Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Hollywood a dětští herci

Hollywood a dětští herci

TÉMA – DĚTŠTÍ HRDINOVÉ VE FILMU – MILAN HAIN –

Od Jackieho Coogana a Shirley Temple po Dakotu Fanning a Freddieho Highmorea – stručný přehled hvězdných dětských herců působících v Hollywoodu.

 

Amerika je posedlá kombinací mládí, úspěchu a nevinnosti. Jak jinak vysvětlit obrovský zájem, jaký věnovala a stále věnuje mladým hercům a herečkám? Za posledních devadesát let se objevily desítky filmových hvězd a hvězdiček, které pobláznily veřejnost a zase zmizely v zapomnění. Pomíjivost jejich slávy můžeme přičítat několika faktorům: nedostatku talentu (dospívání je nemilosrdně připraví o roztomilou tvářičku a co zbude?); neschopnosti diváků přijmout jejich tělesné změny a duševní vývoj; osobním problémům − nezřídka jsme byli svědky, že slibně se rozvíjející kariéru ukončil alkoholismus, partnerské neshody apod. V následujícím textu si připomeneme nejvýznamnější hollywoodské dětské herce a jejich role ve filmech pro děti a (především) o dětech.

 

První hvězdy

Dětští herci se v amerických filmech objevovali už od samých počátků kinematografie. Titulní role ale byly vyhrazeny dospělým hvězdám – Mary Pickford (1892–1979), Lillian Gish (1893–1993) nebo Richard Barthelmess (1895–1963) byli stereotypně obsazováni do rolí dětí a mladistvých a to i v dobách, kdy již dávno překročili hranici plnoletosti (například Mary Pickford ztvárnila dvanáctiletou Pollyannu ve stejnojmenném filmu ve věku 27 let).1 První velkou dětskou hvězdou se tak stal až Jackie Coogan (1914–1984), syn estrádních umělců, zvyklý veřejně vystupovat už od svých čtyř let. Jedním ze svých výstupů zaujal samotného Charlieho Chaplina, který mu nejprve svěřil malou roličku v krátkometrážním snímku V neděli odpoledne (1919), aby jej o dva roky později obsadil do svého prvního celovečerního filmu Kid (1921). Diváci si rošťáckého Coogana v roli tulákova věrného druha zamilovali a vynutili si tak další role – například ve filmech Oliver Twist (1922) nebo Daddy (1923). Jackie Coogan se stal nejmladším hercem v historii, který vydělal více než milion dolarů – většinu z nich však inkasovali jeho chamtiví rodiče, s nimiž se až do poloviny 30. let vyrovnával soudní cestou. V roce 1939 vstoupil v platnost tzv. Cooganův zákon, který měl ochránit alespoň část výdělků mladých umělců a zamezit tak podobným případům. Cooganova kariéra od poloviny 20. let upadala − z rolí, které ztvárnil v pozdějších letech především v televizních projektech, můžeme jmenovat alespoň strýčka Festera v seriálu Addamsova rodina (1964–1966).

