free-slots.us.org
Zde se nacházíte: 25fps » Český film » Václav Krška 3x na DVD

Václav Krška 3x na DVD

ROZBOR: Dílo Václava Kršky – LUKÁŠ GREGOR –

Červnový měsíc přinesl na český DVD trh tři snímky Václava Kršky. Je to zásluha společnosti Filmexport, která pokračuje v dynamickém tempu vydávání českých snímků do šedesátých let. Dva z titulů, Řeka čaruje a Mladá léta, vyšly dohromady na jednom disku, Měsíc nad řekou byl součástí magazínu Zlatý fond, který je k dostání na pultech novinových stánků.
To, že se takto sešly hned tři snímky, které v Krškově filmografii zaujímají přední místo (přirozeně lze očekávat ještě doplnění o Ohnivé léto a Stříbrný vítr), umožňuje divákům udělat si představu nejen o osobnosti tohoto režiséra, ale vůbec o jedné z lyrických linií české kinematografie.

 

Řeka čaruje

Režie: Václav Krška
Hrají: Rudolf Deyl ml., Svatopluk Beneš, František Hanus, Růžena Šlemrová, Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta
Československo, 1945, 92 min

V pořadí třetí celovečerní hraný film Václava Kršky v ryzí formě představuje jeho imaginaci a režijní styl. Jeho sepětí s přírodou, konkrétně s okolím řeky Sázavy. Příběhem prostý snímek, kdy Leopold Kohák opustí rodné Posázaví, aby se sňatkem se starší a bohatou vdovou stoupal na společenském žebříčku a obklopil se funkcemi a majetkem. Ve společnosti falešných obsluhovačů a nadutých zbohatlíků postupně stárne, stejně tak po boku manželky. Rozhodne se proto s tímto způsobem života skoncovat a vydává se zpět do svého kraje, aby začal nový život a také si jej dokázal se všemi jeho krásami vychutnat.

Látka byla vysloveně ideální k uplatnění Krškova filmového stylu, jeho lyrizujícímu vidění světa. Stačí mu ani ne čtvrtina filmu k navození neúprosně nedýchatelného pocitu ze žití, který sužuje Koháka. Scéna, kdy se rozhodne, byť otupen alkoholem, čerstvě jmenovaný komorní rada Kohák před „smetánkou“ postavit a vzepřít se, je skvěle vygradovaná. Lze až cítit zrychlený Kohákův tep, šílenství, které se pomalu začíná do jeho mysli vkrádat. V uchopení Františka Hanuše se tento dramatický moment neproměňuje v teatrální výstup, jen umělé gesto. Hanuš zde – stejně jako po celou dobu filmu – je až překvapivě civilní a je tak jednou z hlavních předností filmu. Po jeho boku coby manželka stojí Růžena Šlemrová, která spíše nabízí jen další ze svých početných „meger“.

Jakmile se Leopold Kohák dostává k řece Sázavě, šeď a chlad města a interiérů je vystřídán ostrými slunečními paprsky, nesčetnými záběry na třpytící se vodní hladinu. Pro kamery Václava Hanuše a Julia Vegrichta je příroda se všemi těmi kopečky, stromy, keříky, říčkami, senem hlavním hrdinou, neboť to ona dá prozřít Kohákovi, omladí jej a v neposlední řadě morálně očistí. Příroda je hybatelem a zprostředkovatelem dějů, konfrontuje nejen městskou civilizovanost s přírodní nepoddajností, ale také lidský mamon a bezpáteřnost s poctivostí a upřímnou radostí z obyčejného. Jestliže je Václav Krška znám pod poněkud fádním pojmenováním „básník filmového plátna“, tímto snímkem by mu dostál. Pohrává si s několikanásobnými expozicemi, vrství na sebe záběry lidí a přírody.

Vizuálnost však není tím jediným, co filmu dodnes dodává přitažlivost. Stejně tak dobrá je i hudební kompozice Jiřího Srnky, na hony vzdálená předramatizovaným partiturám jiných soudobých děl. Srnkovy noty jsou zábavnější, odlehčené (i proto používá často foukací harmoniku či jen nejrůznější zvuky vpasované do melodie). Zajímavé jsou i postsynchrony, kdy zvuk (resp. dialogy) často znějí, aniž by jejich původci byli v záběru.
Mimo přirozené herectví Hanuše a s ním i Marvana či Plachty, jsou zde také uvěřitelné jednotlivé promluvy postav. Leopold Kohák například hned v úvodu výstižně odkrývá svoji pozici v rodině, když prohlásí své vyženěné dceři, že on je „pro ně prachobyčejnou jmenovkou na dveřích“. Dialogy mají údernost, až na některé slabší chvíle (povětšinou však zaviněné hereckým neumětelstvím některých protagonistek).
Řeka čaruje je tak velmi příjemnou záležitostí.

DVD je obrazově opět pokud možno co nejvyčištěnější, kvalitní je zvuková stopa. Bonusovým materiálům dominuje slovo filmového historika Václava Merhauta, jenž dílo zasazuje do kontextu lyrické tvorby Václava Kršky. Jako vždy potěší DVD-ROM se soudobou dokumentací, tedy propagačními materiály, ohlasy, reflexemi. Doplňkem jsou fotografie či bibliografie. Faktografický přínos pak mají profily jednotlivých tvůrců.

 

Mladá léta

Režie: Václav Krška
Hrají: Eduard Cupák, Nataša Tanská, Karel Jelínek, Jaroslav Vojta, Jarmila Kurandová, Milan Veit, Radovan Lukavský
Československo, 1952, 110 min

Psal se rok 1866, kdy v červnu vtrhla do Čech pruská armáda. V tu dobu také ukončil své studium na broumovském gymnáziu mladý Alois Jirásek. Tak začíná Krškův náhled na spisovatelův život, přičemž režisér si vybírá spíše jen torzo, dle názvu snadno odhadnutelné. Krška se zaměřuje na mládí a především Jiráskovy pedagogické a literární začátky. Vydává se na hledačskou cestu po kořenech jeho děl, příběhů. Proto značnou část filmu zabírají pasáže, kdy mladý Jirásek, zaměstnán coby pedagog v Litomyšli, prochází toto město s pamětníky, naslouchá jejich vyprávění, pečlivě si vše zaznamenává. A nejednou načatý příběh podle své fantazie dokončí. Krška tak zpracovává tématiku spisovatele, jeho talentu, schopností. Důležitější je pro něj však to, na jakých základech jsou pozdější Jiráskova díla postavena. Nejsou to jen pověsti, místní legendy a události, ale především česká historie. Ve filmu je zdůrazňovaná Jiráskova slabost k husitství, k obrozeneckému smýšlení, jeho vlastenectví. To, že česká historie a právě vzdor proti cizáctví a mocipánství je současně pro Jiráska i jakýmsi stavebním kamenem lidské morálky, explicitně demonstruje Krška ve scéně, kdy svým vyprávěním pedagog Jirásek natolik strhne mladé studenty, že zapomenou na chystaný útěk z jeho hodiny a nevadí jim ani to, že učitel vyučovací hodinu opět přetáhne. Režisér se snaží scénu komponovat dramaticky, výstup Eduarda Cupáka v roli Aloise Jiráska je naplněn vírou v dobro, v jeho vítězství, je inscenován téměř jako divadelní výstup (či dokonce jako kázání), a proto dnes působí příliš teatrálně. To zesilují i polodetaily na studentské tváře, fascinovaně vzhlížející k pedagogovi, k otevřeným ústům a doširoka otevřeným očím.

Sklon k teatrálnosti je na Mladých létech znatelný vlastně v celém filmu. Může za to pochopitelně dobový přístup k herectví a k režii, ale také povaha samotného režiséra. Václav Krška inklinoval k otevřeným emocím, projevování citů a pocitů, byl pevně svázán s českou zemí, k její přírodě, historii a člověku. Jelikož jeho snaha opěvovat světlé stránky české minulosti a její chvilky hrdosti byla natolik upřímná a silná, odrazilo se to na uchopení látky. Dílčí složky k filmu tak toto vše maximalizovaly, až může divák nabýt pocitu, že dílo je sentimentální a nevěrohodné. Dnes, kdy se česká historie – a husitství zvláště – zkoumá velmi přísně a často nekompromisně a kdy Alois Jirásek po zprofanovaném údobí pod vládou Komunistické strany byl znechucen všem školákům, jsou Mladá léta ve značné nevýhodě. Obdivné Jiráskovo opěvování Jana Žižky může dokonce vyvolat úsměv, uvědomíme-li si hlubší historické souvislosti a dvojpólovost Žižkova jednání.

Jako problematické se jeví také pasáže, kdy očividně promluvila nutnost udělat vstřícný krok dobové ideologii. Zaznívají nám zde narážky typu: srdce má pouze pracující dělník.
Mladá léta nejsou a již nebudou divácky příliš atraktivní. Zůstávají především svědkem začátku padesátých let, kdy Krška cítil potřebu obrátit se na velikány české minulosti, na víru v morální sílu a vítězství i „malého človíčka“. Zůstávají také svědkem doby, kdy „ti nahoře“ toto vše začali zneužívat ve svůj prospěch. Můžeme snad nabýt dojmu, že Mladá léta jsou výplodem toho druhého (jako tomu bylo u Vávrovy husitské trilogie), ale naštěstí je tento film především snímkem Václava Kršky.

DVD obsahuje mimo film pochopitelně i četné bonusy (jak je u Filmexportu dobrým zvykem). Slovo historika Pavla Jirase především snímek obhajuje, vysvětluje jeho „tendenčnost“, zasazuje do dobového kontextu (počátek padesátých let) a také upozorňuje, jak s biografií Aloise Jiráska režisér Krška zachází. Následující dva rozhovory, s fotografem Karlem Ješátkem a představitelkou ústřední ženské postavy Natašou Tanskou, jsou poměrně krátké a místy i ne zcela dobře sestříhané. Paní Tanská někdy jen prohodí heslovité teze, které vedle sebe (po viditelném střihu) působí silně heslovitě a zbytečně. Daleko přínosnější je soudobá dokumentace na DVD-ROMu, tenkrát mimo propagační materiály a recenze obsahující také nákresy kostýmů apod. Chybět nemohou profily jednotlivých tvůrců a také bibliografie.

Řeka čaruje a Mladá léta jsou vydánana jednom disku DVD, formát 4:3, zvuk Dolby Digital 2.0 CZ, titulky české a anglické, celková délka 188 minut, vydal Filmexport 22. června 2007

 

Měsíc nad řekou

Režie: Václav Krška
Hrají: Zdeněk Štěpánek, Zdenka Baldová, Dana Medřická, Jiří Plachý, Eduard Cupák, Blanka Waleská
Československo, 1953, 118 min

V rámci magazínu Zlatý fond se na český dvd trh dostává brilantní filmový přepis dramatu Fráni Šrámka. Tím, kdo by se mohl nejlépe ujmout této látky, byl bezpochyby Václav Krška, ne pro jeho přátelství s autorem předlohy, nýbrž pro podobné smýšlení, pro nahlížení na poezii slova filmovýma očima. Je až s podivem, že tento film vznikl v tak neveselé době pro českou kinematografii, na počátku padesátých let. Václav Krška dokázal zrealizovat snímek, který nenese náznak tendenčnosti, který jde proti proudu nejen tehdejšího filmu, ale ční v dějinách české kinematografie dodnes. V časopise 25fps se mu budeme podrobně v samostatné studii, nyní se proto zaměřím především na jeho zasazení do kontextu čerstvě vydaných DVD a na bonusový materiál.

Měsíc nad řekou by se lépe vyjímal ve vydání 2x Václav Krška, kde by nahradil Mladá léta, neboť má mnohem více společného s o devět let starším filmem Řeka čaruje než životopisný snímek o Jiráskovi. Ten by tak mohl vyjít jako součást magazínu. Z vydané trojice filmů je bezpochyby Měsíc nad řekou tím nejniternějším, nejkomornějším a nejpůsobivějším. Zatímco Mladá léta zachycují touhy a bolesti národa skrze jednotlivce (Jirásek), zbylé dva tituly se zaměřují výhradně na člověka jako na individuum, na jeho pocity, vnitřní rozepře. V obou hraje podstatnou roli řeka a příroda. Zatímco snímek Řeka čaruje je krajina spoluhráčem hereckých představitelů, v Měsíci nad řekou se na ni díváme jen z dálky, z okna bytu. Příroda zde není vystavována na pohled, nevyskytuje se v záběrech, naopak se o ní jen mluví. Její důležitost není nijak oslabována, jen je dán daleko větší prostor divákově imaginaci, když se vzývá měsíční svit, hladina řeky či její hukot a přitom jsou zabírány obličeje postav, jež o tom hovoří.

Pojítkem mezi Mladými léty a Měsícem nad řekou je především osoba herce Eduarda Cupáka, který v adaptaci Šrámkova díla působí daleko herecky vyzráleji. Jeho styl je umírněnější, dbá více na mimiku a jemná gesta, nežli na procítěné (a teatrální) promluvy. Podíl na tom má pochopitelně samotný scénář a režisérův přístup, přesto civilnost Cupáka dobře koexistuje s jeho filmovou partnerkou Danou Medřickou. Ona je bezpochyby tou, která z filmu Václava Kršky učinila mimořádné dílo. Její Slávka je obrazem uklidněné řeky, odcházejícího mládí. V očích se zračí stesk po neuskutečněných snech a nesplněných touhách, současně však melancholický úsměv, který značí její vyrovnanost ze své existence. Dana Medřická je prodchnuta poklidnou energií.

Téma mládí a stáří Krška zpracovával i v Řeka čaruje, s tím rozdílem, že tam se starší člověk vrátil do svých mladých let (proto je film i daleko pozitivnější). V Měsíci nad řekou naopak mládí je něco velmi vzdáleného, něco, nač lze jen vzpomínat a to ještě i se smutkem. Mládí odchází do ranní mlhy, s rozbřeskem nastává stáří. Krška nevypráví pochmurný příběh a ani jej nekončí tragicky či bezvýchodně, postavy jeho filmu jsou silné, uvědomí si své slabosti a vyrovnají se s nimi.

DVD má vyčištěný barevný obraz, jen zvuková stopa je poněkud tišší.
Bonusový materiál nabízí tradičně vše, co jsme zvyklí od Filmexportu „mít“ (fotografie, filmografie a biografie tvůrců).
V porovnání s Řeka čaruje a Mladá léta je slovo historika, v podání Pavla Taussiga, nejen delší (trvá 18 minut), ale také nejzajímavější. Pan Taussig začíná zasazení filmu do soudobé české kinematografie a hovoří o jeho vzniku a ohlasech. Zdůrazňuje nejen jeho ojedinělost (téma, filmové prostředky), ale také herecké výkony Eduarda Cupáka a Dany Medřické.

Rozhovor s fotografem Karlem Ješátkem příliš informativně bohatý není. I nevelký prostor, 4 minuty, navozuje dojem nahodilosti, chaotické struktury výpovědí (pan Ješátko tu vzpomíná na lokace, najednou hovoří o herectví Zdeňka Štěpánka, přechází na zážitek z natáčení, vrací se k lokacím..).
Velmi zajímavé je naopak čtení v přiložené soudobé dokumentaci, zvláště pak v rozsáhlém textu s názvem Záznam besedy se sovětskými filmovými delegáty o filmu „Měsíc nad řekou“. Beseda se uskutečnila dne 9. listopadu 1953.

Měsíc nad řekou byl vydán jako součást magazínu Zlatý fond, který na novinových stáncích lze zakoupit za 199 Kč, k dostání je také v klasickém plastovém obalu za cenu o 200 Kč vyšší. Formát 4:3, zvuk Dolby Digital 2.0 CZ, titulky české pro neslyšící a anglické, 100 minut, vydal Filmexport 20. června 2007

Print Friendly

Autor

Počet článků : 88

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, o.s., Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru