3:10 to Yuma

Podstatou každé předělávky filmu je aktualizování tématu do současného kulturně-sociálního kontextu a filmového jazyka. Toto zejména platí u snímku, který je od svého původního pradědy oddělen delší časovou propastí. Nová verze filmu 3:10 to Yuma tyto parametry nadmíru splňuje.

Shrnutí děje

Nedaleko města Bigsby je přepaden dostavník skupinou banditů pod vedením Bena Wadea (Glenn Ford, Russell Crowe). Toho se později podaří zatknout a farmář Dan Evans (Van Heflin, Christian Bale) společně s majitelem dostavníku panem Butterfieldem a dalšími pomocníky Bena dopravují do města Contention, odkud ve tři hodiny deset minut odjíždí vlak do věznice Yuma. I přes včasný zásah skupiny banditů, kteří se svého šéfa snaží osvobodit, se Ben Wade dostává do vlaku a je dopraven do věznice.

Oba filmy 3:10 to Yuma jsou poplatné době, nejen co do filmového zpracování, ale i v nahlížení na celkové vzezření Divokého Západu.

Původní film z roku 1957 je idealistický a přímočarý. Hrdinové jsou „ti správní chlapi“, vždy oholení s vyžehlenými kostkovanými košilemi a šátky kolem krku. Budovatelé americké moderní společnosti, kteří doufají, že i s několika kusy dobytka a revolverem za pasem se jim splní Americký sen.

Ale vidina amerických prérií přelomu minulého století očima dnešního filmového a diváka vypadá jako zablácená špinavá díra, plná sprostých zlatokopů, prostitutek a krvelačných indiánů. Tohoto naturalistického konceptu se drží téměř všechny dnešní filmy i seriály westernového žánru (Deadwood, Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem atd.).

Možná Američané konečně pochopili, že masová genocida s revolverem a kloboukem opravdu není vhodným ukazatelem na bohatou kulturní i politickou historii mladého národa Spojených států. Nastala doba odklonu od idealizace a glorifikace Divokého Západu a z čestného pistolníka, přítele indiánů s milující rodinou, se stal svalnatý hrdina z lidu zneškodňující nebezpečná vesmírná tělesa.

Remake z roku 2007 představuje Dana Evanse – zarostlého špinavého rančera topícího se v dluzích, za jejichž neplacení je mu podpálena stodola. Delší stopáž remaku taktéž dovoluje hlubší vykreslení Evansova charakteru, i jeho minulosti. Narozdíl od svého 50 let staršího předchůdce má Evans z roku 2007 dřevěnou protézu místo jedné nohy, kterou ztratil při Občanské válce. V několika dialozích je divákovi přiblížena v detailech situace, při které se to přihodilo, a ve finále filmu i Evansovo přiznání, které uvádí věci na pravou míru. Zatímco v roce 1957 se předpokládalo, že každý farmář mistrně ovládá ruční palné zbraně, moderní rančer potřebuje pro své výborné střelecké umění ospravedlnění v podobě armádních zkušeností.

Podobnou transformací prošla i podoba rodiny. Rodina padesátých let minulého století představuje typickou americkou idylku – rázný a rozhodný otec, milující krásná žena a dva poslušní schopní synové, kteří poslouchají rodiče, modlí se před večeří a u stolu sedí pěkně zpříma.

Tato ukázková rodinná atmosféra je narušena a dekonstruována současným pohledem na špinavý Divoký Západ i požadavkem na naturalistickou realističnost. Dan Evans z roku 1957 si svými činy není mírně jist, ale včas se rozhoduje správně a má plnou podporu své rodiny, kdežto jeho o 50 let starší já se topí v pochybách a žije v neustálém strachu o rodinu.

Synové Mark a William během 50 let symbolicky vyrostli a jak se na současné teenagery sluší, odmlouvají, mají vlastní rozum a vzpírají se otcovým příkazům.

Zatímco v původním filmu z roku 1957 se věrná manželka ze strachu o svého muže vydává za ním, do města Contention, v novém zpracování tato role připadá staršímu Williamovi, který to však podniká z touhy po dobrodružství a ze snahy pomoct otci.

Morální rozpor, zda si Dan Evans v roce 1957 má půjčit 200 dolarů na provoz farmy, je v roce 2007 již rozhodnut – peníze si vypůjčil již dávno a teď nemá prostředky ke splácení. Navíc, pokud se musí rozhodovat mezi dvěma cestami, musí si vybrat jedno ze dvou menších zel.

Ani padouch Ben Wade za těch několik desetiletí neušel změnám. Idylický western padesátých let hlavního záporňáka líčí jako svérázného Robina Hooda, banditu, který sice loupí a občas i vystřelí, nicméně to přece myslí dobře, umí to s ženami a po každé špatnosti vysype z rukávu soucitnou a dojemnou hlášku, která jeho konání ospravedlňuje.

Film z roku 2007 ukazuje Bena jako legendárního banditu Divokého Západu – při zmínce jeho jména šerifové tasí a ženy zavírají okna svých domů. Současný Ben Wade si nebere servítky a jediné charismatické stránky jeho osobnosti paradoxně vyplouvají na povrch v dialozích, které jsou přesně opsány z původní verze z roku 1957. Výraznější vykreslení jeho osobnosti oproti původnímu filmu nabízí klidné pasáže, kdy cituje z Bible, nebo kreslí portréty, což má pravděpodobně nechat vyniknout jemnějším stránkám jeho osobnosti.

Největší rozdíly mezi oběma filmy nabízí závěrečná sekvence, kdy se Dan s Benem snaží dostat do vlaku pod palbou Benových banditů usilujících o šéfovu záchranu. Ač Dan stojí proti jasné přesile, v roce 1957 nezná správný chlap cesty zpět a tak se statečně vrhá do bitvy. Těsně před vlakem Ben chápe ušlechtilost Danova jednání, proto dobrovolně naskakuje spolu s ním do vlaku směrem Yuma.

Novodobý Dan se však do beznadějné bitvy vrhá především kvůli svému synovi, který přihlíží, protože to jediné ho může povznést na úroveň legendárního Bena Wadea, ke kterému syn vzhlíží. Dan je nakonec zastřelen a Ben po postřílení své party naskakuje do vlaku, aby Danova smrt nebyla zbytečná a aby potvrdil nevyřčené přátelství, které se mezi nimi vytvořilo během celé cesty.

Nejen každá filmová adaptace literárního díla, ale i každý remake čelí obtížnému úkolu obstát v těžké konkurenci před svým předchůdcem. Podstatou každé předělávky filmu (kromě vyzískání dalších bankovek z divákovy kapsy pomocí osvědčeného námětu) je aktualizování tématu do současného kulturně-sociálního kontextu a filmového jazyka. Toto zejména platí u snímku, který je od svého původního pradědy oddělen delší časovou propastí. Nová verze filmu 3:10 to Yuma tyto parametry nadmíru splňuje.