Comicsový chlapeček z pekla

TÉMA – KOMIKS VE FILMU: Hellboy – JAROSLAV STUCHLÝ – 

Hellboy byl na Zemi vyvržen rovnou z pekla díky imaginaci comicsového kreslíře a scenáristy Mika Mignoly. Jaký je jeho svět, jak se podařila del Torova filmová adaptace plus recenze na zatím poslední česky vydaný hellboyovský grafický román Červ dobyvatel – pokud už s vámi šijí všichni čerti, stačí kliknout. 

Kde se tady kčertu vzal? 

Přestože otcem Hellboye je samotný ďábel (on sám za svého adoptivního otce považuje amerického odborníka na paranormální jevy Trevora Bruttenholma a samozvaně v této roli vystupuje i jurodivý a nezničitelný ruský mnich Rasputin), u jeho zrodu stál výtvarník, scenárista a filmový návrhář (Coppolův Dracula, Blade II, animovaná Atlantida) Michael „Mike“Mignola (narozen 16. 9. 1960 v kalifornském Berkeley). Na postavu čertovského chlapíka jménem Hellboy připadl tento původně marvelovský (Neuvěřitelný Hulk, Wolverine) a posléze DC comicsový (Batman) kreslíř v roce 1991. Kresba do jakési programové brožurky se sice značně liší od toho, co známe dnes, ale jméno na přezce opasku již hovoří jasnou řečí. Trvalo další dva roky, než Hellboy získal definitivní podobu a představil se ve dvou krátkých (čtyřstránkových) reklamních příbězích. První z nich vyšel v San Diegu u příležitosti pravidelného největšího setkání fanoušků comicsu a Hellboy se v něm utkává s egyptským strážcem mrtvých Anubisem. Druhý představuje tohoto paranormálního vyšetřovatele v souboji s Hermanem von Klemptem, což je vlastně jen nacistická hlava ve skleněném válci, a jeho inteligentní gorilou Brutem.

Mezi superhvězdy autorského comicsu pak Mignolu vystřelil v roce 1994 první hellboyovský grafický román Hellboy: Sémě zkázy1 (Mignola vymyslel zápletku a příběh nakreslil, jako scenárista je však uveden John Byrne2), v němž je naznačen hrdinův původ. Hellboy byl povolán na Zemi přímo z pekla před Vánoci 1944 v rámci nacistického okultního experimentu Ragna Rok, který měl zvrátit průběh druhé světové války. K čertovskému hošíkovi se však dříve dostali spojenečtí vojáci (měli echo od lidí citlivých na paranormalitu), a tak se Hellboyovi dostalo americké výchovy, načež nastoupil jako vyšetřovatel do Úřadu pro paranormální jevy. Na rozdíl od malých, ale šikovných čertů Zdeňka Trošky je Hellboy hromotluk s upilovanými rohy, které si mnoho čtenářů (včetně režiséra Guillerma del Tora) dlouho pletlo s brýlemi, kamennou pravačkou, jež má i jinou funkci než rozdávat drtivé údery, ocasem, opaskem plným amuletů, obrovskou pistolí a dlouhým kabátem, který ne náhodou připomíná bogartovský trenčkot. Mike Mignola totiž, inspirován comicsovými příběhy Jacka Kirbyho a horory H.P.Lovecrafta, velmi šťastně propojuje svět starověkých příšer, démonů a monster s folklorem (povětšinou) evropských národů, mystikou Hitlerovy Třetí říše a lakoničností (zejména v Hellboyově vyjadřování) amerických detektivek tzv. drsné školy, a tvoří tak zcela originální svět, do něhož se s první stránkou čtenář zanoří a s poslední se mu nechce jej opouštět. Může za to i Mignolova charakteristická kresba3, jejíž hranatost a jakoby neotesanost přesně koresponduje s titulním hrdinou, a barevnost, kdy z temných ploch navozujících ponurou, tísnivou atmosféru vystupuje rudý Hellboy, svítí oči monster a v soubojích vybuchuje oranžová se žlutou. Hellboyovy příběhy nejsou primitivními monstr mlátičkami (mimochodem, v těch dostává Hellboy po vzoru detektiva Phila Marlowa většinou docela slušně „na budku“), na začátku jde vždy o nějaký případ, jehož se hrdina (spolu s kolegy– jmenujme například člověka obojživelníka Aba Sapiena, pyrokinetičku Liz Shermanovou nebo homunkula Rogera) ujímá, aby v průběhu pátrání zjistil, že je třeba porazit síly, které touží buď ovládnout, nebo rovnou zničit svět. V jejich pozadí stojí často právě Rasputin a nacističtí experimentátoři, kteří netuší, že je mnich jen využívá pro své dalekosáhlé plány. Hellboyova psychologie není příliš komplikovaná, přesto je stavěn před základní otázky lidské existence: kdo je, odkud přichází a jaký má na Zemi úkol. Navíc musí odolávat (nejen) Rasputinovým snahám přetáhnout jej na „temnou stranu Síly“.

O tom, že si Hellboy rychle vydobyl respektované postavení v comicsovém světě, svědčí i jména autorů obdivných předmluv, k nimž patří třeba spisovatel Robert Bloch (autor scénáře k Hitchcockovu Psychu) nebo geniální (nemám tento zprofanovaný přívlastek rád, ale tady je na místě) comicsový scenárista Alan Moore. Zřejmě největší Mignolovou slabinou jsou komplikované zápletky a jejich rozmotávání v rozsáhlejších pracích (grafických románech, resp. minisériích), což bezelstně přiznává i v doslovu k Probuzení ďábla. Stačí však připomenout, s jakými problémy se ohledně zápletek potýkal Raymond Chandler, a přesto jeho romány překročily onu hranici mezi běžným detektivním čtivem a uměleckou literaturou.

Hellboy česky 

Na zpřístupnění Hellboyových dobrodružství českému čtenáři měl zásluhu comicsový magazín CREW4, v němž vyšly postupně čtyři povídky, ovšem jen v černobílé verzi. Plnohodnotně barevného Hellboye pak představil speciál č.5 Modrá Crew (další čtyři povídky). Systematicky se vydávání Hellboye ujalo nakladatelství Comics Centrum, přičemž k dispozici je grafický román Sémě zkázy (2002), jeho pokračování Probuzení ďábla (2003), sbírka povídek Spoutaná rakev (2004) a jejich další várka Pravá ruka zkázy (2005). Obě povídkové sbírky obsahují všechny práce publikované již dříve v magazínu a speciálu Crew a navíc mnohé další.

Hellboy: Červ dobyvatel 

Nejčerstvějším (a doufejme že ne posledním) počinem je letošní vydání grafického románu Hellboy: Červ dobyvatel. Patřičně fandovskou předmluvu obstaral tentokrát Guillermo del Toro („Mike Mignola je génius.“) a samotný příběh se odehrává na rakouském hradě Hunte, kde se schyluje k dokončení dalšího šíleného nacistického experimentu, který byl americkými vojáky (!) násilně přerušen v roce 1939. Nemá smysl rozepisovat se o složité zápletce, stačí zjištění, že tento román přivádí na scénu postavy z již dříve publikovaných příběhů, na straně dobra homunkula Rogera, na straně zla například hlavu Hermana van Klempta a jeho gorilí Kriegaffe číslo deset, objeví se i Rasputin (jeho touha zničit s pomocí nacistů svět je vedena snahou nastolit svět nový) a Baba Jaga. Potěší také fakt, že Mignola své příběhy postupně propojuje, často odkazuje na předešlé akce, bílá místa se začínají zaplňovat a celá hellboyovská série nabírá na komplexnosti. Postavy nejsou ploše jednorozměrné, v závěru se dokonce titulní hrdina pod dojmem prožitých událostí vzepře svému zaměstnavateli a odchází z Úřadu pro vyšetřování paranormálních jevů, aby se pokusil najít pro sebe nový začátek v Africe (bude tedy české vydávání Hellboye pokračovat comicsem Třetí přání?).

Náhodné čtenáře, kteří nechápou, na jakých principech funguje Mignolův svět, možná zarazí, když je Hellboy v rakouských Alpách varován před Krakonošem (v tradičně skvělém překladu Jana Kantůrka se však objeví Rýbrcoul), poučený fanda je již připraven (a proto se podobnými narážkami baví) například z Probuzení ďábla, kde je Karlštejn vydáván za rumunský hrad Guirescu a Baba Jaga posílá Rasputinovi železnou pannu Alžběty Bathoryové, aby do ní zavřel nacistku Ilsu Haupsteinovou. Nemluvě o hlášce jednoho z agentů Úřadu, že v Praze v dvaaosmdesátém spatřil údajně homunkula, což mohl tak leda v televizi při záběrech z nějakého sjezdu ÚV KSČ.

Co se kresby týče, zvlášť ve srovnání s prvním románem Sémě zkázy je patrné, jakou získal Mignola jistotu a jak si dokáže v rámečku pohrát s celkem i detailem. Přestože se děj rychle přesune do podzemí hradu, považuji za výtvarně nejpůsobivější úvodní pasáže v zasněžených Alpách.

Připojen je i pětistránkový skicář s autorovými komentáři, který dokazuje, proč špičkoví comicsoví umělci nechrlí jednu knihu za druhou, ačkoli by si to jejich čtenáři jistě přáli.

Mike Mignola

Hellboy: Červ dobyvatel

Comisc Centrum 2008

144 stran, 299 Kč / 599 Kč (paperback / pevná vazba)

Pohyblivé obrázky 

V případě filmové adaptace Hellboye došlo ke vzácnému úkazu, kdy dvě tvůrčí osobnosti prokážou vzájemný respekt a příkladně spolupracují ke zdaru výsledného díla. Mike Mignola se stal výkonným koproducentem a podržel si dohled nad vizuální stránkou snímku. Pochopil, že film je jiné médium než comics, a scénář svěřil do rukou režiséra Guillerma del Tora. Ten k předloze přistoupil s maximální úctou, která mu ovšem nebránila použít motivy z Mignolových příběhů a splést z nich nový příběh5. Ten jednak dokáže udržet v napětí znalce předlohy (mohou tušit, ale ne s jistotou vědět, kam se děj bude ubírat), jednak obohacuje Hellboyovu osobnost o další prvek, jímž je složitý citový vztah k pyrokinetičce Liz, pochopitelně při zachování jeho základní comicsové charakteristiky. Je tedy úlevné vidět v superhrdinském žánru hrdinu, který nemá schizofrenní problém s dvojí identitou, protože je prostě démon a hotovo, navíc démon, jenž si rohy upravuje rozbrušovačkou, kouří jeden doutník za druhým, ocasem si podává plechovku s pivem, má slabost pro kočky a souboje s jinými monstry provází ironickými glosami. Nemá potíže s utajením skutečné totožnosti, ale s otázkou, do jakého světa vlastně patří (zdá se totiž, že ani do jednoho). Liz by si v del Torově pojetí zase jistě porozuměla s některými X-Meny Bryana Singera (nebo Nortonovým Hulkem), kteří svou výjimečnost považují spíše za prokletí a rádi by se jí zbavili. Třetí vrchol trojúhelníku, bez něhož by nebylo dramatu, tvoří nová postava mladého agenta FBI Johna Myerse, jenž je převelen do Úřadu coby jakýsi Hellboyův opatrovník a slouží k tomu, aby diváka neznalého předlohy do světa paranormálních jevů zavedl.

Další postavy stojí na vedlejší koleji, a to včetně Rasputina6), kterého ve výsledku poněkud zastiňuje nacistický zabiják Kroenen. Hereckému ansámblu s přehledem dominuje Ron Perlman (první a jediná režisérova volba), pro něhož je Hellboy dosavadním vrcholem kariéry. S pomocí maskérů se Perlman nejen svému comicsovému předobrazu neuvěřitelně podobá (chybí jen rozdělená kopyta, naopak přibyl samurajský copánek na zátylku), dokázal si postavu přisvojit natolik, až se zdá, že Hellboye nehraje, ale je Hellboyem, a pokračování bez jeho účasti by bylo nemožné7.

Guillermo del Toro ví, že Mignolova předloha je pevně zakořeněna v brakových příbězích, v poetice gotických hororů a béčkových filmů, proto se při režírování nevyžívá ve vizuální ekvilibristice (jako třeba dodneška nedoceněný, ve srovnání se střihovou strukturou Speed Racera průkopnický HulkAnga Leeho), vypráví v tom nejlepším smyslu slova staromódně spíše s citem pro atmosféru (vynikající úvod s Hellboyovým vyvoláním na Zemi), ducha předlohy a dialogy (vyznání lásky, Hellboy šmíruje Liz a Myerse ze střechy), než že by omračoval nadživotními bitkami s dokonalými digitálními triky.

Také se nerozpakuje vypustit titulního hrdinu na veřejnost (v comicsech se děj většinou omezuje na jedno odlehlé místo– prokletý dům Cavendishů v Sémě zkázy, rumunský upírský hrad v Probuzení ďábla, podzemí hradu Hunte v Rakousku v Červu dobyvateli atd.), což však trochu kazí „nedostatečně“ instruovaný český kompars, který nereaguje dostatečně zděšeně, jako by instinktivně vycítil, které ze dvou mlátících se monster stojí na straně lidstva8, ačkoli je Hellboyova existence úřady utajována a popírána. Čestnou výjimku potvrzující pravidlo tvoří jen průvodčí v soupravě metra, který rudého ďábla nesmlouvavě tluče do hlavy hasicím přístrojem.

Přes veškerou lásku a snahu tvůrců do projektu vloženou si Hellboy v době svého uvedení (2004) vedl v kinech (vinou špatného marketingu?) pouze vlažně. Jisté rehabilitace se dočkal až na bonusově pečlivě vybaveném DVD (navíc zájem o comicsové adaptace stále trvá a s nástupem Marvelu coby producenta ještě zesílil), takže letos vstupuje na plátna pokračování s názvem Hellboy 2: Zlatá armáda. A to by v tom byl čert, aby v našich končinách nenarazil na vstřícnější a připravenější publikum než jeho předchůdce.