Cooganův příklad následovaly desítky dětských hvězdiček, žádné z nich se však nepodařilo dosáhnout jeho fenomenálního (i když krátkodobého) úspěchu. Blízko k tomu měla Baby Peggy (1917 nebo 1918, zdroje nejsou jednotné), děvčátko, které se v krátkometrážních groteskách objevovalo už od svých dvaceti měsíců. Později Peggy dosáhla diváckého úspěchu i v celovečerních filmech The Darling of New York (1923) a Captain January (1924). Po několikaleté přestávce se už jako teenager pokusila o comeback pod svým celým jménem Peggy Montgomery, ale béčkové westerny, v nichž účinkovala, neslavily valné úspěchy, a tak v roce 1938 opustila filmový průmysl úplně. Mimořádné pozornosti se těšila série krátkých filmů režiséra a producenta Hala Roache s názvem Our Gang (1922–1944), ve které banda nezbedných dětí vyvádí nejrůznější vylomeniny a zároveň je konfrontována se světem dospělých. V několika dílech se představil i Jackie Cooper (1922), blonďatý chlapec, který se stal nejvýznamnějším nástupcem svého skorojmenovce Coogana. Ve filmu The Champ (1931) režiséra Kinga Vidora předvedl emocionálně strhující výkon v roli chlapce, vyrůstajícího se svým chudým, ale bezvýhradně milujícím otcem, zestárlým boxerem v podání Wallace Beeryho. Závěrečná scéna, v níž je chlapec konfrontován s otcovou smrtí, patří k nejsilnějším momentům americké kinematografie vůbec.2 Za snímek Skippy (1931), adaptaci ve své době velmi populárního komiksu, byl Cooper dokonce nominován na Oscara. Od poloviny 30. let ale herec zažíval strmý pád – musel přijímat epizodní role v podřadných projektech, až se nakonec přeorientoval na televizní režii (režíroval několik epizod seriálu M.A.S.H.). Dalšími dětskými hvězdami přelomu 20. a 30. let byli Ben Alexander (1911–1969) a Anne Shirley (1918–1993), největších úspěchů však dosáhli až na prahu dospělosti – Alexander jako jeden z tragických hrdinů Milestoneova Na západní frontě klid (1930) a Shirley rolí ve Vidorově zásadním melodramatu Stella Dallas (1937; nominace na Oscara).

 

Zlatý věk

Největší zárukou kasovního úspěchu a divácké přízně se ve 30. letech stala Shirley Temple (1928), dodnes považovaná za nejpopulárnější a některými i za nejtalentovanější dětskou herečku všech dob. Studio Fox Pictures (později 20th Century Fox) dokázalo dokonale využít jejího andělského vzhledu (buclatá tvářička, zlaté kudrnaté vlásky) a imitátorského, pěveckého a tanečního talentu a natočilo s ní sérii mimořádně úspěšných rodinných filmů v čele s Little Miss Marker, Bright Eyes (oba 1934), Curly Top, Malým plukovníkem (oba 1935), Heidi (1937) nebo Malou princeznou (1939). Shirley Temple divákům opakovaně přinášela tolik potřebné odlehčení v době doznívající hospodářské krize a blížící se druhé světové války. Ačkoliv se některé její filmy dotýkaly sociálně palčivých témat (chudoba, rasismus), jejich primárním cílem bylo bavit. Diváci roztomilé děvčátko zbožňovali a v letech 1934–1939 zahrnovali každý její film nebývalou přízní – výhodou Shirley Temple bylo (především z pohledu studia Fox), že nepotřebovala hrát vedle jiných, už zavedených hvězd; dokázala film „utáhnout“ zcela sama. V roce 1935 jí byl udělen zvláštní Oscar jako uznání za „výjimečný přínos filmové zábavě“. Jako náctiletá předvedla několik působivých hereckých výkonů (Když jsi odešel, Fort Apache), ale postupně z pláten kin zmizela a dala se do služeb diplomacie (na přelomu 80. a 90. let působila jako velvyslankyně USA v Praze).

Ačkoliv se o to pokoušely tisíce dětí (a především jejich rodiče), žádné již nedosáhlo tak intenzivní popularity jako Shirley Temple v polovině 30. let. Freddie Bartholomew (1924–1992) se díky svému původu a přízvuku (narozen v irském Dublinu, vychován v Londýně) specializoval na role anglických chlapců v hollywoodských adaptacích ostrovní literatury – ztvárnil titulní role v Davidu Copperfieldovi (1935) režiséra George Cukora, Statečných kapitánech (1937) podle předlohy Rudyarda Kiplinga nebo snímku Kidnapped (1938), adaptaci dobrodružného románu Roberta Louise Stevensona. Bonita Granville (1923–1988) se rovněž specializovala na jeden typ postavy – nezbednou a zlomyslnou dívenku. Nejpůsobivější výkon (nominovaný na Oscara) předvedla ve Wylerově Vražedné lži (1936), v níž školačka roznese pomluvu o svých učitelích, čímž zničí jejich kariéry.

