovány do nákupu podniků či pro korupční účely. Do této doby spadá i působení slavného Al Caponeho, jenž několik let doslova vládl Chicagu. Po zrušení prohibice se mafiánské aktivity přesouvají hlavně k obchodu s drogami.

Slovníček několika pojmů

• boss (kmotr, don nebo capo di tutti capi – šéf šéfů) – v hierarchické struktuře mafie je na nejvyšší pozici; hlava rodiny, jež má vždy poslední slovo
• camorra – organizace s podobnou strukturou jako mafie, operující v italské Neapoli
• consigliere – rádce, kancléř, poradce; osoba s velkou zodpovědností, zprostředkovávající komunikaci s ostatními rodinami; často jsou jimi právníci nebo finančníci, kteří se snaží o to, aby činnosti rodiny působily navenek co nejvíce v souladu se zákony
• Černá ruka (Mano nera) – organizace, jež působila na počátku 20. století v New Orleans
• iniciace (zasvěcení) – rituál, kdy je do rodiny přijat nový člen; jeho součástí je i složení slibu věrnosti
• kápo (capo) – osoba, která má na starost činnost „žoldáků“; ve své skupině jich má běžně kolem deseti
• omerta – zákon mlčení (týkající se nejen vlastní rodiny, ale i znepřátelených spolků); zákaz jakékoliv spolupráce s policií či oficiálními úřady; pokud je některý z mafiánů například zatčen, je nucen zachovat mlčenlivost a svůj trest si odsedět
• Pět newyorských rodin – pět nejsilnějších mafiánských rodin, které ovládaly New York ve 30. letech
• vendeta – krevní msta; povinnost pomstít násilnou smrt či ponížení člena rodiny

Mafiánský film

(nástin historie + typické prvky pro jednotlivá období)

Filmy o mafiánech mohou nabývat nejrůznějších žánrových podob. Můžeme se setkat s komedií (Nováček), životopisným filmem (Bugsy) nebo akčním snímkem (Poslední zůstává). Pokud však mluvíme o mafiánském filmu, máme nejspíše na mysli snímek spadající do thrillerového či kriminálního žánru, jehož hrdinou není narozdíl od detektivního filmu muž na správné straně zákona (policista, soukromý detektiv…), ale zločinec – mafián či gangster.

Hollywood se o organizovaný zločin začíná zajímat již v éře němé kinematografie. Specialista na akční a kriminální žánr Raoul Walsh například v roce 1915 debutuje snímkem Regeneration o muži z chudých poměrů, který se vypracuje na šéfa gangu. O dvanáct let později sklízí Josef von Sternberg nemalé úspěchy s Podsvětím, které již v mnohém předznamenává nastupující vlnu gangsterských filmů. Ta se však týká až počátku 30. let, tedy éry zvukové.

James Cagney ve filmu Veřejný nepřítel; zdroj: en.wikipedia.org

Gangsterský film byl doménou studia Warner Brothers, u kterého byly natočeny i dva základní snímky: Malý Caesar (1930) Mervyna LeRoye a Veřejný nepřítel (1931) Williama Wellmana. Třetí klíčový film s názvem Zjizvená tvář (1932) režíroval Howard Hawks a vyprodukovalo jej studio United Artists. Všechny tři gangsterky mají mnoho společného – odehrávají se ve velkoměstském prostředí za časů prohibice (New York, Chicago 20. let), dění zprostředkovávají z pohledu zločince, odhalují sociální problémy doby (gangster je ke zločinu donucen finanční krizí), prostor dostávají akční scény honiček a přestřelek. Zásadním bylo tíhnutí k realismu – ve zvukové stopě (výstřely, výkřiky, sirény), v použitém jazyku („jazyk ulice“), v prostředí, kde se natáčelo (reálné exteriéry amerických měst), v kostýmech apod. Scénáře filmů často vycházely z novinových zpráv o skutečných zločinech.

Do rolí mafiánů a zločinců byly obsazovány neokoukané tváře, ze kterých se později staly hvězdy první velikosti. Malého Caesara ztvárnil Edward G. Robinson, charakteristický tvrdou dikcí a zavalitější postavou. Podobnou roli si zopakoval ještě několikrát, ve 40. letech byl pak často obsazován do filmů noir. James Cagney z Veřejného nepřítele se stal prototypem agresivního a křivého zločince, který neváhá udeřit či dokonce zabít i své nejbližší. Slavnou se stala scéna, ve které ve vzteku rozmáčkne grapefruit o tvář své snoubenky. Hrdina Zjizvené tváře ztvárněný Paulem Munim je naproti tomu divákovi víceméně sympatický, okouzluje jej elegantním vystupováním a vtipem (zásluha scenáristy Bena Hechta). V roce 1936 se ve filmu Zkamenělý les objevuje Humphrey Bogart ve své první výrazné roli a i on se na čas stává typickým představitelem gangstera, aby o několik let později přešel na opačnou stranu zákona v celé sérii noirových snímků. Rozvoj gangsterky zbrzdila cenzura, která udeřila v podobě produkčního kódu, jenž začal naplno fungovat v roce 1933.[4] Od té doby již prakticky nebylo možné, aby hollywoodský filmový zločinec v divákovi vzbuzoval sympatie. Gangsterka pomalu začala vyklízet prostor jiným žánrům a ve 40. letech z pláten kin zmizela úplně.

Al Pacino jako Carlito Brigante; zdroj: en.wikipedia.org

Gangsterský, potažmo mafiánský film, se v plné parádě vrací až v 70. a 80. letech ve snímcích tvůrců Nového Hollywoodu – Francise Forda Coppoly, Briana De Palmy a Martina Scorseseho.[5] Ti na své předchůdce ze 30. let nezapomněli – De Palma vzdává hold režiséru Howardu Hawksovi remakem jeho Zjizvené tváře, Martin Scorsese zase v Mafiánech cituje scénu z Malého Caesara. Jinak je ale patrný značný posun v přístupu k tématu. Filmy vynikají až epickou šíří – odehrávají se často na prostoru mnoha let, čemuž odpovídá i stopáž (tři hodiny jsou spíše pravidlem než výjimkou). Opět je líčen vzestup a pád gangstera, ale narozdíl od gangsterek 30. let není příběh vždy vyprávěn lineárně (rozsáhlé retrospektivy například v Tenkrát v Americe či v druhém dílu Kmotra). V centru zájmu už není osamocený hrdina, ale jeho vztahy jak ke členům vlastního gangu nebo mafiánské rodiny, tak k jeho nepřátelům. Zatímco se gangsterky na počátku zvukové éry odehrávaly v přítomnosti, mafiánské filmy o 40 let mladší se už musí vracet zpátky do minulosti, a tak je třeba věnovat velkou pozornost dekoracím, kostýmům, rekvizitám a dalším detailům, aby iluze doby působila uvěřitelně. Cenzuru vystřídal ratingový systém, a tak mají tvůrci větší svobodu v zobrazování násilí, čehož také bohatě využívají. Nejčastějšími hereckými představiteli mafiánů se stávají Al Pacino a Robert De Niro, žáci Lee Strasberga – slavného hereckého „kouče“ z Actors Studia.[6] Ačkoliv byli oba narozeni v New Yorku, v krvi jim koluje i určité procento italské krve, tudíž jim nedělalo žádný problém zhostit se rolí temperamentních a nemilosrdných gangsterů.

O znovuzrození mafiánského filmu se postarali čtyři režiséři s italskými kořeny – k tematice tedy měli ze všech hollywoodských tvůrců nejblíže. Francis Ford Coppola je autorem trilogie Kmotr (1972, 1974, 1990), která právem patří k vůbec nejoceňovanějším projektům světové kinematografie. Coppola v ní s mistrovskou pečlivostí odhaluje vztahy, mechanismy a rituály uvnitř mafiánské rodiny Corleonových. Martina Scorseseho vždy fascinoval svět organizovaného zločinu, a tak se mu věnoval hned v několika snímcích – poprvé ve Špinavých ulicích (1973), nejdůkladněji pak v Mafiánech (1990) a Casinu (1995). V roce 1984 dokončil svůj vysněný projekt Sergio Leone. Čtyřhodinová mafiánská freska s názvem Tenkrát v Americe si sice žádá nemalou porci divákovy trpělivosti, pokud ji však dostane, odvděčí se mu mimořádně silným zážitkem. Brian De Palma je režisérem už zmiňované Zjizvené tváře (1983), o čtyři roky později dal vzniknout Neúplatným – filmu o kampani policistů proti chicagskému podsvětí, které ovládá legendární Al Capone. V 90. letech natočil Carlitovu cestu o drogovém magnátovi, který se po návratu z vězení marně snaží uniknout své zločinecké minulosti.

Road to Perdition; zdroj: en.wikipedia.org

I dnes je divácký zájem o mafiánské filmy značný a hollywoodští producenti jsou samozřejmě neustále připraveni a ochotni jej vyslyšet. Například před pěti lety vznikly hned dva filmy, které uspěly jak u publika, tak u kritiky (dohromady získaly 16 nominací na Oscara a v USA utržily kolem 200 miliónů dolarů). Mluvím o Ganzích New Yorku Martina Scorseseho a Road to Perdition Sama Mendese. Že se o budoucnost mafiánského filmu bát nemusíme, dokazuje i připravovaný projekt Briana De Palmy The Untouchables: Capone Rising, který by se měl v kinech objevit v průběhu roku 2008.

Mafiánské komedie a parodie

Zdroj: en.wikipedia.org

Krátkou zmínku si zaslouží i snímky, které život mafiánů zobrazují s humorným nadhledem. Bylo jen otázkou času, kdy někdo využije úspěchu Kmotra a ostatních k natočení mafiánské parodie či komedie z gangsterského prostředí. Těch nakonec vzniklo v 80. letech hned několik – například Čest rodiny Prizziů Johna Hustona nebo Manželství s mafií v režii Jonathana Demmeho. V Nováčkovi z roku 1990 hraje Matthew Broderick studenta filmu Clarka Kelloga, který se dostane do finanční nouze, a tak se stane poskokem mafiánského bosse Carmina Sabatiniho. Ten Clarkovi nápadně připomíná kmotra z Coppolova stejnojmenného filmu. Aby taky ne, když oba hraje Marlon Brando. Právě z neustálého odkazování ke Kmotrovi vzniká nejvíce vtipných situací. Robert De Niro byl zase obsazen do komedie Přeber si to (1999), ve které hraje mafiánského bosse na pokraji nervového zhroucení, který je nucen vyhledat pomoc psychiatra.

Poznámka na závěr: mafiánský a gangsterský film není doménou pouze americké kinematografie – velké popularitě se těší například v Japonsku (filmy o Yakuze) nebo ve Francii. O tom však někdy příště.

Seznam klíčových mafiánských filmů (a filmů o mafiánech)
(řazeno chronologicky)
Podsvětí (1927, Josef von Sternberg)
V dokách newyorských (1928, Josef von Sternberg)
Malý Caesar (1930, Mervyn LeRoy)
Veřejný nepřítel (1931, William Wellman)
Zjizvená tvář (1932, Howard Hawks)
Hříšní andělé (1938, Michael Curtiz)
Bouřlivá léta (1939, Raoul Walsh)
Někdo to rád horké (1959, Billy Wilder)
Al Capone (1959, Richard Wilson)
Vzestup a pád Legse Diamonda (1960, Budd Boetticher)
Masakr na svatého Valentýna (1967, Roger Corman)
Bloudy Mama (1970, Roger Corman)
Kmotr (1972, Francis Ford Coppola)
Špinavé ulice (1973, Martin Scorsese)
Kmotr II (1974, Francis Ford Coppola)
Gloria (1980, John Cassavetes)
Zjizvená tvář (1983, Brian De Palma)
Tenkrát v Americe (1984, Sergio Leone)
Cotton Club (1984, Francis Ford Coppola)
Čest rodiny Prizziů (1985, John Huston)
Neúplatní (1987, Brian De Palma)
Sicilián (1987, Michael Cimino)
Manželství s mafií (1988, Jonathan Demme)
Kmotr III (1990, Francis Ford Coppola)
Nováček (1990, Andrew Bergman)
Mafiáni (1990, Martin Scorsese)
Millerova křižovatka (1990, Joel Coen)
Bugsy (1991, Barry Levinson)
Gauneři (1992, Quentin Tarantino)
Příběh z Bronxu (1993, Robert De Niro)
Carlitova cesta (1993, Brian De Palma)
Casino (1995, Martin Scorsese)
Krycí jméno Donnie Brasco (1997, Mike Newell)
Přeber si to (1999, Herold Ramis)
Gangy New Yorku (2002, Martin Scorsese)
Road to Perdition (2002, Sam Mendes)
seriály Rodina Sopránů a Poslední don

Odkazy
– český web o mafii <http://mafie.webz.cz/> (kromě mnoha užitečných informací obsahuje i sekci o mafiánském filmu)
– článek o gangsterkách na Filmsite <http://www.filmsite.org/crimefilms.html>
– Mafia-News <http://www.mafia-news.com/>

Literatura
Bergreen, Laurince. Al Capone a jeho doba. Praha: Prostor, 1997.
Křipač, Jan. Gangsterský film 30. let. Cinepur č. 36, listopad 2004, str. 24 – 28.