Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Tomáš Vorel

Tomáš Vorel

PORTRÉT: Tomáš Vorel – MARTINA NAVRÁTILOVÁ –

Tomáš Vorel vyšel ze Sklepa, aby podnikl po Kamenném mostu (1996) Cestu z města (2000) a zpět – takto ve zkratce ale Tomáše Vorla představit nelze, takže ještě jednou a (snad) lépe.

Tomáš Vorel se narodil roku 2. června roku 1957 v Praze, vysokoškolská studia zahájil na stavební fakultě ČVUT v Praze. Už v té době natáčel různé filmové hříčky, z nichž můžeme jmenovat například Rychlé šípy (1978), za něž obdržel cenu Rakouského festivalu ve Veldenu. Tvorbě amatérských snímků se věnoval i v dalších letech – např. snímek Kašpárek (1980) – a současně účinkoval v satirickém divadle Sklep a pantomimické skupině Mimóza.

Později začal pracovat v Československé televizi jako asistent produkce a časem jako asistent režie ve filmovém studiu Barrandov, kde se podílel např. na filmu Barbry Streisand Yentl. Roku 1982 byl přijat na FAMU, obor hraná režie. V prvním roce studia natočil černohumorný snímek Ze života popelnic (1983), zachycující jejich životní cyklus, nebo To je můj Láďa, s nímž dokonce vyhrál první cenu na festivalu FAMU v Praze. O rok později natočil Dáreček (1984), za který opět získal první cenu na festivalu FAMU.

Ačkoli se před ním otevírala slibná filmová kariéra, nezapomínal ani na divadlo a se skupinou Mimóza nacvičil roku 1982 představení Jak se kroutí, které bylo mimořádně úspěšné. Spolupracoval také na divadelním představení Malý nezbeda, oceněném druhým místem na Japonském festivalu v Toyama.
Dalším Vorlovým snímkem byl Ing. (1985), jenž se zřejmě stal základem pro pozdější Kouř (1990).

Po absolvování FAMU působil v Barrandovském studiu, kde roku 1988 natočil svůj experimentální a zároveň první celovečerní film Pražská pětka, v němž se divákům představilo pět netradičních pražských divadel: Mimóza, Kolotoč, Vpřed, Křeč a Sklep.
První povídka Směr Karlštejn, groteska v podání skupiny Mimóza, vypráví o chudé rodině, která ze svého panelákového bydliště vyráží na výlet na Karlštejn, aby prožila strastiplnou cestu přeplněnou veřejnou dopravou, zaplatila pokutu nepříjemnému průvodčímu, ztratila se v lese a nakonec se vrátila zpět do města. Snad poprvé se u Vorla objevuje motiv cesty mezi venkovem a městem, který později plně rozvíjí ve svém filmu Cesta z města (2000). Jako nit se celým příběhem vine postava skřítka (v podání samotného Tomáše Vorla) – další motiv, k němuž se Vorel po letech vrací filmem Skřítek 1 (2005). Následuje příspěvek divadla Kolotoč a poté hromadné vystoupení baletní skupiny Křeč.
Předposlední povídka, v podání skupiny Vřed, vypráví o mladém hotelovém údržbáři, jenž pod dojmem samostatnosti začne vše „zlepšovat“, čímž se zaplétá do různých eskapád a nakonec toho více pokazí než opraví. Povídka končí satiricky – je uznáno, že samostatné myšlení je sice dobré, ale lepší je schopné vedení.

Za nejzdařilejší příspěvek je pokládána povídka Na brigádě – parodie na budovatelské agitky v podání divadla Sklep, v níž proti sobě stojí tramp v podání Tomáše Hanáka a zatvrzelý svazák, jehož hraje Milan Šteindler.
Jednotlivé výstupy propojovaly uvozující komentáře Milana Šteindlera, v nichž karikoval nabubřelé projevy tehdejších kulturních funkcionářů. Film byl zadržován cenzurou, ale po několika měsících se dostal do distribuce a získal cenou diváků Nové město, byla mu udělena zvláštní cena Mladé Boleslavi a dokonce se zúčastnil filmových přehlídek v Los Angeles a Hong Kongu.

Následoval snímek Kouř (1989), který kvůli své ostré kritice situace v Československu v osmdesátých letech nebyl předlistopadovými cenzory vpuštěn na veřejnost a do kin se dostal až roku 1991 – v době, kdy byla návštěvnost kin ochromena euforií z převratu.
Jde o příběh mladého inženýra, jehož mladické nadšení narazí na byrokratický chod továrny, do níž po ukončení školy nastupuje. Kouř zobrazuje tehdejší společnost převedenou do mikrokosmu továrny a představuje tak groteskní satiru na socialistické poměry.
Z formálního hlediska zaujala recitačně stylizovaná podoba promluv, navazující na písňové a taneční části. Sám Vorel dává filmu podtitul „rytmikál totalitního věku“.