Nejvíce dětských herců se prosadilo v žánru muzikálu. Deanna Durbin (1921; podobně jako S. Temple oceněná zvláštním Oscarem) spojila začátek své tvůrčí dráhy se sérií romantických komedií, ve kterých mohla využít svého bohatého hlasového fondu. V polovině 40. let se objevila v několika noirových a mysteriózních snímcích (Christmas Holiday nebo Lady on a Train), v roce 1948 však hraní zanechala a zvolila život stranou zájmu veřejnosti. Rolí Dorotky v rodinném muzikálu Čaroděj ze země Oz (1939) odstartovala svou hvězdnou kariéru Judy Garland (1922–1969).3 Brzy se stala jednou z nejvýraznějších osobností studia MGM, když se objevila v úspěšných filmech svého manžela, režiséra Vincenta Minnelliho Setkáme se v St. Louis (1944), Hodiny (1945) nebo Pirát (1948). Po boku Freda Astaira zpívala a tančila ve Velikonoční přehlídce (1948), možná nejlepší herecký výkon předvedla o šest let později v dalším muzikálu s názvem Zrodila se hvězda. Judy Garland nebyla přímočaře hezkou dívkou jako některé její vrstevnice, diváky si však spolehlivě získala příjemným a skromným vystupováním a vyspělým, znělým hlasem. Zatímco její filmové postavy působily bezstarostným dojmem, osobní život Judy Garland byl plný zdravotních problémů a osobních tragédií. V roce 1969 se herečka předávkovala barbituráty. V několika filmech se po boku Judy Garland objevil Mickey Rooney (1920), herec, který se jako jeden z mála se slávou a popularitou vyrovnal více než dobře.4 Na přelomu 20. a 30. let ztvárnil titulní postavu v sérii němých a později zvukových filmů o Mickeym McGuirovi. Přechod ke zvukovému filmu mu výrazně usnadnil pěvecký talent. Především ve 30. a 40. letech byl pro své mateřské studio MGM kasovní jistotou – kromě rolí v řadě muzikálů (Strike Up the Band, Babes on Broadway) zaujal i postavou bývalého žokeje ve snímku O velkou cenu (1944), v němž se objevil vedle dvanáctileté Elizabeth Taylor (1932). Ta se přes titulní role v rodinných filmech postupně propracovala až k náročným kreacím v adaptacích děl Tennesseeho Williamse, Theodora Dreisera nebo Edwarda Albeeho.

V již zmiňovaném snímku Babes on Broadway (1941) zaujala epizodní rolí teprve čtyřletá Margaret O’Brien (1937). Později se objevila jako rozkošný ďáblík v jiném muzikálu s Judy Garland Meet Me in St. Louis nebo jako dcera slavných vědců v životopisném snímku Madame Curie (1943). I přes nesporný talent její kariéra pomalu uvadala, v 50. a 60. letech se objevovala výhradně v televizi. Větší odolnost vůči měnícímu se vkusu diváků a nástupu televize prokázal Roddy McDowall (1928–1998), původem Brit, kterého do USA pozval producent Darryl F. Zanuck s cílem udělat z něj nového Freddieho Bartholomewa. Příznivé odezvy se dočkaly především jeho role ve filmech Bylo jednou zelené údolí (1941) Johna Forda a Lassie se vrací (1943). V dospělosti se objevil například ve filmech Planeta opic (1968; Cornelius) a Dobrodružství Poseidonu (1972). Dvěma velmi povedenými hereckými výkony ve filmech nedoceněného režiséra Clarence Browna na sebe upoutal pozornost Claude Jarman Jr. (1934). Debutoval ve snímku The Yearling (1946) o chlapci, který se ujme osiřelé srnky, o tři roky později ztvárnil hlavní roli v adaptaci románu Williama Faulknera Intruder in the Dust, ve které dospívající synovec právníka pomáhá prokázat nevinu černocha obviněného z vraždy. Bobby Driscoll (1937–1968) natočil celou řadu filmů pro Disneyho studio (pravděpodobně nejpovedenějším z nich je Ostrov pokladů), nejvyspělejší výkon ale předvedl v thrilleru The Window (1949), který vypráví o chlapci s náchylností ke lhaní, který se stane svědkem vraždy.

 

Od 50. let po Nový Hollywood

Polovina 50. let znamenala značný úbytek filmových příležitostí pro dětské herce, kteří stále častěji nacházeli uplatnění v televizi. Do kin chodila především dospívající mládež, čemuž se musela přizpůsobit i programová skladba – boom zaznamenaly rock’n’rollové nebo tzv. problémové filmy. Natalie Wood (1938–1981) o sobě poprvé dala vědět rolí dívenky nevěřící v Santu Clause ve vánočním filmu Zázrak v New Yorku (1947), největší popularitu jí ale přinesly právě až filmy z 50. a 60. let zaměřující se na život adolescentů – Rebel bez příčiny (1955), Stopaři (1956), Třpyt v trávě a West Side Story (oba 1961).

O zajímavé dětské herce nebyla nouze, většinou však upadli v zapomnění stejně rychle, jako se stali populárními. Brandon De Wilde (1942–1972) zaujal jako chlapec, který s obdivem vzhlíží k neohroženému pistolníku v klasickém westernu Shane (1953). Později se objevil ve vedlejších rolích ve snímcích Hud (1963) a Po zlém (1965), v roce 1972 však zahynul při autonehodě. Patty McCormack (1945) podala výjimečný výkon v dramatu Mervyna LeRoye The Bad Seed (1956), které si klade otázku, zda je zlo vrozené či zda je dáno vlivem prostředí. McCormackové Rhoda, dívenka s blonďatými copánky, která neváhá uchýlit se k chladnokrevné vraždě kdykoliv, kdy něco neodpovídá jejím sobeckým představám, patří mezi nejnestvůrnější dětské postavy amerického filmu. Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli za rok 1962 převzala Patty Duke (1946), talentovaná herečka se zkušenostmi z Broadwaye. Ve filmu Arthura Penna s názvem Divotvůrkyně se výborným způsobem vcítila do role slepé a hluché Helen, která se s pomocí učitelky (Anne Bancroft) snaží naučit speciální abecedu, jež jí umožní komunikovat s rodinou.5 Patty Duke v následujících letech účinkovala ve vlastním televizním sitcomu The Patty Duke Show, který se dočkal více než stovky pokračování.

V roce 1959 podepsal Disney kontrakt s mladou britskou herečkou Hayley Mills (1946), dcerou váženého charakterního herce Johna Millse. Do roku 1965, kdy smlouva vypršela, natočila herečka několik rodinných hitů, které jí zajistily pozici nejpopulárnější dětské hvězdy první poloviny 60. let. Za zmínku stojí hlavně komedie The Parent Trap (1961; u nás je známější její remake s Lindsay Lohan), v níž Hayley Mills ztvárnila dvojčata, která byla brzy po porodu rozdělena mezi své rodiče. Jejich náhodné setkání na letním táboře je přivede k nápadu vyměnit si role a pokusit se rozhádané rodiče usmířit. Neméně náročnou kreaci pak herečka předvedla v britském snímku debutujícího Bryana Forbese Mluviti do větru (1961) o skupině dětí, které začnou uprchlého zločince pokládat za Ježíše. Především v televizi se prosadil pozdější úspěšný režisér Ron Howard (1954). V dětském věku se však objevil i v několika filmech určených pro kina – například v muzikálu Obchodník s hudbou (1962) nebo v jednom z posledních snímků Vincente Minnelliho The Courtship of Eddie’s Father (1963). Jako teenager byl nepřehlédnutelný v Lucasově Americkém graffiti (1973).

V dílech tvůrců Nového Hollywoodu se kromě jiných prosadily i tři talentované mladé herečky. Linda Blair (1959; s nemalou pomocí maskérů a trikařů) předvedla mimořádný výkon ve Friedkinově Vymítači ďábla (1973). Za roli ďáblem posedlé dospívající dívky byla dokonce nominována na Oscara. Toho však v témže roce získala o čtyři roky mladší Tatum O’Neal (1963), která vedle svého otce Ryana O’Neala ztvárnila hlavní roli v Bogdanovichově retrosnímku Papírový měsíc (1973). Podobný tým stál i za méně úspěšným filmem Bijásek (1976). Tatum O’Neal se během 80. a 90. let ve filmu objevovala jen sporadicky, v posledních letech na sebe však znovu upozornila vedlejší rolí v seriálu Zachraň mě (2004−). Nejvytrvalejší přízni diváků i kritiky se těšila všestranná Jodie Foster (1962). Během jednoho roku se objevila jak ve znepokojivých filmech Taxikář (nezletilá prostitutka) a Děvčátko, které bydlí na konci ulice (na svůj věk vyspělá a samostatná dívka, která čelí návrhům pedofila), tak v komedii Podivný pátek a muzikálové gangsterce s dětským obsazením Bugsy Malone (všechny 1976). Na dětské úspěchy navázala na přelomu 80. a 90. let oscarovými výkony ve filmech Znásilnění (1988) a Mlčení jehňátek (1991).

 

80. léta až současnost

80. léta přála hlavně teenagerskému filmu a hercům okolo scenáristy a režiséra Johna Hughese (například Molly Ringwald, Anthony Michael Hall (oba 1968)). Prosadili se i pozdější velké hvězdy Tom Cruise (1962), Brooke Shields (1965) a Winona Ryder (1971). Příležitosti dětským hercům poskytovaly především filmy režírované a produkované Stevenem Spielbergem. V E.T. – Mimozemšťanovi (1982) se vedle sebe objevili Henry Thomas (1971) a Drew Barrymore (1975). Zatímco prvně jmenovaný se později musel spokojit s nepříliš výraznými rolemi, Drew Barrymore na sebe poutala pozornost v celé sérii romantických komedií. Ve Spielbergově produkci vznikl horor Poltergeist (1982), v němž (stejně jako v jeho dvou sequelech) se objevila Heather O’Rourke (1975–1988). Největší herecké nadání prokázal Christian Bale (1974), který ve filmu V říši slunce (1987), odehrávajícím se na pozadí japonské invaze do Číny v roce 1941, přesvědčivě ztvárnil proměnu rozmazleného spratka v samostatného mladého muže. Ačkoliv Bale stále čeká na patřičné kritické ocenění své práce, diváci mu zůstávají věrni, což dokazují úspěšné tituly jako Americké psycho (2000), Batman začíná (2005), 3:10 Vlak do Yumy (2007) a Temný rytíř (2008).

