Westerny Fritze Langa
Po svém úniku do Ameriky byl Fritz Lang znám jako vynikající režisér noir filmů a dramat. Snímky jako Byl jsem lynčován (1936), Žena za výlohou (1945) nebo Velký zátah (1953) se staly klasikami ve svém žánru. K velké škodě je ovšem přehlížena jeho práce v jiném, pro Ameriku výsostném žánru – WESTERN.
Jak je známo, Lang utíkal před Hitlerem přes Francii, kde stihl natočit drama Liliom (1934). Poté se již definitivně usadil v Americe, kde natočil tři dramata se sociální tématikou po sobě – Byl jsem lynčován, Přes práh smrti (1937) a Ty a já (1938). V této „trilogii“ si zachovává svůj nezaměnitelný režijní styl, ale hlavně poslední z nich propadl jak u diváků, tak finančně. V tomto textu Vám představím jeho westernové filmy, na které se často zapomíná. Každý z nich vznikl za odlišných podmínek, ale přesto obsahují mnoho společných znaků, jak už mezi sebou navzájem, tak vzhledem k celé Langově filmografii.
NÁVRAT FRANKA JAMESE (1940)
Dne 16. 8. 1940 měl premiéru jeho první western Návrat Franka Jamese, který natočil pro společnost Twentieth Century-Fox. Jedná se o volné pokračování filmu Jesse James, který v roce 1939 natočil režisér Henry King. Spojení „volné pokračování“ je třeba brát doslovně. V Langově snímku se totiž do popředí dostávají postavy, které byly u Kinga upozaděny. Prim tady hraje Frank James (opět v podání Henry Fondy), bratr Jesseho Jamese, který se po vraždě svého bratra navrací z kovbojského důchodu a započíná pronásledování bratrů Fordových. Ti jsou totiž ve zmanipulovaném soudním řízení osvobozeni z obvinění z vraždy, ale Frank jim přísahal pomstu. Scénář napsal Sam Hellman a film rozhodně není historicky věrohodný. Lang do hotového scénáře ani příliš nezasahoval (což pro něj nebylo typické), ale přesto přidal pár svých vylepšení. Chtěl hlavně, aby Návrat Franka Jamesse byl dobře propojen s předchozím filmem Jesse James. Neváhal proto přetočit finální scénu prvního dílu se smrtí Jesseho a mírně ji pro svůj film poupravit, aby Frankova touha pomsty byla více podložená. Původně byl totiž Jesse zabit ve svém křesle, zatímco u Langa byl zastřelen ze zadu při věšení obrazu.
Byl to jeho první film natáčený na Technicolor. Proto hodně debatoval s kameramanem Georgem Barnesem a producentem Darrylem Zanuckem o snímání a hlavně svícení záběrů, které bylo zcela rozdílné oproti svícení pro černobílý materiál. V před-produkční fázi objel s méně početným štábem lokace, které by svým vzhledem připomínaly teritoria v Ozarks a Rocky Mountains a všechno si natáčel na 16mm kameru. Toto hledání lokací s jeho účastí před samotným natáčením bylo pro něj a hlavně pro jeho „westernovou trilogii“ obvyklé (s malou výjimkou filmu Ranč zločinců). Jeho pečlivé dodržování detailů přerostlo do takového extrému, že nutil svého asistenta Barona Rosenberga přesazovat stromy v poušti, aby odpovídaly jeho požadavkům, nebo dokonce přemalovávat skály. Natáčení westernu přijal především proto, že to pro něj byla zcela nová výzva. Bylo to něco, co ještě nikdy nedělal. Věděl, že období Divokého Západu je pro Američany stejně důležité a mýtické jako Artušovská legenda pro Angličany nebo Nibelungové pro Němce a Skandinávce. Tímto filmem se v očích diváků, kritiků a producentů etabloval jako pravý Američan a nechal zapomenout na kritiky, kteří si nebyli jisti, zdali dokáže jako zahraniční režisér natočit typicky americký žánr.
WESTERN UNION (1941)
Vzápětí po komerčním úspěchu filmu Návrat Franka Jamese přijal nabídku natočit pro stejné studio další western. Film Western Union nese stejný název jako kniha Zane Greye, ale mnoho z této předlohy bylo pozměněno. Tvorbu konečného scénáře doprovázelo mnoho neshod. Původně jej napsal Robert Carson a Zanuck s ostatními producenty scénář v této podobě odsouhlasili a nabídli Langovi k natočení. Ten, jak bylo jeho zvykem, v něm udělal mnoho změn, které se ovšem Carsonovi nelíbili a proto ukončil na filmu spolupráci. Lang si přizval jiné scenáristy (Jack Andrews, George Bruce, Horace McCoy), kteří pomohli dokončit jeho verzi scénáře. Ta ale nakonec neprošla producentským schválením a Zanuck rozhodl, že natáčet se bude podle Carsonova scénáře. Lang a Carson nakonec dokázali najít společnou cestu, na jejímž konci byl hotový scénář o stavbě transkontinentálního telegrafního systému. Stavební inženýr Richar Blake (Robert Young) a dobrodruh Edward Creighton (Dean Jagger) si touto stavbou plní své sny. Jelikož ovšem telegrafní vedení povede přes indiánské území a proti stavbě bojují také bandité (nemluvě o nebezpečné konkurenci) najmou si pro ochranu a cenné rady bývalého psance Vance Shawa (Randolph Scott).
Příběh je to samozřejmě zcela fiktivní, ale Lang si opět prosadil pár detailů, kterými se snažil zrealističtit některé scény a zlidštit postavy filmu. Mnohými je pro příklad uváděna scéna ze samotného závěru filmu. Shaw přijíždí zpátky do města, aby se pomstil a divák vidí, jak si stahuje obvazy z popálené pravé ruky a protahuje si prsty, aby zkusil, zdali vůbec dokáže vytáhnout zbraň z pouzdra. Divák si podobných detailů téměř nevšimne, Lang je dokáže umě zakomponovat do děje, a ony nám nepozorovaně polidšťují hrdiny tohoto snímku.
Před samotným natáčením filmu, zavedl Kenneth Macgowan (spoluproducent filmu Návrat Franka Jamese) Langa k expertům na indiánský folklór. Na Langa mělo toto setkání zcela zásadní vliv, dozvěděl se spoustu detailů ze života indiánů, které se pak snažil věrohodně začlenit do svého filmu. Původně měl od studia přislíbenu (pro jednu z velkých scén) účast 20 hollywoodských indiánů, ale Lang (s patřičným povolením od komisaře pro indiánské záležitosti) nakonec zaměstnal 200 indiánů kmene Navajo, kteří měli přesné repliky reálných kostýmů a na tvářích autentické válečné barvy. Film byl ve své době za tyto dokonalé detaily oceňován a Lang byl ještě dlouho hrdý na dopis, který dostal z klubu „starých časů“i Flagstaff v Arizoně. V tomto dopise stálo: „Viděli jsme Western Union, a tento film jako jediný ukazuje Západ přesně takový, jaký doopravdy byl.“ii Lang ale zcela střízlivě prohlašoval, že tento dopis spíš vyjadřuje poděkování za to, že natočil film, ve kterém Západ ukázal bez jeho stinných stránek. Takový Západ neměl s tím reálným příliš mnoho společného.
První dva westerny se trochu svezly na novém trendu psychologických westernů, kdy dobro a zlo již není tak jasně odděleno a postavy balancují na hranách obou těchto škatulek. Ale jestli se Návrat Franka Jamesse a Wester Union jen vezly, tak o jedenáct let mladší Ranč zločinců tento trend již rovnou řídil.
RANČ ZLOČINCŮ (1952)
Tento snímek vznikl v roce 1952 pod patronací společnosti RKO. Scénář napsal Daniel Taradash. Kovboj Vern Haskell (Arthur Kennedy) se vydává na cestu pomsty, kterou započíná po smrti své snoubenky, znásilněnou a zabitou dvěma neznámými muži. Při jejich pronásledování se dostane až na záhadný ranč, který vede bývalá tanečnice Altar. Film přesně zapadá do vymezené škatulky psychologického westernu, kde se hlavní hrdina Vern pohybuje na hraně dobra a zla. Vern je sice oním hrdinou, jehož osud sledujeme, ale hlavní pozornost je upřena na záhadnou Altar, kterou hraje Marlene Dietrich. Fritz Lang již od počátku počítal, že tuto roli bude hrát právě ona a těšil se na tuto spolupráci s krajankou, protože předtím se nikdy při práci na společném filmu nesetkali (Dietrich pouze navštívila natáčení jeho filmu Liliom v Paříži). Producenti na její účasti postavili také celou reklamní kampaň a na každém plakátu vidíme výrazně hlavně postavu Altar a velkým písmem jméno herečky, která ji zosobnila. Spolupráce to nebyla ovšem vůbec šťastná a po filmu si Dietrich s Langem nemohli přijít na jméno. Lang se na celý konflikt díval s větším klidem. Nejvíce mu vadily dvě věci. Marlene se spolčila s jedním z herců proti jinému, což vyvolávalo ve štábu dosti nepřátelskou atmosféru, ale především neustále Langa kritizovala za jeho způsoby natáčení a herecké vedení. Větou „Sternberg by to ale udělal takto“ Langa dokázala neskonale vytočit. Ditrichové nejvíce vadilo, že Lang kvůli svému perfekcionismu a dbaní na detaily, nedával hercům prostor pro improvizaci a nutil je dělat vše tak, jak si přeje on a záběry mnohokrát přetáčet. Své názory na Langa sdělila světu ve své knize To jsem jáiii: „Režisér, kterého jsme nejvíc nenáviděla, byl Fritz Lang. … Fritz Lang patřil do „bratrstva sadistů“. Zuřivě pohrdal mou oddaností k Josefu von Sternbergovi a snažil se tohoto génia v mém srdci a těle nahradit.“iv Myslím si, že vrcholem všeho je její následující výrok: „Fritz Lang „vyznačoval“ každý krok, určoval každé nadechnutí, všechno, a dělal to se sadistickou pečlivostí, za jakou by se nemusel stydět ani Hitler.“v Lang se v pozdějších letech nerad vyjadřoval k tomuto problému, ale sálalo z něj zklamání ze spolupráce s Marlen Dietrich.
