Hlava nebo orel?

Nelítostný souboj, americké kriminální drama režiséra Michaela Manna z roku 1995, je prvním filmem, ve kterém se setkávají dva legendární herci Al Pacino a Robert De Niro (oba se sice objevili v druhém dílu Kmotra, neměli však jedinou společnou scénu). Toto výjimečné herecké obsazení však není jediným důvodem, proč je tento film kladně hodnocen.

„Chceš se živit zločinem? Pak nesmíš mít závazky. Nedovol, aby ve tvém životě bylo něco, co bys nemohl opustit během 30 vteřin, jak se na rohu objeví poldové.“

Technicky vzato je tento snímek remakem filmu L. A. Takedown z roku 1989, režírovaného také Michaelem Mannem, který však nebyl tak úspěšně přijat. Vzhledem k tématu práce, tedy k motivům a fenoménu buddy filmu, můžeme považovat za vzor Heat například snímek Pat Garret a Billy the Kid z roku 1973. V obou snímcích vystupují hrdinové, kteří stojí na opačných stranách zákona, a proto k sobě vzájemně zaujímají jakousi nepřemožitelnou symbolickou rivalitu. Posun oproti Patu Garretovi a Billy the Kidovi je však natolik markantní, že může být zdrojem diskuse.

Vincent Hanna, ve filmu ztvárněn Al Pacinem, detektiv oddělení loupeží a vražd, je plně nasazený a oddaný tomu, co dělá nejlépe: stíhá zločince a vrací je zpět do vězení. Neumí si představit, že by v životě dělal něco jiného. Nedělá mu potíže obětovat svůj osobní život tomu, co pokládá za správné a má jen jednu noční můru: jak ho pozorují oběti vražd, které za svou kariéru nalezl a jejichž zavraždění vyšetřoval. V reálném životě se však potýká s více obtížemi než jedním špatným snem. Díky nasazení, které projevuje v práci, není schopen udržovat „normální” rodinné vazby a jeho třetí manželství se díky tomu rozpadá. Není schopen své ženě naslouchat a ta v důsledku zoufalé touhy po jeho pozornosti ukončuje jejich vztah skrze bezvýznamného milence.

Neil McCauley, kterého ve filmu hraje Robert De Niro, představuje pro Vincenta Hannu protivníka a svým způsobem i protihráče. Tato dvojice postav si je však osobitě natolik blízká, že se mezi muži stírá hranice mezi rivalitou a respektem. Neil je zosobněním klidného a vyrovnaného zloděje, který nikdy nedělá chyby, pro policii je téměř nedosažitelný a ve společnosti (zločinců) zaujímá výsadní postavení. Je zásadový a jak jen to jde, tak i morální. Není proto divu, že se dá spolehnout na jeho slovo a pokud někdo poruší dohodu a ohrozí tak nejen společnou operaci, ale připraví naprosto zbytečně o život i „nevinné” policisty, neváhá Neil s takovým člověkem definitivně skoncovat.

Oba muži jsou zobrazeni jako přibližně stejně staří, oba náleží k vyšší společenské třídě, i když můžeme namítnout, že z lupu se jistě žije snáze než z policejního platu. Sociální postavení obou hrdinů je srovnatelné. Problém může nastat, pokud se zaměříme na jejich rozdílné rodinné zázemí. Zatímco ženatý Vincent svou ženu ztrácí, Neil, jako zastánce toho, že člověk nemá mít rád nic, co by nemohl ve vteřině opustit, navazuje milostný vztah s krásnou Eady. Z počátku k tomuto vztahu přistupuje chladně, i když svůj protějšek zaujme svým charismatem a nevtíravým zájmem. Vztah s Eady je přesto spíše vynucen Neilovým pocitem samoty. Přestože tvrdí, že i když je sám, nikdy není osamělý, při pohledu na své přátele si je vědom toho, že jemu v životě někdo chybí.

Problém s ženskými partnerkami, které jsou ve filmu zobrazeny velice civilně a přesvědčivě, nastává až ve chvíli, kdy se hrdinům začne prolínat pracovní život s životem soukromým. Není ovšem divu, že k tomuto konfliktu dochází. U Vincenta pozorujeme náznaky nestability již od počátku snímku. Dá se říci, že díky přenesené frustraci ze zaměstnání začíná jeho vztah kolabovat, až je nadobro zničen a jen díky chvilkovému uvolnění z koloběhu policejní práce je Vincentovi dovoleno nalézt svou nevlastní dceru, pokoušející se o sebevraždu, a v důsledku toho navrátit krátké zdání rodinné odpovědnosti a podpory. Neilova pozice je svým způsobem opačná. Problémy s nevydařenou akcí naruší Eadyno naivní přesvědčení a představy o Neilově práci. V důsledku toho je Neil nucen řešit situaci a ohrožuje tak svůj únik. Vše se však obrátí k normálu, když na cestě na letiště Neil neodolá příležitosti pomstít se zrádnému Waingroovi a následně opouští Eady bez jediného slova rozloučení, ostatně jak se svěřil Vincentovi, tak to prostě musí být.

Zajímavý je i pohled filmu na pracovní vztahy obou hrdinů; i zde je zřejmá podobnost obou jejich charakterů. Oba muži zaujímají v pracovním kolektivu zásadní postavení a jsou svými spolupracovníky ctěni. Výjimku u Neila představuje Waingro, jenž se vzepře a následně Neila zradí a zaprodá. U Vincenta je jeho respekt oslaben postavou policisty, jenž téměř pokazí celou akci tím, že se nechce za prvotní neúspěch zodpovídat svému nadřízenému.

Klíčový okamžik celého filmu představuje osobní setkání Neila a Vincenta a jejich střídmý, ač téměř přátelský rozhovor nad kávou. Právě tento moment je ve filmu zásadní i pro náš výklad motivu buddy filmu.

Oba muži, ač se dříve osobně neznali, zaujali navzájem až obdivný postoj. Vincent obdivuje Neilovu bezchybnou a promyšlenou práci a Neil je až trochu dětinsky potěšen Vincentovou schopností přijít na jeho neodhalitelný plán. Osobní setkání však jejich vztah ještě více prohlubuje. Muži jsou schopni si bez přetvářky, strachu či lží naprosto otevřeně a pravdivě povídat o svých, v podstatě zpackaných a nešťastných, životech, svých nočních můrách, a co je hlavní, o svém vztahu k práci, kterou oba hrdinové dělají nejlépe, jak jen to jde, o práci, kterou dělají rádi a přestat dělat nechtějí. Divák již od začátku filmu sleduje počínání obou mužů, ve chvíli jejich rozhovoru však zaniká jakékoli rozlišení hrdiny a padoucha či hrdiny a antihrdiny. Od tohoto okamžiku až do naprostého závěru posuzuje divák oba muže stejně a doslova jako dva hrdiny. Osobně si myslím, že divák není schopen rozhodnout, který z mužů by měl v jejich nelítostném souboji „padnout” a který uspět. O to silnější je závěr filmu, když divák s naprostou jistotou ví, že pouto rivality a respektu, které mezi muži sílí, nikdy nemůže být přetrháno. Jejich vztah definitivně skončí až smrtí jednoho z nich. Vincent na rovinu Neilovi vypoví, že až se příště setkají, bude sice nerad, ale bude ho muset zastřelit. Neil tuto informaci přijímá a s větším respektem než kdy předtím ubezpečuje Vincenta, že jeho postoj k dané věci je stejný.

Motiv buddy filmu vrcholí v poslední scéně, kdy po dlouhé honičce dochází k zastřelení Neila Vincentem. Na důkaz profesionálního respektu a možná až úcty si muži podají ruku a vítězi jsou v tu chvíli oba. Vincent dopadl nejlepšího lupiče a možná i muže, proti jakému kdy stál a Neil dostál svým zásadám, opustil vše co miloval během 30 vteřin, ale co je hlavní, nezradil svou čest. Pomstil smrt a zradu a už nikdy se nevrátil do vězení.

Ve filmu nedochází k žádnému rasovému tření; vždyť všechny rasy, které ve filmu vystupují, jsou vyváženě zastoupeny v představitelích podsvětí i zákona. Tato rasová nekonfliktnost je však dána spíše dobou vzniku a bezpředsudkovým přístupem. Podobně nemusíme u tohoto filmu řešit motiv latentní homosexuality či homofobie, protože tyto aspekty v tomto filmu nenacházejí své místo. Podobně je to i s feministickým čtením tohoto filmu. Hlavní buddy pouto je sice navázáno mezi dvěma muži, ale ženy nejsou v tomto filmu stavěny do pozice zdroje problémů a vykreslení ženských charakterů je poměrně důvěryhodné. Všechny aspekty, na které bylo poukázáno, jsou ve filmu vhodně vyváženy, a to především díky pestré paletě postav a charakterů.

Heat

Scénář a režie: Michael Mann

Kamera: Dante Spinotti

Hudba: Elliot Goldenthal

Střih: Pasquale Buba, William Goldenberg, Dov Hoenig, Tom Rolf

Hrají: Robert De Niro, Al Pacino, Val Kilmer, Jon Voight, Tom Sizemore, Ashley Judd ad.

USA, 1995, 171 min.

 

Odkazy

http://en.wikipedia.org/wiki/Heat_(1995_film)

WEINRAUB, Bernard. „De Niro and Pacino Star in a Film. Together.“ http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=990CE2D61231F934A15754C0A963958260