Mimo spielbergovskou líheň dětských herců se v 80. a 90. letech dále prosadili: Lukas Haas (1976), který zaujal rolí amišského chlapce ve Weirově Svědkovi (1985); Edward Furlong (1977), jehož tvůrčí dráhu odstartovala role Johna Connera v Cameronově Terminátorovi 2: Den zúčtování (1991); Anna Paquin (1982), která se sice poprvé objevila v australském Pianu (1993; získala Oscara za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli), později však našla uplatnění i v Hollywoodu (např. nedoceněná Cesta domů (1996)); Christina Ricci (1980) byla jednou z hvězd Addamsovy rodiny (1991), aby se později prosadila i mezi dospělými (Ospalá díra, Zrůda, Cokoliv); Natalii Portman (1981) čekal podobný profesní vývoj – po roli Mathildy v Bessonově Leonovi (1994) následovalo účinkování ve Hvězdných válkách (1999, 2002, 2005) nebo v komiksové adaptaci V jako Vendeta (2005); Kirsten Dunst (1982) po rolích v Interview s upírem a Malých ženách (oba 1994) navázala úspěšnou spolupráci s režisérkou Sofií Coppolou; Lindsay Lohan (1986) spojila začátek své kariéry s úspěšnými remaky Past na rodiče (1998; podle The Parent Trap z roku 1961) a Mezi námi děvčaty (2003; remake Podivného pátku s Jodie Foster), dnes však o sobě dává vědět hlavně z titulních stránek bulvárních deníků; v komerčně úspěšných adaptacích příběhů o Harry Potterovi ztvárnili hlavní role Daniel Radcliffe (1989), Rupert Grint (1988) a Emma Watson (1990).

Velké naděje vzbuzoval Macaulay Culkin (1980), jehož popularita z první poloviny 90. let byla souměřitelná s největšími hvězdami klasického Hollywoodu. Nakonec se však ukázalo, že jeho komediální talent se vyčerpal dvěma díly vánoční série Sám doma (1990, 1992). Dnes se více očekává od jeho o dva roky mladšího bratra Kierana (například snímek Igby (2002)). Haley Joel Osment (1988) rovněž doplatil na ztrátu roztomilosti vlivem dospívání – nejvýznamnějšími položkami jeho filmografie tak zůstávají duchařský horor Šestý smysl (1999; nominace na Oscara) a sci-fi A.I. Umělá inteligence (2001). Za nejtalentovanější dětské herce současnosti jsou považováni Dakota Fanning (1994), která se vedle filmů Jmenuji se Sam (2001) a Muž v ohni (2004) objevila i ve Spielbergově Válce světů (2005), Freddie Highmore (1992), jenž zaujal výkony ve snímcích Hledání Země Nezemě (2004) a Karlík a továrna na čokoládu (2005) nebo Abigail Breslin (1996), známá z filmů Malá Miss Sunshine (2006) a Určitě, možná (2008). Bude zajímavé sledovat, ke které skupině herců se připojí: zda zůstanou spojováni pouze s několika dětskými rolemi nebo zda se jim podaří navázat na úspěchy i v dospělém věku.

 

 

Odkazy

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_former_child_actors_from_the_United_States – seznam bývalých hollywoodských dětských hvězd

http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_current_child_actors_from_the_United_States – seznam současných amerických dětských herců

http://www.faqs.org/childhood/Ch-Co/Child-Stars.html – článek o dětských hereckých hvězdách

http://www.associatedcontent.com/article/68574/ten_of_classic_hollywoods_best_child.html?cat=40 – deset dětských herců klasického Hollywoodu

 

1 Jedním z důvodů byly i náročné (především časové) podmínky, ve kterých se filmy točily, a které byly pro děti nevhodné.

2 V roce 1979 byl natočen stejnojmenný remake, v němž hlavní roli ztvárnil Ricky Schroeder (1970).

3 Dorotku měla původně hrát právě Deanna Durbin, ale díky administrativní chybě roli získala Judy Garland.

4 Alespoň co se herecké kariéry týče – do dnešního dne profesně aktivní Rooney má na svém kontě více než 300 celovečerních a krátkometrážních snímků. Naopak v osobním životě zažil, soudě podle osmi manželství, několik bouřlivých krizí.

5 Anne Bancroft i Patty Duke stejné role ztvárnily už v divadelní verzi, kterou v roce 1959 pro newyorské Playhouse Theatre nastudoval právě Arthur Penn.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Milan Hain
Počet článků : 127

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru