Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Optimismus s kapkou destrukce

Optimismus s kapkou destrukce

ROZHOVOR s Markem Benešem (Pat a Mat) – LUKÁŠ GREGOR –

Zdroj: Česká televize

Tentokrát se nebudu rozepisovat o historii jednoho z nejoblíbenějších seriálů z „dílny“ Večerníčka, zvolil jsem pro vás jistě zajímavější způsob, kterak se o dvou kutilech, Patovi a Matovi, něco dozvědět. Tímto současně děkuji za laskavost (a čas věnovaný odpovědím na mé otázky) panu Marku Benešovi, současnému režisérovi série a synovi jejího „otce“ Lubomíra Beneše.

První, pilotní epizoda s názvem Kuťáci odstartovala v roce 1976. Nabízí se jednoduchá otázka: kdo stál u zrodu?

Marek Beneš: Můj otec Lubomír Beneš byl vlastně sám takový přemýšlivý kutil, i když velmi šikovný. Byl to všeuměl, v dobrém slova smyslu. O kutilech si psal povídky a kreslil o nich i vtipy do časopisů. Poté, co začal režírovat loutkové filmy, bylo jen otázkou času, kdy se v nich nějaké podobné, jemu blízké postavy objeví. Protože navíc můj otec považoval vždy film za kolektivní dílo, přizval hned na počátku ke kuťákům kreslíře Vladimíra Jiránka a dramaturga Jiřího Kubíčka.

To, že jsou hlavní hrdinové kutilové, ale ke svému cíli dospějí skrze destrukci svého okolí, mělo základy ve zkušenostech některých z tvůrců?

M.B.: Spíš než destrukce je zajímavější pozitivní postoj hrdinů k jejich výsledkům. Ať udělají cokoli, jsou nakonec vždy se svým dílem spokojeni nebo mají jen radost z toho, že si něco ve zdraví užili. Tento postoj byl vlastní i mému otci a myslím, že je blízký i Vláďovi Jiránkovi.

Tři roky od uvedení pilotní epizody se dostala na televizní obrazovky první série o sedmi dílech. Údajně byly příhody …A je to! určeny pro dospělé diváky, ale vřelého přijetí se jim dostalo i mezi diváky nejmenšími, proto se stali kutilové součástí Večerníčku. Myslíte si, že to mělo vliv na podobu příběhů?

Lubomír Beneš při práci; Zdroj: patmat.cz

M.B.: Pro dospělé diváky byl určen první díl „Kuťáci“. Název „…a je to!“ dostal seriál v době, kdy byl natáčen v Krátkém filmu Praha pro Slovenskou televizi Bratislava jako večerníčky. To se již tvůrci museli začít orientovat především na dětského diváka, i když nakonec sledují seriál všichni bez rozdílu věku.

Zkusíte odhadnout, kdyby …A je to! mělo opravdu značku „zábava pro dospělé“ a vysílalo se třeba někdy večer, jakým směrem by se seriál ubíral? Lišily by se tak příběhy od těch, které známe?

M.B.: Myslím, že příliš ne. Myšlenky kutilství a kuťáckých nápadů se dají zajímavě využít i u filmů dětem nepřístupných.

Pat a Mat nenabízí dětem žádné morální poselství, předvádí se zde destrukce, postavy bez váhání (hnány dospět k cíli) ničí věci okolo sebe, svým kutilstvím často sami sebe ohrožují. Mnozí z mých vrstevníků se na Pata a Mata sice rádi dívali, přesto zažívali jakési pocity strachu o postavy a až deprese z toho, jak se vše kolem bortí, nefunguje. Dnes, kdy se probírá i slavná znělka Večerníčka ve vztahu s tím, zda odpovídá evropským normám, zda náhodou nedává špatný příklad, nemáte trochu obavy, že někdo může dát podnět k tomu, aby „šetřením“ prošly i figurky věčných nešiků?

M.B.: Můj otec jezdil často na besedy s dětmi po celé naší republice. Vyprávěl mi, jak děti na seriál reagovaly. Oni přesně věděly, co udělali Pat s Matem špatně, a i ty nejmenší děti navrhovaly, jak to by to naši kutilové měli udělat správně.

Při takovém malém průzkumu jsem zjistil, že vlastně téměř nikdo neví, kdo z hlavních hrdinů je Pat a kdo Mat. Prosím, řekněte jim to. Současně by mě zajímalo, zda pan Lubomír Beneš a nyní i Vy nějak jednotlivé postavy individualizujete. Má Pat jiné povahové rysy než Mat?

Zdroj: Česká televize

M.B.: Pat je ten se žlutým trikem a s rádiovkou a Mat má červené triko a kulicha. Na počátku byly jejich charaktery stejné a jejich činnosti se dali proto libovolně zaměňovat. V novějších dílech jsme se snažili charaktery hrdinů trochu profilovat. Mat by měl být ten více přemýšlivý a Pat zase ve větší míře používá hrubou sílu. (Jejich odlišné vlastnosti by měly mimochodem vyniknout v připravované počítačové hře s Patem a Matem).

U charakterů postav ještě zůstaneme. Mohl byste zformulovat do několika málo vět, kdo Pat a Mat vlastně jsou?

M. B.: Pat a Mat jsou kamarádi, které baví stále něco dělat a vymýšlet. Jejich chuť dokázat si se vším poradit vlastními prostředky a silami je často přivádí do absurdních situací.

Příhody Pata a Mata se vyváží do mnoha zemí, oblíbení jsou jak v Německu, Anglii, tak i v Japonsku či v Iránu. Podobně je na tom i Krtek, který je také de facto němý. Bylo by však příliš zjednodušující tvrzení, že právě absence jazykové bariéry otevřela dvěma kutilům brány do světa. Co podle vás je na nich samotných a také pak na jejich příhodách tak univerzální?

M. B.: Univerzální je právě to kutilství a snaha dokázat si vyrobit něco sám vlastníma rukama i když to vlastně ani moc neumím. I ředitel velkého nadnárodního koncernu může mít nejraději židli, kterou si sám natřel a chlubí se s ní.

Neměli jste někdy nutkání (z pohledu diváka a pak i z pohledu tvůrce), aby se někdy hlavní hrdinové vyjádřili slovy?

M. B.: Ano a byly i určité pokusy činěny.

Prošel seriál podle Vás vývojem? Nejen po stránce technologie výroby, ale také právě po obsahové stránce. Změnili se hlavní hrdinové? Nevypadá to, že by se ze svých různých nezdarů příliš poučili.

M. B.: Myslím si, že naše hvězdy se od počátku příliš nezměnily. Měnilo se jen prostředí okolo nich. Dnes například jen málo dětí zná starý gramofon na kliku, ale co je mobil vědí všichni, tedy i Pat a Mat. Těm dvěma to však nikterak nebrání v tom, aby mobilem zatloukli hřebík.

Pro mne osobně je „zastavení v čase“ velkou výhodou série, která tak může být daleko hravější, než kdyby se tvůrci soustředili na vývoj charakterů, posunovali postavy v čase, jako tomu bývá v obyčejném televizním seriálu. Přesto pro někoho může být těch několik desítek epizod již jen jakýmsi neustálým omíláním stejného vzorce. Máte představu, jak dlouho se ještě můžou Pat a Mat těšit ze svých nových příhod? Nebo toto neřešíte a prostě vás to baví a chcete s postavičkami strávit co nejvíce času, jak to udělal Váš pan otec?

M. B.: To záleží především na divácích. Pokud budou nadále vyžadovat další díly podle stejného vzorce, tak pro ně budou vznikat. Pro jiné diváky natočíme třeba celovečerní film.

Pat a Mat jsou hrdinové zcela jistě především pro malé chlapce a jejich táty. Když byste se měl trochu podívat po tom, co se ve Večerníčku vysílalo/vysílá, máte pocit, že zde série s touto cílovou skupinou chyběla? Našel byste společné prvky s některými dalšími Večerníčky?

Tvůrci Pata a Mata (2003); Zdroj: patmat.cz

M. B.: Myslím si, že Pat a Mat jsou filmy i pro mámy a holky, které v nich právě často vidí své táty, ale nikoho to neuráží, protože ten pohled je spíš milý a veselý. Některé prvky malých kutilů se možná objevují i v jiném večerníčku, který také můj otec režíroval a to v Jájovi a Pájovi.

V epizodách vystupují výhradně jen Pat a Mat, čímž je tento Večerníček specifický. Svým způsobem by však každý z nich mohl mít svoji ženu, série by se jistě posunula trochu jiným směrem, neuvažoval někdy někdo z tvůrčího týmu o této možnosti?

M. B.: Ano i tyto úvahy byly. Změnilo by to však rytmus celého filmu. Jen dva spoluhráči a zároveň protihráči si nejlépe nahrávají. To platí i pro přidání další postavy. Je otázkou, zda to zkusit. Právě v tom celovečerním filmu by to byla zřejmě nutnost.

Nyní bych vás prosil, kdybyste nás trochu zasvětil do fáze vzniku jedné takové epizody. Nezasvěcené by jistě zajímalo, kolik lidí se okolo výroby veselého příběhu pohybuje. Kolik času trvá ta která fáze výroby (námět, scénář, chystání na natáčení, samotné natáčení…). A jistě i jak vlastně velké jsou figurky či zda používáte postavičky o různých velikostech.

M. B.: Postavy jsou velké cca 20 cm. Pat i Mat mají uvnitř shodné kovové kostry s klouby. Obě loutky se liší jen tvarem hlavy. Kovová kostra je nutná kvůli tomu, aby loutka držela pevně ve zvolené pohybové fázi. Při chůzi jsou navíc loutky šroubovány zespodu k desce na které stojí. Ruce jsou vyměnitelné, z měkké ohebné hmoty. Mají uvnitř olověné dráty, které po určitém počtu ohnutí prasknou a je třeba vyměnit celou ruku. Ruka má jen čtyři prsty, což vychází z tradice kreslených filmů.

Animátor zaznamenává každou fázi pohybu. Aby konečný film trval jednu sekundu, musí udělat animátor těchto jednotlivých snímků 25. Z toho si můžeme spočítat, že takový osmiminutový večerníček má jednotlivých obrázků 12 tisíc.

Tato práce trvá ve studiu tak dva měsíce. K tomu se ještě musí připočítat čas k napsání námětu a scénářů, výroba dekorací a rekvizit (jejich velikost odpovídá velikosti loutek) a dokončovací práce. Záběry se musí seřadit, doplnit zvuky – ruchy, bouchání, vrzání i zvuky všech strojů. V neposlední řadě je potřeba i zkomponovat a nahrát hudbu, či opatřit film titulky.

Co, zjednodušeně, obnáší Vaše práce?

M. B.: Já vymýšlím náměty a filmy režíruji. To znamená, že jsem u většiny činností, které jsem popisoval a domlouvám se s konkrétním tvůrcem, který pracuje právě na té které části celého díla.

Změnil se podle vás (a jak) dětský divák, který usedá k Večerníčku Pat a Mat?

M. B.: Myslím si, že ano. Vše se nějak zrychluje a vyžadují to i diváci.

Co se vám osobně nejvíce líbí na příhodách s Patem a Matem?

M. B.: To že jsou za všech okolností optimističtí, že se na sebe nikdy příliš nezlobí a rozhodně nejsou zlí. Byly zde určité tlaky na posun seriálu k černému humoru. Já zatím odmítám to, aby například Pat a Mat uráželi jeden druhému ze vzteku lopatou hlavu. To umí lépe hrdinové v jiných filmech.

Máte svoji nejoblíbenější epizodu?

M. B.: Z otcových dílů to jsou Tapety a z těch mých je to Akvárium.

rozhovor s Ing. Markem Benešem vedl Lukáš Gregor

 

Poznámky:

Lubomíru Benešovi se budeme podrobněji věnovat v rámci Večerníčku Jája a Pája. Vladimíru Jiránkovi se budeme podrobněji věnovat v rámci Večerníčku Bob a Bobek.

 

Tvůrci:

Režie: Lubomír Beneš, Marek Beneš, Ladislav Pálka, Milan Šebesta, Josef Lamka

Výtvarník: Jan Bouzek, Lubomír Beneš, Vladimír Jiránek

Dramaturg: Miloš Zvěřina, Magdalena Sedláková

Autor předlohy: Edgar Dutka, Jiří Kubíček, Karel Žalud, Vlasta Pospíšilová, Břetislav Pojar, Marek Beneš

Scénář: Lubomír Beneš, Vladimír Jiránek, Ladislav Pálka, Vlasta Pospíšilová, Milan Šebesta, Marek Beneš, Jan Chvojka

Vedoucí výroby: Eva Hladíková, Arnošt Doležel, Michal Podhradský, Milan Štěch

Střih: Petr Maršík, Marie Zemanová, Gaia Vítková, Ivan Matouš, Věra Benešová

Hudba: Petr Skoumal

Mistr zvuku: Ladislav Procházka, Robert Slezák, Ivo Špajl

 

Řady seriálu:

Pat a Mat 1. – 7. díl

Pat a Mat 1. – 28. díl

Pat a Mat se vrací 1. – 12. díl

Pat a Mat se vrací 1. – 16. díl

 

Dva kutilové nejsou oblíbeni pouze diváky, ale dostává se jim uznání i na světových filmových festivalech.

Jeden z posledních dílů (v pořadí 38.), který dělal ještě Lubomír Beneš, s názvem Cyklisté se zúčastnil v roce 1993 prestižního festivalu v Annecy. Epizoda byla dokonce zařazena mezi tzv. „The Best of Annecy ’93“. Epizoda s číslem 44, Kulečník, putovala do soutěže v Annecy o dva roky později a odtud procestovala další filmové festivaly po celém světě. Kulečník získal např. dvě ceny na prestižním World Animation Celebration Agoura.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru