Dvojice komiksových filmů podle Miloše Macourka

TÉMA – KOMIKS VE FILMU: Dvojice komiksových filmů podle Miloše Macourka – IVO MICHALÍK – 

Dvojici filmů podle scénáře Miloše Macourka Kdo chce zabít Jessii? (1966) a Čtyřivraždy stačí, drahoušku! (1970) lze zařadit do žánrové škatulky komiksový film nebo ještě lépe komiksová komedie.

Ačkoli oba filmy označujeme jako více či méně komiksové, tato analýza se nezaměří na doložení tohoto tvrzení, nýbrž se pokusí porovnat jejich přístup ke komiksu jako takovému. Zatímco Kdo chce zabít Jessii? těží z ustálených aspektů komiksem prezentovaných příběhů, Čtyři vraždy stačí, drahoušku! spíše simuluje formu komiksového vyprávění.

Komiksový děj v Kdo chce zabít Jessii?

Fabuli Kdo chce zabít Jessii? determinuje to, že sledujeme počínání typicky komiksových postav v reálném světě. Tyto postavy navíc v rámci „věrohodnosti“ nemluví, nýbrž vypouštějí z úst krátké věty ohraničené obligátní komiksovou bublinou. To ovšem není dostatečný důvod, proč film považovat za výhradně komiksový. Sekvence na začátku snímku, kdy se ocitáme uprostřed snu docenta Beránka, totiž zůstává jedinou, která se odehrává v komiksovém světě.

V čem tedy (ne)spočívá komiksovost tohoto filmu? Kdo chce zabít Jessii? chápeme jako bláznivou komedii, nezvykle dobrodružnou, dokonce i na poměry žánru. Vyjmenujme si několik aspektů dobrodružného filmu. Souboje, honičky, překvapení, opravdu nečekané zvraty, útěky, hrdinové v ohrožení a neustálém souboji s časem a dejme tomu záchrana na poslední chvíli. Každého z těchto aspektů je ve filmu využito hned několikrát. Navíc (což rozhodně není automatické) si film po celou dobu drží potřebně rychlé tempo. Nejednou se stane, že divák komiksové okénko sice nevidí, ale často si ho podvědomě doplňuje. Dojem ze sledování komiksu je tudíž nasnadě. Jelikož zápletka většiny komiksů (alespoň v 60. letech) byla dobrodružná, styčný bod můžeme tedy najít zde. Otázkou ovšem zůstává, jestli nám “komiksový dojem” stačí k tomu, abychom mohli film brát jako dostatečně komiksový. Patrně ne.

Komiksová forma v Čtyři vraždy stačí, drahoušku!

Divák si musí uvědomit, že děj tohoto filmu se vlastně celý odehrává v hlavě jednoho člověka jako sen po přečtení komiksu. Má působit jako zfilmovaný a notně zparodovaný komiks a vehementně těží především z toho, čím se odlišuje od jiných (hodnotnějších) literárních forem.

Relevantním se jeví především zkoumání vztahu mezi sekvencemi hranými a animovanými. Ty se totiž často navzájem doplňují, jedna uvozuje druhou a především spolu souzní. Mnoho hraných scén začíná i končí typickým komiksovým okénkem, čímž se dokonale simuluje dojem ze sledování oživlého komiksu, a to také umocňuje i výskyt kreslených citoslovcí jako součásti „hraného“ obrazu. Ačkoli jsou Čtyři vraždy stačí, drahoušku! především filmem hraným, kupříkladu flashbacky jsou výhradně animované. Ve druhé části snímku se navíc několikrát zopakuje vtip s vykreslením pozastaveného obrazu do podoby reklamy na typicky americky působící výrobky neexistujících značek.

Komiks připomíná v neposlední řadě i práce s mizanscénou, ve které se klade důraz na detaily, „brakové“ vzezření mají i titulky. Opomenout se nesmí ani opakované zrychlení nebo trhání pohybu, které zastane roli hned několika komiksových okének najednou.

