Potřeba starat se

ROZHOVOR s Radkem Pernicou, Kino Boskovice – ONDŘEJ ŠÍR – 

K 1. 9. 2008 bylo v České republice registrováno 127 filmových klubů. V tomto seriálu se budeme postupně věnovat celkem deseti z nich. Bude nás zajímat, jak dnes takový filmový klub funguje, s jakými se potýká problémy, ale také co musí jednotliví provozovatelé klubů udělat, aby si zaručili přízeň širší veřejnosti.

Jak se žije filmovým klubům

V seriálu Kinofikace jsme se tematice filmových klubů věnovali. A nutno říct, že články věnovamé právě tomuto tématu sklidily u našich čtenářů úspěch. Rozhodli jsme se proto připravit celou sérii článků o institucích, které by dnes neměly být již ani zdaleka záležitostí pouze náročného diváka. Jednotlivé kluby dnes připravují širokou škálu akcí, které se stávají lákadlem především pro mladé lidi. Distribuční společnosti přinášejí na český trh pestrou programovou nabídku a s rozvojem vzdělanosti a jazykové vybavenosti dnešní mladé generace přestává být problém shánět informace k jednotlivým titulům. Členy filmových klubů se stávají studenti středních škol, kteří mají zájem nejen film zhlédnout, ale také se něco dozvědět o jeho autorech, případně tématu, o němž film pojednává.

Je ale velice obtížné psát o filmových klubech jako o celku. Existují značné rozdíly v přístupu k provozování klubu. Zatímco jedni si vystačí pouze s filmovou kopií a několika nostalgiky před plátnem, jiní pojímají svůj filmový klub jako prestižní záležitost a na své projekce lákají širokou veřejnost. Připravují úvody a besedy, pravidelně zvou hosty a organizují výstavy. Rozhodli jsme se proto oslovit jednotlivé provozovatele a požádat je, aby se s námi podělili o své zkušenosti s provozováním filmových klubů.

Jsme si vědomi, že některým z vás možná unikla první čísla našeho časopisu, a neměli jste tak možnost seznámit se prostřednictvím rubriky Kinofikace s články o filmových klubech. Proto dále připomeneme, co to filmový klub je a jak se hodnotí jeho činnost.

Filmový klub

Filmový klub je především oficiální název, který má zaregistrovaný Asociace českých filmových klubů. V praxi to znamená, že každý, kdo chce provozovat filmový klub, musí být zaregistrovaný u této instituce, která všechny filmové kluby v České republice sdružuje. Podle Stanov Asociace českých filmových klubů (dále AČFK) se filmový klub definuje jako právnická osoba, jejíž podstatou je především pořádat:

1. pravidelné projekce filmů, které jsou doplňovány dalšími výchovnými aktivitami (lektorské úvody, informace, publikační činnost, besedy, …)

2. další mimořádné filmové aktivity, které souvisejí s posláním AČFK (semináře, přehlídky, festivaly, výstavy, workshopy, …);

3. nefilmové aktivity (např. divadla, koncerty, výstavy, literární večery), které jsou těsně dramaturgicky provázány s aktivitami

4. a) a b);

5. jakékoli formy aktivní komunikace se zájemci a uživateli jejich aktivit (vytváření vlastní členské základy, e-mailové komunikace, …)¹

Povinností každého filmového klubu je vést řádnou evidenci všech představení včetně návštěvnosti. Tyto údaje se potom stávají jedním z východisek pro kategorizaci filmových klubů. Samozřejmě se nehodnotí pouze návštěvnost, ale celková úroveň filmových klubů. Pro takové hodnocení jsou důležité dvě oblasti.

Oblast dramaturgie

V této oblasti se hodnotí programová skladba jednotlivých filmových klubů. Důležité je, jak klub promítá, kolik diváků navštíví daná představení, ale také zda se zapojuje do projektů, jež AČFK pořádá (pravidelné přehlídky, Projekt 100), zda jeho členové organizují větší akce, například přehlídky nebo semináře.

Asociace českých filmových klubů působí v ČR zároveň jako distributor a v poslední době věnuje větší pozornost nabídce filmů, které do kin uvádí. Je pro ni proto důležitá odezva v podobě poptávky po těchto titulech.² Proto zvýhodňuje ty kluby, které ve větší míře uvádějí tituly AČFK. Kromě zmíněného Projektu 100 jsou pro Asociaci důležité ještě dva projekty: Film a škola, který se zaměřuje na pomoc při vzdělávání studentů prostřednictvím audiovizuálních děl, a Letní filmová škola, která navazuje na dlouholetou tradici letních festivalů, jež se stávají místem, kde se setkávají filmoví příznivci, aby měli možnost dozvědět se aktuální informace ze světa filmu a vyměnit si své zkušenosti, například s organizováním filmových klubů.

Pro každou instituci, která si klade za cíl vnášet kulturu mezi lidi, se obzvláště v dnešní době stává nesmírně důležitou propagace. Na četnosti a kvalitě této složky často závisí i návštěvnost filmového klubu. A dělat filmový klub, kam nechodí návštěvníci, je asi tak zbytečné, jako vyrábět auta, která nejezdí.

Oblast asociační

Posláním Asociace českých filmových klubů je sdružovat filmové kluby a pomáhat v jejich provozování. Proto je pro ni důležitá také míra zapojení zástupců jednotlivých klubů nejen do organizace svého sdružení, ale také zapojení do širší činnosti Asociace. Zkrátka a dobře: provozovat filmový klub není jednoduchá věc a obecně platí heslo „musíme si pomáhat“. Jednotlivé filmové kluby by měly spolupracovat především na regionální úrovni, například při přípravách větších přehlídek nebo výstav. Asociace koordinuje tuto činnost prostřednictvím svolávání valných hromad nebo regionálních setkání.

Důležitá je samozřejmě disciplína jednotlivých klubů. Nejde jen o to, zda jednotlivé kluby včas platí členské příspěvky nebo půjčovné, ale zda řádně zachází se zapůjčenými filmovými kopiemi, nebo zda se jeho zástupci účastní výše zmíněných akcí.

Celkem Asociace hodnotí 15 okruhů³ a pověřené osoby, mezi něž patří regionální zástupce a pověřený člen Rady AČFK, přidělují v každé oblasti body (1-10). Tyto body se potom zprůměrují a výsledná známka odpovídá příslušné kategorii.

Průměrný počet bodů	Kategorie
Kategorie A	Minimálně 8,5 bodů
Kategorie B	Minimálně 7 bodů
Kategorie C	Minimálně 6 bodů
Kategorie D	Méně než 6 bodů
Kategorizace Filmových klubů

 

A právě s regionálním zástupcem pro oblast Jižní Moravy Radkem Pernicou jsme si povídali. Radek Pernica je zástupcem jednoho z úspěšných filmových klubů. Nachází se ve městě Boskovice a pravidelně se setkává se zájmem diváků. V tomto seriálu se chceme věnovat ale i těm méně úspěšným, kteří se potýkají s provozními problémy, nezájmem diváků nebo nedostatkem informací o jednotlivých titulech. Filmové kluby dnes působí v celé České republice a to, co někde dělá provozovatelům problémy, mohou mít jinde již dávno vyřešené. Také v následujícím rozhovoru jistě najdete tipy, jak úspěšně provozovat filmový klub.

Když se bavíme o filmových klubech, jak si představujete ideální filmový klub?

Jejda … To je dobrá otázka… No asi tak, že je v něm spousta diváků, kteří mají velmi zdravý odstup od filmu, a když se v tom klubu sejdou, tak si úplně klidně žádný film nepustí… popovídají si, dají kávu a zase půjdou dál … samozřejmě tam bude v regálu asi 100 000 DVD s filmy a vše se to bude odehrávat v prostoru s dokonalou projekcí…

Tak do takového filmového klubu bych si někdy zašel taky rád. Právě promítací prostory bývají častým problémem filmových klubů. Myslíte si, že i menší kina najdou prostředky na zdokonalení promítacích prostor?

Záleží na tom, co si budeme představovat pod pojmem „menší kino.“ Myslím, že kino Boskovice by mohlo být tím menším. Město kino zrekonstruovalo – to je základní moment. Bez podpory města to v menších městech nemůže fungovat. Dejme tomu, že město zrekonstruuje prostory. Potom už musí kino jako subjekt bojovat za sebe. Jde o to umět dobře pracovat s granty. Nám se podařilo získat finance na Dolby Digital EX, datový projektor, DVD projekci… Kino se stalo součástí síte Europa cinemas, to jsou další nemalé příjmy. Myslím, že to jde, jen se musí umět kino orientovat.

Samozřejmě, důležitá je i spolupráce s místními podnikateli a potencionálními sponzory, prodej reklamní plochy, času atd.

Myslíte si, že vám při získávání grantů nějak pomohlo být členem Asociace filmových klubů?

Nepřímo. Tím, že jsme členy Asociace, jsme se mnohem blíže dostali k lidem z kin, od kterých se můžeme učit.

Město Boskovice se nachází v turisticky lukrativním regionu. Máte dojem, že přítomnost turistů ve městě a okolí může mít vliv na návštěvnost?

Tento přínos vidím hlavně v letních měsících, a to v letním kině. Jinak to nepovažuji pro kino za něco, co by se na návštěvnosti nějak zásadně odrazilo.

Když už jsme u té návštěvnosti, jak se daří právě vašemu klubu?

V současnosti jsme na průměrné návštěvnosti. Musím přiznat, že by klub potřeboval, aby mu česká distribuce nabídla více a hlavně zajímavějších titulů. Někdy mám pocit, že není co hrát. Na menším městě si nemůžete totiž dovolit tak často reprízovat, jako ve velkých městech. A když nechcete uvádět v klubu příliš mnoho tuctových „artových“ filmů, tak je to někdy složité.

V současné době se přitom rozšiřuje programová nabídka distribučních společností a na ty artové věci se jich specializuje čím dál víc. Kde je podle vás dnes hranice mezi artovým filmem a neartovým filmem?

Obecně ta hranice neexistuje. Myslím, že záleží na vkusu dramaturga.

Často se stává, že si „klubáci“ objednají v dobré víře nějaký pozapomenutý „artový“ film a nikdo jim do kina nepřijde. Stává se vám to často? A jaký pocit z toho jako kinař máte?

Já se vždy s tím klubákem snažím o tom titulu pohovořit. Z 90 procent vždy velmi rychle dojdeme k tomu, že ten titul nemá vůbec promítací práva, nebo již vypršela. Často potom společně dojdeme k tomu, že nemá vlastně smysl tento film hrát, že jde jen o nějakou emoci konkrétního diváka. Častokrát mě podnět potěší. Jinak na našem webu běží filmový jukebox a to je pro nás hlavní moment, kdy pouštíme diváky do tvorby programu. Každý měsíc potom z jukeboxu uvádíme jeden film na plátně. Minulý měsíc to byl třeba Sloní muž.

Máte pěkné internetové stránky, na jakou cílovou skupinu se dramaturgicky zaměřujete?

Naše kino je jediné ve městě, to znamená, že pracujeme pro všechny věkové skupiny, avšak nejbližší jsou nám lidé tak do 30 let. Vždyť tito lidé drží obecně kino v České republice nad vodou.

Zvyšuje ve vašem případě přítomnost hosta ve filmovém klubu návštěvnost?

Jistě. Jen je vždy nutné umět dobře informovat o tom, kdo a proč přijíždí.

Pravidelně spolupracujete s regionálním tiskem. Do jaké míry je podle vás pro filmové kluby důležitá spolupráce s tiskem?

My tady v kině sázíme na propagaci hodně. A regionální tisk je pro nás jedním ze základních pilířů propagace. Tím, že často spolupracujeme s médii, udržujeme jakési kontinuální povědomí o naší činnosti, a to je nesmírně důležité. I když třeba někdo do filmáče chodí jen sem tam, protože film není jeho zásadním zájmem, tak o nás ví a vede naši činnost v povědomí.

Takže z mého pohledu klub, který nespolupracuje s místním tiskem, nepracuje dobře.

Dramaturgicky se orientujete také na dokumentární film, ten se do české distribuce pomalu dostává teprve v posledních letech. Myslíte, že si našel své diváky v běžných kinech?

Každopádně. Zatímco se stává, že třeba na projekce běžných amerických filmů nikdo nepřijde a představení odpadne, tak u dokumentu za tu dobu, co je uvádíme – cca 3 roky – se nám nestalo, že by projekce odpadla. Ovšem dokumenty vyžadují zvýšenou péči. Udělali jsme jim samostatnou sekci v programu kina, zveme tvůrce, snažíme se je dát do souvislostí. Dokumenty nejde jen naprogramovat a čekat, jestli někdo přijde. Je třeba se o ně starat. To je podobné jako u filmového klubu.

Takže ano – dokument si našel své diváky v českých kinech.

Hojně spolupracujete také se středními školami. Spolupráce kin a středních škol není v ČR ještě moc zaběhnutá. Jak taková spolupráce ve vašem případě probíhá?

Je to velmi široký záběr. Ale když to zkrátím,- na každé střední škole jsme napojeni na jednoho kantora nebo kantorku, se kterými spolupracujeme. Vždy v září se postupně se všemi sejdu a vytvořím s nimi program pro jejich školu na celý školní rok. Technický model programu vždy záleží na možnostech školy, náklonnosti vedení atd. Co se týká tvorby programu, tak je to vždy společná geneze. Učitelé chtějí vždy filmy, které se dají napojit na výuku, což samozřejmě chápu, ale ne vždy je to možné, vzhledem k omezené distribuční nabídce. Kino zase spíše tlačí do programu kvalitní filmy a snaží se film představit jako svébytné umění.

Společnou snahou a společnými ústupky se rodí program. Každopádně nezapomínáme ani na studenty a jejich svět. Takže vždy je tam kus i pro ně – prostě trochu popu není na škodu a studenti to ocení a potom se třeba i snaží při náročnějších projekcích. Za projekce vybíráme od 30 do 40 korun. Vždy jsou připraveny lektorské materiály, o filmech se mluví bud přímo v kině, nebo potom ve škole, obvykle v hodinách českého jazyka. Tak asi v krátkosti. Zajímavé je, že takováto systematická spolupráce se studenty je přímá líheň diváků filmového klubu.

Je to zkrátka všechno propojené.

Stává se vám, že se přímo studenti zapojují do organizace filmového klubu?

Organizačně jsme schopni filmový klub uřídit sami, ale platforma spolupráce se studenty se nese spíše v neformální rovině. Běžně jim pomáháme shánět filmy, půjčujeme literaturu, jedné studentce jsme pomáhali s přípravou na přijímačky na filmovou vědu. Po projekci s námi sem tam studenti zajdou na pivko, kde často říkají, co by chtěli vidět ve filmáči.

Ale že by studenti úplně přímo zasahovali do samotné organizace klubu, to se říct nedá. Mám však pocit, že ta neformální rovina je v mnohém cennější.

Dovolte poslední otázku, jak vidíte budoucnost českých filmových klubů?

No já to samozřejmě vidím dobře. Bude docházet k různým transformacím, ale potřeba koukat společně na film, který je „partičce“ blízký – tato potřeba asi hned tak nezmizí. A to je podstata klubu. Ať už filmového, nebo jakéhokoli jiného.

A navíc v Česku je velmi silná tradice, díky níž se jistě podaří překonat některá úskalí, která nás čekají…