Alexander Payne – Jim Taylor

TÉMA – TVŮRČÍ DVOJICE: Alexander Payne a Jim Taylor – BARBORA GREPLOVÁ –  

Spolupráce režiséra a scénáristy Alexandera Payna s kolegouscénáristou Jimem Taylorem je ve filmové branži jedním z mladších „svazků“, a tudíž toho nemá ještě mnoho za sebou. Ve své tvorbě se prozatím soustředili na žánr sociálního dramatu/komedie. Jejich pohled je zaměřen na postavy, které se nějakým způsobem snaží najít své místo pod sluncem. 

Když v roce 2005 uvedl karlovarský filmový festival v rámci 40. ročníku pásmo filmů režiséra a scénáristy Alexandera Payna¹, měl za sebou tento rodák z americké Nebrasky čerstvý úspěch s filmem Bokovka². Snímek o víně, mužích a ženách, o promarněných šancích i o životě byl vyvrcholením několikaleté spolupráce Payna se scénáristou Jimem Taylorem³. Jejich úspěch ale nelze redukovat pouze na tento oscarový hit. Společná tvorba, kterou započali u jedné z epizod⁴ cyklu erotických videofilmů společnosti Playboy, zahrnuje čtyři celovečerní snímky v rámci režisérsko-scénáristické spolupráce⁵ – Občanku Ruth, Kdo s koho, O Schmidtovi a Bokovku. Co film, to filmová cena. Jejich umění s hořkosladkým nádechem je plné ironie a satirických narážek. Je osobité a týká se aktuálních osobních problémů a otázek pokládaných si současným člověkem.

Filmy Payna a Taylora se neustále točí kolem podobných témat. Paynův celovečerní režisérský debut, na kterém již Taylor spolupracoval, je Občanka Ruth z roku 1996. Stejně jako Občanka Ruth, tak i jejich následující filmy mají ve svém středu „malého“, dalo by se říct zbytečného, člověka. Každá z těchto postav svým způsobem zobrazuje osamělost člověka ve světě, ve kterém žije, ve společnosti, která se o jeho osobnost nijak zvlášť nezajímá. Důležitost člověka pro společnost a jeho tzv. přispění světu je hodně diskutovanou otázkou v díle této dvojice. V Občance Ruth je hlavní postavou Ruth Stoopsová (Laura Dern), žena, která čeká dítě, ale je zároveň bez prostředků a bez střechy nad hlavou. Ona sama však nevkládá mnoho úsilí do toho, aby se ze dna společnosti zvedla. Je sociálním vyvrhelem, protože je závislá na inhalování toxických látek a nic jiného jí zdá se není milejší. Rodina (konkrétně bratr) jí nemůže kvůli jejímu chování přijít na jméno. Musí se dokonce starat o její děti, kterým ona nedokázala být matkou.

Ruth je zobrazena jako žena bez vlastních názorů, nedospělá a lehce zmanipulovatelná. Podobá se spíše velkému dítěti, naivnímu a rozmazlenému. Není to ten typ osoby, který cílevědomě využívá příležitostí, které se jí naskytnou, spíše je bere tak, jak leží a běží a svá rozhodnutí mění stejně rychle jako místa, ve kterých přenocovává. Je pouhou figurkou ve hře dvou znepřátelených aktivistických skupin bojujících za zrušení, respektive zachování práv ženy na potrat. Ona sama nejeví zájem obrátit svou pozornost ani v jednom směru. Celá situace s dítětem se pro ni stane „hrou“ o peníze. Payne s Taylorem neupřednostňují ani jednu ze skupin. Nechávají nahlédnout na pokrytectví a fanatičnost obou. Obě strany Ruth nabízejí peníze za přiklonění se právě k jejich „ideologii“. V rámci velké kampaně, ke které je přizvána i televize, Ruth reprezentuje pouze objekt, kterého všichni využívají pro své zájmy. Pro ně je to hra o moc a o „vyšší pravdu“. Ironií závěru filmu je fakt, že hrdinka o své dítě přijde přirozenou cestou. Aby však nepřišla i o slíbené peníze, využije celého humbuku kolem a prchá i s penězi přes dámské záchodky z kliniky, kde měla podstoupit potrat. Nezpozorována odchází pryč z dohledu rozvášněného davu, což jen podporuje tvrzení, že ve zmíněné kampani opravdu nejde o ni jako o osobu, ale spíše o Ruth-symbol. Ačkoliv se tu pohybujeme v žánru komedie, nelze Občance Ruth upírat jasný kritický podtext.

V roce 1999 přichází film Kdo s koho⁶, komedie v lehce uvolněnější podobě. Tentokrát je děj zasazen na americkou střední školu do období právě probíhajících voleb prezidenta studentského zastupitelstva. Film satiruje politiku a kulturu americké střední školy. Rozehrává se tu „souboj“ mezi učitelem Jimem McAllisterem (Matthew Broderick), který je sice oddán své práci, která ho baví, ale v osobním životě se mu zas tolik nedaří, a Tracy Flickovou (Reese Witherspoon), ambiciózní studentkou, která všechno ví, při každé otázce je první, kdo má zdviženou ruku, a jde cílevědomě za tím, čeho chce dosáhnout. Je to ale též důvod, proč je takovým sociálním solitérem. Její přílišná snaživost je pro Jima trnem v oku a nakonec je to určitým způsobem ona, kvůli komu Jim ztrácí své zaměstnání a stěhuje se do New Yorku.

Tematika ztráty je též jedním z atributů tvorby Payna a Taylora. Nejde jen o hmotné věci, ale pohled je zaměřen též na abstraktní záležitosti – ztrátu zaměstnání, partnera, osobní opory, ideálů, všeho, v co člověk věřil…

Jim McAllister: „Co se stane s člověkem, který přijde o všechno? Všechno o co usiloval… všechno v co věřil? Vyhnán z domova… vyloučen ze společnosti… jak může přežít? Kam může jít?“⁷

Postavy v Kdo s koho jsou ve svém projevu a chování nejpatetičtější ze všech čtyř filmů. Nejvíce se tu projevuje, jak jsou Payneovy a Taylorovy postavy tragikomické. Každý se snaží najít své místo na Zemi, nalézt svůj vlastní smysl života, uplatnění a seberealizaci ve společnosti. Jejich chyby a selhání jsou podány s ironickým humorem, gesta a projevy jsou patetická, ale jen pomáhají dotvářet onen tragikomický dojem z jejich osudů.

Drama O Schmidtovi z roku 2002 je kontemplativnější a klidnější než předchozí dva snímky. Nenacházíme se tu uprostřed rozvášněného davu jako v Občance Ruth, ani uprostřed školní kampaně na způsob Kdo s koho. Nyní je větší pozornost poskytnuta hlavní postavě a jejímu „přínosu“ společnosti. Film zkoumá ironicko-satirickým pohledem krátké časové období v životě postaršího pojišťovacího agenta Warrena Schmidta (Jack Nicholson), který se nachází v těžké životní situaci. V práci byl vystřídán mladým, perspektivním kolegou a brzy nato umírá jeho žena. Tato nečekaná „souhra“ životních zvratů donutí Warrena vidět svůj život jinýma očima. Film zachycuje období v jeho životě od odchodu do důchodu, přes pohřeb manželky a smuteční hostinu, až po Warrenův spontánní výlet za dcerou (Hope Davis), budoucím zetěm a jeho „povedenou“ rodinou. Skrze postavu Warrena Schmidta tu scénáristé řeší dilema člověka, který odešel do důchodu, aniž by cítil, že naplnil svůj život. Diskutována je tu otázka stáří. Jak je člověk má zvládnout, když na ně není vůbec připraven? Jak má zvládnout svůj život, když ví, že vše je najednou jiné, než na co byl zvyklý? Warren Schmidt pociťuje prázdnotu, odcizení od vlastní manželky (po jejíž smrti zjišťuje, že mu byla nevěrná) i stesk po dceři, která se má vdát. Na svůj život pohlíží jakoby z dálky, nevěřícně. Se smrtí manželky se prohlubuje jeho pocit nejistoty a zmatku. Útěchou mu jsou dopisy, jenž píše africkému chlapci Ndugovi, kterému se stal pěstounem. V jednom z nich píše: „Pamatuj si to, mladý muži. Musíš si vážit toho, co máš, dokud to stále máš.“⁸ Tato upřímná výpověď jen více demonstruje Schmidtův pocit osamění. Výlet za dcerou je pro Warrena pokus, jak zachytit to, co mu ještě zbylo z dřívějšího života. Stejně jako když navštíví svého nástupce ve firmě, kde pracoval, s úmyslem mu poskytnout užitečné rady ohledně práce. I tím si chce zachovat to málo, co ještě má, na co byl zvyklý. Nástupce Gary mu ale se sebevědomým úsměvem a s díky řekne, že jeho pomoc nepotřebuje. S postupem příběhu divák pochopí, že ani jeho dcera mu už není tak blízko, že má svůj život a stárnoucí otec je se svým podivným chováním spíše přítěží. Takto „zbytečný“ a vyvedený ze zaběhnutých kolejí se Warren vydává na cestu, která mu však v závěru nepřinese žádnou satisfakci.

Celkově je toto téma, téma důležitosti člověka pro společnost, respektive jeho vytrženosti ze společnosti, v Paynových filmech velice časté. Stejně jako Warren Schmidt si svou zbytečnost a bezvýznamnost uvědomuje i Miles, hlavní postava z následujícího, dosud posledního společného filmu Bokovka.

Bokovka⁹(2004) by se spolu se snímkem O Schmidtovi mohla řadit mezi žánry road movie. Též jako jediná není zasazena do prostředí Payneovy rodné Nebrasky. V tomto filmu autoři sledují životy dvou přátel ve středním věku. Miles (Paul Giamatti) a Jack (Thomas Haden Church) se vydávají na „odpočinkový“ týden do vinařské oblasti Santa Ynez v Kalifornii. Miles je učitelem anglické literatury, který celý svůj život toužil prosadit se jako spisovatel. Částečně autobiografický román, který napsal, však nenachází vydavatele. Jeho neúspěch Milese deprimuje, zbavuje jej optimistického pohledu na svět. Neustále žije ze vzpomínek na manželství, které se mu před několika lety rozpadlo. Tyto aspekty mu zabraňují vidět veškeré slibné perspektivy, na něž by se měl soustředit. Jeho kamarád Jack (Thomas Haden Church)je televizní herec, který rád využívá svého šarmu a toho, že jej lidé občas poznávají, aby si v životě mohl hlavně užívat. Celý výlet pro něj představuje jen jednu věc – loučení se svobodou. Za týden se totiž má oženit. Film posléze rozvíjí vztah Milese a číšnice Mayi (Virginia Madsen) a Jacka s Mayinou kamarádkou Stephanií (Sandra Oh). Vášnivý vztah Jacka a Stephanie kontrastuje se vztahem Mayi a Milese. Ten si kvůli svému nepovedenému životu vytvořil nepřekonatelný odstup vůči jakékoliv ženě. A tuto distanci je pro něj těžké překonat. Pouze až když setřese svůj negativistický postoj, zapomene na minulá zklamání a neúspěchy a zaměří se na věci, které skutečně chce, může mít jeho vztah s Mayou šanci.

Postava Milese se charakterově podobá Warrenu Schmidtovi. I on se svým způsobem snaží vyrovnat s tím, jakým směrem se jeho život ubírá. Uvědomuje si, že nikdy nic důležitého nedokázal, nic zásadního nevytvořil, nic velkého neovlivnil. Pouze se snažil někým být. Warren i Miles prožívají každý den s bolestným vědomím toho, že ač chtěli dosáhnout něčeho významného, zůstali pořád přízemní.

Warren Schmidt: „Vím, že v tom velkém plánu světa jsme všichni velmi malí. A předpokládám, že to nejlepší, v co můžeme doufat je, že jej nějak změníme. Ale co jsem změnil já? Co je na světě lepší díky mně?“¹⁰

Ve filmech Alexandera Payna a Jima Taylora jsou dramatické scény kombinovány s jistou dávkou ironie. Tento rys jejich filmů je určující pro tragikomické chápání postav. Navíc v žádném z filmů nenajdeme černobílé vykreslení charakterů, každá postava je z hlediska psychologie propracovaná. Ačkoliv se Ruth a Tracy mohou jevit jako antihrdinové, jsou ve své podstatě mnohem složitější. Každá z postav se snaží najít své místo na Zemi, nalézt svůj vlastní smysl života, uplatnění a seberealizaci ve společnosti. Jejich chyby a selhání jsou podány s ironickým humorem, gesta a projevy jsou místy patetická, ale jen pomáhají dotvářet onen tragikomický pocit z jejich osudů. Právě balancování mezi ironií a dramatem, tzv. smích skrze slzy, je charakteristický rys tvorby Payna a Taylora.

Miles: „Polovina mého života je pryč a já nemám nic, čím bych to potvrdil. Nic. Jsem otisk palce na okně mrakodrapu. Jsem pozůstatek výkalu na papíru, který je vyvrhnut do moře společně s miliony tun splašků.“

Jack: „Vidíš? Tohle. To co jsi teď řekl. To je nádhera. ‚Pozůstatek výkalu… vyvrhnutého do moře‘ […] To bych nikdy nenapsal.“

Miles: „Popravdě, já taky ne. Myslím, že je to Bukowski.“¹¹

Alexander Payne a Jim Taylor nejsou tvůrci komerčního filmu, který by měl diváka hlavně pobavit. Zároveň ale odmítají být chápání jako nezávislý tvůrci. Jde jim hlavně o určitou změnu v současném hollywoodském systému, který se se svým množstvím pravidel a předpisů stal určujícím pro americkou kinematografii. Je totiž právě na nich a jim podobných, aby se to snažili změnit…

V roce 2006 založili Payne s Taylorem a filmovým producentem Jimem Burkem produkční společnost Ad Hominem, v rámci níž vzniká jejich nový film Fork In the Road.

Občanka Ruth (Citizen Ruth)

Režie: Alexander Payne

Scénář: Alexander Payne, Jim Taylor

Kamera: James Glennon

USA, 1996, 106 minut

Kdo s koho (Election)

Režie: Alexander Payne

Scénář: Alexander Payne, Jim Taylor

Kamera: James Glennon

USA, 1999, 103 minut

O Schmidtovi (About Schmidt)

Režie: Alexander Payne

Scénář: Alexander Payne, Jim Taylor

Kamera: James Glennon

USA, 2002, 125 minut

Bokovka (Sideways)

Režie: Alexander Payne

Scénář: Alexander Payne, Jim Taylor

Kamera: James Glennon

USA, 2004, 126 minut