Rozdílné pojetí komiksových postav u obou filmů

Jak bylo uvedeno, všechny tři komiksové postavy v Kdo chce zabít Jessii? se dorozumívají pomocí bublin, které do absurdna dovádí to, že si je ostatní musí přečíst. Hlavní důkaz jejich komiksovosti ovšem spočívá především v jasném vymezení charakterů. Máme zde naivní krásku, neudolatelného siláka a dokonce krvežíznivého kovboje. Žádný z nich neprojde sebemenším vývojem, zůstávají od začátku do konce jen reprezentativními zástupci své kategorie.

To u Čtyři vraždy stačí, drahoušku! je situace složitější. Zde sice taktéž vidíme zástupce jistých kategorií (povolání), díky značné míře parodování se ovšem chovají opačně než jejich vzory. Základem je samozřejmě hlavní hrdina. Zpočátku nezajímavý prosťáček se postupně adaptuje a začne dokonce ze své rostoucí popularity těžit. Ano, nic až tak nevídaného. Od svých „kolegů“ se ovšem liší tím, že sám vlastně nekoná, nýbrž nevědomky kličkuje mezi stále novými problémy. Status hrdiny si nezaslouží. Namátkou zmíním některé ostatní žánrem typizované charaktery a jejich proměnu. Femme fatale nahrazená přihlouplou tuctovou dívkou, ostrý policejní komisař neurotikem, moudrý starý člověk vlezlou a okolí protivnou bytnou apod.

Žánrové zařazení

Přesnější žánrové zařazení obou filmů do značné míry souvisí s režiséry. S nadsázkou řečeno vědečtější přístup ke komiksu i komedii jako takové VáclavaVorlíčka u Kdo chce zabít Jessii? nezaskočí. Namátkou jeho seriály z 80.let Létající Čestmír a Křeček v noční košili taktéž vykazují jisté vědeckofantastické prvky. Bylo naznačeno, že Čtyři vraždy stačí, drahoušku! jsou především bláznivou komedií. Čili žánrem, ve kterém se Oldřich Lipský pohyboval především (Limonádový Joe anebKoňská opera, Jáchyme, hoď ho do stroje).

Cílem žánrového zařazení bylo doložit prozatím téměř nevyřčené, a sice to, že ani jeden z těchto filmů nemůžeme chápat jako komiksový ve smyslu, jakým jej chápeme dnes. To se ovšem nedá říci patrně o žádném z československých a později ani českých filmů. Kdo chce zabít Jessii? a Čtyři vraždy stačí, drahoušku! mají k tomuto označení jednoduše nejblíž. Onen pravý český komiksový film Alois Nebel se pomalu chystá¹. Bude proto jistě zajímavé porovnat jeho přístup s tím aplikovaným na dvojici filmů Miloše Macourka.

Kdo chce zabít Jessii?

Režie: Václav Vorlíček

Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček

Kamera: Jan Němeček

Střih: Jan Chaloupek, Jaromír Janáček

Hudba: Svatopluk Havelka

Hrají: Dana Medřická, Jiří Sovák, Olga Schoberová, Juraj Višný, Karel Effa, Vladimír Houska, Ilja Racek, Valtr Traub, Čestmír Řanda, Otto Šimánek, Jan Libíček, Jiří Lír

ČSR, 1966, 81 min.

Premiéra: 21.8.1966

Čtyři vraždy stačí, drahoušku!

Režie: Oldřich Lipský

Scénář: Miloš Macourek, Oldřich Lipský

Kamera: Jiří Tarantík

Střih: Miroslav Hájek

Hudba: Vlastimil Hála

Hrají: Lubomír Lipský, Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Marie Rosůlková, František Filipovský, Josef Hlinomaz, Jan Libíček, Karel Effa, Stella Zázvorková, Josef Kemr

ČSR, 1970, 103 min.

Premiéra: 10.6.1971