Na začátku devadesátých let byl Vorel jedním z iniciátorů rekonstrukce divadla Akropolis, které mělo sloužit jako útočiště pro nezávislé tvůrce. Pro Českou televizi natočil hudební klipy divadla Sklep, dokumentární film Divadelní ostrovy a seriál s avantgardními básníky Smělé verše. Roku 1996 založil vlastní distribuční společnost VOREL FILM a začal natáčet Kamenný most, značně autobiografický snímek.

Kamenný most vyjadřuje skrze příběh bývalého filmového režiséra Tomáše (Tomáš Hanák) Vorlovo znechucení soudobou prodejnou společností. Tomášovi se hroutí život, troskotají jeho vztahy a stává se z něj bezdomovec toulající se Prahou, jenž je silně přitahován Karlovým mostem (v němž žijí skřítci). Sžíravý pocit hořkosti zcela vytlačil veškerý humor, který byl přítomen v předchozích filmech.

V roce 2000 natočil Cestu z města – film, jehož ústředním tématem je návrat člověka k přírodě a kritika uspěchanosti doby (jde o téma, které se objevilo již ve filmové povídce Směr Karlštejn). Programátor Honza, v podání Tomáše Hanáka, přijíždí se synem na vesnici, kde oba prožijí spoustu pro ně nových situací. Vorel rozvíjí téma odcizenosti lidí žijících ve městě, ale zachází do přílišného moralizování.
Sám autor to komentuje slovy: „Lidi ve městech jsou zdegenerovaní, lidi na vsi jsou ještě zdegenerovanější. Celá civilizace je v kolapsu a zdá se, že se musí zhroutit. Nic není původní a přirozené a pravé. Když se ocitnete delší čas sami v lese, vše si uvědomíte a nacházíte svou ztracenou identitu. Film Cesta z města přinášel lidem chladivý vítr z českých lesů, vodu z křišťálové studánky, kam laně chodí pít.“ Jak poetické, že?
I v tomto filmu se objevuje motiv skřítka – např. písnička Dva skřítci jdou lesem, kterou si Honza se synem prozpěvují.
Během natáčení vznikla myšlenka zachytit život „městských odpadlíků“, kteří utekli do přírody. Tak vznikl dokument Z města cesta (2002), jenž mapuje cesty například Evy Holubové, Petra Čtvrtníčka, Bolka Polívky… Ti se snaží nějakým způsobem uniknout z města, na němž jsou závislí.

Na svém zatím posledním filmu pracoval Vorel od roku 2002. Dal v něm plně vyniknout svému věčnému motivu – a tak vznikl Skřítek (2005), groteska o rodince, kterou jsme poznali již ve filmu Cesta z města. „Vzal jsem odtud rodinu, které se nelíbí na vesnici (Bolek Polívka a Eva Holubová) a přestěhoval ji do města, kde je to ještě horší: Polívka dělá řezníka v masokombinátě, Holubová pokladní v supermarketu, dcera chodí do základky a nebaví je matematika, syn se učí řezníkem (Tomáš Vorel jr.) – a přitom je vegetarián. Kdyby tam nebyl skřítek, který se občas zjeví a vytáhne je ze šlamastyky, semlelo by je to dokonale.“
Protagonisté nemluví, pouze nesrozumitelně mumlají, což režisér vysvětluje následovně: „Vzpomněl jsem si na babylónské zmatení jazyků, kdy každý mluvil jinou řečí a už si vůbec nerozuměli. Mám stejný pocit z dnešní doby. Každý jen mele svou, druhého neposlouchá a jen se chystá, co sám řekne. A protože taková řeč je vlastně zbytečná, chtěl jsem zkusit vyjádřit příběh a emoce bez slov. Ale zase úplně němé jsem to nechtěl, to by mi připadalo jako technická vada, něco by mi tam chybělo. Snažil jsem se dostat k základu komunikace, kdy na začátku byl jenom hek.“

V současné době Vorel pracuje na dalším filmu, jenž nese název Gympl a do kin by měl dorazit v září letošního roku. Podle autorových slov jde o hořkou komedii popisující konflikt mezi konformitou a naprostou svobodou, konflikt mezi školou a studenty.
„Divák se dostane ze zaběhlých školních pravidel do nočního reje, kde kluci žijí druhý život. Ignorance všech pravidel, studenti i učitelé v absurdních situacích, divoká kamera, strhující hudba… Unavené, stereotypní město ožívá divokou atmosférou,“ popisuje své nové „dítě“ autor.
Můžete se tak těšit na Tomáše Vorla jr., Jiřího Mádla, Evu Holubovou, Tomáše Matonohu, Milana Šteindlera a mnohé další.
Ale nesmíme zapomenout na fakt, že Tomáš Vorel se objevil v řadě filmů (zejména těch svých) i jako herec (jde většinou o menší roličky) – např. v Díky za každé nové ráno (1993), Perníkové věži (2002), Mazaném Filipovi (2003) ad.

Minulý měsíc oslavil Tomáš Vorel své padesáté narozeniny, takže přejeme všechno nejlepší!

 


Pozn.:

  1. Motiv skřítka je výrazný i ve filmu Kamenný most (1996). [zpět]
Print Friendly

Autor

Počet článků : 10

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru