Místo filmu nuly a jedničky

ANALÝZA: Digitální kina – ONDŘEJ ŠÍR –

Jejich provozovatelé si je pochvalují, mnozí ostatní jsou skeptičtí. Přesto v České republice existuje prvních osm digitálních kin. Zatím promítají většinu filmů z DVD. To by se ale mělo v budoucnu výrazně změnit.

Místo filmu nuly a jedničky

Statistika mluví jasně. V devadesátých letech rapidně ubývalo kin na malých městech nebo na vesnicích. Jak již bylo napsáno na stránkách 25fps, ve srovnání s rokem 1993 mají klasická kina k dispozici asi jen čtvrtinu diváků. Tento fakt je dán rostoucím počtem multiplexů, do kterých pár dní po premiéře přijde nejen většina kopií, ale i diváků. Přestože roste počet kopií, je jich stále málo na to, aby stihly včas zásobit většinu kin, která tak musí čekat i víc jak deset týdnů, než mohou film uvést. To poté způsobuje v daných kinech úbytek diváků a s tím spojené ekonomické problémy, které mnohdy vyústí v likvidaci postiženého zařízení. Vzhledem k tomu, že provozovatelé multiplexů prolomili hranici 100 000 obyvatel[1], se dá předpokládat, že se moderní vícesálová kina, byť v menší formě, objeví i v okresních městech. Letos se například otevírá multiplex v Mladé Boleslavi, brzy by se měl objevit i v Přerově. To může znamenat zhoršení situace pro klasická kina. Naštěstí se objevila možnost, jak zachránit kina na menších městech: digitalizace.

Základní trendy

Budova digitálního kina v Chotěboři; Zdroj: www.vysocina-news.cz

Pojem digitalizace je v poslední době skloňovaný  zejména v souvislosti s televizním vysíláním, kdy dochází a bude docházet k postupnému vypínání analogových vysílačů.   Digitalizace kin je ve své podstatě také přechodem k digitálnímu vysílání. Zatímco od svých prapočátků byl film odbavován z filmového pásu, dnes ho postupně nahrazují digitální média. Celý proces je teprve na začátku a tak nepřekvapí, že se většinou jedná o klasické nosiče DVD. Existuje ale ještě druhý trend: přehrávání filmů z velkokapacitních zařízení řízených počítačem, kam se daný film  přenese buď přes internet, nebo za pomoci satelitního zařízení. Lze užít také velkokapacitní  externí harddisk. Taková kina se nazývají X-treme Cinemas a v České republice se začala objevovat na konci roku 2006.

DVD kina

Pojem DVD kina není nijak neznámý. Dříve se vyskytovala  především v místech, kde existovala snaha promítat alternativní filmy pro menší publikum. Nezáleželo na aktualitě nebo komerční popularitě titulu. Diváci, kteří se takto sešli, prahli spíše po gurmánském filmovém zážitku. Scházeli se ve filmových klubech, kavárnách nebo restauracích. Často si ale film v lepším případě půjčili z videopůjčovny nebo v horším případě využili vlastní videotéku, čímž ovšem překračovali autorská práva.

Distributoři proto začali nabízet ve větší míře licenční smlouvy označované jako non-thetrical[2] a smlouvy umožňující provozovateli kina promítat filmy z DVD. Tento systém má oproti klasické kopii své výhody i nevýhody. Takto distribuované filmy jsou většinou levnější, nedostanete je ale aktuálně tak jako kina, která si je půjčí na klasickém filmovém pásu. Existuje tu totiž odstup, se kterým distributor filmy na DVD vydá. Ten se pohybuje většinou v rozmezí čtyř až sedmi měsíců, záleží na atraktivitě titulu.

DVD tituly dnes takto nabízí většina distributorů. Největší nabídku takových titulů má Bontonfilm, výrazněji se v této oblasti začíná profilovat Warner Bros nebo SPI. Pozadu nezůstává ani Magic Box. Některé společnosti se na nabízení filmů na DVD přímo specializují. Většinu titulů takto distribuuje společnost Atypfilm. V loňském roce uvedla pestrou nabídku českých filmů. Ať už se jednalo o filmovou klasiku podle Jana Procházky Městem chodí Mikuláš či televizní filmy jako např. Černý slzy Milana Cieslera.

Bontonfilm takto uvádí starší české filmy ze 70. let, ale také animovaná pásma pro děti dobře známá třeba z večerníčků a novější tituly z běžné distribuce, samozřejmě s časovým odstupem. Na distribuci DVD titulů se bude v budoucnu více zaměřovat i Warner Bros. Již nyní nabízí starší filmy z období klasického Hollywoodu, které společnost vyrobila ve Spojených státech[3].

Digitální kina jako budoucnost

Distributoři se ale shodují: budoucnost digitálních kin se rozhodně nebude rozvíjet směrem k DVD distribuci. Běžné DVD totiž nedokáže přenést dostatečné množství obrazu tak, aby vynikl kvalitní obraz na velkém plátně. Omezené jsou i možnosti zvuku, které jsou většinou totožné jako u většiny běžných domácích kin.  Naopak se očekává výraznější nástup fenoménu  Xtreme-Cinemas. Tedy digitálních kin, která nejsou závislá na DVD distribuci, ale jsou naopak ve své podstatě schopná konkurovat nejen dnešním klasickým kinům, ale i moderním multiplexům.

Digitální kino v Olešnici; Zdroj: www.boskovice.cz

Celý systém spočívá v tom, že distributor za pomoci internetu, satelitu nebo speciálních disků rozešle do mnoha kin naráz jeden titul. Ten si kino nahraje do speciálního počítače a za pomoci projektoru přenese na plátno obraz, který obsahuje větší množství informace, čímž dá vzniknout kvalitnějšímu obrazu[4] i zvuku. Datová velikost takového filmu se může pohybovat i okolo 500 gigabytů, což výrazně přesahuje kapacitu DVD. Tak vznikne i kvalitní prostorový zvuk srovnatelný se systémem, jaký používají dnešní multiplexy . Navíc systém nabízí přímé propojení s prodejem lístků, což ulehčí administrativu.

První takové kino vzniklo ve Rtyni v Podkrkonoší – v městě, které nemá víc než 5000 obyvatel a kde bylo kino zrušeno právě kvůli tomu, že tamní diváci museli na film dlouho čekat, tak si ho raději našli jinde. Právě digitální kino jim otevřelo novou cestu do filmového sálu. „Město Rtyně v Podkrkonoší se rozhodlo pro digitální kino a stalo se průkopníkem, protože bylo první v České republice“, říká Michal Vlček, provozovatel kina.

Další kina následovala. Brzy přišla s digitálním kinem i Chotěboř, desetitisícové město na Českomoravské vrchovině. Digitální kino si provozovatel kina Milan Stránský pochvaluje. Nabízí totiž snadnější možnost projekce filmů pro pamětníky nebo doplnění školní výuky v mnoha oblastech. Mohou se promítat dokumenty  a populárně-vědecké filmy. Dostupné ale jsou i nové české filmy, které z ekonomických důvodů nemohly zásobit kina velkým množstvím kopií.  (Pravidla lží, Maharal, Tajnosti). Tajnosti Alice Nellis byly prvním filmem, jenž byl digitálně uveden přímo v den premiéry.

Bohužel programová nabídka, kterou zajišťuje společnost XC data ve spolupráci zejména s Bontonfilmem, zatím není dostatečná. Může za to stále relativně malý počet digitálních kin (v ČR jich není více než deset). Pořízení takového kina vyžaduje investici v řádu milionů korun. Dá se ale předpokládat, že s rostoucí poptávkou klesne i cena zařízení a v neposlední řadě se vylepší i programová nabídka. Milan Stránský přiznává, že dnes je zvykem dostat v digitální podobě průměrně jeden film za měsíc. Jistým problémem se jeví fakt, že mnozí kinaři jsou vůči tomuto novému fenoménu skeptičtí a mnohdy ho zaměňují s klasickou DVD projekcí. Ano, digitální kina, chtějí-li postavit program, musí využít i DVD tituly. V Chotěboři například stále promítají i z 35 milimetrového filmu.

Situaci digitálních kin přirovnává Michal Miškovský, provozní kina Bio Český ráj v Jičíně, k autům na vodík. Klasická auta podle něho jezdí na benzin, který lze načerpat na každém rohu a jezdí300 kilometrů za hodinu, kdežto ta na vodík jsou drahá a pomalá. Navíc vodík těžko seženete. Využiji-li tento pěkný příklad, nezbývá než konstatovat, že ropa, která je nyní nezbytná pro výrobu benzinu, bude brzy pro většinu malospotřebitelů příliš lukrativním zbožím. Stejně jako klasická filmová kopie. Navíc se dnes většina filmů točí digitální kamerou a je tedy pro producenta výhodnější přizpůsobit digitální formát tak, aby splňoval náležitá kritéria, než vyrábět drahé kopie.

Problém je podle Ing. Konopáska z Xtreme Cinemas v obecních zastupitelstvech, kterým trvá dlouho, než seženou náležité finanční prostředky. Původním záměrem společnosti bylo rozběhnout až třicet takových kin. Situaci by ale mohly zlepšit dotace z evropských fondů. Jenom v Evropě je takových kin přibližně tři sta[5] . Jednotlivá zastupitelstva ale může přesvědčit až zajímavá distribuční nabídka, která jim zaručí určitou diváckou přízeň. Musíme tedy počkat, až se stane větší samozřejmostí uvádění filmů v tomto formátu.

Digitální kino v Olešnici; Zdroj: www.boskovice.cz

Jako vždy se ale pohybujeme v kruhu. Distributoři nebudou vyrábět více takových filmů, nebudou-li mít odbyt – a kin nebude výrazně přibývat, nebudou-li mít garanci pestré nabídky. Jediným řešením se tedy zdá být provozovat paralelně klasické kino a Xtreme Cinema tak, jak to dělají v Chotěboři. Diváky tak neochudí o aktuální filmy a mohou doufat, že postupně otočí nepříznivý poměr Xtreme/35mm ve prospěch digitálního kina a vynaložené investice se jim v budoucnu vrátí. Navíc zvukové zařízení mohou do jisté míry využít i pro zkvalitnění zvuku z 35 mm filmu, což přiláká diváky zvědavé na to, co je to za novinku. Dost možná se tedy Xtreme Cinemas stane zprvu alternativou, podobně jako 70 milimetrový film v 60. letech. Snad časem přesvědčí i ty „xtreme skeptiky“.

Michal Miškovský, který zatím, podobně jako další zkušení kinaři, digitálním kinům příliš nevěří, dodává: „Přijde doba, kdy se zjistí, že benzín je neúměrně drahý a vodík je jednodušší a levnější. Začnou se stavět ty pumpy na vodík a ta auta na vodík z 50 km za hodinu budou umět jezdit 300 km za hodinu. Pumpa bude na každém kroku a cena bude taková, že si ho každý pořídí.“ Provozovatelé digitálních kin by si přáli, aby to bylo co nejdřív. Překročili hranici, přes kterou se zatím málokdo odvážil. Přitom právě malá kina mohou, za předpokladu počátečního vkladu, na tomto systému vydělat. Menší čekací doba jim může vrátit diváka. Zmírní se pro ně například i důsledky filmového pirátství. „Tento trend  vítáme a domníváme se, že může pomoci právě malým kinům na malých městech“, říká Lenka Hečková z České protipirátské unie, i když připouští, že filmové pirátství digitální kina nevyřeší. Každopádně zamezí mizení často poslední stabilní kulturní instituce z malých měst. A to je dobře.

Otázky pro Michala Vlčka, provozovatele prvního digitálního kina v ČR

Co Vás přimělo pořídit digitální kino?

„Klasické“ kino ve Rtyni v Podkrkonoší bylo delší dobu uzavřeno pro velmi malou návštěvnost způsobenou nevýhodným systémem distribuce filmů do kin v malých městech. Především z tohoto důvodu se město Rtyně v Podkrkonoší rozhodlo pro digitální kino a stalo se průkopníkem, protože bylo první v České Republice

Splnilo digitální kino Vaše očekávání?

Co se technické stránky týká, kino splnilo očekávání na sto procent. Především zvuk je nadstandardní. Horší je to s nabídkou filmů pro diváky. To hlavní, proč bylo digitální kino pořizováno, tedy zatím nesplnilo.

V jakém rozsahu promítáte digitálně (nemám na mysli DVD)?

Kino ve Rtyni v Podkrkonoší zatím promítá každý pátek, tedy 4x v měsíci. Digitálně promítáme průměrně jeden film měsíčně, ostatní projekce je z DVD.

Domníváte se, že Vám samotný fakt – pořízení digitálního kina – pomohl zvýšit počet diváků?

Vzhledem ke skutečnosti, že předtím bylo kino zavřené, se počet diváků zvýšil.