Bohužel podobných problému bylo při realizaci filmu více. Lang se dostával do konfliktu také s kameramanem Halem Mohrem, který nedokázal realizovat jeho vize (a Lang nebyl ochoten přijímat jakékoliv ústupky) a producent Howard Welsch nesehnal pro film dostatečnou finanční sumu a tak se rozhodlo, že celý film bude natočen ve studiu, což bylo velmi složité. Toto rozhodnutí je na konečné vizuální podobě snímku velmi patrné a film působí dojmem laciné vedlejší produkce.
Lang do snímku umě vkomponoval své tradiční dbání na detail a realistické prvky, ale především zde použil v tehdejší době (a v tomto žánru) ještě ne zcela obvyklé flashbacky. Další buď novátorským počinem bylo užití ústřední písně Chuck-a-luck. Tento hudební motiv se prolévá celým filmem. Dnes jsme již zvyklí, že ve valné většině filmů tomu tak je, ale Lang byl naprostým průkopníkem tohoto užití. Film se také původně jmenoval Chuck-a-luck, což je název vertikální rulety, ale Howard Hughes název na poslední chvíli změnil na Rancho Notorious, protože se bál, že by publikum mimo Ameriku nevědělo co Chuck-a-luck znamená.
Jedině producenti na předpremiéře viděli konečnou verzi filmu, který Lang natočil. Poté se rozhodli, že film přestříhají a do kin teda běžel film Ranč zločinců v sestřihu, který Lang neschválil. Přes všechny problémy je tento film jedním z nejlepších v jeho pozdní fázi filmografie.
Návrat Franka Jamese
The Return of Frank James
Režie: Fritz Lang
Scénář: Sam Hellman
Kamera: George Barnes
Hrají: Henry Fonda, Gene Tierney, Jackie Cooper, Henry Hull, John Carradine, J. Edward Bromberg a další
USA, 1940, 92 min
Western Union
Režie: Fritz Lang
Scénář: Robert Carson
Kamera: Edward Cronjager, Allen M. Davey
Hrají: Robert Young, Randolph Scott, Dean Jagger, Virginia Gilmore, John Carradine, Slim Summerville a další
USA, 1941, 90 min
Ranč zločinců
Raného Notorious
Režie: Fritz Lang
Scénář: Daniel Taradash
Kamera: Hal Mohr
Hrají: Marlene Dietrich, Arthur Kennedy, Mel Ferrer, Gloria Henry, William Frawley, a další USA, 1952, 89 min
LITERATURA
BOGDANOVICH, Peter: Fritz Lang in America, New York, 1969.
DIETRICHOVÁ, Marlene: To jsem já. Československý spisovatel: Praha, 1991. Překlad Eva Ruxová
EISNER, Lotte: Fritz Lang. Chicago: Da Capo, 1988.
OTT, Frederick: The Films of Fritz Lang, Secaucus, New Jersey, 1979.
i Old times – tento klub tvoří staří, neboli „vysloužilí“ kovbojové.
ii „We have seen Western Union and this film is the only one which show the West as it really was.“ EISNER, Lotte: Fritz Lang. Chicago: Da Capo, 1988, s. 206.
iii DIETRICHOVÁ, Marlene: To jsem já. Československý spisovatel: Praha, 1991. Překlad Eva Ruxová.
iv Tamtéž, s.187.
v Tamtéž
Autor
